ECLI:CZ:NS:2010:4.ND.208.2009.1
sp. zn. 4 Nd 208/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty v právní věci žalobce J. H., proti žalovaným 1) JUDr. J. K. – soudci Okresního soudu v Jablonci Nad Nisou, 2) Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou se sídlem v Jablonci nad Nisou, Mírové náměstí 5, 3) České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 16, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 34 C 47/2007, a u Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího pod sp. zn. 1 Co 56/2009, o návrhu žalobce na vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze takto:
Soudkyně Vrchního soudu v Praze Mgr. Dagmar Javůrková, JUDr. Ludmila Říhová, JUDr. Naděžda Žáková a JUDr. Romana Vostrejšová nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Co 56/2009.
Odůvodnění:
V označeném řízení žalobce podáním ze dne 9. 11. 2007 doplněném dalším podáním ze dne 28. 1. 2009 podal návrh na vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze z projednávání a rozhodování věci. Návrh odůvodnil tím, že v jiné právní věci vede spor s Vrchním soudem v Praze jako žalovaným a z důvodu protiprávního postupu tohoto soudu, porušování zákonů, soudní etiky a práv žalobce jako účastníka soudního řízení při vyřizování sporné věci s jeho účastí by bylo v rozporu s právem, soudní etikou a dobrými mravy, aby o jeho podáních do věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 34 C 47/2007, rozhodoval jako odvolací soud Vrchní soud v Praze. Žalobce v doplnění svého návrhu dále uvedl, že soudní spor s Vrchním soudem v Praze staví tento soud a všechny jeho soudce všech úseků vůči žalobci do specifického protikladného vztahu, který již nelze považovat za nepodjatý a proti podjatosti vůči osobě žalobce je tento soud nezpůsobilý vyřizovat jakoukoli věc s jeho účastí, včetně věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 34 C 47/2007.
V odůvodnění tohoto návrhu žalobce odkázal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Nd 60/2008, dle kterého byl Vrchní soud v Praze vyloučen projednávání a rozhodnutí věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 9 C 1061/98.
Věc byla k rozhodnutí o této námitce předložena Nejvyššímu soudu České republiky. Ten jako nadřízený soud (§16 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že námitka podjatosti není důvodná.
Účastníci mají právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout. Soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Důvodem k vyloučení soudce nebo přísedícího nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce nebo přísedícího v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (§15 odst. 1 věta prvá, §14 odst. 1 a §14 odst. 4 o. s. ř.).
Podle rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze – jak vyplývá z obsahu spisu – má věc u tohoto soudu pod sp. zn. 1 Co 56/2009, projednat a rozhodnout senát, v němž působí soudkyně Mgr. Dagmar Javůrková, JUDr. Ludmila Říhová, JUDr. Naděžda Žáková a JUDr. Romana Vostrejšová.
Všechny jmenované soudkyně ve svých písemných vyjádřeních shodně uvedly, že jim nejsou známy žádné skutečnosti, pro které by měly být vyloučeny z projednávání a rozhodnutí předmětné věci, rovněž nemají žádný vztah k účastníkům řízení ani jejich zástupcům. O sporu, který vede žalobce s Vrchní soudem v Praze, nejsou informovány a tuto skutečnost nepovažují za důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodování v předmětné věci.
V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti jmenovaných soudkyň Vrchního soudu v Praze. Uvedené soudkyně nemají k věci, k účastníkům ani jejich zástupcům – jak vyplývá z jejich vyjádření – žádný z hlediska ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. významný vztah, který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci, a takový vztah nelze dovodit ani z údajů žalobce. Důvodem k pochybnostem o jejich nepodjatosti nemohou být ani úvahy žalobce, že proti Vrchnímu soudu v Praze podal v jiné věci žalobu, neboť tato skutečnost sama o sobě nic nevypovídá o vztahu těchto soudců k účastníkům a k projednávané věci, a nelze z ní dovodit, že by byla způsobilá ovlivnit jejich nestranné rozhodování.
Z toho, že účastník je povinen v námitce podjatosti označit konkrétního soudce, jehož podjatost namítá, a v čem spatřuje důvod jeho podjatosti (srov. §15a odst. 3 o. s. ř.) totiž vyplývá, že nelze jen paušálně a neadresně namítat, že jsou vyloučeni „všichni soudci“ určitého soudu. Skutečnost, že účastník kupříkladu z důvodů, které on sám považuje za závažné, podal žalobu proti konkrétnímu soudu jako organizační složce státu, může být důvodem pro přikázání věci z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř., sama o sobě však nezakládá důvod k pochybnostem o nepodjatosti každého jednotlivého soudce daného soudu. Opačný názor by bez dalšího presumoval, že každý soudce bez rozdílu bude vyloučen z projednávání a rozhodování věci pouze v závislosti na tom, že účastník podal proti příslušnému soudu žalobu, a dále, že soudce jako reprezentant veřejné moci je profesionálně neschopen (patrně s výjimkou uvedenou v ustanovení §16 odst. 1 větě druhé o. s. ř.) oprostit se od záležitostí týkajících se soudu jako složky státu. Protože účastník je povinen – jak je uvedeno – v námitce podjatosti označit konkrétního soudce, jehož podjatost namítá, a v čem spatřuje důvod jeho podjatosti, je zřejmé, že paušální návrh na vyloučení Vrchního soudu v Praze z uváděných důvodů nemůže být způsobilým důvodem k pochybnostem o nepodjatosti soudců, kteří jsou podle rozvrhu práce povoláni projednat a rozhodnout posuzovanou věc.
Pokud žalobce argumentuje rozhodnutím Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 4 Nd 60/2008, pak senát Nejvyššího soudu projednávající nyní posuzovanou věc se mínil od právního názoru, jež je v rozhodnutí sp. zn. 4 Nd 60/2008, odchýlit a věc předložil podle §20 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů, k projednání velkému senátu Nejvyššího soudu České republiky. Tento senát rozhodnutím ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. 31 Nd 209/2009, označil právní názor vyjádřený v usnesení sp. zn. 4 Nd 60/2008, za nesprávný a ztotožnil se s právním názorem, který je v nyní činěném rozhodnutí rozveden výše. Tento právní názor velkého senátu Nejvyššího soudu České republiky je tak po další rozhodování v obdobných právních věcech závazný.
Kromě toho Nejvyšší soud konstatuje, že samotné skutečnosti, že žalobce svým podáním ze dne 18. 9. 2007 doplnil okruh žalovaných o Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci a Vrchní soud v Praze, nelze z hlediska řízení o návrhu na vyloučení soudkyň Vrchního soudu v Praze přiznat relevanci, neboť toto jednostranně učiněné podání nelze považovat za řádně podaný a soudem schválený návrh na přistoupení dalších účastníků řízení podle §92 odst. 1 o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto rozhodl, že soudkyně Vrchního soudu v Praze Mgr. Dagmar Javůrková, JUDr. Ludmila Říhová, JUDr. Naděžda Žáková a JUDr. Romana Vostrejšová nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Co 56/2009. Protože nebylo prováděno dokazování, bylo o námitce podjatosti uplatněné žalobcem rozhodnuto bez nařízení jednání (§16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. ledna 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á v. r.