ECLI:CZ:NS:2010:4.TDO.657.2010.1
sp. zn. 4 Tdo 657/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. července 2010 o dovolání obviněného J. L. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2010, sp. zn. 61 To 53/2010, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 1 PP 268/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 1. 2010, sp. zn. 1 PP 268/2009, byla zamítnuta žádost obviněného J. L. o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 15. 3. 2002, sp. zn. 39 T 27/2001, v trvání 2 roků z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 7. 6. 2005, sp. zn. 2 T 2/2005, v trvání 2 roků z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. 4. 1999, sp. zn. 1 T 56/1998, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 1999, sp. zn. 9 To 314/1999 a v trvání 2 roků z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. 4. 1996, sp. zn. 1 T 69/1995.
Proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 1. 2010, sp. zn. 1 PP 268/2009, podal následně obviněný J. L. stížnost, o které rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 2. 2010, sp. zn. 61 To 53/2010, tak, že ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2010, sp. zn. 61 To 53/2010, podal následně obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že nesouhlasí s odůvodněním odvolacího soudu, že dle jeho názoru tento soud nezohlednil všechny skutečnosti, nedostatečně zjistil skutkový stav a posoudil věc příliš přísně, aniž by vzal v úvahu závažný zdravotní stav obviněného. Z důvodu závažného onemocnění obviněného bylo opakovaně rozhodováno o přerušení jeho výkonu trestu odnětí svobody, obviněný je tedy téměř 2,5 roku na svobodě a svým řádným chováním dal, dle jeho názoru, dostatečně najevo svou upřímnou snahu k nápravě a změně životního stylu. Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného J. L. nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky byl nejdříve povinen zkoumat, zda je vůbec v posuzované věci přípustné dovolání a jestli nepřichází v úvahu odmítnutí dovolání podle ustanovení §265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
Podle §265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
Legální taxativní výčet rozhodnutí, které lze z předmětného hlediska považovat za rozhodnutí ve věci samé, je obsažen v ustanovení §265a odst. 2 tr. ř., podle kterého se rozhodnutím ve věci samé rozumí
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).
Nejvyšší soud České republiky po prostudování předmětného spisového materiálu zjistil, že v případě projednávané trestní věci bylo dovolání podáno proti usnesení, jímž byla zamítnuta žádost obviněného o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Takový typ rozhodnutí však není uveden v taxativním výčtu výše citovaného ustanovení §265a odst. 2 tr. ř., nejedná se o rozhodnutí ve věci samé, z čehož vyplývá, že takové rozhodnutí není možno napadnout dovoláním. Je tedy možno uzavřít, že zákonný požadavek dovolacího řízení, tj. že dovoláním lze napadnout jen pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, nebyl naplněn.
V návaznosti na výše uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že dovolání obviněného J. L. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2010, sp. zn. 61 To 53/2010, nelze považovat za přípustné, proto ho podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné odmítl a již dále nezjišťoval, zda je v podaném dovolání řádně uplatněn některý dovolací důvod, případně jestli námitky obviněného je vůbec možné podřadit pod určitý zákonem stanovený dovolací důvod a zda jsou opodstatněné. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu České republiky, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. července 2010
Předseda senát
JUDr. Jiří Pácal