ECLI:CZ:NS:2010:4.ND.174.2010.1
sp. zn. 4 Nd 174/2010-162
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty v právní věci žalobkyně DEMIT, s. r. o., se sídlem 17. listopadu 237, 530 02 Pardubice, IČ 25930621, zast. JUDr. Janou Kudrnovou, Ph. D., advokátkou se sídlem Mojmírovců 41, 709 00 Ostrava, proti žalovanému Ing. J. H., o 750.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 44 Cm 125/2006 a u Vrchního soudu v Praze pod. sp. zn. 6 Cmo 357/2009, podle ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř., takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Hana Voclová, JUDr. Stanislav Bernard, JUDr. Milada Uhlířová, JUDr. František Švantner, JUDr. Zdeněk Kovařík, JUDr. Milena Filingerová, JUDr. Vladislava Riegrová, Ph. D., Mgr. Marcela Tuscanyová, JUDr. Marta Chrastilová a JUDr. Eva Hodanová nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 6 Cmo 357/2009.
Odůvodnění:
Žalovaný podáním ze dne 13. 5. 2010 uplatnil námitku podjatosti vůči soudcům senátu 6 Cmo Vrchního soudu v Praze JUDr. Haně Voclové, JUDr. Stanislavu Bernardovi, JUDr. Miladě Uhlířové a JUDr. Františku Švantnerovi s odůvodněním, že mu bylo již podruhé v předmětném řízení odepřeno právo účastnit se jednání (byl služebně mimo republiku, avšak Vrchní soud v Praze jednání neodročil), v čemž spatřuje porušení jeho práva na spravedlivý proces. Žalovaný dále uvedl, že nabyl dojmu, že soudci senátu 6 Cmo Vrchního soudu v Praze svým postojem k jeho žádostem o odročení jednání projevují náklonnost žalobci, tedy nejednají ve věci nestanně.
Vrchní soud v Praze následně předložil věc Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o námitce podjatosti jmenovaných soudců senátu 6 Cmo spolu s vyjádřeními dotčených soudců senátu 6 Cmo (JUDr. Hana Voclová, JUDr. Stanislav Bernard, JUDr. Milada Uhlířová, JUDr. František Švantner) a soudců zastupujících senátů 5 Cmo (JUDr. Zdeněk Kovařík, JUDr. Milena Filingerová, JUDr. Vladislava Riegrová, Ph.D.) a 12 Cmo (Mgr. Marcela Tuscanyová, JUDr. Marta Chrastilová a JUDr. Eva Hodanová). Všichni uvedení soudci se ve svých vyjádřeních shodují, že k věci ani k účastníkům řízení nemají žádný vztah, na výsledku řízení nemají žádný zájem a nejsou jim známy žádné okolnosti, které by je vylučovaly z projednání a rozhodnutí dané věci.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§16 odst. 1 věta první o. s. ř.). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud České republiky.
Podle ustanovení §15a odst. 1, věty první, o. s. ř. účastníci mají právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout. Podle odst. 3 tohoto ustanovení v námitce podjatosti musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému soudci (přísedícímu) směřuje, v čem je spatřován důvod pochybnosti o jeho nepodjatosti, popřípadě kdy se o něm účastník podávající námitku dozvěděl, a jakými důkazy může být prokázán.
Nejvyšší soud České republiky k věci uvádí, že předpokladem skutečného uplatnění zásady rovnosti účastníků v řízení a zajištění záruk správného a spravedlivého rozhodnutí je, aby v řízení jednal a rozhodoval soudce nepodjatý, který není v žádném osobním vztahu k účastníkům a k jejich zástupcům a který není v žádném směru zainteresován na výsledku řízení. V souladu s tím zákon konstruuje jako důvody vyloučení soudce soudcův poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům.
Vyloučení soudce zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tím subjektivní pohled na vyloučení soudce. K tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, nýbrž musí být zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat o soudcově nepodjatosti.
K vyloučení soudce tedy není sice třeba, aby byla prokázána jeho podjatost, na druhé straně to však neznamená, že k vyloučení postačí jakékoli subjektivní pochybnosti o nepodjatosti soudce. K takovým pochybnostem musí být dán objektivní důvod. A takový důvod je dán pouze tehdy, zjistí-li se dostatečně intenzivní poměr soudce k věci, k účastníkům či jejich zástupcům, jehož povaha reálně (z objektivního pohledu) zpochybňuje schopnost soudce nestranně a nezávisle ve věci rozhodnout.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. §116 obč. zák.), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu by zde také přicházel vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce, apod. O žádný z uvedených případů se však v předmětné věci nejedná.
Jak vyplývá z vyjádření jmenovaných soudců, žádný z nich nemá vztah k věci ani k účastníkům řízení, na výsledku řízení nemají žádný zájem a nejsou jim známy žádné okolnosti, které by je vylučovaly z projednání a rozhodnutí věci.
Z návrhu žalovaného na vyloučení jmenovaných soudců Vrchního soudu v Praze z projednávaní a rozhodnutí věci vyplývá, že důvodem vznesené námitky podjatosti je otázka správnosti jejich postupu v řízení (zda posupovali správně, když jednali v nepřítomnosti žalovaného). Nesouhlas účastníka řízení s postupem soudců v řízení o projednávané věci, popř. s odůvodněním rozhodnutí, však není okolností, která by zakládala důvod k jejich vyloučení (§14 odst. 4 o. s. ř.). Z obsahu spisu, ani z vyjádření dotčených soudců nevyplývají žádné skutečnosti, jež by zakládaly důvod pochybovat o jejich nepodjatosti ve smyslu §14 odst. 1 o. s. ř.
Dle názoru Nejvyššího soudu České republiky pokud žalovaný neuvádí žádné skutečnosti (srov. §15a odst. 3 o. s. ř.), které by svědčily o tom, že by byl dán důvod k pochybnostem o nepodjatosti jmenovaných soudců, není důvod nevěřit jejich tvrzení, že takové vazby neexistují.
V daném případě tedy nebyly shledány skutečnosti nasvědčující tomu, že by jmenovaní soudci byly nějakým způsobem ovlivněni vztahem k projednávané věci, případně k účastníkům řízení (jejich zástupcům).
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu, že soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě, a protože v předmětné věci nebyly shledány důvody k vyloučení jmenovaných soudců z projednávání a rozhodování věci ve smyslu ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř., rozhodl Nejvyšší soud České republiky podle §16 odst. 1 o. s. ř. tak, že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Hana Voclová, JUDr. Stanislav Bernard, JUDr. Milada Uhlířová, JUDr. František Švantner, JUDr. Zdeněk Kovařík, JUDr. Milena Filingerová, JUDr. Vladislava Riegrová, Ph.D., Mgr. Marcela Tuscanyová, JUDr. Marta Chrastilová a JUDr. Eva Hodanová nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování předmětné věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 6 Cmo 357/2009.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. května 2010
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu