ECLI:CZ:NS:2010:4.ND.159.2010.1
sp. zn. 4 Nd 159/2010-226
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty v právní věci žalobkyně M. M. , zast. obecným zmocněncem Ing. Zdeňkem Jemelíkem, obecným zmocněncem, proti žalovanému J. M., zastoupenému JUDr. Radkem Foralem, advokátem, se sídlem Masarykovo nám. 220, 763 61 Napajedla, o vyklizení, vedeno u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 9 C 305/2007, o návrhu na přikázání věci podle §12 odst. 2 o. s. ř., takto:
Věc vedená u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 9 C 305/2007 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 4 .
Odůvodnění:
Výše uvedená věc byla podáním Okresního soudu ve Zlíně ze dne 3. 5. 2010, sp. zn. 9 C 305/2007, předložena Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o návrhu žalobkyně na delegaci Obvodnímu soudu pro Prahu 4 podle §12 odst. 2 o. s. ř. s odůvodněním, že podala stížnost proti usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 3. 3. 2010, avšak uvedený soud tuto stížnost údajně nepostoupil stížnostnímu soudu. Žalobkyně proto ztratila důvěru v možnost spravedlivého projednání věci u Okresního soudu ve Zlíně a současně považuje za spravedlivé, aby důsledky pokračujícího socialistického bezpráví nesl zvýšenou namáhavostí a finanční náročností žalovaný, který z protahování řízení těží.
Žalovaný s návrhem na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 4 nesouhlasil s tím, že dle jeho názoru k tomu není žádný důvod. Dále podotkl, že žalobkyně není schopna připustit, že by někdo mohl mít na posuzovanou věc jiný názor a že by tento názor mohl být správný.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Okresní soud ve Zlíně) a Obvodnímu soud pro Prahu 4, jemuž má být věc přikázána, návrh žalobkyně na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 4 z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Nejvyšší soud České republiky pro úplnost poznamenává, že o návrhu žalobkyně na delegaci věci Obvodnímu soudu pro Prahu 4 rozhodoval již usnesením ze dne 11. 3. 2010, sp. zn. 4 Nd 34/2010, a rozhodl tak, že předmětná věc nebyla přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k projednání a rozhodnutí.
Jak již Nejvyšší soud České republiky uvedl ve svém předchozím rozhodnutí, předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V případě projednávané věci žalobkyně, jak již bylo uvedeno výše, návrh na delegaci Obvodnímu soudu pro Prahu 4 odůvodňuje údajným nesprávným postupem Okresního soudu ve Zlíně a dále skutečností, že ztratila důvěru v možnost spravedlivého projednání věci u Okresního soudu ve Zlíně a současně považuje za spravedlivé, aby důsledky pokračujícího socialistického bezpráví nesl zvýšenou namáhavostí a finanční náročností žalovaný, který z protahování řízení těží.
Uvedené skutečnosti však není možno považovat za důvod k delegaci věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř., navíc je nutno přihlédnout k tomu, že žalovaný s delegací věci Obvodnímu soudu pro Prahu 4 nesouhlasil.
Na základě výše uvedeného a po prostudování předmětného spisového materiálu dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že v případě předmětné věci nejsou dány žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 4 podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 4 z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. Obvodnímu soudu pro Prahu 4 nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. května 2010
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu