ECLI:CZ:NS:2010:4.ND.176.2010.1
sp. zn. 4 Nd 176/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala ve věci navrhovatele J. K. , vedené u Nejvyššího soudu České republiky pod sp. zn. 29 Cdo 1653/2010, o námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu, takto:
Soudci Nejvyššího soudu České republiky JUDr. Zdeněk Krčmář, JUDr. Petr Gemmel a doc. JUDr. Ivana Štenglová nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 29 Cdo 1653/2010.
Odůvodnění:
Dne 26. 4. 2010 bylo Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) předloženo dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2005, sp. zn. 21 Ko 81/2005, jímž bylo odmítnuto odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 1998, sp. zn. 52 K 92/97. Věc je u Nejvyššího soudu vedena pod sp. zn. 29 Cdo 1653/2010.
V rámci podaného dovolání navrhovatel vznesl námitku podjatosti soudců Nejvyššího soudu, kteří rozhodli v jiné navrhovatelově věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 29 Odo 202/2003. Předmětný návrh na vyloučení soudců Nejvyššího soudu žalobce nijak neodůvodnil.
Věc sp. zn. 29 Odo 202/2003 byla Nejvyšším soudem rozhodována v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a doc. JUDr. Ivany Štenglové. Výše označení soudci jsou podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu pro rok 2010 přiděleni k vyřízení i v této věci. JUDr. Zdeněk Krčmář coby soudce zpravodaj, jemuž byla věc přidělena k vyřízení, JUDr. Petr Gemmel jako člen senátu a doc. JUDr. Ivana Štenglová coby možný zastupující člen senátu.
Výše jmenovaní soudci předložili k podání žalobce svá vyjádření. Shodně uvedli, že k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům nemají žádný vztah a nejsou si vědomi žádné skutečnosti, pro kterou by měli být vyloučeni z projednávání a rozhodování výše označené věci.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne podle §16 odst. 1 o. s. ř. nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
Podle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem pro vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
K důvodům vyloučení soudce podle §14 odst. 1 o. s. ř. je třeba nejprve uvést, že soudcův poměr k projednávané věci bývá zpravidla založen na jeho přímém zájmu na výsledku řízení v konkrétní věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Jeho poměr k účastníkům řízení může být dán příbuzenským nebo obdobným vztahem, popř. jiným vztahem k účastníkům řízení, jež může být přátelský nebo naopak zjevně nepřátelský. V úvahu by zde také přicházel vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce, apod. Jde vždy o okolnosti, které mohou vést k důvodným pochybnostem, že určitý soudce nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout.
Vyloučení soudce tak zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tím subjektivní pohled na vyloučení soudce. K tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, nýbrž musí být zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat o soudcově nepodjatosti. K pochybnostem musí být dán objektivní důvod.
K otázce podjatosti soudců se přitom obecně vyjadřoval již nález Ústavního soudu České republiky, publikovaný ve svazku 8 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 65, v němž se dovozuje, že pro úsudek o porušení ústavních kautel chránících čistotu řízení před obecnými soudy jako výrazu zásad spravedlivého procesu (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod) není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení stěžovatele; rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního.
Jak vyplývá z vyjádření jmenovaných soudců, žádný z nich nemá vztah k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům, na výsledku řízení nemají žádný zájem a není jim známa ani žádná jiná okolnost, pro kterou by měli být vyloučeni z projednávání a rozhodnutí předmětné věci.
V posuzovaném případě nevyplývají ze spisu žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by soudci Nejvyššího soudu, o jejichž vyloučení jde, měli poměr k projednávané věci či k účastníkům řízení a jejich zástupcům. Skutečnost, že jmenovaní soudci rozhodovali v jiné navrhovatelově věci samo o sobě nemůže naplnit podmínky, pro něž lze vyslovit podjatost soudce. Navrhovatel tak ve svém podání neuvádí žádné skutečnosti, z nichž by vyplýval důvod pochybovat o nepodjatosti dotčených soudců. V návaznosti na výše uvedené skutečnosti, je tak nutno učinit závěr, že není dán žádný důvod k pochybnostem o nepodjatosti jmenovaných soudců.
Protože rozhodnutí soudu o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), lze soudce vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze skutečně závažných důvodů, které mu zcela zjevně brání věc projednat a rozhodnout nestranně a nezávisle. Vzhledem k tomu, že takovéto důvody, pro něž by z projednání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 29 Cdo 1653/2010, byly vyloučeni výše jmenovaní soudci tohoto soudu, nebyly v dané věci shledány, rozhodl Nejvyšší soud České republiky podle §16 odst. 1 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. června 2010
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata