ECLI:CZ:NS:2010:4.ND.216.2010.1
sp. zn. 4 Nd 216/2010-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl jako soud společně nejblíže nadřízený v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Petra Šabaty ve věci žalobkyně: A. R. proti žalovanému: J. R. , o výživné manželky, vedeno u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 3 C 338/2009, o návrhu na přikázání věci podle §12 odst. 2 o. s. ř. takto:
Věc vedená u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 3 C 338/2009 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Šumperku.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala ve shora označené věci u Okresního soudu Praha - západ návrh na delegaci vhodnou k Okresnímu soudu v Šumperku. Svůj návrh odůvodnila tím, že je dlouhodobě nezaměstnaná a pečuje o 12-ti letého syna. Na sociálních dávkách pobírá 1 200,- Kč a nemá tudíž finanční prostředky k účasti na jednání u soudu v Praze.
Žalovaný využil svého práva a k návrhu na delegaci věci Okresnímu soudu v Šumperku se vyjádřil tak, že s ním nesouhlasí, protože fakticky bydlí s dětmi na Praze. O nezletilé děti se žalovaný stará sám, kdy jeden chlapec navštěvuje základní školu a druhý chodí do mateřské školky, kam je žalovaný denně vodí a vyzvedává. Dále jim žalovaný zajišťuje mimoškolní aktivity. Soudní jednání v Šumperku by tak žalovanému způsobilo značné potíže a starosti. Navíc matka o děti neprojevuje sebemenší zájem, nenavštěvuje je, nevolá jim, žádným jiným způsobem nemá o děti starost, ani na ně nepřispívá.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený oběma soudům, a to Okresnímu soudu Praha – západ a Okresnímu soudu v Šumperku dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V případě projednávané věci žalobkyně návrh na delegaci Okresnímu soudu v Šumperku odůvodňuje z hlediska §12 odst. 2 o. s. ř. finanční náročností, kterou pro ni představuje vedení sporu v Praze, když jejím příjmem jsou pouze minimální sociální dávky. Podle Nejvyššího soudu tuto skutečnost není možno považovat za natolik významnou, aby dostatečně odůvodňovala průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Navíc je zde nutno přihlédnout k tomu, že žalovaný s přikázáním předmětné věci Okresnímu soudu v Šumperku nesouhlasí a delegací věci by s ohledem na existující stav mohla být pro něj navozena situace pro něj nepříznivá.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu v Šumperku z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle §12 odst. 2, 3 o. s. ř. tomuto soudu nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. června 2010
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c