ECLI:CZ:NS:2010:4.ND.353.2010.1
sp. zn. 4 Nd 353/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Jiřího Pácala a JUDr. Danuše Novotné ve věci žalobce : Ing. R. P. , zastoupeného Mgr. Radkem Vachtlem, advokátem se sídlem Římská 32, Praha 2, proti žalovaným: 1) JUDr. L. Z. , zastoupenému JUDr. Ladislavem Zvolským ml., advokátem se sídlem Boleslavova 15, Praha 4, 2) NAVELIKO a. s., se sídlem Ledecká 12, Plzeň , a 3) JUDr. L. V. , zastoupenému JUDr. Ladislavem Zvolským ml., advokátem se sídlem Boleslavova 15, Praha 4, o vydání akcií, vedeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 243/2002, o vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze podle §16 odst. 1 o. s. ř. takto:
Soudce Vrchního soudu v Praze JUDr. Zdeněk Kovařík není vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 5 Cmo 111/2010.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu Praze ze dne 19. 6. 2003, sp. zn. 50 Cm 243/2002 bylo vyhověno žalobě Ing. P. o vydání akcií. Proti uvedenému rozhodnutí podali odvolání všichni žalovaní, přičemž následně ve věci rozhodoval jako soud odvolací Vrchní soud v Praze, který rozsudkem ze dne 23. 10. 2007, sp. zn. 5 Cmo 510/2004 rozhodl tak, že pod bodem I. napadený rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k žalovaným 1. a 3. změnil tak, že žaloba o vydání 36 ks akcií společnosti NAVELIKO, a. s. v nominální hodnotě po Kč 10 000,- znějící na majitele evidenční číslo ……….. a 40 ks akcií stejné společnosti v nominální hodnotě po Kč 1 000,- Kč znějící na majitele evidenční číslo …….. se zamítá. Následně bylo rozhodnuto pod výroky II. a III. o náhradě nákladů řízení. Proti uvedenému rozhodnutí Vrchního soudu v Praze podal žalobce dovolání k Nejvyššímu soudu, který rozsudkem ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 29 Cdo 327/2008, rozhodl tak, že zrušil shora uvedený rozsudek Vrchního soudu v Praze a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce dne 23. 4. 2010 doručil Vrchnímu soudu v Praze námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, a to jmenovitě JUDr. Zdeňka Kovaříka, JUDr. Hany Zachystalové a JUDr. Evy Hodanové. O této námitce podjatosti bylo rozhodnuto Nejvyšším soudem tak, že JUDr. Zdeněk Kovařík není vyloučen z projednávání a rozhodování věci, a to usnesením ze dne 2. 6. 2010, sp. zn. 4 Nd 150/2010.
Ve věci bylo následně u Vrchního soudu v Praze nařízeno jednání o odvolání a žalobce Ing. R. P. doručil Vrchnímu soudu v Praze dne 24. 9. 2010 podání označené jako námitka podjatosti soudce s ohledem na nové skutečnosti. Dne 29. 9. 2010 pak bylo jednání usnesením odročeno na neurčito za účelem předložení věci Nejvyššímu soudu k posouzení námitky podjatosti. Tuto novou námitku podjatosti žalobce odůvodnil tím, že vzhledem k okolnostem provázejícím odvolací řízení před Vrchním soudem v Praze podal na podatelnu Vrchního soudu v Praze dne 23. 4. 2010 podnět ke zjištění kárné odpovědnosti soudců, mimo jiné i JUDr. Kovaříka, adresovaný Vrchnímu soudu v Olomouci. Součástí tohoto podání byly i 4 přílohy v tomto podání specifikované. Současně s tímto podáním žalobce předal Vrchnímu soudu v Praze i podání označené jako námitka podjatosti uvedených soudců, jejíž přílohou byla kopie výše popsaného podání určeného Vrchnímu soudu v Olomouci. Podatelna Vrchního soudu v Praze pak potvrdila přijetí obou podání svým razítkem na duplikátu každého z obou podání, což žalobce doložil v přílohách č. 6, 7 nyní projednávané námitky podjatosti.
V květnu 2010 žalobce obdržel přípis předsedy Vrchního soudu v Praze JUDr. Stiboříka ohledně podnětu na podání návrhu na zjištění kárné odpovědnosti soudců vrchního soudu. To připadá žalobci jako neobvyklé, protože na předsedu Vrchního soudu v Praze se žalobce se svým podnětem ke zjištění kárné odpovědnosti soudců neobrátil.
Od Vrchního soudu v Olomouci žalobce po dobu několika měsíců žádnou zprávu o přijetí svého podání neobdržel, a proto začal po svém podání pátrat na Vrchním soudu v Praze, jehož prostřednictvím měl být návrh na zjištění kárné odpovědnosti soudců doručen Vrchnímu soudu v Olomouci. Dne 9. 9. 2010 poslal žalobce na podatelnu Vrchního soudu v Praze žádost o dohledání ztraceného podání určeného pro Vrchní soud v Olomouci, ale odpověď žalobce nedostal od podatelny, nýbrž od soudce JUDr. Kovaříka. Tento postup soudce JUDr. Kovaříka připadá žalobci neobvyklý a zcela v rozporu se soudcovskou etikou a praxí, neboť není běžné, aby se soudce z vlastní iniciativy neformálně spojil s účastníkem řízení v souvislosti s věcí, která se přímo týká kauzy, o které sám rozhoduje, a to tím spíše, když se jedná o podnět ke zjištění kárné odpovědnosti tohoto soudce.
V elektronické korespondenci JUDr. Kovařík sděluje žalobci, že teprve z jeho e-mailu se soud dozvěděl o předpokladu žalobce, že příloha první námitky podjatosti bude jako originál kárné žaloby postoupena Vrchnímu soudu v Olomouci. Konfrontací s e-mailem žalobce ze dne 9. 9. 2010 žalobce dospěl k závěru, že mu soudce JUDr. Kovařík zcela podjatě a naprosto účelově podsouvá sdělení, které žalobce nikdy nevyslovil. Tato situace pak logicky vyvolává otázku, zda to bylo pouze v tomto případě, nebo i v jiných souvislostech, které se staly předmětem žalobcových četných podání, především zmiňovaného podnětu ke zjištění kárné odpovědnosti soudců a námitce podjatosti ze dne 23. 4. 2010. To vše podle žalobce vzbuzuje naprosto oprávněnou pochybnost o nestrannosti, resp. nepodjatosti soudce JUDr. Zdeňka Kovaříka.
Své stanovisko ke vzniklé situaci žalobce zprostředkoval JUDr. Kovaříkovi ve svém e- mailu ze dne 14. 9. 2010, na což jmenovaný soudce reagoval e-mailem (viz příloha č. 3, 4). Následný e – mail JUDr. Kovaříka ze dne 20. 9. 2010 pak žalobce v jeho pochybnostech zcela utvrdil (viz příloha č. 5).
Na základě shora uvedeného pokládá žalobce JUDr. Kovaříka za podjatého a vznesl tímto námitku podjatosti podle §14 o. s. ř. s ohledem na nové výše popsané skutečnosti. Další rozhodování v nadepsané věci JUDr. Zdeňkem Kovaříkem považuje žalobce za nezákonné a v rozporu s čl. 6 Evropské úmluvy o lidských právech.
Z obsahu spisu stejně jako příloh uvedené námitky podjatosti vyplývá, že žalobce se dne 9. 9. 2010 elektronicky obrátil na Vrchní soud v Praze za účelem zjištění, proč stále nemá reakci od Vrchního soudu v Olomouci na podnět ke zjištění kárné odpovědnosti soudců s tím, že při jeho návštěvě na Vrchním soudu v Praze dne 7. 9. 2010 zjistil, že jím hledaný dokument byl opatřen jednacím číslem 7 Cmo 18/2009 a poslán do kanceláře 7 Cmo. Žalobce pak požádal dne 9. 9. 2010 Vrchní soud v Praze o zjištění, zda se podnět ke zjištění kárné odpovědnosti soudců dostal k Vrchnímu soudu v Olomouci.
Na shora uvedené reagoval elektronickou cestou JUDr. Kovařík tak, že k námitce podjatosti ze dne 23. 4. 2010 byla skutečně připojena příloha, a to kárná žaloba. Tato kárná žaloba byla v námitce podjatosti označena za přílohu, a proto s ní bylo soudcem takto nakládáno, když byla spolu s námitkou podjatosti soudce zařazena do spisu Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 Cmo 111/2010 a spis byl předložen k rozhodnutí Nejvyššímu soudu. Je-li pak nějaká listina označena v podání účastníka za přílohu, pak se s ní zachází jako s doplňkem podání. To vedlo všechny soudní činitele od podatelny vrchního soudu až po Nejvyšší soud k závěru, že kárná žaloba byla nebo bude podána samostatně. V této souvislosti soudce Kovařík podotknul, že teprve nyní bylo zjištěno, že žalobce předpokládal postoupení přílohy jako originálu kárné žaloby Vrchnímu soudu v Olomouci. Dále jmenovaný soudce sdělil žalobci, jak má postupovat, aby bylo jeho podání původně označené jako příloha postoupeno Vrchnímu soudu v Olomouci.
Na to reagoval žalobce sdělením, že vedle námitky podjatosti podal Vrchnímu soudu v Praze rovněž originál kárné žaloby s tím, že tato má být postoupena Vrchnímu soudu v Olomouci. Jak s tímto podáním Vrchní soud v Praze naložil, ale není podle žalobce zřejmé a právě tuto skutečnost se žalobce snažil zjistit svým dotazem ze dne 9. 9. 2010. V reakci na uvedený přípis JUDr. Kovařík uvedl, že o dalším podání žalobce nevěděl a pokusí se vypátrat jeho další osud, o němž bude žalobce informovat. Dne 20. 9. 2010 JUDr. Kovařík sdělil žalobci, že skutečně vedle námitky podjatosti s přílohou zařazené do spisu sp. zn. 5 Cmo 111/2010 bylo na Vrchním soudu v Praze učiněno ještě další podání žalobce. Tím se zabýval JUDr. Stibořík jako předseda pražského vrchního soudu, který se na žalobce obrátil v této souvislosti dopisem ze dne 13. 5. 2010, č.j. S 90/2010. Více se jmenovanému soudci o osudu onoho druhého podání žalobce zjistit nepodařilo, o čemž ho vyrozuměl. Dále jmenovaný soudce žalobci doporučil, aby se s daným problémem obrátil přímo na vedení Vrchního soudu v Praze. Zároveň JUDr. Kovařík žalobce upozornil, že kárnou žalobu nemůže na soudce podat účastník řízení, ale může tak učinit z podnětu účastníka řízení předseda příslušného soudu. Proto se podnětem ke zjištění kárné odpovědnosti JUDr. Kovaříka zabýval předseda Vrchního soudu v Praze.
V písemném vyjádření předsedy senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. Kovaříka se podává, že se nepovažuje za vyloučeného z projednávání a rozhodování v této věci, protože žalobce, žalované i zástupce žalovaných zná pouze z této věci, nemá k nim žádný vztah a ani není nijak zainteresován v projednávané věci. Zástupce žalobce pak zná i z jiných věcí, kde zastupoval před zdejším soudem jiné klienty, ale ani toho jinak nezná a nemá k němu žádný jiný vztah než vyplývající z projednávání a rozhodování v těchto jiných věcech. K uplatněné námitce žalobce pak jmenovaný soudce uvedl, že se skutečně pokoušel žalobci vyhledat u vrchního soudu jím podanou kárnou žalobu, na niž žalobce poukazoval již při předchozí námitce podjatosti. V této souvislosti vedl JUDr. Kovařík podle svého vyjádření zcela věcnou elektronickou korespondenci s žalobcem, což ostatně vyplývá ze spisu. Shledávat v tomto důvod pro vyloučení považuje soudce za neuvěřitelné. Vzniklou situaci jmenovaný soudce považuje za potvrzení platnosti úsloví, že každý dobrý skutek má být po zásluze potrestán.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne podle §16 odst. 1 o. s. ř. nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
K důvodům vyloučení soudce podle §14 odst. 1 o. s. ř. je třeba nejprve uvést, že soudcův poměr k projednávané věci bývá zpravidla založen na jeho přímém zájmu na výsledku řízení v konkrétní věci. Jeho poměr k účastníkům řízení může být dán příbuzenským nebo obdobným vztahem, popř. jiným vztahem k účastníkům řízení, jenž může být přátelský nebo naopak zjevně nepřátelský. Jde vždy o okolnosti, které mohou vést k důvodným pochybnostem, že určitý soudce nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout.
