ECLI:CZ:NS:2010:4.ND.31.2010.1
sp. zn. 4 Nd 31/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Jiřího Pácala a JUDr. Petra Šabaty v právní věci žalobce: P. C., zastoupeného PhDr. Miloslavou Jebavou, proti žalovaným: 1) Ing. J. H., zastoupené JUDr. Miroslavem Maškem, advokátem se sídlem 110 00 Praha 1, Spálená 10, a 2) Ing. Ľ. Š., o určení vlastnictví a vyklizení nemovitosti, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 38 C 65/2002, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 38 C 65/2002 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 1.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně předložil podle ustanovení §12 odst. 3 o. s. ř. Nejvyššímu soudu návrh žalobce, aby věc vedená u tohoto soudu pod sp. zn. 38 C 65/2002, byla přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Jednalo se o čtvrtý návrh na delegaci věci k Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Předešlým návrhům, vedených u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Nd 39/2007, 4 Nd 45/2008 a 4 Nd 309/2008, nebylo vyhověno.
Žalobce svůj v pořadí čtvrtý návrh ze dne 13. 3. 2009 na delegaci vhodnou, doplněný dalšími přípisy ze dne 20. 5. 2009, 20. 8. 2009 a 9. 9. 2009 odůvodnil tím, že na straně žalobce nastaly nové skutečnosti, které odůvodňují jeho nový návrh na delegaci. Spočívají v tom, že doposud již tak špatný zdravotní stav matky žalobce se ještě více zhoršil a odpovídá zdravotnímu stavu, s jakým jsou pacienti běžně umísťování do léčebny pro dlouhodobě nemocné s celodenní ošetřovatelskou péčí. Žalobce veškerou péči zajišťuje sám s pomocí své obecné zmocněnkyně a není tedy v jeho silách řádně vést v B. takový soudní spor, jakým je spor vedený pod sp. zn. 38 C 65/2002. Jelikož péči o matku žalobkyně zajišťuje žalobce s pomocí své obecné zmocněnkyně, jeho osobní účast na jednání u soudu v B. by znamenala, že by se jednání nemohla zúčastnit tato obecná zmocněnkyně.
V odůvodnění svého návrhu zdůraznil, že z řízení byla pro podjatost odvolána JUDr. H. Šťastná a věc převzala nová soudkyně, u níž však dosud neproběhlo žádné jednání, takže delegací věci do P. nedojde k tomu, že by nějaké podstatné úkony nové soudkyně byly dělány nadarmo.
Dále ve svém návrhu opakuje skutečnosti, které již soudu prezentoval v předchozích podáních, zejména že jak žalobce, tak i prvá žalovaná bydlí v P., přičemž vzhledem k invaliditě prvé žalované delegace věci do P. vlastně prospívá i této prvé žalované. Žalobce vyjádřil své obavy, že zdravotní stav žalované povede ke komplikacím soudního jednání, což je proti požadavku na rychlost a hospodárnost soudního řízení.
Žalobce dále v odůvodnění svého návrhu a jeho doplněních opakoval některá tvrzení ze svých předešlých návrhů, jako např. tvrzení, že „ponechání řízení v B. je jasným důkazem toho, že daný spor je ze zákulisí řízen brněnskou expoziturou BIS, která je nástupkyní StB, přičemž StB šikanovala a pronásledovala žalobce coby odpůrce komunismu již v dobách komunistické diktatury, a jak je vidět, od této praxe její nástupnická organizace dodnes neupustila.“ Ze skutečnosti, že doposud nebylo vyhověno návrhům žalobce na delegaci věci jinému soudu žalobce dovodil vliv BIS.
Žalobce v doplnění svého návrhu rovněž uvedl, že nepřichází v úvahu, aby v případě projednání věci v B. při jeho účasti na ústním jednání, nahlížení do spisu apod. svěřil klíče od bytu cizí osobě, která by se volně pohybovala po bytě bez jeho přítomnosti.
S návrhem na delegaci a jeho odůvodněním byli žalovaní seznámeni Městským soudem v Brně.
K návrhu se vyjádřila první žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce, druhý žalovaný se k návrhu nevyjádřil.
