ECLI:CZ:NS:2010:4.ND.150.2010.1
sp. zn. 4 Nd 150/2010 - 365
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Jiřího Pácala a JUDr. Petra Šabaty ve věci žalobce : Ing. R. P. , zastoupeného Mgr. Radkem Vachtlem, advokátem se sídlem Římská 32, Praha 2, proti žalovaným: 1) JUDr. L. Z. , zastoupenému JUDr. Ladislavem Zvolským ml., advokátem se sídlem Boleslavova 15, Praha 4, 2) NAVELIKO a. s. se sídlem Ledecká 12, Plzeň , IČO 46 88 26 93 a 3) JUDr. L. V. , zastoupenému JUDr. Ladislavem Zvolským ml., advokátem se sídlem Boleslavova 15, Praha 4, o vydání akcií, vedeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 243/2002, o vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze podle §16 odst. 1 o. s. ř. takto:
Soudce Vrchního soudu v Praze JUDr. Zdeněk Kovařík není vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 5 Cmo 111/2010.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu Praze ze dne 19. 6. 2003, sp. zn. 50 Cm 243/2002, bylo vyhověno žalobě Ing. P. o vydání akcií. Proti uvedenému rozhodnutí podali odvolání všichni žalovaní, přičemž následně ve věci rozhodoval jako soud odvolací Vrchní soud v Praze, který rozsudkem ze dne 23. 10. 2007, sp. zn. 5 Cmo 510/2004, rozhodl tak, že pod bodem I. napadený rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k žalovaným 1. a 3. změnil tak, že žaloba o vydání 36 ks akcií společnosti NAVELIKO, a. s. v nominální hodnotě po Kč 10 000,- znějící na majitele evidenční číslo ……….. a 40 ks akcií stejné společnosti v nominální hodnotě po Kč 1 000,- Kč znějící na majitele evidenční číslo …….. se zamítá. Následně bylo rozhodnuto pod výroky II. a III. o náhradě nákladů řízení. Proti uvedenému rozhodnutí Vrchního soudu v Praze podal žalobce důvodně dovolání k Nejvyššímu soudu, který rozsudkem ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 29 Cdo 327/2008, rozhodl tak, že zrušil shora uvedený rozsudek Vrchního soudu v Praze a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Vrchní soud v Praze ve věci nařídil jednání na 4. 5. 2010.
Žalobce dne 23. 4. 2010 doručil Vrchnímu soudu v Praze námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, a to jmenovitě JUDr. Zdeňka Kovaříka, JUDr. Hany Zachystalové a JUDr. Evy Hodanové. Svoji námitku podjatosti považuje žalobce na základě předložených důkazů označených v přiloženém návrhu na řízení o kárné odpovědnosti soudců Vrchního soudu v Praze za důvodnou. Navíc by další rozhodování v této věci JUDr. Kovaříkem, JUDr. Zachystalovou a JUDr. Hodanovou bylo v rozporu se čl. 6 Evropské úmluvy o lidských právech.
V podrobnostech žalobce rozvedl, že ve věci probíhalo odvolací řízení se značnými průtahy. Předseda senátu JUDr. Kovařík se ve věci dopustil zcela zjevného nadržování a nezákonně vytvořil časovou obstrukci ve prospěch 2. žalovaného, aby ten svévolně zastupovaný žalovanými 1. a 3. mohl zvrátit vývoj věcí. Konkrétně šlo o to, že JUDr. Kovařík vrátil Městskému soudu v Praze spis k odstranění vad odvolání 2. žalovaného, aniž se zabýval usnesením o zastavení řízení o odvolání 2. žalovaného, které bylo navíc podáno po marném uplynutí lhůty k jeho podání. Odvolací soud tak ignoroval existenci propadných lhůt sdělených 2. žalovanému v usneseních městského soudu čj. 50 Cm 243/2002-121 a čj. 50 Cm 243/2002-161. Odvolání 2. žalovaného navíc nemělo a ani mít nemohlo podstatné náležitosti, což vrchní soud sám potvrzuje ve svém přípisu čj. 5 Cmo 574/2003-188. Na pravou míru věc uvedl Městský soud v Praze ve svém přípisu k vrchnímu soudu čj. 50 Cm 243/2002-192. Po tomto kroku městského soudu podle všeho pravděpodobně došlo k hlubokému konfliktu mezi JUDr. Kovaříkem a soudcem soudu prvního stupně JUDr. Novotným, v jehož důsledku se JUDr. Novotný stal loajální vůči nestandardním postupům a chování vrchního soudu, o čemž svědčí následující vývoj věci.
Dne 12. 7. 2004 byla u Městského soudu v Praze podána intervenční žaloba sdružení CAVERA, jenž se prohlašovalo za jediného akcionáře společnosti NAVELIKO, a. s., aniž by to bylo jakkoli doloženo, kde toto sdružení žalovalo všechny účastníky odvolacího řízení u Vrchního soudu v Praze vedeného pod sp. zn. 5 Cmo 510/2004. O této intervenční žalobě se žalobce v této věci dozvěděl teprve u prvního jednání odvolacího soudu dne 1. 3. 2005, takže se s ní nemohl seznámit, ani se k ní vyjádřit. Poté vrchní soud rozhodl o přerušení odvolacího řízení vedeného pod sp. zn. 5 Cmo 510/2004 až do pravomocného rozhodnutí ve věci intervenční žaloby, aniž by dal sebemenší prostor se k věci vyjádřit, natož se s intervenční žalobou alespoň seznámit. Přitom vlastní řízení ve věci intervenční žaloby ještě ani nebylo zahájeno, protože Městský soud v Praze údajně nemohl začít projednávat stejnou věc, kterou právě projednává soud nadřízený. Projednání odvolání vrchním soudem pak bylo údajně blokováno věcí intervenční žaloby u městského soudu.
Proto má žalobce zato, že odvolací soud osobou JUDr. Kovaříka zcela protiprávně, účelově a na objednávku odvolací řízení na několik let přerušil, aniž k tomu měl relevantní důvod. Žalovaní, kteří protiprávně zadržovali akcie žalobce, takto dostali dostatečný prostor pro dokončení svých nekalých plánů uzurpace společnosti NAVELIKO, a. s. a okradení jejich skutečných akcionářů a věřitelů. Takto pak JUDr. Kovařík postupoval, přestože z rozsudku nalézacího soudu znal svědeckou výpověď Ing. V. Navíc žalobce odvolací soud na průtahy v řízení upozorňoval a žádal o jejich zamezení.
Městský soud v Praze projednávající intervenční žalobu pak požádal vrchní soud o zapůjčení odvolacího spisu prakticky až rok po podání intervenční žaloby. Vrchní soud pak JUDr. Kovaříkem městskému soudu spis zapůjčil, a to včetně listin, které „omylem“ nebyly ke spisu připojeny. Již pouze vzhledem k číslování těchto příloh včetně matoucích jednacích čísel této jedné odvolací věci, lze mít zato, že šlo o zcela zjevnou manipulaci se spisem. To si žalobce vysvětluje tím, že šlo o jistou koordinaci s budoucími plány sdružení CAVERA, které dne 22. 7. 2005 uspořádalo coby jediný akcionář společnosti NAVELIKO, a. s. valnou hromadu, kde byl zvolen předsedou představenstva JUDr. V., jinak úschovce akcií žalobce, místopředsedou představenstva JUDr. Z., jinak uschovatel akcií žalobce a třetím členem představenstva se stala manželka JUDr. Z. A. Tito noví představitelé a. s. NAVELIKO, a. s. mohli od této chvíle jménem této a. s. jednat, ačkoliv je příslušný obchodní rejstřík v Plzni odmítl jako nové statutární orgány zapsat. Je tomu tak proto, že zápis do obchodního rejstříku má v takovém případě pouze deklaratorní charakter. Tento stav pak nastal díky naprostému selhání právního systému, ale hlavně díky nestandardně zdlouhavému odvolacímu řízení v senátě JUDr. Kovaříka. Usnesení rejstříkového soudu o neprovedení zápisu nových statutárních orgánů a. s. NAVELIKO sp. zn. F 21279/2005 nabylo právní moci až 15. 8. 2007 a teprve tehdy bylo zabráněno v činnosti lžistatutárním orgánům společnosti NAVELIKO, kteří však stačili napáchat spoustu dalších škod.
