ECLI:CZ:NS:2010:4.ND.305.2010.1
sp. zn. 4 Nd 305/2010-144
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty ve věci oprávněných 1) T. F. , 2) nezl. M. F. , zast. zákonným zástupcem matkou Mgr. M. F. , proti povinnému Ing. J. F. , zast. obecným zmocněncem Ing. Jiřím Štefkem, o návrhu na nařízení exekuce pro opětující se plnění, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 1 Nc 6032/2008 a u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 139/2010, podle ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř., takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Ivan Kobliha, JUDr. Marta Tůmová, JUDr. Ivana Petrová, JUDr. Jiří Hess, JUDr. Radomír Křivánek a JUDr. Jiří Stareček n e j s o u v y l o u č e n i z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 139/2010.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 24. 3. 2010 (soudu doručeno dne 24. 3. 2010) podal povinný námitku podjatosti vůči všem soudcům Vrchního soudu v Praze z projednávání a rozhodnutí výše uvedené věci s odůvodněním, že Vrchní soud v Praze vede „bolševický předseda soudu JUDr. Vladimír Stibořík, který se za doby totality zabýval politickými procesy vedenými proti členům opozice a aktivně tak potlačoval lidská práva v tehdejším Československu a je důvodné se domnívat, že v této praxi pokračuje dodnes“. Povinný dále uvedl, že pochází ze silně protikomunistické rodiny, která byla za minulého (komunistického) režimu těžce perzekuována a vhledem k tomu, že většina soudců Vrchního soudu v Praze „aktivně sloužila komunistickému režimu“, je dle jeho názoru důvod pochybovat o nestrannosti a nepodjatosti všech soudců Vrchního soudu v Praze.
Vrchní soud v Praze následně předložil věc Nejvyššímu soudu České republiky se sdělením, že dle rozvrhu práce je příslušná věc přidělena senátu 4 Cmo ve složení JUDr. Ivan Kobliha, JUDr. Marta Tůmová, JUDr. Ivana Petrová a zastupujícím senátem je senát 1 Cmo ve složení JUDr. Jiří Hess, JUDr. Radomír Křivánek a JUDr. Jiří Stareček. Současně Vrchní soud v Praze připojil vyjádření dotčených soudců, ve kterých se jmenovaní soudci shodují, že k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům nemají žádný vztah, na výsledku řízení nemají žádný zájem a není jim známa žádná jiná okolnost, pro kterou by měly být vyloučeni z projednávání a rozhodnutí dané věci.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle odstavce 4 citovaného ustanovení důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle §15a odst. 1 o. s. ř. mají účastníci právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout. O tom musí být soudem poučeni.
O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§16 odst. 1 věta první o. s. ř.). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud České republiky.
Nejvyšší soud České republiky k věci uvádí, že předpokladem skutečného uplatnění zásady rovnosti účastníků v řízení a zajištění záruk správného a spravedlivého rozhodnutí je, aby v řízení jednal a rozhodoval soudce nepodjatý, který není v žádném osobním vztahu k účastníkům a k jejich zástupcům a který není v žádném směru zainteresován na výsledku řízení. V souladu s tím zákon konstruuje jako důvody vyloučení soudce soudcův poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům.
Vyloučení soudce zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tím subjektivní pohled na vyloučení soudce. K tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, nýbrž musí být zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat o soudcově nepodjatosti.
K vyloučení soudce tedy není sice třeba, aby byla prokázána jeho podjatost, na druhé straně to však neznamená, že k vyloučení postačí jakékoli subjektivní pochybnosti o nepodjatosti soudce. K takovým pochybnostem musí být dán objektivní důvod. A takový důvod je dán pouze tehdy, zjistí-li se dostatečně intenzivní poměr soudce k věci, k účastníkům či jejich zástupcům, jehož povaha reálně (z objektivního pohledu) zpochybňuje schopnost soudce nestranně a nezávisle ve věci rozhodnout.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. §116 obč. zák.), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu by zde také přicházel vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce, apod. O žádný z uvedených případů se však v předmětné věci nejedná.
V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti shora jmenovaných soudců Vrchního soudu v Praze. Uvedení soudci nemají k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům - jak vyplývá z jejich vyjádření – žádný významný vztah z hlediska ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř., který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci a takový vztah nelze dovodit ani z údajů povinného. Povinný vznesl námitku podjatosti všech soudců Vrchního soudu v Praze, jak již bylo uvedeno výše, z toho důvodu, že většina dotčených soudců údajně „aktivně sloužila komunistickém režimu“. Tato skutečnost však sama o sobě nic nevypovídá o vztahu těchto soudců k účastníkům řízení a k projednávané věci a nelze z ní dovodit, že by byla způsobilá ovlivnit jejich nestranné rozhodování. Uvedený důvod tedy nelze podřadit pod žádný z výše citovaných a zákonem zakotvených důvodů pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci.
V návaznosti na výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud České republiky proto rozhodl tak, že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Ivan Kobliha, JUDr. Marta Tůmová, JUDr. Ivana Petrová, JUDr. Jiří Hess, JUDr. Radomír Křivánek a JUDr. Jiří Stareček nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 1 Nc 6032/2008 a u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 139/2010. Protože nebylo prováděno dokazování, bylo o námitce podjatosti uplatněné žalobcem rozhodnuto bez nařízení jednání (§16 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. září 2010
Předseda senátu
JUDr. Jiří Pácal