ECLI:CZ:NS:2010:4.ND.393.2009.1
sp. zn. 4 Nd 393/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Petra Šabaty v právní věci žalobkyně: J. V. , bytem Nad Poštou 233, Velké Heraltice, zastoupené Mgr. J. H. , advokátkou, proti žalované: C. I. , a. s., se sídlem Havířov – Suchá, U Pošty 375/2, zastoupené JUDr. V. B. , advokátkou, o zaplacení částky 29 400,- Kč jako dlužné mzdy, vedeno u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 25 C 51/2008, o návrhu žalobkyně na přikázání věci z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 25 C 51/2008, se nepřikazuje Okresnímu soudu v Hradci Králové.
Odůvodnění:
V rámci výše označeného řízení podala žalobkyně přípisem ze dne 14. 9. 2009 návrh, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána Okresnímu soudu v Hradci Králové. Svůj návrh odůvodnila tím, že v obvodu působnosti Okresního soudu v Karviné žádný z účastníků řízení nebydlí, že pro žalobkyni je časově i finančně výhodnější dopravní spojení k Okresnímu soudu v Hradci Králové a že svědci, kteří byli přímými účastníky sporu a jejichž výslech byl navržen, mají bydliště v Královéhradeckém kraji.
Ve svém vyjádření ze dne 4. 11. 2009 žalovaná s návrhem na delegaci jinému soudu vyjádřila svůj nesouhlas, který odůvodnila tím, že řízení je vedeno od února 2008, ve věci bylo nařízeno jednání. Žalobkyně, která doposud přes výzvu soudu nevymezila dostatečně předmět řízení, neuvedla rozhodná skutková tvrzení a nenavrhla k nim důkazy. Žalovaná rovněž namítla, že v žalobě ani v jejích opravách a doplněních není navrhován žádný svědek s bydlištěm v Královéhradeckém kraji. Žalovaná rovněž uvedla, že vzdálenost bydliště žalobkyně od Okresního soudu v Karviné je cca 76 km, zatímco od Okresního soudu v Hradci Králové činí tato vzdálenost cca 193 km. Žalovaná navrhla, aby návrhu na delegaci jinému soudu nebylo vyhověno.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána, návrh žalobkyně na přikázání věci Okresnímu soudu v Hradci Králové z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé
v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V případě projednávané věci žalobkyně svůj návrh na delegaci jinému soudu odůvodnila především pro ni výhodnějším dopravním spojením k Okresnímu soudu v Hradci Králové a místem bydliště svědků, kteří mají být v řízení vyslechnuti. Tyto okolnosti jako důvody pro navrhovanou delegaci však žalovaná zpochybnila.
Důvody uvedené žalobkyní v návrhu na delegaci nepovažuje Nejvyšší soud za natolik závažné, aby odůvodňovaly výjimku z výše uvedené ústavní zásady. Nejvyšší soud České republiky v posuzované věci neshledal žádný závažný důvod jak z hlediska účastníků, tak především z hlediska požadavku rychlosti a hospodárnosti řízení, který by delegaci jinému soudu opodstatňoval. S ohledem na stav projednávané věci má Nejvyšší soud naopak za to, že přikázání věci jinému soudu by bylo na úkor požadavku rychlosti a hospodárnosti řízení. Nejvyšší soud proto návrhu žalobkyně na přikázání věci Okresnímu soudu v Hradci Králové z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. tomuto soudu nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. ledna 2010
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec