ECLI:CZ:NS:2010:4.ND.221.2010.1
sp. zn. 4 Nd 221/2010-46
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty ve věci oprávněného JUDr. L. Š. , proti povinnému B. V. , o žalobě pro zmatečnost a o žalobě na obnovu řízení, vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 11 Cmo 23/2010, o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Milada Lukáčová, JUDr. Eva Sekaninová, JUDr. Eva Keményová, JUDr. Hana Voclová, JUDr. Stanislav Bernard, JUDr. Milada Uhlířová a JUDr. František Švantner nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 11 Cmo 23/2010.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozhodl ve výše uvedené věci usnesením ze dne 11. 12. 2009, sp. zn. 37 C 2/2009, tak, že povinnému nepřiznal osvobození od soudních poplatků a zamítl jeho návrh, aby mu byl ustanoven zástupce k ochraně jeho zájmů v této věci. Tentýž soud usnesením ze dne 28. 12. 2009 sp. zn. 37 C 2/2009, rozhodl, že podání povinného ze dne 21. 12. 2009 postrádá předepsané náležitosti a vyzval povinného k odstranění vad podání.
Proti oběma uvedeným usnesením podal povinný podáními ze dne 21. 12. 2009 a 10. 1. 2010 odvolání spolu s námitkou podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Praze. Odvolání proti unesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 12. 2009 sp. zn. 37 C 2/2009, podal povinný přesto, že byl řádně poučen, že proti tomuto usnesení odvolání podat nelze.
Výše uvedenou námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze spolu se spisem sp. zn. 11 Cmo 23/2010, a spisem Krajského soudu v Praze sp. zn. 37 C 2/2009, předložil následně Vrchní soud v Praze Nejvyššímu soudu České republiky. Podle rozvrhu práce má o podaném odvolání rozhodnout 11 Cmo. Vrchní soud v Praze proto předložil Nejvyššímu soudu České republiky spolu s námitkou podjatosti též vyjádření soudců tohoto senátu a také soudců zastupujícího senátu 6 Cmo, tedy soudců JUDr. Milady Lukáčové, JUDr. Evy Sekaninové, JUDr. Evy Keményové, JUDr. Hany Voclové, JUDr. Stanislava Bernarda, JUDr. Milady Uhlířové a JUDr. Františka Švantnera. Jmenovaní soudci shodně prohlásili, že nemají žádný poměr k projednávané věci, účastníkům řízení ani jejich zástupcům a nejsou jim známy žádné skutečnosti, které by zakládaly důvod k pochybnostem o jejich nepodjatosti.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§16 odst. 1 věta první o. s. ř.). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud České republiky.
Podle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem pro vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Nejvyšší soud České republiky k věci uvádí, že předpokladem skutečného uplatnění zásady rovnosti účastníků v řízení a zajištění záruk správného a spravedlivého rozhodnutí je, aby v řízení jednal a rozhodoval soudce nepodjatý, který není v žádném osobním vztahu k účastníkům a k jejich zástupcům a který není v žádném směru zainteresován na výsledku řízení. V souladu s tím zákon konstruuje jako důvody vyloučení soudce soudcův poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům.
Vyloučení soudce zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tím subjektivní pohled na vyloučení soudce. K tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, nýbrž musí být zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat o soudcově nepodjatosti.
K otázce podjatosti soudců se obecně vyjádřil již Ústavní soud České republiky v nálezu publikovaném ve svazku 8 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 65, v němž se dovozuje, že pro úsudek o porušení ústavních kautel chránících čistotu řízení před obecnými soudy jako výrazu zásad spravedlivého procesu (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod) není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení stěžovatele; rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního.
K vyloučení soudce tedy není sice třeba, aby byla prokázána jeho podjatost, na druhé straně to však neznamená, že k vyloučení postačí jakékoli subjektivní pochybnosti o nepodjatosti soudce. K takovým pochybnostem musí být dán objektivní důvod. A takový důvod je dán pouze tehdy, zjistí-li se dostatečně intenzivní poměr soudce k věci, k účastníkům či jejich zástupcům, jehož povaha reálně (z objektivního pohledu) zpochybňuje schopnost soudce nestranně a nezávisle ve věci rozhodnout.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. §116 obč. zák.), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu by zde také přicházel vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce, apod. O žádný z uvedených případů se však v předmětné věci nejedná.
Jak vyplývá z vyjádření jmenovaných soudců, žádný z nich nemá vztah k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům, na výsledku řízení nemají žádný zájem a není jim známa ani žádná jiná okolnost, pro kterou by měli být vyloučeni z projednávání a rozhodnutí předmětné věci.
V projednávané věci povinný podanou námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze v podstatě nijak neodůvodnil, kromě konstatování, že senát 37 C Krajského soudu v Praze v promyšleném postupu za součinnosti Vrchního soudu v Praze zinscenoval podvod za účelem zmocnit se majetku povinného. Takto formulovaný důvod však nelze podřadit pod žádný z výše citovaných zákonem stanovených důvodů pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci. Dle názoru Nejvyššího soudu České republiky povinný neuvádí žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že by byl dán důvod k pochybnostem o nepodjatosti jmenovaných soudců a okolnosti, který by tento závěr vyvracely, nebyly zjištěny.
V daném případě nebyly shledány okolnosti nasvědčující tomu, že by jmenovaní soudci byli nějakým způsobem ovlivněni vztahem k projednávané věci, případně k účastníkům řízení (jejich zástupcům).
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu, že soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě, a protože v předmětné věci nebyly shledány důvody k vyloučení jmenovaných soudců z projednávání a rozhodování věci ve smyslu ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř., rozhodl Nejvyšší soud České republiky podle §16 odst. 1 o. s. ř. tak, že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Milada Lukáčová, JUDr. Eva Sekaninová, JUDr. Eva Keményová, JUDr. Hana Voclová, JUDr. Stanislav Bernard, JUDr. Milada Uhlířová a JUDr. František Švantner nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 11 Cmo 23/2010.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. června 2010
JUDr. Danuše N o v o t n á
předsedkyně senátu