ECLI:CZ:NS:2010:4.ND.327.2010.1
sp. zn. 4 Nd 327/2010-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala ve věci žalobkyně: GTS – Global Transaction System CZ, s. r. o. se sídlem Roháčova 188/37, Praha 3, IČ: 25200909, zastoupené JUDr. Zorkou Černohorskou, advokátkou se sídlem Balbínova 384, Příbram, proti žalované: BLUE 7 s. r. o., se sídlem Údolná 13, Bratislava, IČ: 35788615, vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 16 C 603/2009, o určení místní příslušnosti podle §11 odst. 3 o. s. ř. takto:
Určuje se, že věc projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 3 .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 3 předložil Nejvyššímu soudu shora označenou věc k rozhodnutí podle §11 odst. 3 o. s. ř. o tom, který soud věc projedná a rozhodne, neboť podmínky místní příslušnosti, podle nichž by bylo možno určit příslušný soud, chybějí nebo je nelze zjistit.
Z předloženého spisu vyplývá, že návrh na zahájení řízení, konkrétně žaloba o zaplacení 9 442,- Kč s příslušenstvím, byl podán u Obvodního soudu pro Prahu 3. Tento soud usnesením ze dne 20. 1. 2010 sp. zn. 16 C 603/2009 vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci usnesení bude věc předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí, aby určil, který soud věc projedná a rozhodne.
Z listin obsažených ve spise pak plynou následující skutečnosti.
Žalobkyně s žalovanou uzavřely v rámci dohody o uznání závazku ze dne 31. 7. 2009 i dohodu o prorogaci podle ustanovení §89a o. s. ř., podle níž je pro všechny eventuální spory vzniklé v budoucnu mezi účastníky smlouvy místě příslušný Okresní soud v Praze pro případ, že věcně příslušný bude okresní soud, nebo Krajský soud v Praze pro případ, že věcně příslušný k řízení bude krajský soud.
Tato dohoda o místní příslušnosti je podle Obvodního soudu pro Prahu 3 i dohodou o pravomoci, resp. mezinárodní příslušnosti podle ustanovení čl. 23 nařízení Rady ES č. 44/2001 (Brusel I) s tím, že nelze určit místně příslušný soud, který věc projedná a rozhodne.
Podle čl. 23 nařízení Brusel I totiž dohodnou-li se strany, z nichž alespoň jedna má bydliště na území členského státu, že v již vzniklém nebo budoucím sporu z určitého právního vztahu má příslušnost soud nebo soudy tohoto členského státu, je příslušný soud nebo soudy tohoto státu. Pokud se strany nedohodnou jinak, je tato příslušnost výlučná. Taková dohoda o příslušnosti musí být uzavřena a) písemně nebo ústně s písemným potvrzením nebo b) ve formě, která odpovídá zvyklostem zavedeným mezi těmito stranami, nebo c) v mezinárodním obchodě ve formě, která odpovídá obchodním zvyklostem, které strany znaly nebo musely znát a které strany smluv tohoto druhu v daném odvětví obchodu obecně znají a pravidelně se jimi řídí.
V této souvislosti je třeba připomenout, že podle čl. 23 uvedeného nařízení strany mohou uzavřít dohodu ve prospěch soudů určitého státu nebo mohou sjednat také příslušnost konkrétního soudu, např. Okresního soudu v Chebu. Platné je však i takové ujednání, které sice výslovně neuvede příslušný soud, ale umožní jeho určení. Ujednání o volbě soudu nemůže nijak zasáhnout do pravidel věcné příslušnosti. Pokud si pak strany zvolí věcně nepříslušný soud, je třeba na jejich ujednání hledět tak, jako by si zvolily nejbližší věcně příslušný soud soudu zvolenému. Srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád, Komentář, II. díl, Praha, C. H. Beck 2009 str. 2960.
Dohoda o prorogaci tak, jak ji uzavřely žalobkyně s žalovanou, tedy podle Nejvyššího soudu splňuje požadavky shora uvedeného čl. 23 nařízení Brusel I s tím, že vzhledem k textu této dohody nelze určit místně příslušný soud.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř., jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Ve věci se jedná o obchodní vztah mezi českou a slovenskou společností s ručením omezeným s tím, že česká společnost dodala slovenské společnosti obálky, za které nedostala zaplaceno. Z prorogačního ujednání uzavřeného mezi stranami pak zjevně vyplývá společná vůle soudit se u soudu v Praze. Věcně příslušným soudem je podle charakteru sporu okresní soud, resp. v Praze soud obvodní s tím, že v Praze působí 10 obvodních soudů, přičemž žalobkyně sídlí na Praze 3. Z výše uváděného lze tedy dovodit vztah žalobkyně k Praze 3. Za daného stavu věci, kdy nejsou známa jiná relevantní kriteria, se jeví jako odpovídající rozumnému uspořádání vztahu, aby věc projednal a rozhodl Obvodního soudu pro Prahu 3.
Při určení místně příslušného soudu vycházel Nejvyšší soud především z výše uvedených hledisek, a proto podle §11 odst. 3 o. s. ř. určil, že místně příslušným k projednání a rozhodnutí věci je jmenovaný soud.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. listopadu 2010
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec