ECLI:CZ:NS:2010:4.ND.11.2010.1
Nd 11/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 27. ledna 2010 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty ve věci žalobce: B. I. M., zastoupeného Mgr. Markem Svobodou, advokátem, proti žalovanému: K. H., s. r. o. (dříve K., s. r. o.), zastoupenému JUDr. Petrem Zimou, advokátem, o zaplacení 766.935,- EUR s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 41 Cm 255/1998 a u Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího pod sp. zn. 8 Cmo 234/2009, o námitce žalovaného o podjatosti soudkyň Vrchního soudu v Praze, takto:
Soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. Vlasta Wohlmuthová, JUDr. Lyana Rozlivková a JUDr. Gabriela Barančíková nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 8 Cmo 234/2009.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 13. 10. 2009 vznesl žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce v označené právní věci v řízení o odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 4. 2009, sp. zn. 41 Cm 255/1998, námitku podjatosti soudkyň Vrchního soudu v Praze JUDr. Vlasty Wohlmuthové, JUDr. Lyany Rozlivkové a JUDr. Gabriely Barančíkové, kterým dle rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze přísluší věc projednat a rozhodnout.
Žalovaný tuto námitku podjatosti odůvodnil tím, že na č. l. 898 soudního spisu se nachází e-mail právního zástupce žalobce adresovaný nikoli na elektronickou podatelnu Vrchního soudu v Praze, ale na osobní e-mail JUDr. Rozlivkové u Vrchního soudu. Žalovaný uvedl, že se tedy lze domnívat, že mezi konkrétním soudcem a právním zástupcem žalobce došlo v pořadí druhém odvolacím řízení ke komunikaci mimo jednání i mimo podatelnu soudu a jde tedy o nadstandartní přístup k jednomu z účastníků řízení a nelze vyloučit, že podobných kontaktů bylo více. Žalovaný v této souvislosti namítl, že o podjatosti senátu Vrchního soudu v Praze svědčí i to, že stanovisko právního zástupce žalobce (dodatek odvolání uvedený na č. l. 894) nebylo doručeno právnímu zástupce žalovaného, věc byla rozhodnuta bez jednání, a Vrchní soud v Praze se vůbec nezabýval argumenty žalované strany. Žalovaný dále tyto konkrétně uvedené námitky podrobněji specifikoval a označil je za důvod pro pochybnosti o nepodjatosti soudu. Uvedl rovněž, že není nutno prokazovat, zda uvedené důvody skutečně soudcovu podjatost vyvolávají, ale že již sama existence takových důvodů je pro vyloučení soudce dostačující.
Vrchní soud v Praze dne 8. 1. 2010 předložil předmětný spis Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí stran uplatněné námitky podjatosti spolu s vyjádřením soudkyň Vrchního soudu v Praze JUDr. Vlasty Wohlmuthové, JUDr. Lyany Rozlivkové a JUDr. Gabriely Barančíkové.
Všechny jmenované soudkyně ve svých vyjádřeních shodně uvedly, že k věci, účastníkům ani jejich zástupcům nemají žádný vztah a není nutno pochybovat o jejich nepodjatosti. JUDr. Vlasta Wohlmuthová navíc sdělila, že věc jí byla přidělena jako předsedkyni senátu k vyřízení v dalším, v pořadí již třetím odvolacím řízení. Skutečnosti, kterými žalovaný odůvodnil vznesenou námitku, jsou opřeny o postup odvolacího soudu v průběhu přezkoumávání dvou předchozích rozsudků soudu prvního stupně v této věci. Postup odvolacího soudu byl standardní a byla dodržena veškerá procesní ustanovení daná občanským soudním řádem. První rozsudek soudu prvního stupně byl odvolacím soudem zrušen po provedeném jednání, druhý rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen, aniž by bylo jednání nařizováno podle §214 odst. 2 písm. d) o.s.ř., protože rozsudek soudu prvního stupně byl dílem nepřezkoumatelný a dílem byl vydán po řízení, které trpělo vadami. Pokud jde o námitku žalovaného týkající se e- mailu zaslané žalobcem na e-mailovou adresu JUDr. Lyany Rozlivkové, pak JUDr. Wohlmuthová uvedla, že se jednalo o e-mail zaslaný jednak JUDr. Rozlivkové a jednak soudní kanceláři Vrchního soudu v Praze 8 Cmo, ačkoli věc byla jako předsedkyni senátu přidělena JUDr. Wohlmuthové. Žalobce zřejmě vycházel z toho, že věc v pořadí prvním odvolacím řízení rozhodovala jako předsedkyně senátu JUDr. Rozlivková a domníval se, že se tak stane rovněž v dalším odvolacím řízení. Proč žalobce použil e-mail JUDr. Rozlivkové, není známo, tato skutečnost však v žádném případě nemůže vzbuzovat pochybnosti o podjatosti členek senátu, a to již z toho důvodu, že JUDr. Rozlivková na e-mail žalobce nereagovala a předala ho JUDr. Wohlmuthové k založení do spisového materiálu.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle §14 odst. 2 o. s. ř. u soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání.
Podle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem pro vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. §116 obč. zák.), jemuž naroveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský.
Protože rozhodnutí soudu o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), lze soudce vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze skutečně závažných důvodů, které mu zcela zjevně brání věc projednat a rozhodnout nestranně a nezávisle. K otázce podjatosti soudců se přitom obecně vyjadřoval již nález Ústavního soudu České republiky, publikovaný ve svazku 8 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 65, v němž se dovozuje, že pro úsudek o porušení ústavních kautel chránících čistotu řízení před obecnými soudy jako výrazu zásad spravedlivého procesu (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod) není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení stěžovatele; rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního.
Nejvyšší soud České republiky s přihlédnutím k obsahu spisu dospěl k závěru, že se v dané věci o případ vyloučení soudců podle §14 odst. 1 ani podle §14 odst. 2 o. s. ř. nejedná. Z obsahu spisu nevyplývají žádné objektivní skutečnosti, jež by zakládaly důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Sama skutečnost namítaná žalovaným, že žalobce namísto do podatelny Vrchního soudu v Praze učinil elektronické podání přímo na e-mailovou adresu soudkyně Vrchního soudu JUDr. Rozlivkové, nikterak nenasvědčuje tomu, že by JUDr. Rozlivková měla k věci či tomuto účastníku řízení nějaký vztah, který by nasvědčoval její podjatosti ve věci a vylučoval by ji z rozhodování.
Procesní námitky žalobce ve vztahu k předchozímu řízení u Vrchního soudu v Praze jsou svým charakterem (bez ohledu na to, že v řízení o námitce podjatosti Nejvyšší soud nepřezkoumává jejich věcnou opodstatněnost) právě těmi námitkami, které dle výše citovaného ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř. nemohou být důvodem pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci.
Nejvyšší soud České republiky se neztotožnil s právním názorem žalovaného, že není nutné prokazovat, zda jím uvedené důvody skutečně soudcovu podjatost vyvolávají. Žalovaný správně poukázal na skutečnost, že již samotná existence důvodu (konkrétní skutečnosti, ze které důvod vyloučení vyplývá) je pro vyloučení soudce dostačující. Za skutečnou existenci takového důvodu však nelze považovat již jen samotné tvrzení účastníka řízení, že taková skutečnost existuje. Existenci či neexistenci některého ze zákonem uvedených důvodů pro vyloučení soudce však je třeba objektivně zjistit, nepostačuje subjektivní přesvědčení účastníka řízení. V posuzovaném případě Nejvyšší soud České republiky nezjistil žádnou skutečnost, která by zakládala pochybnost o nepodjatosti jmenovaných soudkyň Vrchního soudu v Praze.
Z uvedených důvodů bylo rozhodnuto, že výše jmenované soudkyně Vrchního soudu v Praze nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu jako soudu odvolacího pod sp. zn. 8 Cmo 234/2009. Nejsou splněny ani podmínky uvedené v ustanovení §12 odst. 1 o. s. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek.
V Brně dne 27. ledna 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše Novotná