ECLI:CZ:NS:2010:4.ND.166.2010.1
sp. zn. 4 Nd 166/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty v právní věci žalobce PhDr. Z. V. , zast. JUDr. Dagmar Filemonovou, advokátkou se sídlem v Brně, Záhřebská 31, proti žalované M. S. , zast. JUDr. Josefem Maškem, advokátem se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Komenského 1, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 12 C 23/2009, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., takto:
Věc vedená u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 12 C 23/2009 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu ve Svitavách.
Odůvodnění:
Výše uvedená věc byla podáním Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 6. 5. 2010 (doručeno dne 10. 5. 2010) předložena Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o návrhu žalované na delegaci Okresnímu soudu ve Svitavách podle §12 odst. 2 o. s. ř. s tím, že Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou s delegací věci nesouhlasí, neboť se v daném případě jedná o výlučnou místní příslušnost podle §88 odst. 1 písm. i) o. s. ř., když se předmětné nemovitosti nachází v obvodu Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou, navíc žalovaná v těchto nemovitostech žije a vzdálenost z jejího bydliště k příslušnému soudu je necelých 20 km. Žalovaná návrh na delegaci věci odůvodnila tím, že pro svůj vysoký věk a zdravotní stav má důvodné pochybnosti, zda by se mohla dostavit k místně příslušnému soudu a zda by jednání unesla psychicky, když z dosavadního postupu tohoto soudu v dané věci nabyla dojmu, že její záležitost nebude posuzována objektivně.
Žalobce s návrhem na přikázání věci Okresnímu soudu ve Svitavách nesouhlasil s tím, že tato delegace by byla v rozporu s platnou právní úpravou a poukázal na výlučnou místní příslušnost Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou podle §88 o. s. ř.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou) a Okresnímu soudu ve Svitavách, jemuž má být věc přikázána, návrh žalované na přikázání věci Okresnímu soudu ve Svitavách z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V případě projednávané věci žalovaná, jak již bylo uvedeno výše, návrh na delegaci Okresnímu soudu ve Svitavách odůvodňuje tím, pro svůj vysoký věk a zdravotní stav má důvodné pochybnosti, zda by se mohla dostavit k místně příslušnému soudu a zda by jednání unesla psychicky, když z dosavadního postupu tohoto soudu v dané věci nabyla dojmu, že její záležitost nebude posuzována objektivně.
Uvedené skutečnosti však není možno považovat za důvod k delegaci věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř., navíc je nutno přihlédnout k tomu, že žalobce s návrhem na delegaci věci Okresnímu soudu ve Svitavách nesouhlasil.
Po prostudování předmětného spisového materiálu dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že v případě předmětné věci nejsou dány žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly přikázání věci Okresnímu soudu ve Svitavách podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu ve Svitavách z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. Okresnímu soudu ve Svitavách nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. května 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jiří P á c a l