Dne 29. 1. 2007, tj. skoro 3 roky od podání intervenční žaloby, proběhlo druhé jednání. Krátce před zahájením tohoto jednání byla intervenční žaloba sdružení CAVERA vzata v celém rozsahu zpět, což potvrdilo průtahovou obstrukci JUDr. Z., které měl odvolací soud účinně čelit a zabránit ji. Dne 29. 1. 2007 podal žalobce vrchnímu soudu návrh na pokračování v přerušeném odvolacím řízení sp. zn. 5 Cmo 510/2004. Jednání nařízené na 29. 5. 2007 bylo však odročeno na 12. 7. 2007, a to z důvodu pravomocně neukončeného intervenujícího řízení sp. zn. 30 Cm 60/2004. Dne 4. 5. 2007 rozhodl Městský soud v Praze o zastavení řízení ve věci intervenční žaloby sp. zn. 30 Cm 60/2004.
Je podle žalobce s podivem, že si JUDr. Kovařík nechal po telefonické dohodě zaslat dne 24. 4. 2007 od Městského soudu v Praze spis sp. zn. 50 Cm 243/2002 a k jednání dne 29. 5. 2007 si již od stejného soudu i soudce nedokázal zjistit, že bylo vydáno usnesení o zastavení věci. Jednání bylo následně ještě odročeno na 11. 9. 2007 a nakonec na 23. 10. 2007 z důvodu opakované, ale nedůvodné omluvy 3. žalovaného. Proto se podle názoru žalobce jednalo o opakovanou obstrukci v průběhu celého řízení, na což žalobce upozornil předsedu Vrchního soudu v Praze. Na to bylo vrchním soudem reagováno tak, že k žádným průtahům nedošlo ani nedochází a vinen je Městský soud v Praze. Následně proběhlo odvolací jednání, v jehož rámci byl vydán shora specifikovaný rozsudek, jenž žalobce podrobil kritice.
Důkazem o oprávněnosti tvrzení žalobce je usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 6. 2009, sp. zn. 7 Cmo 18/2009, které jednoznačně konstatuje, že sdružení CAVERA již v době podání intervenční žaloby nebylo jediný akcionářem a. s. NAVELIKO. K témuž závěru mohl již před mnoha lety dospět i senát JUDr. Kovaříka, pokud by však nebyl zatížen zaujatostí ve prospěch 1. a 3. žalovaného a koneckonců i 2. žalovaného.
Rozhodnutí odvolacího soudu neslo podle žalobce i řadu formálních chyb, které nelze u tak zkušeného soudce, navíc kontrolovaného senátem, očekávat ani teoreticky. Tento soud totiž neměl od žalobce požadovat pokrytí nákladů řízení, protože žalobce byl v prvním stupni úspěšný. Tento soud ale rozhodl v rozporu s literou zákona a jeho cílem bylo žalobce šikanovat a poškodit. Jinak lze asi sotva objasnit, že soud v rozporu s běžnou praxí a i v rozporu s požadavky žalovaných rozhodl o nákladech řízení tak, jak rozhodl. Navíc právní argumentace odvolacího soudu, že JUDr. Z. právně zastupoval sám sebe, je prostě skandální. Navíc oproti dvěma výrokům odvolacího soudu podle protokolu z jednání ze dne 23. 10. 2007 byly v rozsudku sp. zn. 5 Cmo 510/2004 na č. l. 260 výroky tři. Toho využil JUDr. Z. a podal na žalobce a jeho rodinu návrh na nařízení exekuce.
Proto šlo podle žalobce o dlouho připravovaný útok, jenž směřoval k ekonomickému i morálnímu vyčerpání žalobce a jeho zlomení soudní mocí, s níž je JUDr. Z. profesně těsně provázán. Navíc JUDr. Z. již v roce 2005 informoval valnou hromadu a. s. NAVELIKO o tom, že vůči žalobci bude vedena exekuce vzešlá ze zmatečního soudního sporu. Jde tedy o řadu vykalkulovaných kroků, jak s pomocí soudní moci dosáhnout nezákonných cílů.
Navíc žalobce měl podle vrchního soudu hradit náklady řízení 3. žalovanému na účet bez toho, že by mu byl tento účet úředně sdělen. Proto žalobce vyzval soud v tomto směru k doplnění, ale ten jeho požadavku nevyhověl, neboť by údajně šlo o věcnou změnu výroku. Ve skutečnosti však šlo podle žalobce o to, aby nepadlo pečlivě připravované exekuční řízení. Žalobce proto ve lhůtě stanovené soudem zaslal požadovanou částku na poštovní adresu právního zástupce úspěšné strany, která byla dokonce dvakrát uvedena v rozsudku odvolacího soudu. Protože byla adresa vinou soudu zkomolená a žalobce je přesvědčen, že záměrně, vrátila se žalobci odeslaná finanční částka zpět. To už však čelil exekuci.
Přítrž dlouholeté šikaně žalobce pak učinil až rozsudek Nejvyššího soudu vydaný v rámci dovolacího řízení pod sp. zn. 29 Cdo 327/2008.
Z písemného vyjádření předsedy senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. Kovaříka se podává, že žalobce, žalované i zástupce žalovaných zná pouze z této věci, nemá k nim žádný vztah a ani není nijak zainteresován v projednávané věci. Zástupce žalobce pak zná i z jiných věcí, kde zastupoval před zdejším soudem jiné klienty, ale ani toho jinak nezná a nemá k němu žádný jiný vztah než vyplývající z projednávání a rozhodování v těchto jiných věcech. Proto se JUDr. Kovařík nepovažuje za vyloučeného z projednávání a rozhodování v této věci.
Dále JUDr. Kovařík sdělil, že JUDr. Zachystalová se vzdala funkce soudce z důvodu odchodu do důchodu a JUDr. Hodanová není již členem senátu 5 Cmo a ani není členem žádného ze senátů zastupujících.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne podle §16 odst. 1 o. s. ř. nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
K důvodům vyloučení soudce podle §14 odst. 1 o. s. ř. je třeba nejprve uvést, že soudcův poměr k projednávané věci bývá zpravidla založen na jeho přímém zájmu na výsledku řízení v konkrétní věci. Jeho poměr k účastníkům řízení může být dán příbuzenským nebo obdobným vztahem, popř. jiným vztahem k účastníkům řízení, jenž může být přátelský nebo naopak zjevně nepřátelský. Jde vždy o okolnosti, které mohou vést k důvodným pochybnostem, že určitý soudce nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout.
V posuzovaném případě nevyplývají ze spisu žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by soudce, o jehož vyloučení jde, měl poměr k projednávané věci či k účastníkům. Žalobce ve svém podání neuvádí relevantní skutečnosti, z nichž by vyplýval důvod pochybovat o nepodjatosti dotčeného soudce Vrchního soudu v Praze. Z podání je patrno, že žalobce podrobuje kritice postup soudce Vrchního soudu v Praze JUDr. Kovaříka ve věci vedené u tohoto soudu o odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2003, sp. zn. 50 Cm 243/2002. Žalobce je subjektivně přesvědčen, že u JUDr. Kovaříka se mu nedostane nestranného rozhodování v jeho věci. Jestliže pak žalobce obecně poukazuje na těsné provázání JUDr. Z. se soudní mocí, neuvádí žádné konkrétní skutečnosti svědčící o tom, že je takto provázán i s JUDr. Kovaříkem, např. přátelským či příbuzenským vztahem či zájmem dotčeného soudce na výsledku řízení. Takovou skutečností pak podle Nejvyššího soudu není ani žalobcův závěr o tom, že JUDr. Kovařík nadržoval v rozhodnutí o nákladech řízení 1. a 3. žalovanému a že vytvořil časovou obstrukci ve prospěch 2. žalovaného.
Podle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Tím však úprava nevylučuje posouzení soudcovy nepodjatosti na základě okolností, k nimž došlo v souvislosti s řízením v projednávané věci nebo s rozhodováním v jiných věcech, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci nebo k účastníkům nebo jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti. Takový poměr k věci je však ale třeba v námitce podjatosti konkrétně specifikovat. Jinak řečeno, postup soudce ve věci nemůže být důvodem podjatosti sám o sobě, ledaže je prokázán takový soudcův vztah k věci či k ostatním účastníkům nebo jejich zástupcům, který zakládá důvod pochybovat o jeho nepodjatosti. (Srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol.: Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 7. vydání, Praha C. H. Beck 2006 str. 52.). Nejvyšší soud tudíž námitku podjatosti vznesenou žalobcem neshledává důvodnou, neboť se v ní nepodávají skutečnosti naplňující dikci ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř.
Ve výše uvedeném smyslu proto nebyly shledány důvody, pro něž by z projednání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 5 Cmo 111/2010 byl vyloučen výše jmenovaný soudce tohoto soudu. Za tohoto stavu proto senát Nevyššího soudu rozhodl podle §16 odst. 1 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. června 2010
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec