ECLI:CZ:NS:2010:4.ND.218.2010.1
sp. zn. 4 Nd 218/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty v právní věci žalobkyně ATLANTA SAFE, a. s., se sídlem Václavské nám. 772/2, 110 00 Praha 1, zast. JUDr. Hanou Heroldovou, advokátkou se sídlem v Praze, Jungmannova 24, proti žalované Lázně Františkovy Lázně, a. s., se sídlem Jiráskova č.p. 23/3, 351 01 Františkovy Lázně, zast. JUDr. Jaroslavem Komárkem, bytem Dukelská 599/2, 350 02 Cheb, o zaplacení 8.227.693,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 43 Cm 59/2005 a u Vrchního soudu v Praze pod. sp. zn. 5 Cmo 336/2009, podle ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř., takto:
Předseda senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. Zdeněk Kovařík není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 5 Cmo 336/2009.
Odůvodnění:
Žalovaná podáním ze dne 31. 5. 2010 (soudu doručeno dne 2. 6. 2010) uplatnila ve výše uvedené věci námitku podjatosti vůči soudcům senátu 5 Cmo Vrchního soudu v Praze JUDr. Zdeňku Kovaříkovi, JUDr. Haně Zachystalové a JUDr. Evě Hodanové s odůvodněním, že uvedení soudci již v minulosti rozhodovali o nárocích žalované v jiných věcech. Dále žalovaná podrobně popisuje průběh dosavadního řízení u Krajského soudu v Plzni a u Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího v předmětné věci, hodnotí právní názory Vrchního soudu v Praze, poukazuje na to, že rozhodnutí výše jmenovaných soudců není možno považovat za nestranné, neboť odporuje zákonu. Dle názoru žalované senát 5 Cmo Vrchního soudu v Praze vzal za prokázané, že žalobkyně odstoupila od smlouvy o uzavření budoucí kupní smlouvy a zcela přitom pominul skutečnost, že od této smlouvy odstoupit nemohla, protože k zániku závazku uzavřít budoucí kupní smlouvu došlo neuplatněním práva na uzavření budoucí kupní smlouvy ve stanovené lhůtě – nelze odstoupit od závazku, který zanikl prekluzí. Žalobkyně nemá a neměla nárok na náhradu škody, protože nevyzvala jako oprávněná žalovanou obchodní společnost k uzavření budoucí kupní smlouvy. Vrchní soud v Praze proto, podle mínění žalované, dospěl k nesprávnému závěru, že žalobkyně si svůj údajný nárok na náhradu škody mohla jednostranně započíst proti pohledávce žalované, čímž bylo porušeno právo na spravedlivý proces, který mimo jiné předpokládá nezávislost a nestrannost soudců. Žalovaná se domnívá, že v dosavadním rozhodování byla a je porušována soudcovská nestrannost tím, že soudci senátu 5 Cmo Vrchního soudu v Praze rozhodli ve prospěch žalobkyně bez dostatečného zákonného podkladu a že je zřejmé, že jednání jmenovaných soudců nezákonně zvýhodňuje žalobkyni a znevýhodňuje žalovanou, proto lze důvodně pochybovat o jejich nepodjatosti.
Vrchní soud v Praze následně předložil věc Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o námitce podjatosti jmenovaných soudců spolu s vyjádřením, že JUDr. Hana Zachystalová již není soudkyní Vrchního soudu v Praze, neboť se z důvodu odchodu do penze vzdala své funkce a JUDr. Eva Hodanová již není členkou senátu 5 Cmo, proto nepřichází v úvahu, aby v projednávané věci dále rozhodovala. Senát 5 Cmo nyní působí ve složení JUDr. Zdeněk Kovařík, Mgr. Milena Filingerová a JUDr. Vladislava Riegrová, Ph.D. Vrchní soud v Praze proto připojil vyjádření k námitce podjatosti pouze ze strany předsedy senátu JUDr. Zdeňka Kovaříka, který uvedl, že k věci, k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům nemá žádný vztah a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by vzbuzovaly pochybnosti o jeho nepodjatosti.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§16 odst. 1 věta první o. s. ř.). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud České republiky.
Podle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem pro vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Podle ustanovení §15a odst. 1, věty první, o. s. ř. účastníci mají právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout. Podle odst. 3 tohoto ustanovení v námitce podjatosti musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému soudci (přísedícímu) směřuje, v čem je spatřován důvod pochybnosti o jeho nepodjatosti, popřípadě kdy se o něm účastník podávající námitku dozvěděl, a jakými důkazy může být prokázán.
Nejvyšší soud České republiky k věci uvádí, že předpokladem skutečného uplatnění zásady rovnosti účastníků v řízení a zajištění záruk správného a spravedlivého rozhodnutí je, aby v řízení jednal a rozhodoval soudce nepodjatý, který není v žádném osobním vztahu k účastníkům a k jejich zástupcům a který není v žádném směru zainteresován na výsledku řízení. V souladu s tím zákon konstruuje jako důvody vyloučení soudce soudcův poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům.
Vyloučení soudce zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tím subjektivní pohled na vyloučení soudce. K tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, nýbrž musí být zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat o soudcově nepodjatosti.
K otázce podjatosti soudců se obecně vyjádřil již Ústavní soud České republiky v nálezu publikovaném ve svazku 8 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 65, v němž se dovozuje, že pro úsudek o porušení ústavních kautel chránících čistotu řízení před obecnými soudy jako výrazu zásad spravedlivého procesu (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod) není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení stěžovatele; rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního.
K vyloučení soudce tedy není sice třeba, aby byla prokázána jeho podjatost, na druhé straně to však neznamená, že k vyloučení postačí jakékoli subjektivní pochybnosti o nepodjatosti soudce. K takovým pochybnostem musí být dán objektivní důvod. A takový důvod je dán pouze tehdy, zjistí-li se dostatečně intenzivní poměr soudce k věci, k účastníkům či jejich zástupcům, jehož povaha reálně (z objektivního pohledu) zpochybňuje schopnost soudce nestranně a nezávisle ve věci rozhodnout.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. §116 obč. zák.), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu by zde také přicházel vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce, apod. O žádný z uvedených případů se však v předmětné věci nejedná.
Vzhledem ke skutečnosti, že JUDr. Hana Zachystalová již není soudkyní Vrchního soudu v Praze, neboť se z důvodu odchodu do penze vzdala své funkce a JUDr. Eva Hodanová již není členkou senátu 5 Cmo, rozhodoval Nejvyšší soud České republiky pouze o námitce podjatosti vůči předsedovi senátu JUDr. Zdeňku Kovaříkovi. Jak vyplývá z jeho vyjádření, nemá vztah k věci, k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům, na výsledku řízení nemá žádný zájem a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by ho vylučovaly z projednání a rozhodnutí věci.
Z návrhu žalované na vyloučení JUDr. Zdeňka Kovaříka z projednávání a rozhodnutí věci vyplývá, že důvodem vznesené námitky podjatosti má být otázka správnosti jeho postupu v řízení. Nesouhlas účastníka řízení s postupem soudců v řízení o projednávané věci, popř. s odůvodněním rozhodnutí, však není okolností, která by zakládala důvod k jejich vyloučení (viz. výše citované ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř.). Z obsahu spisu, ani z vyjádření dotčeného soudce nevyplývají žádné skutečnosti, jež by zakládaly důvod pochybovat o jeho nepodjatosti ve smyslu §14 odst. 1 o. s. ř.
Dle názoru Nejvyššího soudu České republiky pokud žalovaná neuvádí žádné skutečnosti (srov. §15a odst. 3 o. s. ř.), které by svědčily o tom, že by byl dán důvod k pochybnostem o nepodjatosti jmenovaného soudce, není důvod nevěřit jeho tvrzení, že takové vazby neexistují.
V daném případě tedy nebyly shledány skutečnosti nasvědčující tomu, že by JUDr. Zdeněk Kovařík byl nějakým způsobem ovlivněn vztahem k projednávané věci, případně k účastníkům řízení (jejich zástupcům).
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu, že soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě, a protože v předmětné věci nebyly shledány důvody k vyloučení jmenovaného soudce z projednávání a rozhodování věci ve smyslu ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř., rozhodl Nejvyšší soud České republiky podle §16 odst. 1 o. s. ř. tak, že předseda senátu 5 Cmo Vrchního soudu v Praze JUDr. Zdeněk Kovařík není vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního sodu v Praze pod sp. zn. 5 Cmo 336/2009.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. června 2010
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu