ECLI:CZ:NS:2010:4.ND.110.2010.1
sp. zn. 4 Nd 110/2010-332
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Petra Šabaty v právní věci žalobkyně: M. B. , proti žalovanému: Z. S. , o zaplacení částky 88 286,50 Kč s příslušenstvím, vedeno u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 6 C 167/2002, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 6 C 167/2002, se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Ostravě.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala na žalovaného žalobu o zaplacení shora uvedené částky představující slevu z kupní ceny ojetého vozidla. Okresní soud v Tachově v této věci vydal dne 24. 4. 2007 rozsudek, kterým žalobu zamítl a proti němuž si podala žalobkyně odvolání. Následně žalobkyně požádala o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce. O této žádosti rozhodoval Okresní soud v Tachově a návrh žalobkyně na přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce zamítl, a to usnesením ze dne 2. 8. 2007, sp. zn. 6 C 167/2002 (č. l. 206). Proti tomuto usnesení si podala žalobkyně odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Plzni tak, že usnesením ze dne 23. 10. 2007, sp. zn. 12 Co 560/2007, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Okresní soud v Tachově poté usnesením ze dne 31. 10. 2007 vyzval žalobkyni, aby uhradila soudní poplatek 3 530,- Kč za odvolání.
Dne 16. 11. 2007 žalobkyně opětovně požádala o osvobození od soudních poplatků, ale soud o tomto jejím návrhu rozhodl usnesením ze dne 16. 11. 2007, sp. zn. 6 C 167/2002, tak, že řízení o návrhu žalobkyně na přiznání osvobození od soudních poplatků zastavil. (č. l. 221). Proti tomuto rozhodnutí si podala žalobkyně odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Plzni tak, že věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (č. l. 231). O věci znovu rozhodoval Okresní soud v Tachově, jenž usnesením ze dne 2. 7. 2008rozhodl tak, že návrh žalobkyně na přiznání osvobození od soudních poplatků zamítl. Proti tomuto rozhodnutí si žalobkyně podala odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 24. 10. 2008, sp. zn. 10 Co 496/2008, tak, že usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Následně byla žalobkyně opětovně vyzvána k úhradě soudního poplatku za odvolání. Protože žalobkyně poplatek neuhradila, Okresní soud v Tachově usnesením ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. 6 C 167/2002, řízení o odvolání žalobkyně zastavil, přičemž toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 21. 1. 2009.
Dne 8. 4. 2009 byla Okresnímu soudu v Tachově doručena žaloba na obnovu řízení do usnesení Okresního soudu v Tachově ze dne 2. 7. 2008 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 10. 2008, sp. zn. 10 Co 496/2008. Současně žalobkyně v tomtéž podání požádala o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce. O tomto návrhu rozhodoval Okresní soud v Tachově a ten konstatoval, že proti usnesení o přiznání či nepřiznání osvobození od soudních poplatků není žaloba na obnovu řízení přípustná a rozhodl o žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků tak, že její návrh usnesením ze dne 26. 5. 2009, sp. zn. 6 C 167/2002, zamítl. Proti tomuto rozhodnutí a proti usnesení Okresního soudu v Tachově ze dne 18. 12. 2008 si podala žalobkyně odvolání ze dne 3. 9. 2009 se žádostí o prominutí zmeškání lhůty a současně navrhla, aby bylo řízení delegováno k Okresnímu soudu v Ostravě z důvodu jejího nepříznivého zdravotního stavu, kdy se žalobkyně obtížně pohybuje (č. l. 295 spisu).
Okresní soud v Tachově vyzval žalovaného, aby se k návrhu na delegaci vyjádřil. Ten svého práva využil a sdělil soudu, že s návrhem žalobkyně na delegaci věci Okresnímu soudu v Ostravě nesouhlasí (č. l. 308).
Okresní soud v Tachově následně předložil spis s návrhem žalobkyně na delegaci Nejvyššímu soudu.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti.
Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému Okresnímu soudu v Tachově a Okresnímu soudu v Ostravě návrh na přikázání věci Okresnímu soudu v Ostravě projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla tomuto soudu přikázána.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
V posuzovaném případě je z obsahu návrhu žalobkyně zjevné, že důvodem jejího návrhu na delegaci je její nepříznivý zdravotní stav. Podle Nejvyššího soudu ale pouze skutečnost a odkaz na špatný zdravotní stav nemůže být důvodem k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu. Argumentací, kterou použila žalobkyně, nelze přesvědčivě odůvodnit, že je vhodné, aby věc byla projednána jiným soudem než soudem, jehož příslušnost vyplývá ze zákona. Srov. usnesení Nejvyššího soudu 7 Nd 43/2001. Nejvyšší soud při svém rozhodování musel brát v úvahu také zásadní nesouhlas žalovaného a v této souvislosti nemohl na jeho straně přehlédnout finanční a časovou náročnost jeho případné cesty z Tachova do Ostravy. To by se v poměrech žalovaného projevilo v zásadě nepříznivě. Nelze pak podle Nejvyššího soudu zcela opomenout ani fakt, že žalobkyně si koupila od žalovaného již používaný automobil. V době koupě tohoto automobilu pak žalobkyně věděla, že žalovaný je z B., kdežto ona z O., a proto musela být srozuměna s tím, že všechny její případné právní nároky vůči žalovanému, které se nepodaří vyřešit dohodou s žalovaným, budou muset být řešeny u obecného soudu žalovaného, kterým je Okresní soud v Tachově.
Z obsahu spisu, z povahy projednávané věci, ze současného stavu řízení a z jeho dalšího předpokládaného průběhu Nejvyšší soud neshledal žádné významné okolnosti, které by dostatečně odůvodňovaly výjimku z výše uvedeného ústavního principu a pro které by bylo vhodné přikázat věc jinému než místně příslušnému soudu.
Nejvyšší soud proto návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu v Ostravě z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. tomuto soudu nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. května 2010
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec