ECLI:CZ:NS:2010:4.ND.220.2010.1
sp. zn. 4 Nd 220/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl jako soud společně nejblíže nadřízený v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Petra Šabaty ve věci žalobce: RD FINANCE, spol. s r. o. se sídlem Na Příkopě 9, Praha 1, zastoupeného JUDr. Adamem Rakovským, advokátem, se sídlem Václavská 12, Praha 2, proti žalovaným: 1) V. Š. , 2) R. Š. , oba zastoupeni Mgr. Danielem Procházkou, advokátem se sídlem Božetěchova 9, Olomouc, o zaplacení 82 110,- Kč s příslušenstvím, vedeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 Cm 127/2009, o návrhu na přikázání věci podle §12 odst. 2 o. s. ř. takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 Cm 127/2009 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně, pobočka ve Zlíně.
Odůvodnění:
Žalovaní v rámci uplatnění námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2009, sp. zn. 49 Cm 127/2009, podali dne 16. 9. 2009 návrh na přikázání věci ke Krajskému soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, a to z důvodu vhodnosti a finanční náročnosti.
Žalobce využil svého práva a k návrhu na delegaci se vyjádřil prostřednictvím svého právního zástupce. Přijetí tohoto procesního návrhu žalovaných by mělo podle žalobce za následek zbytečné prodloužení soudního řízení, návrh je účelový, a proto s ním nesouhlasí. Navíc v obvodu místně příslušného soudu mají žalobce i jeho právní zástupce své sídlo a věc je pravděpodobně možné rozhodnout na jednom jednání. K delegaci věci do obvodu jiného soudu tak není dán žádný relevantní důvod.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený oběma soudům, a to Městskému soudu v Praze a Krajskému soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V případě projednávané věci žalovaní návrh na delegaci Krajskému soudu v Brně, pobočka ve Zlíně odůvodňují z hlediska §12 odst. 2 o. s. ř. finanční náročností, kterou pro ně představuje vedení sporu v Praze. Podle Nejvyššího soudu však tuto skutečnost není možno považovat za natolik významnou, aby dostatečně odůvodňovala průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Navíc je zde nutno přihlédnout k tomu, že žalobce s přikázáním předmětné věci Krajskému soudu v Brně, pobočka ve Zlíně zásadně nesouhlasí a delegací věci by proto mohl být navozen stav pro žalobce nepříznivý.
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Krajskému soudu v Brně, pobočka ve Zlíně z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle §12 odst. 2, 3 o. s. ř. tomuto soudu nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. června 2010
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec