ECLI:CZ:NS:2010:4.TDO.1447.2009.1
sp. zn. 4 Tdo 1447/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. února 2010 o dovolání obviněného J. B., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 6. 2009, sp. zn. 7 To 168/2009, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 189/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. B. byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 16. 3. 2009, sp. zn. 1 T 189/2008, uznán vinným trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. č 140/1961 Sb., účinného do dne 1. 7. 2008, kterého se dopustil v souvislosti s trestnou činností spoluobviněných J. B. a J. Č., kteří byli týmž rozsudkem odsouzeni pro majetkovou trestnou činnost. Obviněný J. B. spáchal uvedený trestný čin několika útoky, jak to popisuje citovaný rozsudek v následujících bodech:
Pod bodem 7) rozsudku J. B. a J. Č. v době od 20.00 – 20. 30 hod. dne 25. 1. 2008 odcizili ………….. mimo jiné nivelační přístroj zn. Sprinter, včetně příslušenství, čímž způsobili společnosti JS – ABACUS spol. s. r. o. IČ… se sídlem Havlíčkova 32, Hustopeče škodu …………………………, následně J. B. od J. B. a J. Č. převzal a následně v prostorách provozovny společnosti PPZ s. r. o., v Brně, na ulici Jeronýmova 9, ukryl uvedený nivelační přístroj zn. Sprinter, včetně příslušenství, kdy J. B. takto činil, ačkoliv musel vědět, že J. B. a J. Č. získali nivelační přístroj trestným činem,
Pod bodem 14) rozsudku J. B. a J. Č. se společně v době od 18.00 hod. dne 1. 4. 2008 do 1.30 hod. dne 2. 4. 2008 v B. na ulici Ř. …… vloupali ………… odcizili mimo jiné 327 m měděných vodoinstalačních trubek o průměru 12, 15, 18, 22, 28 mm, čímž poškozené firmě M. P. – v., t., p., způsobili škodu ………………………, následující den J. B. v místě sídla své společnosti PPZ s. r. o. Brno, Jeronýmova 9, od J. B. a J. Č. minimálně shora uvedené trubky koupil, ačkoliv musel vědět stejně jako v ostatních bodech z okolností prodeje, že J. B. a J. Č. získali uvedené věci trestným činem,
Pod bodem 17) rozsudku J. B. a J. Č. v době od 14.00 – 19.00 hod. dne 13. 4. 2008 …………………………………………. odcizili mimo jiné drážkovací stroj zn. Rems, typ 347000, včetně 3 sad drážkovacích válců, čímž společnosti Tyco Fire Integrated Solutions, s. r. o., IČ…. se sídlem Praha, Novodvorská 136 způsobili škodu ……………, a dále odcizili mimo jiné závitořez zn. Rems, typ Amigo, žluté barvy s černými nápisy, čímž způsobili společnosti Vašák s. r. o., IČ… se sídlem Nový Oldřichov 140 škodu ……….., ……………; odcizený drážkovací stroj zn. Rems, typ 347000 včetně drážkovacích válců a závitořez zn. Rems, typ Amigo, v období od 13. 4. 2008 do 19. 6. 2008 na blíže nezjištěném místě předali J. B., který minimálně shora specifikovaný drážkovací stroj a závitořez zn. Rems ukryl v prostorách domu nacházejícího se v B. na ulici J., ačkoliv musel z okolností prodeje vědět, že J. B. a J. Č. získali uvedené věci trestným činem,
Pod bodem 22) rozsudku J. B. a J. Č. společně s doposud neustanovenou osobou v době od 20.00 do 23.00 hod. dne 29. 4. 2008 ……… odcizili mimo jiné vibrační pěch značky Wacker, čímž společnosti S. O. K. stavební, s. r. o. Žďárského 196, Třebíč, způsobili škodu ………….; následně ještě téže noci J. B. od J. B. převzal za úplatu a v prostorách provozovny společnosti PPZ s. r. o. v Brně na ulici Jeronýmova 9, ukryl výše uvedený vibrační pěch zn. Wacker BS 600, kdy J. B. takto činil, ačkoliv musel vědět, že J. B. získal uvedený vibrační pěch trestným činem,
Pod bodem 24) rozsudku J. B. sám dne 3. 6. 2008 ………… odcizil …. mimo jiné notebook zn. Amilo Pro V 3515, stříbrné barvy, v hodnotě 15 000,- Kč ke škodě společnosti Klimakom, spol. s r. o. ……………………..; následně v období od 3. 6. 2008 do 19. 6. 2008 na blíže nezjištěném místě J. B. od J. B. koupil následně výše uvedený notebook zn. Amilo Pro V 3515, kdy J. B. takto činil, ačkoliv z okolností prodeje musel vědět, že J. B. získal uvedený notebook trestným činem,
Pod bodem 25) rozsudku J. B. a J. Č. společně s doposud neustanovenou osobou v době od 21.45 do 23.00 hod. dne 8. 6. 2008 v obci S. ……………. odcizili vibrační pěch zn. Dynapac LG 300, barvy žlutočerné, čímž způsobili společnosti Ing. K. B., škodu odcizením ve výši 185 250,- Kč a škodu poškozením …… Následující den J. B. v místě sídla své společnosti PPZ s. r. o., Brno, Jeronýmova 9, od J. B. koupil v B. za 24 000,- Kč výše uvedený vibrační pěch zn. Dynapac LG 300, se kterým naložil nezjištěných způsobem, ačkoliv musel z okolností koupě a souvisejících případů vědět, že J. B. získal uvedený vibrační pěch trestným činem,
Pod bodem 26) rozsudku J. B. a J. Č. se společně v době od 21.00 do 22.15 hod. dne 10. 6. 2008 ……… vloupali ………………. odcizili mimo jiné vibrační pěch značky WACKER, nezj. typu a výr. č., čímž firmě D. I. S. spol. s r. o. , IČ… Křižíkova 72, Brno, způsobili škodu …………………………; následně dne 10. 6. 2008 v době kolem 23.00 hod. v místě sídla své společnosti PPZ s. r. o., Brno, Jeronýmova 9, J. B. od J. B. a J. Č. koupil a následně v prostorách provozovny společnosti PPZ s. r. o. v Brně na ulici Jeronýmova 9 ukryl výše uvedený vibrační pěch zn. WACKER, kdy J. B. takto činil, ačkoliv musel vědět, že J. B. a J. Č. získali uvedený vibrační pěch trestným činem,
Pod bodem 27) rozsudku J. B. a J. Č. společně v době od 20.00 do 21.00 hod. dne 12. 6. 2008 …………… odcizili řezačku asfaltu s diamantovým kotoučem o průměru 350 mm, nezj. zn., vibrační pěch zn. Wacker, motorovou pilu zn. Partner, okružní pilu zn. Alpha Toole, vibrátor na beton s příslušenstvím zn. Wacker a rozbrušovací pilu zn. Bosch s diamantovým kotoučem průměru 230 mm, čímž způsobili společnosti Průmyslové podlahy Švec s. r. o. IČ… se sídlem Brno, Provazníkova 66 škodu odcizením věcí ve výši 78 970,- Kč a škodu poškozením zámku ve výši 70,- Kč, poté vylomili ………. odcizili pákové nůžky nezjištěné zn., čímž způsobili společnosti VYKO Vykydal s. r. o. , se sídlem Moravská Třebová, Komenského 20 škodu odcizením ve výši 245,- Kč a škodu poškozením zámku ve výši 70 Kč; následně dne 12. 6. 2008 v době kolem 21.30 hod. v místě sídla své společnosti PPZ s. r. o., Brno, Jeronýmova 9, J. B. od J. B. a J. Č. převzal a následně v prostorách provozovny společnosti PPZ s. r. o. v Brně na ulici Jeronýmova 9 ukryl výše uvedené odcizené věci, kdy J. B. takto činil, ačkoliv musel vědět, že J. B. a J. Č. získali uvedené věci trestným činem,
Pod bodem 28) rozsudku J. B. a J. Č. se společně v době od 19.30 hod. dne 14. 6. 2008 do 9.00 hod. dne 16. 6. 2008 ……… vloupali …………………. odcizili mimo jiné vibrační pěch značky Bomag BT 60/4, čímž společnosti RKM Brokers s. r. o. , IČ ……, se sídlem Brno, Vinařská 44 způsobili škodu ………….; odcizený vibrační pěch značky Bomag BT 60/4 následně v období od 14. 6. 2008 do 19. 6. 2008 na blíže nezjištěném místě předali J. B., který ho ukryl v prostorách provozovny společnosti PPZ s. r. o. v Brně na ulici Jeronýmova 9, kdy J. B. takto činil, ačkoliv musel vědět, že J. B. a J. Č. získali uvedený vibrační pěch trestným činem,
Pod bodem 30) rozsudku J. B. a J. Č. společně v době od 19.30 do 21.10 hod. dne 17. 6. 2008 ……… odcizili …………, dále vibrační pěch zn. Wacker BS 60-2 ke škodě společnosti Skanska DS a. s., závod 72, středisko …., IČ.., se sídlem Bohunická 50, Brno ve výši 43 435,- Kč a vibrační desku zn. Wacker WP 2050A ke škodě společnosti Hanol, s. r. o. se sídlem Brno, Jihlavská 7 ve výši 38 704,- Kč, následně dne 17. 6. 2008 v době kolem 21.30 hod. v místě sídla své společnosti PPZ s. r. o. Brno, Jeronýmova 9, J. B. od J. B. a J. Č. převzal a následně v prostorách provozovny společnosti PPZ s. r. o. v Brně na ulici Jeronýmova 9 ukryl vibrační pěch zn. Wacker BS 60-2 a vibrační desku zn. Wacker WP 2050A , kdy J. B. takto činil, ačkoliv musel vědět, že J. B. a J. Č. získali uvedené věci trestným činem,
Za uvedený pokračující trestný čin byl obviněný J. B. odsouzen k peněžitému trestu ve výši 200 000,- Kč se stanovením náhradního trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán.
Proti rozsudku nalézacího soudu si podali odvolání všichni obvinění i státní zástupce. Krajský soud v Brně poté rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, sp. zn. 7 To 168/2009, z podnětu státního zástupce zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu ohledně obviněného J. B. a nově rozhodl tak, že se obviněný B. odsuzuje k trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání 3 let. Dále byl obviněný odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 150 000,- Kč se stanovením náhradního trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců. Podle ustanovení §256 tr. ř. byla zamítnuta odvolání obviněných B., Č., B. a státního zástupce ve vztahu k obviněným B. a Č.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 6. 2009, sp. zn. 7 To 168/2009, podal obviněný B. prostřednictvím obhájce dovolání. Svůj mimořádný opravný prostředek opřel o dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l), tr. ř., protože bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až g), neboť v řízení, které mu předcházelo, byl dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Konkrétně se jedná o důvod popsaný v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když podle názoru dovolatele rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Podle dovolatele soudem zjištěný skutek popsaný ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku nevykazuje zákonné znaky trestného činu podílnictví podle ustanovení §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. ve znění účinném do 1. 7. 2008. Je tomu tak proto, že ze skutkových zjištění soudu nevyplývá naplnění zákonných znaků příslušné formy zavinění, a tudíž ve zjištěném skutku absentuje subjektivní stránka.
Obviněný dále tvrdí, že v řízení jeho úmysl ani jednoznačně prokázán nebyl, protože nebyla vyvrácena jeho obhajoba. Soudy se totiž nevypořádaly s důkazy, které svědčily v jeho prospěch. Svědci B., M. a J. uvedli v rozporu se závěry soudů obou stupňů zásadní a významné skutečnosti, když popsali pohyb zboží na provozovně a také to, že obviněný B. pracoval i v nočních hodinách. Především ale nebylo podle dovolatele prokázáno, že by věděl nebo musel vědět o původu věcí, které mu nabízeli spoluobvinění. Soud k takovému závěru dospěl pouze na základě toho, že spoluobvinění vykonávali jenom pomocné stavební práce. Soud tak podle obviněného záměrně kriminalizuje jeho podnikání, když uvádí, že se obviněný nezajímal o původ věcí, které koupil od svých spoluobviněných.
V závěru svého podání dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 4. 6. 2009, sp. zn. 7 To 168/2009, jakož i jemu předcházející rozsudek nalézacího soudu a aby věc přikázal Městskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí. Dále obviněný výslovně souhlasil s projednáním jeho dovolání v neveřejném zasedání.
K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství s tím, že dovolatel naplnil dovolací důvod ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. svoji námitkou spočívající v tom, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. Tuto námitku je však třeba podle státního zástupce považovat za zjevně neopodstatněnou. Uvedenou námitkou se totiž již velmi podrobně zabýval soud nalézací na str. 21 – 23 svého rozsudku. Rovněž odvolací soud poukázal na okolnosti, z nichž je zřejmé, že obviněný musel vědět, nebo alespoň být srozuměn s tím, že věci, které přebíral od spoluobviněných, pocházejí z trestné činnosti, což vyplývá mimo jiné z časových souvislostí provázejících obsah jejich telefonických hovorů. Dále státní zástupce vyjádřil názor, že za zjištěných okolností není žádných pochyb o tom, že se obviněný všech dílčích útoků dopustil minimálně v nepřímém úmyslu podle ustanovení §4 písm. b) tr. zák.
Pokud obviněný uplatnil dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě, protože odvolací soud zamítl opravný prostředek podle ustanovení §256 tr. ř., aniž by odstranil vadu naplňující podle dovolatele dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kterou je předcházející rozhodnutí zatíženo, není uplatnění tohoto dovolacího důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. důvodné, neboť, jak shora uvedeno, nebyl naplněn dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Ze shora uvedeného je pak zřejmé, že dovolání obviněného není možno považovat za důvodné, a proto by mělo být Nejvyšším soudem podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto, jako zjevně neopodstatněné.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství dále vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud věc projednal za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by pak Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyjádřil státní zástupce výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům.
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 6. 2009, sp. zn. 7 To 168/2009, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle ustanovení §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle ustanovení §265f odst. 1 tr. ř., podal obviněný prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Pro úplnost Nejvyšší soud podotýká, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Současně je třeba dodat, že z hlediska ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány. Nejvyšší soud musí dále posoudit, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelem uplatněných dovolacích důvodů.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle ustanovení §265b tr. ř. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle ustanovení §265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud není tedy oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvého eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvého stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat.
S poukazem na tyto skutečnosti je nutno označit za irelevantní ty námitky obviněného, jenž směřovaly do hodnocení důkazů a obhajoby obviněného. Pokud by obviněný naplnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. výlučně těmito námitkami, bylo by nezbytné podle ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítnout, a to jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Z hlediska napadeného rozhodnutí a obsahu dovolání je ale významná otázka, zda skutek obviněného vykazuje znaky trestného činu podílnictví podle ustanovení §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. ve znění účinném do 1. 7. 2008, a to především po stránce subjektivní.
Trestného činu podílnictví podle ustanovení §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. č. 140/1961 Sb. účinného do 1. 7. 2008 se dopustí ten, kdo ukryje, na sebe nebo jiného převede anebo užívá věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou.
Podílnictví patří k formám trestné součinnosti; napomáhá tomu, aby byl zachován stav vytvořený základním (hlavním) trestným činem (tj. předchozím, na který podílnictví navazuje). Předmětem útoku je cizí věc nebo jiná majetková hodnota získaná trestným činem (nikoli např. přestupkem) spáchaným jinou osobou. Skutečnost, že věc byla získána trestným činem, musí být v řízení o trestném činu podílnictví bezpečně zjištěna a z odůvodnění rozsudku musí být také patrno, jakým trestným činem se tak stalo (srov. rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek - věci trestní pod č. 7/1978 ). Při posuzování znaků trestného činu podílnictví se vychází z trestnosti činu hlavního pachatele. Převedením na sebe nebo jiného podílník získává dispoziční moc nad věcí, která byla získána trestným činem, a směřuje k realizaci užitku z věci pro sebe nebo pro jiného. Pachatelem podílnictví může být kdokoli, ale vždy jen osoba rozdílná od pachatele, spolupachatele a účastníka základního trestného činu.
Subjektivní stránka trestného činu je tvořena zaviněním, které se zřetelem na pravidlo uvedené v ustanovení §3 odst. 3 tr. zák. u projednávaného trestného činu vyžaduje v úmyslné formě ve smyslu ustanovení §4 tr. zák. Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel a) chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem (přímý úmysl), nebo b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn (úmysl nepřímý).
K naplnění subjektivní stránky trestného činu podílnictví podle ustanovení §251 tr. zák. je třeba, aby pachatel znal všechny skutkové okolnosti rozhodné pro závěr, že čin spáchaný jinou osobou, kterým byla věc získána, je trestným činem. Jak již bylo uvedeno, při posuzování trestného činu podílnictví podle §251 tr. zák. se vychází z trestnosti činu hlavního pachatele. Pro trestnost podílnictví není rozhodné, zda zanikla trestnost trestného činu, kterým byla věc získána nebo že pachatele hlavního trestného činu nelze stíhat. Nezáleží ani na tom, kdo, kdy a za jakých okolností ho spáchal. Pro posouzení trestní odpovědnosti podílníka je podstatné, aby znal všechny skutkové okolnosti rozhodné pro závěr, že čin spáchaný jinou osobou, kterým byla věc uvedená v tomto ustanovení získána, je trestným činem (nikoliv např. přestupkem). Proto nestačí vědomost o tom, že se jiná osoba zmocnila cizí věci, ale pachatel musí vědět, resp. být alespoň srozuměn s tím, že pachatel hlavního trestného činu jím mohl způsobit škodu, kterou lze posoudit jako škodu nikoli nepatrnou (srov. rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek - věci trestní pod č. 7/1995).
V dané věci podle Nejvyššího soudu jak ze skutkových zjištění vyjádřených ve skutkové větě, tak i z obsahu odůvodnění rozsudku nalézacího soudu vyplývá, že obviněný B. věděl, že věci, které mu předávali spoluobvinění, jsou věcmi celkové hodnoty nikoli nepatrné, k nimž spoluobvinění vzhledem ke všem okolnostem mohli přijít jedině trestným činem.
O odpovědnosti obviněného B. pak podle rozsudku soudu prvního stupně dostatečně výmluvně vypovídají zejména záznamy telekomunikačních hovorů se spoluobviněnými, a to nejen vzhledem k jejich obsahu, ale zejména i době uskutečnění.
Podle vyhodnocení telekomunikačního provozu byl v bodě 7 rozsudku zachycen mobilní telefon spoluobviněného B. poblíž místa činu a asi hodinu poté pak v prodejně obviněného B., kde byl při domovní prohlídce zajištěn i odcizený nivelační přístroj. Podobně je tomu v bodě 14 rozsudku nalézacího soudu, kdy je zjištěna přítomnost obou spoluobviněných v místě prodejny obviněného B., kterému byl telefonicky sdělen počet trubek, které budou dovezeny, a je zároveň zjišťována i jejich cena. Jednalo se o hovory krátce po činu, kterým se spoluobvinění těchto trubek zmocnili. Obviněný B. se vůbec nezajímal o původ těchto věcí v situaci, kdy žádný z jeho „zaměstnanců“ jakoukoli činnost pro něho v souvislosti s podobnými trubkami nedělal.
V bodě 17 rozsudku byl podle mobilních telefonů zachycen pohyb spoluobviněných na místě činu, drážkovací stroj se závitořezem byl pak nalezen u obviněného B., což odpovídá předchozí vzájemné komunikaci mezi nimi. V bodě 22 rozsudku se spoluobvinění nacházejí v blízkosti vloupání a poté nabízí obviněnému B. bourací kladivo, přičemž následně byl u něj nalezen odcizený vibrační pěch s tím, že na místě byly ztotožněny pachové stopy spoluobviněných. Obviněný Č. se pak baví s obviněným B., který mu slibuje, že za 20 min. je u něj. Podle tel. hovoru uskutečněného dne 30. 4. 2008 v 0. 01 hod. se spolu bavili Č. a B. v tom smyslu, že B. je právě u B. a už zamykají. Tento čas rozhodně neodpovídá náhodným setkáním obviněného B. se zaměstnanci, kteří u něj měli pouze nechávat věci, o kterých nevěděl, popř. od nich několik věcí koupil.
V bodě 24 rozsudku obviněný B. volal několik hodin po činu B., že má pro něho notebook a že mu ho nechá za trojku. B. odpověděl, ať mu ho doveze do práce, aby se na něj podíval. Z uvedeného hovoru je podle soudu zjevné, že notebook chce B. nechat právě B. a nikoli to, jak tvrdí obviněný B., že měl notebook pro B. pouze prodat. V bodě 25 rozsudku Č. večer B. telefonuje, že do hodiny by mohlo něco být a domlouvají se, že si zavolají. Ve 23.07 hod. Č. sděluje B., že už mají naloženo, je to 260 kg a deska. Poté proběhla mezi nimi domluva, kam to dají, přičemž B. odpovídá, že má na to určitě kšeft a zítra to odveze. Následující den kolem 14.00 hod. se ptá B. B., zda je to už prodáno. B. uvádí, že ne, ale má pro B. 24 000,- Kč. Z uvedeného je podle nalézacího soudu zjevné, že se baví o vibračním pěchu a o ceně, kterou za něj obviněný B. zaplatil.
V bodě 26 rozsudku se dne 10. 6. 2008 kolem 22.00 hod. krátce po krádeži domlouvají spoluobvinění s B. na schůzce na benzínce A. Předmětný pěch byl pak nalezen u obviněného B. při domovní prohlídce. Není navíc ani logické, proč by se zaměstnavatel scházel v noci se svými zaměstnanci na nějaké benzínce.
V bodě 27 rozsudku kolem 20.00 hod. opět hovořil B. s B. a nabízel mu průřez. Posléze B. zjistil, že tento průřez chybí svědku Š., a tak mu ho nabídl za 10 000,- Kč s tím, že zná lidi, co ho mají, někde ho koupili a chtějí za něj 10 000,- Kč. B. pak následně zjišťoval u B., kde věc vzali, že mají problém. Způsob hovoru tak rozhodně neodpovídá tomu, že by obviněný B. nevěděl, o jaké věci se jedná, je naopak zjevné, že je převzal krátce po činu a věděl velmi dobře, kde jsou uskladněny, a tudíž jeho obhajoba o náhodném nalezení průřezu po informaci od svědka Š. je vše, jen ne věrohodná. V bodě 28 rozsudku byl u obviněného B. nalezen vibrační pěch, který mu spoluobvinění měli prodat.
V bodě 30 rozsudku krátce po činu volal B. B., že má hned přijet, že mu něco naloží. Následující den se ptal B. Č., jestli už byl u B. pro peníze. U obviněného B. byl přitom zajištěn předmětný vibrační pěch i deska.
Ze všech shora uvedených skutečností je podle nalézacího soudu naprosto zjevné vědomí obviněného B. o tom, že věci, které získal od spoluobviněných, pocházejí z trestné činnosti, popř. byl s takovým stavem věcí srozuměn. Proto nalézací soud dospěl k závěru, že u obviněného B. se nemůže jednat o trestný čin podílnictví spáchaný nedbalostní formou, byť i takové jednání by bylo trestné ve smyslu ustanovení §252 tr. zák. Soud tudíž uzavřel, že obviněný B. naplnil skutkovou podstatu trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. minimálně v nepřímém úmyslu podle ustanovení §4 písm. b) tr. zák. Obviněný B. byl tedy srozuměn, že věci, které ukrývá či převádí na sebe, pocházejí z trestné činnosti. U některých věcí lze pak dovodit dokonce i úmysl přímý, neboť obviněný právě proto věci od spoluobviněných kupoval, případně je uschovával pro další zájemce, ke kterým měl jako podnikatel na úseku stavebnictví a provozovatel půjčovny stavebního materiálu dostatečný přístup.
Odvolací soud se v otázce viny obviněného B. ztotožnil se soudem prvního stupně s tím, že byl toho názoru, že B. musel vědět, nebo být alespoň srozuměn s tím, že věci, které přebíral od spoluobviněných, pocházejí z trestné činnosti. To vyplývá zejména z telefonických hovorů, kdy mu spoluobvinění volají i v noci, obviněný B. kupuje věci za zlomek ceny a spoluobviněný B. naléhá na zakoupení věcí, neboť se jich potřebuje zbavit. Spoluobvinění navíc nikdy nedokladovali způsob nabytí předmětných věcí a obviněný B. jim pak rovněž za dodané věci žádný doklad nevystavoval. Správně byl tedy obviněný B. uznán vinným trestným činem podílnictví podle ustanovení §251 odst. 1 písm. a) tr. zák., jehož se dopustil minimálně v nepřímém úmyslu podle ustanovení §4 písm. b) tr. zák.
Na základě výše uvedeného lze podle Nejvyššího soudu konstatovat, že v konkrétním projednávaném případě se jednalo o skupinovou věc, v níž byli souzeni dva obvinění mimo jiné pro trestné činy krádeže podle ustanovení §247 tr. zák. v různých stupních právní kvalifikace a současně s nimi byl souzen i obviněný B., který měl podle obžaloby zajišťovat spoluobviněným B. a Č. odbyt kradených věcí. Nalézací soud se velmi podrobně zabýval trestnou činností spoluobviněných B. a Č., kteří se mimo jiné formou krádeží dopouštěli rozsáhlé majetkové trestné činnosti. Na základě záznamu telekomunikačního provozu bylo v souvislosti s jejich trestnou činností zjištěno, že v řadě případů krátce po činu v noci telefonicky kontaktovali obviněného B. a nabízeli mu nejrůznější stavební nářadí nezanedbatelné hodnoty. Z okolností spočívajících v tom, že spoluobvinění kontaktovali obviněného B. vždy krátce po činu, často v nočních hodinách a nabízeli mu dodávku stavebních strojů a nářadí hodnoty nikoli nepatrné v situaci, kdy sami byli pouze pomocnými stavebními dělníky, což obviněný dobře věděl, učinily soudy výslovné zjištění, že obviněný znal všechny skutkové okolnosti rozhodné pro závěr, že věci, které mu spoluobvinění B. a Č. nabízeli, pocházely z trestné činnosti.
Nejvyšší soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že formulace skutkových vět výroku o vině obviněného B. v rozsudku soudu prvního stupně zahrnuje všechny zákonné znaky trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák., ve znění účinném do 1. 7. 2008. Jednotlivé dílčí útoky obviněného popsané ve skutkové větě, resp. větách vystihují, že obviněný přebíral, popř. i ukrýval věci, které mu předali spoluobvinění B. a Č. krátce poté, co je sami odcizili. Proto lze uzavřít, že skutečnost získání shora uvedených věcí trestným činem byla v řízení o trestném činu podílnictví bezpečně zjištěna a z popisu skutku, resp. z jednotlivých skutkových vět je dostatečně patrno, jakým trestným činem se tak stalo. Jednotlivé útoky obviněného popsané ve skutkové větě, resp. větách rozsudku pak obsahují i relevantní skutková zjištění ohledně úmyslu obviněného B. ve vztahu k okolnosti, že věci byly získány trestným činem. Konkrétně se jedná o tu část skutkových vět, jenž hovoří o tom, že J. B. takto činil, ačkoliv musel vědět, že J. B. a J. Č. získali uvedené věci trestným činem. Tato skutková zjištění jsou pak blíže rozvedena v odůvodnění příslušného rozsudku. V tomto ohledu proto podle Nejvyššího soudu není důvodné soudům nižších stupňů cokoli podstatného vytknout.
Pokud obviněný v dovolání označil i dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., je nutné uvést, že o něj je možno dovolání opřít, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
S ohledem na obsah podaného dovolání je zřejmé, že obviněný použil uvedený dovolací důvod v jeho druhé alternativě, neboť současně dovolání opřel i o důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak je však shora rozvedeno, Nejvyšší soud z tohoto dovolacího důvodu dovolání neshledal opodstatněným, a proto nejsou splněny ani okolnosti vymezené zákonem pro dovolací důvod podle ustanovení §256b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a to v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný ( 265n tr. ř. )
V Brně dne 18. února 2010
Předseda senátu
JUDr. František Hrabec