ECLI:CZ:NS:2010:4.ND.36.2010.1
sp. zn. 4 Nd 36/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty v právní věci žalobce V. V. p., a. s., zast. Mgr. Pavlem Fraňkem, advokátem se sídlem Praha 10, Švehlova 1900, proti žalovanému J. B., o zaplacení 28.400,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 151/2009, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 151/2009 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Olomouci.
Odůvodnění:
Výše uvedená věc byla podáním Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. 1. 2010 (doručeno dne 3. 2. 2010) předložena Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o návrhu žalovaného na delegaci Okresnímu soudu v Olomouci podle §12 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný svůj návrh na delegaci věci odůvodnil skutečností, že je invalidní důchodce trvale žijící v obvodu Okresního soudu v Olomouci a že není v jeho fyzických ani finančních možnostech dojíždět k soudnímu jednání do Prahy.
Žalobce s návrhem na přikázání věci Okresnímu soudu v Olomouci nesouhlasil a dále uvedl, že je připraven k mimosoudnímu vyřešení věci, což však žalovaný dosud neumožnil, neboť právnímu zástupci žalobce odmítl uvést svůj telefonický kontakt.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Obvodní soud pro Prahu 5) a Okresnímu soudu v Olomouci, jemuž má být věc přikázána, návrh žalovaného na přikázání věci Okresnímu soudu v Olomouci z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věci jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V případě projednávané věci žalovaný návrh na delegaci Okresnímu soudu v Olomouci odůvodňuje tím, že je invalidní důchodce trvale žijící v obvodu Okresního soudu v Olomouci a že není v jeho fyzických ani finančních možnostech dojíždět k soudnímu jednání do Prahy. Uváděné skutečnosti žalobce žádným způsobem nedoložil.
Nejvyšší soud České republiky k věci uvádí, že zásadně okolnosti toho druhu,že některý účastník řízení či svědek nemá pracoviště (bydliště) v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem pracoviště (bydliště) a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. K mimořádným poměrům účastníka řízení lze při rozhodování o delegaci vhodné přihlédnout jedině za situace, kdy by takové rozhodnutí nebylo na úkor dalších účastníků řízení.Pokud by však v dané věci bylo rozhodnuto o přikázání Okresnímu soudu v Olomouci, došlo by ke stavu, který by byl pro žalobce nepříznivý. Je totiž nutno přihlédnou ke skutečnosti, že žalobce s návrhem na delegaci věci Okresnímu soudu v Olomouci nesouhlasil.
Po prostudování předmětného spisového materiálu dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že v případě předmětné věci nejsou dány žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly přikázání věci Okresnímu soudu v Olomouci podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu v Olomouci z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. Okresnímu soudu v Olomouci nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. února 2010
JUDr. Jiří Pácal v. r.
předseda senátu