Podle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Tím však úprava nevylučuje posouzení soudcovy nepodjatosti na základě okolností, k nimž došlo v souvislosti s řízením v projednávané věci nebo s rozhodováním v jiných věcech, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci nebo k účastníkům nebo jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti. Takový poměr k věci je však ale třeba v námitce podjatosti konkrétně specifikovat. Jinak řečeno, postup soudce ve věci nemůže být důvodem podjatosti sám o sobě, ledaže je prokázán takový soudcův vztah k věci či k ostatním účastníkům nebo jejich zástupcům, který zakládá důvod pochybovat o jeho nepodjatosti. (Srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol.: Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 7. vydání, Praha C. H. Beck 2006 str. 52.).
Z podání žalobce je podle Nejvyššího soudu patrno, že žalobce podrobuje kritice postup soudce Vrchního soudu v Praze JUDr. Kovaříka v souvislosti s vyřizováním žádosti žalobce směřující ke zjištění osudu podání žalobce, jehož obsahem byl podnět ke zjištění kárné odpovědnosti soudců. Ze skutečnosti, že jmenovaný soudce na žádost žalobce reagoval, ale ihned nezjistil, že dne 23. 4. 2010 učinil žalobce u Vrchního soudu v Praze dvě podání, přičemž jedno bylo návrhem na řízení o kárné odpovědnosti soudců určené Vrchnímu soudu v Olomouci a druhé bylo námitkou podjatosti, jehož přílohou byl návrh na řízení o kárné odpovědnosti soudců Vrchního soudu v Praze, pak žalobce vyvozuje zaujatost, resp. podjatost soudce JUDr. Kovaříka, a tudíž i jeho neschopnost nezaujatě rozhodnout o odvolání projednávaném u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 5 Cmo 111/2010. Žalobce je tak subjektivně přesvědčen, že u JUDr. Kovaříka se mu nedostane nestranného rozhodování v jeho věci.
Nejvyšší soud se námitkou žalobce o podjatosti JUDr. Kovaříka podrobně zabýval a dospěl k závěru, že existence a obsah elektronické komunikace mezi soudcem JUDr. Kovaříkem a žalobcem tak, jak byla ve spise zadokumentována a ostatně i předána žalobcem Vrchnímu soudu v Praze, není skutečností způsobilou odůvodnit závěr o vyloučení soudce JUDr. Kovaříka z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 5 Cmo 111/2010. Komunikace JUDr. Kovaříka s žalobcem naopak podle Nejvyššího soudu svědčí o snaze jmenovaného soudce účastníkovi řízení vysvětlit procesní situaci, a to zcela korektním způsobem, jenž nezavdává sebemenší příčinu k úvaze o podjatosti dotčeného soudce. Nejvyšší soud proto nepochybuje o tom, že JUDr. Kovařík je i nadále schopen ve věci nezávisle a nestranně rozhodovat.
Nejvyšší soud pak v daných souvislostech nad rámec posuzované problematiky podotýká, že žalobci zajisté nic nebránilo v tom, podat svůj návrh na zjištění kárné odpovědnosti soudců například prostřednictvím držitele poštovní licence přímo Vrchnímu soudu v Olomouci. Vzhledem k výše uvedenému proto zůstává otázkou, byť zcela mimoprocesního charakteru, co žalobce vlastně svým shora popsaným postupem sledoval.
Podle Nejvyššího soudu nelze než konstatovat, že žalobce ve svém podání neuvádí relevantní skutečnosti, z nichž by vyplýval důvod pochybovat o nepodjatosti dotčeného soudce Vrchního soudu v Praze, a proto Nejvyšší soud námitku podjatosti vznesenou žalobcem neshledává důvodnou, neboť se v ní nepodávají skutečnosti naplňující dikci ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř.
Ve výše uvedeném smyslu proto nebyly shledány důvody, pro něž by z projednání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 5 Cmo 111/2010 byl vyloučen výše jmenovaný soudce tohoto soudu. Senát Nejvyššího soudu proto rozhodl podle §16 odst. 1 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. listopadu 2010
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec