ECLI:CZ:NS:2010:4.ND.149.2010.1
sp. zn. 4 Nd 149/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala v právní věci žalobců a) RNDr. J. J. , a b) Ing. D. J. , zastoupenými JUDr. Ivou Petrovou, advokátkou se sídlem Skopalíkova 11, 615 00 Brno, proti žalované Ekonomické stavby , s. r. o. , se sídlem Ke Křižovatce 466, 330 28 Zruč - Senec, zastoupené JUDr. Hanou Kapitánovou, advokátkou se sídlem Sady 5. května 36, Plzeň, o zaplacení částky 416.911,62 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň – sever pod sp. zn. 5 C 37/2010, o návrhu na přikázání věci podle §12 odst. 2 o. s. ř., takto:
Věc vedená u Okresního soudu Plzeň – sever pod sp. zn. 5 C 37/2010 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu Brno - venkov .
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň - sever předložil podle ustanovení §12 odst. 3 o. s. ř. Nejvyššímu soudu návrh, aby věc – řízení o zaplacení částky 416.911,62 Kč s příslušenstvím, která je u tohoto soudu vedena pod sp. zn. 5 C 37/2010, byla přikázána Okresnímu soudu Brno - venkov.
Svůj návrh odůvodnil Okresní soud Plzeň - sever tím, že v obvodu navrhovaného soudu se nachází místo, kde žalovaná započala se stavbou rodinného domu a které bude nutno ohledat zejména za účelem zjištění rozsahu a důvodnosti více prací, stavu rozestavěnosti, vad a nedodělků díla, jeho obecné ceny, popř. posouzení dalších odborných otázek soudem ustanoveným znalcem, nejlépe z obvodu Okresního soudu Brno – venkov, neboť tento znalec se bude muset nejen dostavit na místo stavby, ale i ke svému výslechu k soudu. Dále bude třeba vyslechnout svědky, zdržující se v okolí města Brna, jak avizovali žalobci ve svém odvolání ze dne 14. 10. 2009, kdy v úvahu může připadat zejména svědecký výslech pracovníků provádějících stavbu či vlastníků sousedních nemovitostí, popř. svědecký výslech zaměstnanců příslušného stavebního úřadu, rovněž se sídlem v obvodu navrhovaného soudu, jakož i svědecký výslech zaměstnanců pobočky žalovaného v R. , odkud je to výrazně blíže do sídla navrhovaného soudu (cca 20 km) než k Okresnímu soudu Plzeň – sever (cca 320 km). Posledním důvodem je pak bydliště žalobců, které bude třeba vyslechnout, a sídlo jejich právního zástupce, nacházející se v B. S ohledem na rychlost a hospodárnost řízení se soudu jeví vhodné, aby věc projednal Okresní soud Brno – venkov.
Žalovaná ve svém vyjádření (č. l. 78) vyslovila s postoupením věci nesouhlas. Uvedla, že není pravidlem, že by znalec, který by byl případně ve věci ustanoven, musel nutně být z obvodu navrhovaného soudu. Žalovaná má sídlo ve Z. – S. , okres P. – s. , i právní zástupkyně pak má sídlo v P. , a delegace věci by znamenala velký nárůst nákladů těchto účastníků řízení, případně i svědků z řad pracovníků, kteří mají vesměs bydliště v obvodu Okresního soudu Plzeň – sever, případně se často vyskytují v sídle společnosti. Na závěr uvedla, že není dle jejího názoru žádný předpoklad pro závěr, že jiným soudem bude věc projednána hospodárněji a rychleji.
Žalobci se k návrhu nevyjádřili.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Okresnímu soudu Plzeň - sever) a Okresnímu soudu Brno - venkov, jemuž má být věc přikázána, návrh žalobce na přikázání věci Okresnímu soudu Brno - venkov z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věci jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V případě projednávané věci soud svůj návrh na delegaci věci Okresnímu soudu Brno - venkov odůvodňuje tím, že v obvodu navrhovaného soudu se nachází místo, kde leží nemovitost, kterou bude třeba ohledat, dále bydlištěm svědků a žalobců a sídlem právních zástupců či případného znalce, a to v Brně či v dobré dostupnosti od Brna, a tedy i navrhovaného soudu.
Podle názoru Nejvyššího soudu České republiky však tyto skutečnosti není možno považovat za natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci.
Skutečnost, že místo, kde se nachází nemovitost, je od sídla příslušného soudu vzdálena více než 320 km, není sama o sobě významná potud, že předmětem daného sporu není právo k této nemovitosti, ale peněžité plnění z titulu smlouvy o dílo. Vzdálenost předmětné nemovitosti od sídla příslušného soudu, stejně jako další okolnosti uváděné v návrhu, tj. místo bydliště jednotlivých účastníků řízení či sídla jejich právních zástupců, nejsou natolik výjimečné, aby v nich bylo možno bez dalšího spatřovat důvod přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti. K okolnostem uváděným v návrhu je třeba uvést, že zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá bydliště (sídlo, místo podnikání) v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu.
Navíc je zde nutno přihlédnout k tomu, že žalovaná s přikázáním předmětné věci Okresnímu soudu Brno - venkov nesouhlasí a delegací věci by proto mohl být navozen stav pro žalovanou nepříznivý.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu Brno - venkov z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. tomuto soudu nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. června 2010
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata