ECLI:CZ:NS:2010:4.ND.400.2010.1
sp. zn. 4 Nd 400/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Blanky Roušalové a JUDr. Danuše Novotné v právní věci žalobce P. C. , zast. PhDr. M. J. , proti žalovaným 1) Ing. J. H. , zastoupené JUDr. Miroslavem Maškem, advokátem se sídlem 110 00 Praha 1, Spálená 10, 2) Ing. Ľ. Š. , o určení vlastnictví a vyklizení nemovitosti, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 38 C 65/2002, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., takto:
Věc vedená u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 38 C 65/2002 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 1 .
Odůvodnění:
Podáním Městského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2010 (doručeno dne 29. 10. 2010) byla výše uvedená věc předložena Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o návrhu žalobce na delegaci Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Jedná se v pořadí již o pátý návrh žalobce na delegaci věci k Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Předešlým návrhům, vedených u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Nd 39/2007, 4 Nd 45/2008, 4 Nd 309/2008 a 4 Nd 31/2010 nebylo vyhověno. Příslušný (pátý) návrh na delegaci žalobce odůvodnil tím, že se vyskytly nové skutečnosti, které mu brání v účasti u soudního jednání v Brně, a to:
- že je od 12. 5. starobním důchodcem, z toho důvodu se zhoršila jeho finanční situace a dojíždění k Městskému soudu v Brně je pro něj nemožné,
- celodenně pečuje o svou starou a nemocnou matku,
- zákon mu zaručuje právo osobní účasti na soudním jednání.
Dále žalobce zdůraznil, že na straně žalovaných nejsou žádné překážky, které by jim bránily v účasti u soudního jednání v Praze a v tomto směru odkázal na svá předchozí podání. Závěrem svého návrhu žalobce podotkl, že skutečnosti, že Ústavní soud odmítl jeho ústavní stížnost v dané věci a Nejvyšší soud jeho předchozím návrhům na delegaci nevyhověl, jsou jen dalším důkazem toho, že celá kauza je ze zákulisí řízena brněnskou expoziturou BIS.
Žalovaná č. 1) ve svém vyjádření k návrhu žalobce uvedla, že chování a jednání žalobce, který opakovaně podává identické návrhy na delegaci věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1, a to za stavu, kdy záležitost byla v minulosti jednoznačně a opakovaně judikována Nejvyšším soudem České republiky i Ústavním soudem České republiky, zjevně představuje účelové zneužití práva hraničící již s pohrdáním soudem. Žalovaný neustále prostřednictvím všech možných i nemožných opravných prostředků, námitek a návrhů soudní řízení záměrně prodlužuje a následně se domáhá vůči státu náhrady tvrzené újmy v souvislosti s jeho nepřiměřenou délkou. Žalovaná č. 1) dále připomněla, že poslední soudní jednání ve věci proběhlo před více než 5 lety (dne 21. 9. 2005) a od té doby se řeší toliko obstrukce žalobce a každé další písemné podání představuje další náklady právního zastoupení na straně žalované. Pro úplnost žalovaná č. 1) dodala, že žalobce se domáhá přenesení věci k Obvodnímu soudu pro Prahu 1, avšak u tohoto soudu není snad již ani jeden soudce, vůči kterému by žalobce minimálně jednou nevznesl námitku podjatosti. Závěrem svého vyjádření žalovaná č. 1) sdělila, že s návrhem žalobce na delegaci věci ke kterémukoli soudu zásadně nesouhlasí, neboť důvody uváděné žalobcem považuje za zcela irelevantní a účelové.
Žalovaný č. 2) rovněž s návrhem žalobce na delegaci věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 nesouhlasil.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Městskému soudu v Brně) a Obvodnímu soudu pro Prahu 1, jemuž má být věc přikázána, návrh žalobce na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V případě projednávané věci žalobce svůj návrh na delegaci věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 odůvodňuje zejména tím, že je od 12. 5. 2010 starobním důchodcem a celodenně pečuje o svou nemocnou matku, což mu neumožňuje cestovat k jednání u Městského soudu v Brně.
Nejvyšší soud České republiky však ve svých předešlých rozhodnutích o návrzích žalobce na delegaci věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 v předmětné věci zdůraznil, že tyto skutečnosti není možno považovat za natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci.
Nejvyšší soud České republiky pro úplnost znovu podotýká, že okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá pracoviště (bydliště) v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem pracoviště (bydliště) a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. Navíc je třeba přihlédnout k tomu, že oba žalovaní vyjádřili zásadní nesouhlas s návrhem žalobce, proto by delegací věci mohl být navozen stav pro ně nepříznivý.
Nejvyšší soud České republiky rovněž již ve svém předchozím usnesení v dané věci ze dne 26. 2. 2010, sp. zn. 4 Nd 31/2010, upozornil na to, že institut delegace věci jinému soudu z důvodu vhodnosti je institutem zcela výjimečným a k takové delegaci by mělo docházet především v případech, kdy by zjevně přispěla k rychlejšímu a hospodárnějšímu projednání věci. V případě projednávané věci je však třeba opakované návrhy žalobce na delegaci jinému soudu považovat za zcela účelové, vedoucí k záměrnému prodlužování soudního řízení. Poslední návrh žalobce na delegaci věci Obvodnímu soud pro Prahu 1 je zcela identický s návrhem, který učinil podáním ze dne 20. 8. 2009, žalobce pouze změnil datum, adresu soudu a adresu svého bydliště.
Na základě výše uvedeného dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že v případě předmětné věci nejsou dány žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. Obvodnímu soudu pro Prahu 1 nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. prosince 2010
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu