ECLI:CZ:NS:2010:4.ND.388.2010.1
sp. zn. 4 Nd 388/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné ve věci žalobce Z. S. , zast. JUDr. Lubomírem Holbou, advokátem se sídlem ve Zlíně, Osvoboditelů 91, P. O. BOX 235, proti žalovanému Myslivecké sdružení Bažant Osoblaha, se sídlem v Osoblaze, Za Řekou 57, IČ 45210811, zast. Mgr. Josefem Tobiáškem, advokátem se sídlem v Krnově, Hlavní nám. 1a, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 265/2009 a u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 1 Co 176/2010, podle ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř., takto:
Soudci Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Jan Zavrtálek a JUDr. Jaroslav Hikl nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 1 Co 176/2010.
Odůvodnění:
Ve výše uvedené věci vznesl žalobce podáním ze dne 26. 6. 2010 (soudu doručeno dne 28. 6. 2010) námitku podjatosti podle ustanovení §14 odst. 1, 2 o. s. ř. jednak vůči senátu 1 Co Vrchního soudu v Olomouci (ve složení JUDr. Jan Zavrtálek, JUDr. Jaroslav Hikl a JUDr. Ivan Šišma) s odůvodněním, že již ve věci rozhodoval dne 13. 5. 2009 pod sp. zn. 1 Co 250/2008 a jednak vůči JUDr. Radmile Baďurové, neboť ta již předmětnou věc projednávala jako soudkyně Krajského soudu v Ostravě.
Podanou námitku podjatosti předložil následně Vrchní soud v Olomouci spolu se spisem Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí spolu se sdělením, že JUDr. Radmila Baďurová ukončila stáž u Vrchního soudu v Olomouci dne 28. 2. 2010 a JUDr. Ivan Šišma není členem senátu 1 Co (ve věci vedené pod sp. zn. 1 Co 250/2008 byl členem senátu 1 Co ad hoc).
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud České republiky projednal námitku podjatosti pouze vůči JUDr. Janu Zavrtálkovi a JUDr. Jaroslavu Hiklovi, kteří se ve svých přiložených vyjádřeních shodují, že k věci, k účastníkům řízení i k jejich zástupcům mají jen úřední poměr daný tím, že se podle rozvrhu práce mají podílet na projednávaní a rozhodnutí této věci.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§16 odst. 1 věta první o. s. ř.). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud České republiky.
Podle §14 odst. 2 o. s. ř. u soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání.
Podle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem pro vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Nejvyšší soud České republiky k věci uvádí, že předpokladem skutečného uplatnění zásady rovnosti účastníků v řízení a zajištění záruk správného a spravedlivého rozhodnutí je, aby v řízení jednal a rozhodoval soudce nepodjatý, který není v žádném osobním vztahu k účastníkům a k jejich zástupcům a který není v žádném směru zainteresován na výsledku řízení. V souladu s tím zákon konstruuje jako důvody vyloučení soudce soudcův poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům.
Vyloučení soudce zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tím subjektivní pohled na vyloučení soudce. K tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, nýbrž musí být zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat o soudcově nepodjatosti.
K otázce podjatosti soudců se obecně vyjádřil již Ústavní soud České republiky v nálezu publikovaném ve svazku 8 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 65, v němž se dovozuje, že pro úsudek o porušení ústavních kautel chránících čistotu řízení před obecnými soudy jako výrazu zásad spravedlivého procesu (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod) není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení stěžovatele; rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního.
K vyloučení soudce tedy není sice třeba, aby byla prokázána jeho podjatost, na druhé straně to však neznamená, že k vyloučení postačí jakékoli subjektivní pochybnosti o nepodjatosti soudce. K takovým pochybnostem musí být dán objektivní důvod. A takový důvod je dán pouze tehdy, zjistí-li se dostatečně intenzivní poměr soudce k věci, k účastníkům či jejich zástupcům, jehož povaha reálně (z objektivního pohledu) zpochybňuje schopnost soudce nestranně a nezávisle ve věci rozhodnout.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr
k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. §116 obč. zák.), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu by zde také přicházel vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce, apod. O žádný z uvedených případů se však v předmětné věci nejedná.
Jak již bylo uvedeno výše, z vyjádření dotčených soudců Vrchního soudu v Olomouci vyplývá, že nikdo z nich nemá žádný vztah k věci ani k účastníkům řízení, na výsledku řízení nemají žádný zájem a není jim známa ani žádná jiná okolnost, pro kterou by měli být vyloučeni z projednávání a rozhodnutí předmětné věci.
Nejvyšší soud České republiky po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že nejsou dány žádné konkrétné skutečnosti nasvědčující tomu, že by soudci Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Jan Zavrtálek a JUDr. Jaroslav Hikl, o jejichž vyloučení jde, měli poměr k projednávané věci či k účastníkům řízení (jejich zástupcům). Žalobce ve svém podání námitku podjatosti jmenovaných soudců nikterak nezdůvodnil, pouze uvedl, že jmenovaní soudci již dříve rozhodovali v předmětné věci. Tuto skutečnost však není možno považovat za důvod k vyloučení jmenovaných soudců z projednávání a rozhodování dané věci ve smyslu ustanovení §14 odst. 2 o. s. ř., který hovoří o vyloučení soudců vyššího stupně, kteří projednávali nebo rozhodovali tutéž věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Z obsahu spisu ani z vyjádření dotčených soudců nevyplývají ani žádné skutečnosti, které by zakládaly důvod pochybovat o jejich nepodjatosti ve smyslu §14 odst. 1 o. s. ř.
Dle názoru Nejvyššího soudu České republiky pokud žalobce neuvádí žádné skutečnosti (srov. §15a odst. 3 o. s. ř.), které by svědčily o tom, že by byl dán důvod k pochybnostem o nepodjatosti jmenovaných soudců, není důvod nevěřit jejich tvrzení, že takové vazby neexistují.
V návaznosti na výše uvedené skutečnosti je možno učinit závěr, že v dané věci nebyly shledány žádné okolnosti nasvědčující tomu, že by jmenovaní soudci byli nějakým způsobem ovlivněni vztahem k projednávané věci, případně k účastníkům řízení (jejich zástupcům).
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu, že soudce lze vyloučit z projednávání
a rozhodnutí přidělené věci jen z důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout
v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě, a protože v předmětné věci nebyly shledány důvody k vyloučení jmenovaných soudců z projednávání a rozhodování věci ve smyslu ustanovení §14 odst. 1, 2 o. s. ř., rozhodl Nejvyšší soud České republiky podle §16 odst. 1 o. s. ř. tak, že soudci Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Jan Zavrtálek a JUDr. Jaroslav Hikl nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 1 Co 176/2010.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. listopadu 2010
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu