ECLI:CZ:NS:2010:4.ND.52.2010.1
sp. zn. 4 Nd 52/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty v právní věci řízení o soudní úschově částky 2.368,50 Kč složitele G., a. s., ve prospěch A. Š., vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 100 Sd 107/2009, o určení místní příslušnosti podle §11 odst. 3 o. s. ř. takto:
Věc, vedenou u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 100 Sd 107/2009, p r o j e d n á a r o z h o d n e Městský soud v Brně.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně usnesením ze dne 11. 1. 2010, sp. zn. 100 Sd 107/2009, vyslovil svoji místní nepříslušnost a rozhodl, že věc bude předložena Nejvyššímu soudu České republiky k určení, který soud je místně příslušný.
V předmětné věci se jedná o řízení o soudní úschově finanční částky ve výši 2.368,50 Kč jako výtěžku z prodeje akcií, na základě návrhu složitele ze dne 18. 2. 2009. Ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 100 Sd 107/2009 vyplývá, že složitel poukázal příjemci A. Š. uvedenou částku poštovní poukázkou, příjemce však nepředložil poštovní poukázku k výplatě. Složitel proto prohlásil, že závazek nelze splnit, protože příjemce je v prodlení z důvodu nepřijetí řádně nabízeného plnění, a dále prohlásil, že mezi navrhovatelem dražby a příjemcem nebylo dohodnuto místo plnění.
Návrh na přijetí peněz do úschovy soudu podal složitel u Městského soudu v Brně s odkazem na ustanovení §86 odst. 2 o. s. ř. a s odůvodněním, že v obvodu tohoto soudu měl příjemce v době podání návrhu majetek, a to u navrhovatele předmětné veřejné dražby, kterým byla společnost I., a. s.
Městský soud v Brně usnesením ze dne 27. 2. 2009, sp. zn. 100 Sd 107/2009, řízení zastavil, neboť dospěl k závěru, že věc nepatří do pravomoci soudů České republiky, v čemž spatřoval takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit.
Na základě odvolání složitele však Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. 18 Co 101/2009, toto usnesení zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Krajský soud v Brně v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že z návrhu složitele vyplývá, že složitel formou soudní úschovy plní vůči příjemci závazek, který se řídí obchodním zákoníkem. Jde tedy ve smyslu ustanovení §7 odst. 1 o. s. ř. o jinou právní věc vyplývající z obchodněprávního vztahu mezi složitelem, který je právnickou osobou se sídlem na území České republiky, a příjemcem, jehož bydliště je ve Slovenské republice.
Podle §88 písm. j) o. s. ř. (ve znění účinném v době podání návrhu) je místně příslušným soudem v řízení o úschově soud, v jehož obvodu je místo plnění.
Peněžitý závazek plní dlužník na své nebezpečí a náklady v sídle nebo místě podnikání, popřípadě bydliště věřitele, nestanoví-li smlouva nebo tento zákon jinak (§337 odst. 1 obchod. zák.).
Krajský soud v Brně dospěl k závěru, že jestliže přijetí peněz do soudní úschovy navrhuje složitel, který má sídlo na území České republiky, ve prospěch příjemce, s nímž neměl dohodu o místu plnění a tvrdí, že nemůže plnit přímo příjemci, protože tento je v prodlení, pak samotná skutečnost, že příjemce má bydliště ve Slovenské republice, a nelze proto stanovit místní příslušnost soudu České republiky podle §88 písm. j) o. s. ř., neznamená, že by nebyla dána pravomoc soudu České republiky o daném návrhu na přijetí peněz do úschovy rozhodnout. Chybějící podmínky místní příslušnosti soudu České republiky lze nahradit rozhodnutím Nejvyššího soudu podle §11 odst. 3 o. s. ř.
K tvrzení složitele, že místně příslušným soudem je s ohledem na ustanovení §86 odst. 2 o. s. ř. Městský soud v Brně, Krajský soud v Brně uvedl, že aplikace tohoto ustanovení není v daném případě na místě, neboť toto ustanovení stanoví obecný soud účastníka řízení, který je občanem České republiky, což však v řízení o úschovách neplatí a ustanovení §88 stanoví speciální příslušnost soudu – dle místa plnění.
Na základě tohoto usnesení Krajského soudu v Brně vyslovil Městský soud v Brně usnesením ze dne 11. 1. 2010, sp. zn. 100 Sd 107/2009, svoji místní nepříslušnost a po právní moci tohoto usnesení věc předložil k rozhodnutí podle §11 odst. 3 o. s. ř. Nejvyššímu soudu.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
V posuzovaném případě se jedná o plnění povinnosti složitele vyplatit věřiteli výtěžek z prodeje akcií podle §214 odst. 4 obch. zákoníku, tedy o obchodní závazkový vztah, kde místo plnění je třeba posuzovat podle §337 odst. 1 obch. zákoníku, dle kterého peněžitý závazek plní dlužník na své nebezpečí a náklady v sídle nebo místě podnikání, popřípadě bydlišti věřitele. Bydliště věřitele však není na území České republiky. Nelze tedy dle místa bydliště určit místní příslušnost soudu.
V daném případě Krajský soud v Brně dospěl ke správnému závěru, že samotná okolnost bydliště příjemce ve Slovenské republice neznamená, že by nebyla dána pravomoc soudů České republiky. Neexistence okolností vylučujících pravomoc soudů České republiky není v daném případě dána ani jinými okolnostmi (např. dohodou stran apod.). Není tedy zpochybněno, že věc patří do pravomoci českých soudů a že jsou splněny předpoklady stanovené v §11 odst. 3 o. s. ř., při určení místní příslušnosti.
S ohledem na požadavek hospodárnosti řízení Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není vhodné určit jako místně příslušný jiný soud, než ten, u kterého byl podán návrh na přijetí peněz do úschovy, tedy Městský soud v Brně. Proto podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. určil Městský soud v Brně soudem příslušným pro projednání a rozhodnutí výše označené věci.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. února 2010
JUDr. Danuše N o v o t n á
předsedkyně senátu