ECLI:CZ:NS:2010:4.ND.322.2010.1
sp. zn. 4 Nd 322/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Blanky Roušalové a JUDr. Danuše Novotné v právní věci žalobců a) P. C. , zast. obecnou zmocněnkyní PhDr. M. J., b) politická strana Volte Pravý Blok , se sídlem Žitná 29, Praha 1, jednající svým předsedou – žalobcem a), proti žalovanému T-Mobile Czech Republic, a. s. , IČ 64949681, se sídlem Tomíčkova 2144/1, Praha 4, zast. JUDr. Petrem Hromkem, Ph. D., advokátem se sídlem Vinohradská 30, Praha 2, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 C 155/2009 a u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 3 Co 114/2010, podle ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř., takto:
Soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. Romana Vostrejšová není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 3 Co 114/2010.
Odůvodnění:
Ve výše uvedené věci byla ze strany obou žalobců podáním ze dne 26. 8. 2010 (soudu doručeno dne 27. 8. 2010) vznesena námitka podjatosti mimo jiné i vůči soudkyni Vrchního soudu v Praze JUDr. Romaně Vostrejšové s odůvodněním, že jmenovaná soudkyně byla v letech 1977-1989 členkou KSČ a že v minulosti řešila žalobu žalobce P. C. proti občanu V. H., kterou zamítla, ač k tomu nebyl, dle názoru žalobce, žádný důvod.
Vrchní soud v Praze následně předložil věc Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o námitce podjatosti soudkyně JUDr. Romany Vostrejšové spolu s jejím vyjádřením, dle kterého k věci, k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům nemá žádný vztah a nejsou jí známy žádné okolnosti, které by ji vylučovaly z projednání a rozhodnutí věci.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§16 odst. 1 věta první o. s. ř.). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud České republiky.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
V případě posuzování námitky podjatosti je třeba vycházet z toho, že předpokladem skutečného uplatnění zásady rovnosti účastníků v řízení a zajištění záruk správného a spravedlivého rozhodnutí je, aby v řízení jednal a rozhodoval soudce nepodjatý, který není v žádném osobním vztahu k účastníkům a k jejich zástupcům a který není v žádném směru zainteresován na výsledku řízení. V souladu s tím zákon konstruuje jako důvody vyloučení soudce soudcův poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům.
Vyloučení soudce zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tím subjektivní pohled na vyloučení soudce. K tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, nýbrž musí být zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat o soudcově nepodjatosti.
K vyloučení soudce tedy není sice třeba, aby byla prokázána jeho podjatost, na druhé straně to však neznamená, že k vyloučení postačí jakékoli subjektivní pochybnosti o nepodjatosti soudce. K takovým pochybnostem musí být dán objektivní důvod. A takový důvod je dán pouze tehdy, zjistí-li se dostatečně intenzivní poměr soudce k věci, k účastníkům či jejich zástupcům, jehož povaha reálně (z objektivního pohledu) zpochybňuje schopnost soudce nestranně a nezávisle ve věci rozhodnout.
Poměr k věci jako důvod k vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci však může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci - tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Poměrem soudce k věci je odůvodněna také úprava obsažená v §14 odst. 2 a 3, která z rozhodování věci vylučuje soudce, jenž věc již projednával nebo o ní rozhodoval v jiném stupni, jakož i soudce, který vydal rozhodnutí napadené žalobou pro zmatečnost nebo věc, která vyústila v rozhodnutí napadené žalobu pro zmatečnost, projednával. O žádný z uvedených případů se však v dané věci nejedná.
V posuzované věci žalobci vznesli námitku podjatosti soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. Romany Vostrejšové jednak z důvodu jejího členství v KSČ v období před listopadem 1989 a jednak z důvodu jejího údajně nesprávného rozhodnutí v jiné věci, kde byl žalobce P. C. jedním z účastníků řízení. Podané námitky je však nutno považovat za zcela právně irelevantní. Je třeba zdůraznit, že ani z ustanovení §60 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, které stanovuje předpoklady pro výkon funkce soudce a přísedícího, ani z žádného jiného právního předpisu nevyplývá žádné omezení pro členy politických stran či hnutí (včetně členství v KSČ), proto členství v politické straně nelze samo o sobě považovat za důvod k vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 517/2010, neboť toto rozhodnutí se netýká přímo otázky podjatosti soudců, ale otázky práva na poskytnutí informace ohledně členství (popř. kandidatury) soudců v Komunistické straně Československa v období před 17. 11. 1989.
Nejvyšší soud České republiky neshledal žádný důvod pochybovat o tvrzení jmenované soudkyně, že k věci, k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům nemá žádný vztah a nejsou jí známy žádné okolnosti, které by ji vylučovaly z projednání a rozhodnutí věci.
Pokud se týká námitky ohledně postupu JUDr. Romany Vostrejšové v řízení v jiné věci, k tomu Nejvyšší soud České republiky uvádí, že nesouhlas účastníka řízení s postupem soudců v řízení není okolností, která by zakládala důvod k jejich vyloučení. Z obsahu spisu ani z vyjádření dotčené soudkyně nevyplývají žádné skutečnosti, které by zakládaly důvod pochybovat o její nepodjatosti ve smyslu §14 odst. 1 o. s. ř.
V návaznosti na výše uvedené skutečnosti a vzhledem k okolnosti, že v předmětné věci nebyly shledány důvody k vyloučení jmenované soudkyně z projednávání a rozhodování věci ve smyslu ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř., rozhodl Nejvyšší soud České republiky podle §16 odst. 1 o. s. ř. tak, že soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. Romana Vostrejšová není vyloučena z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 3 Co 114/2010.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. prosince 2010
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu