ECLI:CZ:NS:2010:4.TZ.101.2009.1
sp. zn. 4 Tz 101/2009-I
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 18. února 2010 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného MUDr. A. M. P. , roz. M., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. 14 To 295/2007, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci obviněného vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 1 T 41/2006, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. takto:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. 14 To 295/2007, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §254 odst. 1 a §256 tr. ř., jakož i v ustanoveních §23 odst. 1 a §31 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., v neprospěch obviněného MUDr. A. M. P.
Napadený rozsudek se zrušuje v části týkající se obviněného MUDr. A. M. P.
Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce v Pardubicích se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 26. 7. 2007, sp. zn. 1 T 41/2006, byli obvinění MUDr. A. M. P. (pro přehlednost dále označován pod jménem platným v době rozhodování soudů nižších stupňů v této trestní věci, t.j. MUDr. M.), a MUDr. O. E. uznáni vinnými trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“). Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Havlíčkově Brodě se trestné činnosti obvinění dopustili tak, že : “ MUDr. A. M., jako službu konající lékař s I. atestací na gynekologicko-porodnickém oddělení v Nemocnici Havlíčkův Brod, přivolaný dne 16. 12. 2004 v 15,20 hod. po spontánním odtoku nazelenalé plodové vody k rodičce J. V., jejím vyšetření téhož dne v 15,30 hod. přes podezřelé kardiotografické nálezy neprovedl a nezajistil, ačkoliv měl a mohl, další vyšetření, tj. vyšetření krevního obrazu se stanovením počtu leukocitů, C-reaktivní protein, oxytocinový zátěžový test, kontinuální sledování rodičky - CTG, přičemž taková vyšetření mohla včas objektivizovat nástup zánětu plodových obalů a chronické hypoxie plodu, jež byla v tomto období těhotenství indikací k okamžitému ukončení porodu, o stavu rodičky neinformoval staršího službu konajícího lékaře nemocnice, přednostu gynekologicko-porodnického oddělení MUDr. O. E., nesprávně vyhodnotil i následná vyšetření rodičky prováděná dne 16. 12. 2004 v 16,15 hod., 17,45 hod. a ve 21,30 hod., kdy s ohledem na přetrvávající zvýšenou teplotu rodičky - v rozmezí od 37,6°C do 37,9°C a nefyziologický kardiotografický záznam pořízený v době od 17,42 hod. do 18,40 hod., s výskytem tzv. zúžené undulatorní zóny (oscilace 5 - 10 úderů za minutu), místy přecházející do zóny silentní (výrazné hypoxické ohrožení plodu), opakované tachyaritmie plodu, což celkově vedlo k neustále se prohlubující tísni plodu, opětovně neprovedl či nezajistil provedení výše uvedených nutných vyšetření k bližšímu objasnění stavu plodu a rodičky, neordinoval ani nezajistil nasazení antibiotik a nevyrozuměl o závažném stavu tísně plodu nadřízeného lékaře MUDr. O. E., který pak po příchodu na sál prováděl sám první vyšetření rodičky až ve 22,40 hod. dne 16. 12. 2004 bez přítomnosti MUDr. A. M., kdy i MUDr. O. E. se nedostatečně obeznámil s aktuálním zdravotním stavem rodičky, řádně nevyhodnotil předchozí zjištěné záznamy z vyšetření, o průběhu porodu se neinformoval u MUDr. A. M., ačkoliv měl a mohl, nenařídil či sám neprovedl další potřebné lékařské úkony k objektivnímu a ucelenému posouzení stavu rodičky a plodu, byt' předchozí prováděná vyšetření a jejich záznamy poukazovaly na závažný stav tísně plodu, v nedostatečné dávce ordinoval rodičce antibiotika, nechal porod spontánně pokračovat a další vyšetření rodičky provedl až dne 17. 12. 2004 v 00,15 hod. za přítomnosti MUDr. A. M., kdy již byly porodní cesty rodičky otevřené a nastoupila II. doba porodní, před odchodem ze sálu předal rodičku do péče MUDr. A. M., aniž by sám či poté MUDr. A. M. provedl nebo nařídil další nezbytná vyšetření, včetně vyšetření plodu pomocí intrapartálního oxymetru, nebo lékařský zákrok, přesto, že kardiotografický záznam pořízený v době od 22,46 hod. do 23,10 hod. dne 16. 12. 2004 byl patologický a v kontextu s ostatními dosavadními nálezy byla dána indikace k okamžitému ukončení porodu, přičemž kritické zhoršení stavu plodu nastalo minimálně dne 16. 12. 2004 ve 22,46 hod. a okamžité ukončení porodu téhož dne do 23,10 hod. by mohlo zabránit nezvratnému poškození mozku plodu z hypoxie a zamezit vzniku asfyxie, porod provedl přivolaný MUDr. O. E. až dne 17. 12. 2004 v 01,27 hod., kdy kleštěmi porodil těžce asfyktického novorozence K. V., která byla bez známek života předána do péče pediatra, resuscitována, převezena a hospitalizována na oddělení novorozenecké jednotky intenzivní a resuscitační péče Fakultní nemocnice Hradec Králové s vážným poškozením mozku - hypoxicko-ischemickým postižením CNS III. stupně, jako následkem perinatální hypoxie při spontánním porodu v souvislosti s nedostatečným zásobením plodu kyslíkem, vyčerpání kompenzačních mechanismů plodu, délkou samotného porodu v trvání 26 hodin 56 minut, jakož i samotným trváním II. doby porodní v délce minimálně 1 hodiny 28 minut, tedy v důsledku nesprávného postupu MUDr. A. M. a MUDr. O. E. při vedení porodu, spočívajícím v bezdůvodném nevyužití dostupných diagnostických metod ke stanovení správné diagnózy, jejich nedostatečné aktivitě při péči o rodičku s komplikovaným průběhem porodu, čímž porušili ustanovení §55 odst. 1, odst. 2), §11 odst. 1) zák. č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších právních předpisů; v současné době K. V. trpí těžkou mozkovou obrnou, v jejím důsledku těžkou psychomotorickou retardací na úrovni patologického novorozence, spastickou obrnou všech končetin a celého těla včetně absence polykacích a jiných základních reflexů, léky neztišitelnou epilepsií s křečemi vznikajícími spontánně i po sebemenším podnětu, vyžaduje nepřetržitou náročnou ošetřovatelskou péči, přičemž žádný ze zdravotních problémů dítěte nevznikl až po porodu z plného zdraví, stav jmenované je nevyléčitelný, změny organismu jsou trvalé a nezvratné“.
Za to byl obviněnému MUDr. M. uložen podle §224 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let, a dále mu byl podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání lékaře v oblasti odborné porodnické praxe na dobu dvou let.
Obviněnému MUDr. O. E. byl uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let, a rovněž mu byl uložen podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání lékaře v oblasti odborné porodnické praxe na dobu dvou let.
Poškozenou nezletilou K. V., zastoupenou rodiči J. V. a J. V., odkázal soud podle §229 odst. 1 tr. ř. s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti uvedenému rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě podali včas a řádně odvolání oba obvinění i státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Havlíčkově Brodě.
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. 14 To 295/2007, bylo odvolání obviněného MUDr. A. M. podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. Dále k odvolání obviněného MUDr. O. E. a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Havlíčkově Brodě byl podle §258 odst. 1 písm. b), e) tr. ř. v celém rozsahu zrušen rozsudek soudu I. stupně a současně ve věci podle §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud nově rozhodl sám tak, že oba obviněné uznal vinnými trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se trestné činnosti obvinění dopustili tak, že : “ MUDr. A. M., jako službu konající lékař s I. atestací na gynekologickoporodnickém oddělení v Nemocnici Havlíčkův Brod, přivolaný dne 16. 12. 2004 v 15.20 hodin po spontánním odtoku nazelenalé plodové vody k rodičce J. V., po jejím vyšetření téhož dne v 15.30 hodin přes podezřelé kardiotografické nálezy neprovedl a nezajistil, ačkoli měl a mohl, další vyšetření, tj. vyšetření krevního obrazu se stanovením počtu leukocytů, C-reaktivní protein, oxytocinový zátěžový test, kontinuální sledování rodičky - CTG, přičemž taková vyšetření mohla včas objektivizovat nástup zánětu plodových obalů a chronické hypoxie plodu, jež byla v tomto období těhotenství indikací k okamžitému ukončení porodu, o stavu rodičky neinformoval staršího službu konajícího lékaře nemocnice - přednostu gynekologicko-porodnického oddělení MUDr. O. E., nesprávně vyhodnotil i následná vyšetření rodičky prováděná dne 16.12.2004 v 16.15 hodin, v 17.45 hodin a ve 21.30 hodin, kdy s ohledem na přetrvávající zvýšenou teplotu rodičky - v rozmezí od 37,6 "c do 37,9 °c a nefyziologický kardiotografický záznam pořízený v době od 17.42 hodin do 18.40 hodin s výskytem tzv. zúžené undulatorní zóny (oscilace 5-10 úderů za minutu), místy přecházející do zóny silentií (výrazné hypoxické ohrožení plodu), opakované tachyaritmie plodu, což celkově vedlo k neustále se prohlubující tísni plodu, opětovně neprovedl či nezajistil provedení výše uvedených nutných vyšetření k bližšímu objasnění stavu plodu a rodičky, neordinoval ani nezajistil nasazení antibiotik a nevyrozuměl o závažném stavu tísně plodu nadřízeného lékaře MUDr. O. E., který pak po příchodu na sál prováděl sám první vyšetření rodičky až ve 22.40 hodin dne 16.12.2004 bez přítomnosti MUDr. A. M., kdy i MUDr. O. E. se nedostatečně obeznámil s aktuálním zdravotním stavem rodičky, řádně nevyhodnotil předchozí zjištěné záznamy z vyšetření, o průběhu porodu se neinformoval u MUDr. A. M., ačkoli měl a mohl, nenařídil či sám neprovedl další potřebné lékařské úkony k objektivnímu a ucelenému posouzení stavu rodičky a plodu, byť předchozí prováděná vyšetření a jejich záznamy poukazovaly na závažný stav tísně plodu, nechal porod spontánně pokračovat a další vyšetření rodičky provedl až dne 17. 12. 2004 v 00.15 hodin za přítomnosti MUDr. A. M., kdy již byly porodní cesty rodičky otevřené a nastoupila II. doba porodní, před odchodem ze sálu předal rodičku do péče MUDr. A. M., aniž by sám či poté MUDr. A. M. provedl nebo nařídil další nezbytná vyšetření, včetně vyšetření plodu pomocí intrapartálního oxymetru, nebo lékařský zákrok, přesto, že kardiotografický záznam pořízený v době od 22.46 hodin do 23.10 hodin dne 16. 12. 2004 byl patologický a v kontextu s ostatními dosavadními nálezy byla dána indikace k okamžitému ukončení porodu, přičemž kritické zhoršení stavu plodu nastalo minimálně dne 16. 12. 2004 ve 22.46 hodin a okamžité ukončení porodu téhož dne do 23.10 hod. by mohlo zabránit nezvratnému poškození mozku plodu z hypoxie a zamezit vzniku asfyxie, porod provedl přivolaný MUDr. O. E. až dne 17. 12. 2004 v 01.27 hodin, kdy kleštěmi porodil těžce asfyktického novorozence K. V., která byla bez známek života předána do péče pediatra, resuscitována, převezena a hospitalizována na oddělení novorozenecké jednotky intenzivní a resuscitační péče Fakultní nemocnice Hradec Králové s vážným poškozením mozku - hypoxickoischemickým postižením CNS III. stupně, jako následkem perinatální hypoxie při spontánním porodu v souvislosti s nedostatečným zásobením plodu kyslíkem, vyčerpání kompenzačních mechanismů plodu, délkou samotného porodu v trvání 26 hodin a 56 minut, jakož i samotným trváním II. doby porodní v délce minimálně 1 hodiny a 28 minut, tedy v důsledku nesprávného postupu MUDr. A. M. a MUDr. O. E. při vedení porodu, spočívajícím v bezdůvodném nevyužití dostupných diagnostických metod ke stanovení správné diagnózy, jejich nedostatečné aktivitě při péči o rodičku s komplikovaným průběhem porodu, čímž porušili ustanovení §55 odst. 1, odst. 2, §11 odst. 1 zák. č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších právních předpisů; v současné době K. V. trpí těžkou mozkovou obrnou, v jejím důsledku těžkou psychomotorickou retardací na úrovni patologického novorozence, spastickou obrnou všech končetin a celého těla včetně absence polykacích a jiných základních reflexů, léky neztišitelnou epilepsií s křečemi vznikajícími spontánně i po sebemenším podnětu, vyžaduje nepřetržitou náročnou ošetřovatelskou péči, přičemž žádný ze zdravotních problémů dítěte nevznikl až po porodu z plného zdraví, stav jmenované je nevyléčitelný, změny organismu jsou trvalé a nezvratné.“
Obviněnému MUDr. A. M. pak uložil podle §224 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. a) tr. zák. zařazen do věznice s dohledem, a podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. rovněž trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání lékaře v oblasti odborné lékařské praxe na dobu čtyř let.
