Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24.06.2010, sp. zn. 4 Nd 164/2010 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2010:4.ND.164.2010.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2010:4.ND.164.2010.1
sp. zn. 4 Nd 164/2010 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Petra Šabaty v právní věci navrhovatele: R. M. , zastoupeného JUDr. Petrem Zimou, advokátem se sídlem Slezská 13, Praha 2, za účasti společnosti: Interhotel Olympik, a. s. se sídlem Sokolovská 615/138, Praha 8, IČ: 45272271, zastoupené JUDr. Adamem Rakovským, advokátem se sídlem Václavská 12, Praha 2, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 Cm 63/2008, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. takto: Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 Cm 63/2008, se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně. Odůvodnění: Městský soud v Praze projednává návrh R. M. na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady a. s. Interhotel Olympik konané dne 4. 4. 2005. Podáním ze dne 23. 3. 2010 podala a. s. Interhotel Olympik jako účastník řízení návrh na delegaci vhodnou ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., a to ke Krajskému soudu v Brně. V odůvodnění návrhu na delegaci tento účastník uvedl, že o námitce podjatosti projednávající soudkyně bylo Vrchním soudem v Praze rozhodnuto tak, že uvedená soudkyně není z projednávání a rozhodování věci vyloučena. Toto rozhodnutí nepovažuje a. s. Interhotel Olympik za správné a pochybuje o nepodjatosti soudců vrchního soudu, kteří o této věci rozhodovali. Poukázal na ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a na právo na zákonného soudce a v této souvislosti zdůraznil, že rozhodující soudkyně Městského soudu v Praze byla a je podle rozvrhu práce pověřena k řešení agendy ve věcech obchodních kromě určených specializací, přičemž projednávaná věc je právě tou specifickou agendou, kterou by měl řešit soudce se specializací. Přidělením věci jinému soudci, resp. soudu, jak a. s. Interhotel Olympik navrhuje níže, by bylo možno zhojit shora uvedený ústavní deficit v právu na zákonného patřičně specializovaného soudce. Pokud ke změně rozhodujícího soudce nedojde, účastníku zřejmě nezbude než proti tomu brojit ústavní stížností, protože v projednávaném případě jde o zásah státu do práva na soudní ochranu, proti němuž neexistuje jiný opravný prostředek než ústavní stížnost. Interhotel Olympik, a. s. tedy požaduje, aby řízení vedl specializovaný soudce a na základě těchto argumentů se domáhá rozhodování věci jiným soudem něž primárně místně příslušným návrhem na delegaci vhodnou ke Krajskému soudu v Brně. Na podporu svého stanoviska jmenovaný účastník dále uvedl, že delegací věci do okrsku Vrchního soudu v Olomouci se předejde možné procesní vadě spočívající v tom, že by věc rozhodoval vyloučený soudce. Toto opatření je pak prevencí před vrácením věci soudu prvního stupně soudem odvolacím. Je sice pravda, že námitka podjatosti byla zamítnuta, avšak a. s. Interhotel Olympik nehodnotí rozhodnutí odvolacího soudu jako přesvědčivé a má podezření na podjatost rozhodujících soudců. Proto i odvolací řízení ve věci samé by mohlo být zatíženo stejnou vadou, což by vedlo jen k prodlužování řízení a ke zvyšování nákladů. Navíc delegace věci je rovněž prevencí možné procesní vady spočívající v porušení práva na zákonného soudce, když věc nyní rozhoduje samosoudkyně, která není soudcem specializovaným na agendu práva obchodních společností. Účastník považuje právo na specializovaného samosoudce v prvním stupni a právo na specializovaný senát v odvolacím řízení za součást ústavního práva na spravedlivý proces a na zákonného soudce, když tento ústavní nárok je normativně zakotven a realizován pro všechny účastníky tohoto druhu soudních řízení dlouhotrvající soudní praxí. Z těchto důvodů by měla být věc delegována Krajskému soudu v Brně. K návrhu na delegaci se vyjádřil navrhovatel tak, že nesouhlasí s postoupením věci jinému soudu než soudu místně příslušnému. Poté blíže rozvedl, že k tomu, aby bylo možné uvažovat o delegaci z důvodu vhodnosti, je nutné, aby relevantní důvody vhodnosti byly uvedeny a aby se vztahovaly k danému řízení. Takové důvody však účastník nespecifikuje. Naopak proti delegaci svědčí následující skutečnosti. Oba právní zástupci mají sídlo v Praze a i rejstříkový soud účastníka sídlí v Praze. Veškeré dokumenty v držení společnosti, které by mohly být soudem vyžadovány, by měly být uloženy v sídle této společnosti, resp. u rejstříkového soudu v Praze. Navíc veškeré orgány, jejichž činnost souvisí s kotací cenných papírů, mají rovněž sídlo v Praze. Proto není podle navrhovatele důvod delegovat věc ke Krajskému soudu v Brně, přičemž takovým krokem by bylo porušeno právo navrhovatele na zákonného soudce a byly by ztíženy podmínky pro vedení sporu zvýšením nákladů na cestovné, což by bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána. Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému Městskému soudu v Praze a Krajskému soudu v Brně návrh na přikázání věci Krajskému soudu v Brně projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla tomuto soudu přikázána. Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon. Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě. V případě projednávané věci a. s. Interhotel Olympik svůj návrh na delegaci Krajskému soudu v Brně odůvodňuje nedůvěrou v nestrannost rozhodující soudkyně, a to i přes to, že bylo o její nepodjatosti rozhodnuto, a dále tím, že projednávající soudkyně není podle rozvrhu práce soudkyní na konkrétní projednávanou věc specializovanou. Podle Nejvyššího soudu je tak zřejmé, že v této věci a. s. Interhotel Olympik sice formálně navrhuje delegaci věci ke Krajskému soudu v Brně podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., ale obsahově vznáší námitky týkající se přidělení věci konkrétnímu soudci či soudkyni s dalšími argumenty obsahově spíše odpovídajícími námitce podjatosti v situaci, kdy o tom, že projednávající soudkyně Městského soudu v Praze není vyloučena z projednávání a rozhodování předmětné věci, již rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 28. 4. 2009, sp. zn. Nco 59/2009. Podle názoru Nejvyššího soudu tak výše uvedené námitky vznesené a. s. Interhotel Olympik není možno považovat za námitky způsobilé odůvodnit postup podle §12 odst. 2 o. s. ř. a v důsledku toho učinit průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, a předmětnými argumenty zdůvodnit rozhodnutí o delegaci věci Krajskému soudu v Brně. Navíc je zde nutno přihlédnout k tomu, že navrhovatel s přikázáním předmětné věci Krajskému soudu v Brně zásadně nesouhlasí a delegací věci by proto mohl být navozen stav pro něj nepříznivý. Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Krajskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2, 3 o. s. ř. tomuto soudu nepřikázal. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 24. června 2010 Předseda senátu: JUDr. František H r a b e c

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/24/2010
Spisová značka:4 Nd 164/2010
ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:4.ND.164.2010.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§12 odst. 2 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-10