ECLI:CZ:NS:2010:4.ND.118.2010.1
sp. zn. 4 Nd 118/2010 - 19
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala v právní věci žalobce GZ Digital Media, a. s. , IČ: 27380068, se sídlem Tovární 340, 267 12 Loděnice, zastoupeného Mgr. Tomášem Rašovským, advokátem se sídlem Kotlářská 51a, 602 00 Brno, proti žalovanému I. M. , zastoupenému Mgr. Jiřím Solilem, advokátem se sídlem Jakubská 2, 110 00 Praha 1, o zaplacení směnečné pohledávky ve výši 792.064,- Kč a postižnými právy, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 886/2009, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2, 3 o. s. ř., takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Cm 886/2009 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze předložil podle ustanovení §12 odst. 3 o. s. ř. Nejvyššímu soudu návrh žalovaného, aby věc – řízení o zaplacení směnečné pohledávky ve výši 792.064,- Kč a postižnými právy, která je u tohoto soudu vedena pod sp. zn. 47 Cm 886/2009, byla přikázána z důvodu vhodnosti Krajskému soudu v Brně.
Žalovaný návrh (č. l. 10) odůvodnil tím, že „žalovaný fakticky pobývá v Brně a rovněž navržený svědek má bydliště v místě spadajícím do místní příslušnosti navrženého krajského soudu, stejně tak žalobce má sídlo v Brně“.
Žalobce s delegací věci ke Krajskému soudu v Brně vyslovil nesouhlas. Ve svém vyjádření ze dne 30. 3. 2010 uvedl, že jednak má sídlo v Loděnicích, jednak v žádosti žalovaného o delegaci spatřuje spíše jeho snahu o protahování soudního řízení, než účelnost. Dále uvedl, že žalobce, jím případně navrhnutí svědci i právní zástupce žalovaného se vyskytují v obvodu Krajského soudu v Praze a tedy přikázání věci ke Krajskému soudu v Brně by mohlo dle jeho názoru částečně zkomplikovat řízení, resp. oddálit vydání soudního rozhodnutí.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Krajskému soudu v Praze) a Krajskému soudu v Brně, jemuž má být věc přikázána, návrh žalovaného na přikázání věci Krajskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věci jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V případě projednávané věci žalovaný svůj návrh na delegaci věci Krajskému soudu v Brně odůvodňuje tvrzením, že „fakticky pobývá“ v Brně a v obvodu Krajského soudu v Brně bydlí i jím navrhovaný svědek, a dále, že se zde nachází i sídlo žalobce.
Podle názoru Nejvyššího soudu České republiky však tyto skutečnosti není možno považovat za ve věci relevantní, resp. natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Ze spisu nevyplývá ničeho, co by mohlo vést k závěru, že projednání věci u Krajského soudu v Brně by bylo rychlejší a hospodárnější. Žalovaným uvedené tvrzení týkající se sídla žalobce navíc neodpovídá skutečnosti, resp. údajům dle obchodního rejstříku.
V dané věci je také nutno přihlédnout k tomu, že žalobce s přikázáním předmětné věci Krajskému soudu v Brně nesouhlasí a delegací věci by proto mohl být navozen stav pro žalobce nepříznivý.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Krajskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. Krajskému soudu v Brně nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. dubna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata