ECLI:CZ:NS:2010:4.ND.8.2010.1
sp. zn. 4 Nd 8/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala ve věci žalobců a) B. Ch., b) D. Ch., c) M. Ch., d) M. M., e) Ing. A. Č., a f) JUDr. M. Ch., LL. M., proti žalované L. P., zastoupené obecnou zmocněnkyní JUDr. Dobroslavou Zavadilovou, o určení neplatnosti dohody, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 13 Co 202/2005, o návrhu na přikázání věci podle §12 odst. 1 a 2 o. s. ř., takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 13 Co 202/2005 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Českých Budějovicích.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně předložil podle ustanovení §12 odst. 3 o. s. ř. Nejvyššímu soudu návrh žalobkyně f), aby věc – řízení o určení neplatnosti dohody, která je u tohoto soudu vedena pod sp. zn. 13 Co 202/2005, byla přikázána Krajskému soudu v Českých Budějovicích.
Žalobkyně f) svým návrhem ze dne 28. 11. 2008 (č. l. 124) žádala o přikázání věci jinému soudu z důvodu uvedeného v ustanovení §12 odst. 1 o. s. ř. a zároveň z důvodu uvedeného v ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně f) uvedla, že svůj návrh podává z „důvodu nezákonných průtahů v řízení tří soudců KS Brno, nezákonných manipulací s řízením od samého počátku u Krajského soudu v Brně“. Dále podrobně uvedla okolnosti, v nichž spatřuje důvody pro přikázání věci jinému soudu (systematická a trvalá šikana a diskriminace rodiny žalobkyně, profesní pochybení soudců v její věci včetně jejich podjatosti, procesní vady řízení). Žalobkyně uvedla, že jmenovaní soudci Krajského soudu v Brně, ale i další soudci tohoto soudu „permanentně, i účastí na zločinném spolčení, nezákonně a protiústavně šikanovali a diskriminovali žalobkyni až do smrti, a pokoušeli se diskriminovat a šikanovat všechny dědice“. Z těchto důvodů navrhla, aby byla věc přikázána Krajskému soudu v Českých Budějovicích.
Dne 18. 12. 2009 byla usnesením sp. zn. 13 Co 202/2005 (č. l. 189) žalobkyně f) vyzvána k doplnění svého návrhu ze dne 28. 11. 2008 o důvody, pro které bude vhodnější k projednání věci Krajský soud v Českých Budějovicích, resp. v čem vhodnost delegace označenému soudu spatřuje. Žalobkyně f) reagovala přípisem ze dne 31. 12. 2009 (soudu doručeno dne 5. 1. 2010 – č. l. 191), v němž uvedla, že je „nepochybné, že KS v Brně, prostřednictvím konkrétních soudců nezákonně manipuluje se soudním řízením“, a zopakovala argumenty ze svého návrhu ze dne 28. 11. 2008. V čem konkrétně spatřuje důvod k tomu, aby věc byla projednána Krajským soudem v Českých Budějovicích, žalobkyně f) neuvedla.
Žalovaná s delegací ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích nesouhlasila. Uvedla, že s ohledem na svůj věk (je ročník 1932) pokládá za nepřijatelné, aby v jednání bylo pokračováno u vzdáleného Krajského soudu v Českých Budějovicích, jehož výběr je pro ni navíc do značné míry nesrozumitelný.
