ECLI:CZ:NS:2010:4.ND.231.2010.1
sp. zn. 4 Nd 231/2010-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala ve věci žalobkyně J. T., proti žalovanému P. T., o výživné rozvedené manželky, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 7 C 77/2010, o návrhu na přikázání věci podle §12 odst. 2 o. s. ř., takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 7 C 77/2010 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu Plzeň – město.
Odůvodnění:
Okresní soud v Přerově předložil podle ustanovení §12 odst. 3 o. s. ř. Nejvyššímu soudu návrh žalobkyně, aby věc – o výživné rozvedené manželky, která je u tohoto soudu vedena pod sp. zn. 7 C 77/2010, byla přikázána Okresnímu soudu Plzeň – město.
Žalovaná svůj návrh (č. l. 17) odůvodnila tím, že se nadále bude zdržovat v Plzni. Současně uvedla, že bylo rozhodnuto o přenesení místní příslušnosti na Okresní soud Plzeň – město ve věci nezletilého syna M.
Žalovaný ve svém vyjádření (č. l. 26) uvedl, že s delegací věci na Okresní soud Plzeň – město nesouhlasí.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Okresní soud v Přerově) a Okresnímu soudu Plzeň – město, jemuž má být věc přikázána, návrh žalobkyně na přikázání věci Okresnímu soudu Plzeň – město z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věci jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V případě projednávané věci žalobkyně svůj návrh na delegaci věci Okresnímu soudu Plzeň – město odůvodňuje tím, že se nadále hodlá zdržovat v obvodu tohoto soudu a současně, že bylo k tomuto soudu přeloženo řízení ve věci nezletilého syna.
Podle názoru Nejvyššího soudu České republiky však tyto skutečnosti není možno považovat za natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Okolnosti uváděné žalobkyní nejsou natolik výjimečné, aby v nich bylo možno bez dalšího spatřovat důvod přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti. K okolnostem uváděných žalobkyní je třeba uvést, že zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá bydliště (sídlo, místo podnikání) v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi tímto sídlem a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu Plzeň – město z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. tomuto soudu nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. září 2010
Předseda senátu :
JUDr. Petr Šabata