První žalovaná přípisem ze dne 26. 11. 2009 sdělila, že s navrhovaným přikázáním věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 nesouhlasí. Poukázala na to, že jde o opakovaný návrh žalobce s obdobnými důvody, což považuje za účelový postup žalobce. Pokud jde o údaje žalobce týkající se jejího zdravotního stavu, žalovaná uvedla, že jednak již není poživatelkou invalidního, nýbrž starobního důchodu, její zdravotní stav jí neznemožňuje účast na soudním jednání v B.; pokud se některého jednání nemohla v minulosti zúčastnit, bylo to z důvodu akutních problémů a nikoli z důvodu, že by jí zdravotní stav trvale bránil se soudního jednání účastnit. Navrhla, aby ani nynějšímu návrhu žalobce na delegaci věci jinému soudu Nejvyšší soud nevyhověl.
Na toto vyjádření žalované reagoval žalobce dalším přípisem ze dne 12. 12. 2009. V něm polemizoval s údaji žalované zejména ohledně jejího zdravotního stavu. Jinak návrh na delegaci nedoplnil o žádné další skutečnosti. Druhý žalovaný rovněž s návrhem na delegaci nesouhlasil s tím, že k tomuto procesnímu postupu dle jeho názoru není důvod a neví, proč by se mělo soudní řízení zdržovat jeho přemístěním do P. Uvedl, že žalobce toliko argumentuje zdravotním stavem své matky a má zato, že jako politik jistě není žalobce se svou matkou dvacet čtyři hodin denně.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Městskému soudu v Brně) a Obvodnímu soudu pro Prahu 1, jemuž má být věc přikázána, návrh žalobce na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou, i přes žalobcem namítanou změnu okolností, splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně.
V daném případě je místní příslušnost stanovena zákonem coby tzv. výlučná příslušnost podle §88 písm. g) o. s. ř., kdy namísto obecného soudu, popřípadě místo soudu uvedeného v §85a o. s. ř. je k řízení příslušný soud, v jehož obvodu je nemovitost, týká-li se řízení práva k ní, není-li dána příslušnost podle §88 písm. b) o. s. ř.
Pokud soud přikáže věci jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V případě projednávané věci žalobce svůj návrh na delegaci věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 odůvodňuje především tím, že celodenní péče o nemocnou matku mu neumožňuje cestovat k jednání u Městského soudu v Brně, čímž je mu bráněno v realizaci jeho práva účastnit se osobně jednání u soudu. Dále pak poukazuje na svou nepříznivou finanční situaci a také na to, že v péči o matku mu pomáhá jeho obecná zmocněnkyně, a v případě, že by žalobce odjel do B. k ústnímu jednání, jeho obecná zmocněnkyně by se řízení účastnit nemohla.
Podle názoru Nejvyššího soudu České republiky však tyto skutečnosti není možno považovat za natolik významné, aby dostatečně odůvodňovali průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá pracoviště (bydliště) v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem pracoviště (bydliště) a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. Navíc je třeba zvážit návrh i z hlediska poměrů žalovaných, především je nutno přihlédnout k tomu, že první žalovaná s návrhem vyslovila nesouhlas a druhý žalovaný se k návrhu nevyjádřil a není možno předpokládat, že s návrhem souhlasí. Delegací věci by proto mohl být navozen stav pro oba žalované nepříznivý, jelikož by v jejich případě došlo k prolomení zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Argumentace žalobce, že pro první žalovanou by delegace věci k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 byla výhodná, je bezpředmětná, když žalovaná sama s delegací věci vyslovila kategorický nesouhlas.
Nejvyšší soud považuje za vhodné zdůraznit, že institut delegace věci jinému soudu z důvodu vhodnosti je institutem zcela výjimečným a k takové delegaci by mělo docházet především v případech, kdy by zjevně přispěla k rychlejšímu a hospodárnějšímu řízení. V daném případě však je zjevné, že opakované návrhy žalobce k tomuto cíli nesměřují a ve svém důsledku mají přesně opačný výsledek, čehož si je ostatně žalobce sám vědom, i když se jedná o řízení zahájené a probíhající právě z jeho podnětu.
Tvrzení žalobce o jakémsi blíže nespecifikovaném „vlivu BIS“ na rozhodování Nejvyššího soudu je jeho ryze subjektivním pocitem, který jednak on sám blíže nezdůvodňuje, jednak jde o natolik absurdní a nepodložené tvrzení, s nímž Nejvyšší soud jakožto vrcholný orgán soustavy nezávislých obecných soudů nehodlá polemizovat.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. Obvodnímu soudu pro Prahu 1 nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. února 2010
JUDr. Danuše N o v o t n á
předsedkyně senátu