ECLI:CZ:NS:2010:4.ND.359.2010.1
sp. zn. 4 Nd 359/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala v právní věci žalobce: F. T. , zastoupeného Mgr. Jiřím Linhartem, advokátem se sídlem Lannova 9, České Budějovice, proti žalované: AURIS CZ, spol. s r. o. Borovského 1274, Karviná, IČ 48395641, zastoupené Mgr. Danou Galuszkovou, advokátkou se sídlem Masarykovy sady 27, Český Těšín, o zaplacení částky 136 090,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 21 ECm 3/2010, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 21 ECm 3/2010, se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Českých Budějovicích.
Odůvodnění:
Přípisem ze dne 9. 6. 2010 podal žalobce návrh na přikázání věci z důvodu vhodnosti Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Svůj návrh odůvodnil tím, že v řízení navrhuje výslech řady svědků, přičemž všichni mají bydliště v působnosti Krajského soudu v Českých Budějovicích. Navíc bude žalobce podle svého vyjádření požadovat, aby soud uložil navrhovaným svědkům povinnost předložit účetní dokumentaci za účelem prokázání finančních toků mezi nimi a žalovanou z titulu plateb cen za prodej a montáž zařízení ze strany žalované, jenž zprostředkoval žalobce. Z tohoto důvodu je žalobce přesvědčen, že před Krajským soudem v Českých Budějovicích se řízení zrealizuje rychleji a hospodárněji, a proto žalobce činí předmětný návrh.
Žalovaná využila svého práva a prostřednictvím své právní zástupkyně se k návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti písemně vyjádřila tak, že s tímto postupem nesouhlasí. Žalobce měl totiž podávat žalované písemné zprávy ohledně plnění závazků, a proto důkazy prokazující tvrzení žalobce by měly být důkazy listinnými. Navíc nelze předpokládat, že by svědecké výpovědi mohly prokázat nárok žalobce, a proto není přikázání věci jinému soudu opodstatněné.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti.
Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána, návrh na přikázání věci Krajskému soudu v Českých Budějovicích projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla tomuto soudu přikázána.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V posuzovaném případě z podaného návrhu vyplývá, že důvodem jeho podání je potřeba žalobce navrhovat v řízení výslech svědků s bydlištěm v obvodu Krajského soudu v Českých Budějovicích spojený s předložením účetní dokumentace. Po prostudování předmětného spisového materiálu Nejvyšší soud zhodnotil, že delegací věci Krajskému soudu v Českých Budějovicích by nedošlo k hospodárnějšímu a rychlejšímu projednání věci do té míry, aby to odůvodnilo zásah do výše uvedené ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Problematiku vzdálenosti bydliště navrhovaných svědků od Krajského soudu v Ostravě lze v případě potřeby řešit institutem dožádání podle ustanovení §39 o. s. ř. Navíc je nutno přihlédnout k tomu, že žalobce s delegací věci Krajskému soudu v Českých Budějovicích nesouhlasí.
Protože důvody, pro které byl návrh na přikázání věci jinému soudu podán, nebyly shledány natolik zásadními, aby odůvodňovaly výjimku z výše uvedeného ústavního principu tím, že by zásadním způsobem ovlivnily rychlost a hospodárnost řízení, Nejvyšší soud návrhu na delegaci nevyhověl a věc Krajskému soudu v Českých Budějovicích nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. listopadu 2010
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec