ECLI:CZ:NS:2010:4.ND.107.2010.1
sp. zn. 4 Nd 107/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 14. dubna 2010 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty ve věci žalobce JUDr. Ing. P. G. , proti žalované JUDr. Martině Kasíkové – předsedkyni Okresního soudu Praha – východ, o žalobě pro zmatečnost, vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nc 29/2010, o námitce žalobce o podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Zdeněk Kovařík, Mgr. Milena Filingerová, JUDr. Vladislava Riegrová, PhD., JUDr. Hana Voclová, JUDr. Stanislav Bernard, JUDr. Milada Uhlířová, JUDr. František Švantner, JUDr. Daniela Menclová, JUDr. Ladislav Derka a JUDr. Marie Grygarová nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nc 29/2010.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze přípisem ze dne 22. 3. 2010, sp. zn. Nc 29/2010, předložil spolu se spisem téže sp. zn. Nejvyššímu soudu k rozhodnutí návrh žalobce učiněný v tomto řízení na vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze z projednávání a rozhodování označené věci z důvodu jejich podjatosti, kterou žalobce vznesl podáním ze dne 25. 1. 2010. Podjatost spatřuje v „zaměstnaneckém poměru všech soudců a soudních osob k tomuto soudu se silným vztahem ke kryptogennímu zástupci žalovaného, který je údajným agentem STB“
Vrchní soud v Praze v předkládací zprávě uvedl, že podle rozvrhu práce byla tato věc přidělena k projednání a rozhodnutí senátu 5 Cmo, který tvoří JUDr. Zdeněk Kovařík, Mgr. Milena Filingerová a JUDr. Vladislava Riegrová, PhD. Senát 5 Cmo je podle rozvrhu práce zastupován senátem 6 Cmo složeným z JUDr. Hany Voclové, JUDr. Stanislava Bernarda, JUDr. Mileny Uhlířové a JUDr. Františka Švantnera, a dále senátem 9 Cmo pracujícím ve složení JUDr. Daniela Menclová, JUDr. Ladislav Derka a JUDr. Marie Grygarová.
Vrchní soud v Praze předložil i písemná vyjádření všech výše jmenovaných soudců k předložené námitce podjatosti. Všichni jmenovaní soudci ve svých vyjádřeních shodně uvedli, že k věci ani k účastníkům řízení nemají žádný vztah a nejsou jim známy žádné okolnosti, které by svědčily o jejich podjatosti ve věci.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle §14 odst. 2 o. s. ř. u soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání.
Podle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem pro vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. §116 obč. zák.), jemuž naroveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský.
Protože rozhodnutí soudu o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), lze soudce vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze skutečně závažných důvodů, které mu zcela zjevně brání věc projednat a rozhodnout nestranně a nezávisle. K otázce podjatosti soudců se přitom obecně vyjadřoval již nález Ústavního soudu České republiky, publikovaný ve svazku 8 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 65, v němž se dovozuje, že pro úsudek o porušení ústavních kautel chránících čistotu řízení před obecnými soudy jako výrazu zásad spravedlivého procesu (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod) není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení stěžovatele; rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního.
Nejvyšší soud s přihlédnutím k obsahu spisu dospěl k závěru, že se v dané věci o případ vyloučení soudců podle §14 odst. 1 ani podle §14 odst. 2 o. s. ř. nejedná. Z obsahu spisu nevyplývají žádné objektivní skutečnosti, jež by zakládaly důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Subjektivní tvrzení žalobce zůstalo v rovině vysloveného osobního názoru pro jehož verifikaci či objektivizaci nebyl předložen jediný důkaz, přičemž Nejvyšší soud nezjistil ani žádnou jinou skutečnost, která by zakládala pochybnost o nepodjatosti jmenovaných soudců Vrchního soudu v Praze.
Z uvedených důvodů bylo rozhodnuto, že výše jmenovaní soudci Vrchního soudu v Praze nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu jako soudu odvolacího pod sp. zn. Nc 29/2010. Nejsou splněny ani podmínky uvedené v ustanovení §12 odst. 1 o. s. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek.
V Brně dne 14. dubna 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše Novotná