ECLI:CZ:NS:2010:4.ND.247.2010.1
sp. zn. 4 Nd 247/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala v právní věci žalobkyně JUDr. J. K. , zastoupené JUDr. Monikou Zoulovou, advokátkou se sídlem Podolská 126/103, 147 00 Praha 4, proti žalovanému IES REAL & CONSULTING, spol. s. r. o., se sídlem Sladkovského 609/5 Olomouc – Hodolany, zastoupenému JUDr. Petrem Pečeným, advokátem se sídlem Husova 7, Praha 1, o ochranu osobnosti a poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 198/2009, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2, 3 o. s. ř., takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 198/2009 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Praze.
Odůvodnění:
V označené právní věci Krajský soud v Ostravě navrhl přikázání věci z důvodu vhodnosti Městskému soudu v Praze. Návrh odůvodnil tím, že dle jeho názoru bude Městským soudem v Praze věc projednána rychleji a hospodárněji, jelikož žalobkyně, zástupci obou účastníků a sedm z navrhovaných svědků mají bydliště, resp. sídlo v Praze a zbývající svědek v Brně. Dle názoru Krajského soudu v Ostravě nebude uvedený postup na úkor práv žalované, která je právnickou osobou se sídlem v Olomouci.
Žalovaná s tímto navrhovaným postupem vyslovila souhlas.
Žalobkyně s návrhem nesouhlasí, neboť již samotné předložení věci Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o delegaci dle jejího názoru odporuje hospodárnosti soudního řízení tím, že způsobí průtahy řízení. Žalobkyně dále uvedla, že ve věci již bylo nařízeno soudní jednání na 19. 4. 2010, které bylo odročeno na žádost žalobkyně, jejíž zastoupení převzal advokát. Okolnost, že žalobkyně je zastoupena advokátkou se sídlem v Praze nemůže být dostatečným důvodem k delegaci věci. Poukázala i na to, že většina svědků, která má být v řízení vyslechnuta, jsou z okolí Ostravy, případně Jihomoravského kraje, takže za hospodárnější považuje projednání věci u Krajského soudu v Ostravě.
Krajský soud v Ostravě předložil svůj návrh spolu se spisem sp. zn. 23 C 198/2009 Nejvyššímu soudu k rozhodnutí podle §12 odst. 2, 3 o. s. ř. V předkládací zprávě ze dne 28. 6. 2010 zopakoval výše uvedené důvody, které ho k tomuto postupu vedly. Současně konstatoval, že tvrzení žalobkyně o tom, že většina navrhovaných svědků je z Ostravy nebo Jihomoravského kraje, nemá oporu ve spise.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti.
Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána, návrh na přikázání věci Městskému soudu v Praze projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla tomuto soudu přikázána.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Pokud soud přikáže věci jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
V posuzovaném případě je z obsahu návrhu Krajského soudu v Ostravě zjevné, že důvodem tohoto návrhu na delegaci má být skutečnost, že žalobkyně bydlí v Praze, její právní zástupkyně zde má sídlo a v Praze bydlí i svědkové J. B. , J. D. a Z. S. Krajský soud v Ostravě je toho názoru, že projednání věci Městským soudem v Praze by bylo s ohledem na bydliště zúčastněných osob hospodárnější a rychlejší.
Výše uvedené důvody však Nejvyšší soud nemohl shledat jako okolnosti natolik významné, aby na jejich základě návrhu na delegaci vyhověl, neboť tyto skutečnosti netvoří natolik zásadní překážku či komplikaci v řízení, aby samy o sobě byly výrazně v rozporu s požadavkem rychlosti a hospodárnosti řízení. Nejvyšší soud nemohl pominout ani skutečnost, že nad návrhem Krajského soudu v Ostravě nepanuje mezi účastníky shoda. Nejvyšší soud také nemůže předjímat, kteří svědkové a s jakým bydlištěm budou v průběhu řízení navrhováni a vyslechnuti a nemá ani dostatečně relevantní informace o tom, že by nápad a složitost věcí u Městského soudu v Praze byl ve srovnání s nápadem a složitostí věcí u Krajského soudu v Ostravě natolik menší, aby to znamenalo výraznější zkrácení řízení v označené věci.
Nejvyšší soud neshledal žádné významné okolnosti, které by dostatečně odůvodňovaly výjimku z výše uvedeného ústavního principu, a pro které by bylo vhodné přikázat věc jinému než místně příslušnému soudu.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Městskému soudu v Praze z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. Městskému soudu v Praze nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. července 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše Novotná