Žalobkyně navrhla mimo jiné přikázání věci jinému soudu z důvodu uvedeného v ustanovení §12 odst. 1 o. s. ř. V tomto ustanovení je pamatováno na situaci, kdy došlo k vyloučení soudců toho soudu, který je soudem místně a věcně nebo funkčně příslušným k projednání a rozhodnutí věci nebo k rozhodnutí o opravném prostředku. Delegace dle §12 odst. 1 o. s. ř. je vyvolána nejen vyloučením všech soudců příslušného soudu, ale i jen části soudců, jestliže soud již nemůže rozhodnout v předepsaném složení (např. jestliže u odvolacího soud již nezbývá dostatečný počet soudců pro rozhodnutí o dovolání v tříčlenném senátu). Jedná se o tzv. delegaci nutnou, kdy je soud s ohledem na výše uvedené okolnosti povinen věc delegovat k jinému soudu, neboť soudci jeho soudu jsou z projednání věci vyloučeni. Okolnost, že jsou soudci vyloučeni, musí být zjištěna postupem podle §14 až 16b o. s. ř.; nelze ji zkoumat jako předběžnou otázku v rámci vlastního řízení o delegaci nutné. O přikázání věci jinému soudu z důvodu delegace nutné lze rozhodnout až po vyžádání stanoviska všech účastníků k tomu, kterému soudu (jenž bude ve výzvě označen) má být věc přikázána (cit. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. I. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 71).
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud uvádí, že v daném případě nelze o postupu podle §12 odst. 1 o. s. ř., tj. o delegaci nutné, uvažovat, neboť soudci, kteří jsou dle rozvrhu práce ustanoveni k projednání a rozhodnutí věci vedené Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 13 Co 202/2005, nejsou z projednání věci vyloučeni. Žalovaná f) sice podala proti konkrétním soudcům Krajského soudu v Brně námitku podjatosti, o té však bylo rozhodnuto Vrchním soudem v Olomouci dne 29. 1. 2009, sp. zn. Nco 112/2008, a to tak, že soudci Krajského soudu v Brně JUDr. Pavla Lamichová, JUDr. Dagmar Vondálová a Mgr. Peter Mišianik (kteří jsou dle rozvrhu práce ustanoveni k rozhodnutí ve věci) nejsou z projednání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 13 Co 202/2005 vyloučeni.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Krajský soud v Brně) a Krajskému soudu v Českých Budějovicích, jemuž má být věc přikázána, návrh žalobkyně f) na přikázání věci Krajskému soudu v Českých Budějovicích z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věci jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V případě projednávané věci žalovaná svůj návrh na delegaci věci Krajskému soudu v Českých Budějovicích odůvodňuje subjektivními pocity, na jejichž základě dovozuje, že se jí nedostává nestranného rozhodování. Argumentuje podjatostí soudců Krajského soudu v Brně a jejich osobní zainteresovaností na výsledku řízení.
O námitce podjatosti soudců Krajského soudu v Brně však již bylo rozhodnuto usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. Nco 112/2008, a to tak, že konkrétní soudci Krajského soudu v Brně nebyli z projednání věci vyloučeni. Nejvyšší soud musí dané usnesení respektovat. V posuzovaném případě nevyplývají ze spisu žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že věc by byla Krajským soudem v Českých Budějovicích projednána rychleji a hospodárněji. Žalobkyně f) navíc i přes výzvu soudu nebyla sto odůvodnit, proč má být věc delegována právě ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Požadavek na hospodárnost a rychlost řízení, pokud by bylo konáno u navrhovaného soudu, by v daném případě nebyl splněn především s ohledem na skutečnost, že Krajský soud v Brně je s věcí již obeznámen.
Žalobkyně f) ve svém podání tedy neuvádí relevantní skutečnosti, z nichž by vyplýval důvod vhodnosti přikázání věci jinému soudu. Z jejího podání je toliko patrno, že žalobkyně f) podrobuje kritice postup dotčeného soudu v její věci a je přesvědčena, že u Krajského soudu v Brně se jí nedostává nestranného rozhodování.
Podle názoru Nejvyššího soudu České republiky však tyto skutečnosti není možno považovat za natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Nelze totiž opomenout, že žalovaná s delegací věci ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích vyslovila nesouhlas a delegací věci by proto mohl být navozen stav pro žalovanou nepříznivý.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Krajskému soudu v Českých Budějovicích z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. tomuto soudu nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. února 2010
Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a v. r.