ECLI:CZ:NS:2010:4.ND.151.2010.1
sp. zn. 4 Nd 151/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty o návrhu Puma Czech Republic, s. r. o. , se sídlem Vyskočilova 1481/4, 140 00 Praha, zastoupené JUDr. Miroslavem Hlivákem, advokátem se sídlem Lazarská 8/13, 120 00 Praha 2, proti odpůrci FIVE X a. s., Trnavská cesta 37, Bratislava, Slovenská republika, na určení místní příslušnosti soudu podle §11 odst. 3 o. s. ř. takto:
Řízení o návrhu na určení soudu, který projedná právní věc vyplývající z Rámcové dohody o obchodní spolupráci ze dne 7. 6. 2006, se z a s t a v u j e .
Odůvodnění:
Podáním Nejvyššímu soudu České republiky ze dne 26. 4. 2010 podala společnost Puma Czech Republic, s. r. o., podle §11 odst. 3 o. s. ř. návrh na určení místně příslušného soudu k projednání a rozhodnutí věci této společnosti „proti odpůrci” - společnosti FIVE X a. s., se sídlem Trnavská cesta 37, 831 04 Bratislava.
V návrhu uvedla, že předmětem sporu má být neplnění povinností „odpůrce“ vyplývajících z Rámcové dohody o obchodní spolupráci ze dne 7. 6. 2006, v důsledku čehož vznikla navrhovateli vůči „odpůrci“ pohledávka ve výši 1 067 924,62 Euro, kterou ovšem „odpůrce“ údajně odmítá dobrovolně uhradit a navrhovatel je tak nucen vymáhat svůj nárok soudní cestou. Z výše uvedené Rámcové dohody vyplývá mimo jiné i smluvní ujednání, že tato dohoda se řídí českým právním řádem, zejména příslušnými ustanoveními obchodního zákoníku, že případné spory budou řešeny za použití občanského soudního řádu, a to soudy České republiky. Jelikož však si smluvní strany nedohodly, který ze soudů České republiky má být příslušným soudem k rozhodování případných sporů a jelikož v daném případě není možné určit místní příslušnost soudu ani dle předpisů českého práva, ani podle Nařízení Rady ES č. 44/2001 z 22. 12. 2000 o pravomoci a o uznávání rozsudků v občanských a obchodních věcech, byl Nejvyšší soud ČR požádán, aby v souladu s ustanovením §11 odst. 3 o. s. ř. určil, který soud věc projedná a rozhodne.
Nejvyšší soud výše označený návrh projednal a dospěl k závěru, že návrhu nelze vyhovět.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. vymezuje oprávnění Nejvyššího soudu určit místně (nikoliv věcně) příslušný soud ve věci, která patří do pravomoci soudů České republiky, kde však buď úplně chybějí podmínky místní příslušnosti nebo je nelze zjistit. Zpravidla se jedná o případy, je-li pravomoc českých soudů v majetkových sporech založena písemnou úmluvou stran (srov. §37 odst. 2 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním), kdy pravomoc a věcná příslušnost českých soudů je dána, ale chybějí podmínky místní příslušnosti. Návrh na určení, který soud věc projedná a rozhodne, se může Nejvyššímu soudu dostat, dojde-li věcně a funkčně příslušný soud po podání žaloby k závěru, že není soudem místně příslušným, že se ale nemůže vyslovit o tom, kterému soudu bude věc postoupena, neboť pro pozitivní závěr o místní příslušnosti nemá podklady, případně že skutečnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti nelze vůbec zjistit. V tomto případě (srov. §105 odst. 2 o. s. ř.) v usnesení rozhodne o předložení věci Nejvyššímu soudu, který ve smyslu §11 odst. 3 o. s. ř. určí místně příslušný soud, který věc projedná a rozhodne.
V daném případě se navrhovatel obrací týmž návrhem podle §11 odst. 3 o. s. ř. přímo na Nejvyšší soud, aniž je dosud podána žaloba. Uvádí-li se někdy, že se tak může stát ještě před podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení, nelze to chápat tak, že Nejvyšší soud bude určovat místně příslušný soud abstraktně pro případ, o němž není zřejmé, zda vůbec v budoucnosti nastane a konkrétně jaký bude případně předmět řízení. Proto je třeba dovodit, že návrh na určení podle §11 odst. 3 o. s. ř. sice lze podat, aniž by předtím byla podána žaloba věcně příslušnému soudu, avšak že předpokladem takového návrhu je, aby k němu byla připojena žaloba, a tak byla napevno identifikována věc, která – jak ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. požaduje – patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit. V takovém případě je nepochybné, jaký je okruh účastníků řízení a o jaké věci (o jakém předmětu řízení) má být rozhodováno, a jsou vyloučeny případné budoucí spory o tom, zda posléze podaná žaloba je tou žalobou, o které bylo rozhodováno podle §11 odst. 3 o. s. ř. Tento postup má také ten důsledek, že řízení v takto nezaměnitelně určené věci je zahájeno dnem, kdy byl návrh se žalobou podán, a že tímto dnem nastaly procesní i hmotně právní účinky podané žaloby, neboť není věcný rozdíl mezi věcí, která je Nejvyššímu soudu předložena po podání žaloby za podmínek stanovených §105 odst. 2 o. s. ř. a věcí, která je podána přímo s návrhem na určení místně příslušného soudu. V opačném případě, jestliže by měl být určován místně příslušný soud předem jen akademicky, bez vztahu k určitému nároku vymezenému procesně, nastaly by – na rozdíl od postupu podle §105 odst. 2 o. s. ř. – procesní účinky podané žaloby (např. překážka věci zahájené), popřípadě hmotně právní účinky (např. stavení promlčení) až (pokud vůbec) by byla v budoucnu eventuelně podána.
Protože dosud nebyly splněny podmínky řízení, za nichž lze o návrhu na určení místní příslušnosti soudu podle §11 odst. 3 o. s. ř. jednat, bylo řízení zastaveno. Zastavení řízení není překážkou podání nového návrhu při splnění výše uvedených podmínek.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. června 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše Novotná