ECLI:CZ:NS:2010:4.ND.87.2010.1
sp. zn. 4 Nd 87/2010-406
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala ve věci žalobkyně České strany sociálně demokratické , se sídlem Hybernská 7 – Lidový dům, Praha 1, proti žalovanému JUDr. Z. A., o ochranu dobré pověsti právnické osoby, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Cm 127/2007, o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze Mgr. Petr Čurda, JUDr. Jiří Macek, JUDr. Yvona Svobodová, Mgr. Michaela Kudějová, JUDr. Petr Baierl, JUDr. Ivana Wolfová, JUDr. Alexandra Jiříčková, JUDr. Alena Pavlíková, JUDr. Eva Sekaninová, JUDr. Milada Lukáčová a JUDr. Eva Kemenyová nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 3 Cmo 62/2010.
Odůvodnění:
Vrchnímu soudu v Praze byla Městským soudem v Praze předložena věc, která je u tohoto soudu vedena pod sp. zn. 32 Cm 127/2007, k rozhodnutí o odvolání žalovaného proti usnesení ze dne 15. 6. 2009, č. j. 32 Cm 127/2007-342 (výzva k zaplacení soudního poplatku), o odvolání žalovaného proti usnesení ze dne 1. 9. 2009, č. j. 32 Cm 127/2007-369 (nepřiznání osvobození od soudních poplatků) a o odvolání proti usnesení ze dne 25. 9. 2009, č. j. 32 Cm 127/2007-378 (výzva k zaplacení soudního poplatku). Podle rozvrhu práce byla tato věc přidělena k vyřízení senátu 3 Cmo Vrchního soudu v Praze.
Podáním ze dne 16. 9. 2009 (č. l. 383), soudu doručeno dne 2. 10. 2009, vznesl žalovaný námitku podjatosti senátu 3 Cmo Vrchního soudu v Praze „ pro diskriminaci a nerovné zacházení nejen s žalovaným, ale i ve vztahu ke všem ostatním politickým stranám v České republice mimo ČSSD “. V odůvodnění uvedl, že ustanovení §14 o. s. ř. stanovující důvody pro vyloučení soudce je v kolizi s právem účastníka řízení na nezávislý a nestranný soud zaručeným článkem 36 Listiny základních práv a svobod, a to všude tam, „ kde soud účastníka řízení již svým postupem před rozhodnutím věci ostentativně diskriminuje při uplatnění jeho procesních práv v rámci práva na spravedlivý proces “. Žalovaný má za to, že rozhodnutí a odůvodnění Vrchního soudu v Praze ve věci jeho odvolání proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2008, č. j. 32 Cm 127/2007-289 (námitka místní nepříslušnosti Městského soudu v Praze), je „ projevem diskriminace a nerovného zacházení “.
V rámci odvolání proti usnesení ze dne 1. 9. 2009, č. j. 32 Cm 127/2007-369, a odvolání proti usnesení ze dne 25. 9. 2009, č. j. 32 Cm 127/2007-378, upozornil žalovaný znovu na již vznesenou námitku podjatosti (č. l. 386, 383).
K podání žalovaného předložili svá vyjádření členové senátu 3 Cmo příslušného podle rozvrhu práce k rozhodnutí věci (Mgr. Jiří Čurda, JUDr. Jiří Macek, JUDr. Yvona Svobodová, Mgr. Michaela Kudějová) i zastupujících senátů 2 Cmo (JUDr. Petr Baierl, JUDr. Ivana Wolfová, JUDr. Alexandra Jiříčková, JUDr. Alena Pavlíková) a 11 Cmo (JUDr. Eva Sekaninová, JUDr. Milada Lukáčová, JUDr. Eva Kemenyová), z nichž se podává, že k projednávané věci, k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům nemají žádný poměr, ani jim není známa žádná skutečnost, z níž by bylo možné dovozovat jakýkoli osobní vztah k účastníkům, k jejich zástupcům a k projednávané věci.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne podle §16 odst. 1 o. s. ř. nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
Podle §14 odst. 2 o. s. ř. u soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání.
Podle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem pro vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
K důvodům vyloučení soudce podle §14 odst. 1 o. s. ř. je třeba nejprve uvést, že soudcův poměr k projednávané věci bývá zpravidla založen na jeho přímém zájmu na výsledku řízení v konkrétní věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Jeho poměr k účastníkům řízení může být dán příbuzenským nebo obdobným vztahem, popř. jiným vztahem k účastníkům řízení, jež může být přátelský nebo naopak zjevně nepřátelský. V úvahu by zde také přicházel vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce, apod. Jde vždy o okolnosti, které mohou vést k důvodným pochybnostem, že určitý soudce nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout.
Vyloučení soudce tak zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tím subjektivní pohled na vyloučení soudce. K tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, nýbrž musí být zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat o soudcově nepodjatosti. K pochybnostem musí být dán objektivní důvod.
K otázce podjatosti soudců se přitom obecně vyjadřoval již nález Ústavního soudu České republiky, publikovaný ve svazku 8 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 65, v němž se dovozuje, že pro úsudek o porušení ústavních kautel chránících čistotu řízení před obecnými soudy jako výrazu zásad spravedlivého procesu (článek 36, kterýžto žalovaný shledává v kolizi s ustanovením §14 o. s. ř., a násl. Listiny základních práv a svobod) není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení stěžovatele; rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního.
Jak vyplývá z vyjádření jmenovaných soudců, žádný z nich nemá vztah k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům, na výsledku řízení nemají žádný zájem a není jim známa ani žádná jiná okolnost, pro kterou by měli být vyloučeni z projednávání a rozhodnutí předmětné věci.
V posuzovaném případě nevyplývají ze spisu žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by soudci Vrchního soudu v Praze, o jejichž vyloučení jde, měli poměr k projednávané věci či k účastníkům řízení a jejich zástupcům. Žalobce ve svém podání neuvádí žádné skutečnosti, z nichž by vyplýval důvod pochybovat o nepodjatosti dotčených soudců. Důvody pro vyloučení uváděné žalovaným jsou subjektivního charakteru, kdy žalovaný brojí proti postupu soudu v jeho věci, resp. jeho věcech, maje za to, že se mu u Vrchního soudu v Praze nedostává spravedlivého rozhodování, resp. že Vrchní soud v Praze uplatňuje vůči jeho osobě odlišný přístup, než který je žalovaným očekáván. V návaznosti na výše uvedené skutečnosti, je tak nutno učinit závěr, že není dán žádný důvod k pochybnostem o nepodjatosti jmenovaných soudců.
Protože rozhodnutí soudu o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), lze soudce vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze skutečně závažných důvodů, které mu zcela zjevně brání věc projednat a rozhodnout nestranně a nezávisle. Vzhledem k tomu, že takovéto důvody, pro něž by z projednání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 3 Cmo 62/2010, byly vyloučeni výše jmenovaní soudci tohoto soudu, nebyly v dané věci shledány, rozhodl Nejvyšší soud České republiky podle §16 odst. 1 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
Pro doplnění přehledu procesních úkonů učiněných ve věci, Nejvyšší soud uvádí, že žalovaný svou námitku podjatosti Městského soudu v Praze (a též Vrchního soudu v Praze) zaslal též „na vědomí“ Nejvyššímu soudu, resp. předsedkyni Nejvyššího soudu, a to podáním doručeným Nejvyššímu soudu dne 13. 8. 2009. Nejvyšší soud žalovanému odpověděl přípisem ze dne 27. 8. 2009. Žalovaný následně zaslal přímo Nejvyššímu soudu další podání ze dne 26. 10. 2009 (soudu doručeno dne 30. 10. 2009), v němž své námitky zopakoval. Nejvyšší soud odpověděl přípisem ze dne 8. 12. 2009 v tom smyslu, že nemůže být v daném stádiu řízení jakkoli nápomocen. Proti těmto přípisům ze dne 27. 8. 2009 a 8. 12. 2009 podal žalovaný ústavní stížnost, která byla Ústavním soudem dne 11. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 481/10, odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. května 2010
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata