ECLI:CZ:NS:2010:4.ND.73.2010.1
sp. zn. 4 Nd 73/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala ve věci žalobkyně Sallerova výstavba Plan V s. r. o., IČ 27266265, se sídlem v Otvicích, Obchodní zóna 266, zastoupené JUDr. Jiřím Novákem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 60, proti žalované Odkolek, a. s., IČ 60193344, se sídlem v Praze 5, Pekařská 1/598, právně zastoupené Mgr. Martinem Hájkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1003/3, o zaplacení částky 4.126.298,00 Kč s příslušenstvím, vedené v prvním stupni u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 8 C 481/2009, vedené u Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ve věci pod sp. zn. 13 Co 322/2009, o návrhu na přikázání věci podle §12 odst. 2 o. s.ř., takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 13 Co 322/2009 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze předložil podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. Nejvyššímu soudu návrh žalované, aby věc – řízení o zaplacení částky 4.126.298,00 Kč s příslušenstvím, která byla tomuto soudu předložena k rozhodnutí o odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 3. 3. 2009, sp. zn. 8 C 481/2009, byla přikázána Městskému soudu v Brně, resp. „jinému soudu v působnosti Městského soudu v Brně“, nebo Vrchnímu soudu v Olomouci coby soudu odvolacímu.
Žalovaná ve svém návrhu (č. l. 264) uvedla, že důvodem pro podání návrhu na delegaci vhodnou dle §12 odst. 2 o. s. ř. jsou „ důvodné pochybnosti o podjatosti soudců Městského soudu v Praze rozhodujících danou věc, resp. i soudců Obvodního soudu pro Prahu 5 vzhledem k jejich dosavadnímu postupu a postoji v řízení “. Následně detailně popsala procesní situaci celého dosavadního řízení. V závěru uvedla, že „i když zde není bezpečně prokázat poměr soudců k věci, jejich dosavadní činností je nastolena minimálně otázka vhodnosti jejich další účasti na rozhodování této věci “. Konkrétně spatřovala důvody pro delegaci vhodnou: 1) v pochybnosti o nepodjatosti soudců rozhodujících ve věci, 2) neochotě soudců zabývat se právně relevantními námitkami žalované a upřednostňování skutkových tvrzení a právního hodnocení věci ze strany žalobkyně, a 3) pochybnosti o náležitém plnění zákonných povinností soudce, a tedy řádného poskytování ochrany právům žalované. Vzhledem k výše uvedenému se domnívala, že by bylo vhodné, „ aby se touto věcí zabývaly soudy, které obdobné věci ještě v historii nerozhodovaly a které nemají předběžný názor na danou věc “, stejně tak, že věc bude těmito soudy projednána hospodárněji a rychleji.
Žalobkyně s delegací věci ke Krajskému soudu v Brně vyslovila nesouhlas (č. l. 280). Uvedla, že má za to, že návrh žalované je „účelovým prostředkem procesní obstrukce s cílem předmětné řízení prodloužit“.
V prvé řadě je třeba vyjasnit otázku, k jakému soudu má být věc delegována. V právní věci žalované v prvním stupni rozhodoval Obvodní soud pro Prahu 5, jako soud odvolací pak figuruje Městský soud v Praze. Z obsahu podání žalované vyplývá, že tato navrhuje delegaci k „jinému soudu v obvodu působnosti Městského soudu v Brně“. Dle obsahu podání se lze domnívat, že žalovaná žádá o přikázání věci projednávané v rámci odvolacího řízení u Městského soudu v Praze k jinému soudu téhož stupně. Vzhledem ke skutečnosti, že Městský soud v Brně je soudem prvního stupně, kterýžto není soudem odvolacím, a proto v obvodu jeho působnosti nejsou žádné další soudy jemu podřízené, lze mít s jistotou za to, že žalovaná má na mysli Krajský soud v Brně, kterýžto je soudem odvolacím, a do jehož obvodu působnosti spadá též Městský soud v Brně jako soud prvního stupně.
Vzhledem ke skutečnosti, že soudem prvního stupně již bylo vydáno rozhodnutí ve věci samé, tj. Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl rozsudkem ze dne 3. 3. 2009, sp. zn. 8 C 481/2009, a věc byla po podání odvolání předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání, tj. Městskému soudu v Praze, Nejvyšší soud se může toliko zabývat delegací vhodnou v rámci stávajícího stavu, tedy delegací věci projednávané v této fázi řízení u Městského soudu v Praze, coby odvolacího soudu ve věci, k jinému soudu téhož stupně. Navrhovaným soudem je tak Krajský soud v Brně.
K návrhu žalované, aby věc byla případně delegována k Vrchnímu soudu v Olomouci, Nejvyšší soud uvádí, že není soudem příslušným k přezkoumání věcné příslušnosti soudu. Případná delegace věci k Vrchnímu soudu v Olomouci není možná též proto, že odvolacím soudem ve věci je obecně krajský soud a nikoli soud vrchní.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Městskému soudu v Praze) a Krajskému soudu v Brně, jemuž má být věc přikázána, návrh žalované na přikázání věci Krajskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věci jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V případě projednávané věci žalovaná svůj návrh na delegaci věci Krajskému soudu v Brně odůvodňuje pochybnostmi o podjatosti soudců Městského soudu v Praze.
Podle názoru Nejvyššího soudu České republiky však tuto skutečnost není možno podřadit pod důvody, pro které lze uplatnit delegaci vhodnou dle §12 odst. 2 o. s. ř.
Námitku podjatosti soudců a přísedících může dle §15a odst. 1 o. s. ř. vznést účastník řízení a to nejpozději při prvním jednání, kterého se zúčastnil soudce (přísedící), o jehož vyloučení jde; nevěděl-li v této době o důvodu vyloučení nebo vnikl-li tento důvod později, může námitku uplatnit do 15 dnů po té, co se o něm dozvěděl. Později může námitku podjatosti uplatnit jen tehdy, jestliže nebyl soudem poučen o svém právu vyjádřit se k osobám soudců či přísedících (§15a odst. 2 o. s. ř.).
Dle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Dle odst. 4 §14 o. s. ř. nejsou důvodem k vyloučení soudce či přísedícího okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni, uplatní se tzv. delegace nutná dle §12 odst. 1 o. s. ř.
V daném případě má žalovaná za to, že se jí u Městského soudu v Praze nedostává nepodjatého a spravedlivého rozhodování, resp. kritizuje postup soudců Městského soudu v Praze. Takováto námitka je však námitkou podjatosti soudců Městského soudu v Praze, o níž není Nejvyšší soud příslušný rozhodovat.
V dané věci je navíc nutno přihlédnout k tomu, že žalobkyně s přikázáním předmětné věci Krajskému soudu v Brně nesouhlasí a delegací věci by proto mohl být navozen stav pro žalobkyni nepříznivý, neboť by delegací věci mohlo být porušeno ústavně zaručené právo žalobkyně zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Krajskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. Krajskému soudu v Brně nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. dubna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a