Obviněnému MUDr. O. E. byl odvolacím soudem uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl rovněž uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání lékaře v oblasti odborné lékařské praxe na dobu dvou let.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená nezletilá K. V., zastoupená rodiči J. V. a J. V., odkazána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. 14 To 295/2007, podala ministryně spravedlnosti České republiky podle §266 odst. 1 odst. 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného MUDr. A. M. P., rozeného M. a podle §266 odst. 2 tr. ř. v neprospěch MUDr. O. E. (řízení proti obviněnému MUDr. E. bylo vyloučeno ze společného řízení). Vytkla v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních §254 odst. 1 a §256 tr. ř., jakož i v ustanovení §23 odst. 1 a §31 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. a v řízení, které jeho vydání předcházelo též v ustanoveních §2 odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného MUDr. A. M. P., rozeného M.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti uvedla, že Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích jako soud odvolací nedostál své přezkumné povinnosti.
Dle názoru stěžovatelky skutkové závěry soudů obou stupňů nelze považovat ve vztahu k obviněnému MUDr. A. M. za zcela správné. Ačkoliv zejména nalézací soud věnoval dokazování mimořádnou pečlivost, což je potvrzováno i vyžádáním revizního znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví gynekologie a porodnictví, od vědecké instituce nadané potřebnou odbornou autoritou, tj. od Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně, nelze formulaci výroku o vině, tzv. skutkovou větu, označit v celém rozsahu za správnou. Byť z odůvodnění rozsudku nalézacího soudu je zřejmé, že uvěřil ústavnímu znaleckému posudku Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně a právě jeho závěry převzal za svá skutková zjištění (tento postup považuje v dané věci za správný), přesvědčivost postupu zvoleného nalézacím soudem, narušuje absence jasného odůvodnění. Nalézací soud nevysvětlil, proč uvěřil právě znaleckému posudku ústavu a nikoliv posudku jiného znalce. Odvolací soud následně rovněž výslovně vzal za základ svého rozhodnutí ústavní znalecký posudek, ale rovněž neuvedl, proč právě tento posudek považuje za správný a ostatní posudky nikoliv.
Ačkoliv soudy obou stupňů vzaly za základ svých skutkových zjištění právě závěry ústavního znaleckého posudku, část tzv. skutkové věty rozsudku odvolacího soudu, ale i soudu nalézacího, je ve vztahu k obviněnému MUDr. A. M. v zásadním rozporu. Konkrétně poukazuje na následující část skutkové věty rozsudku odvolacího soudu: " MUDr. A. M., jako službu konající lékař s 1. atestací na gynekologicko-porodnickém oddělení v Nemocnici Havlíčkův Brod, přivolaný dne 16. 12. 2004 v 15.20 hodin po spontánním odtoku nazelenalé plodové vody k rodičce J. V., po jejím vyšetření téhož dne v 15.30 hodin přes podezřelé kardiotografické nálezy neprovedl a nezajistil, ačkoliv měl a mohl, další vyšetření, tj. vyšetření krevního obrazu se stanovením počtu leukocytů, C- reaktivní protein, oxytocinový zátěžový test, kontinuální sledování rodičky - CTG, přičemž taková vyšetření mohla včas objektivizovat nástup zánětu plodových obalů a chronické hypoxie plodu, jež byla v tomto období těhotenství indikací k okamžitému ukončení porodu, o stavu rodičky neinformoval staršího službu konajícího lékaře nemocnice - přednostu gynekologicko-porodnického oddělení MUDr. O. E., nesprávně vyhodnotil i následná vyšetření rodičky prováděná dne 16. 12. 2004 v 16.15 hodin, 17.45 hodin a ve 21.30 hodin, kdy s ohledem na přetrvávající zvýšenou teplotu rodičky - v rozmezí od 37,6° C do 37,9° C a nefyziologický kardiotografický záznam pořízený v době od 17.42 hodin do 18.40 hodin s výskytem tzv. zúžené undulatorní zóny (oscilace 5-10 úderů za minutu), místy přicházející do zóny silentní (výrazné hypoxické ohrožení plodu), opakované tachyaritmie plodu, což celkově vedlo k neustále se prohlubující tísni plodu, opětovně neprovedl či nezajistil provedení výše uvedených nutných vyšetření k bližšímu objasnění stavu plodu a rodičky, neordinoval ani nezajistil nasazení antibiotik a nevyrozuměl o závažném stavu tísně plodu nadřízeného lékaře MUDr. O. E. ... ".
Pro v předchozím odstavci citovanou formulaci výroku o vině dle názoru stěžovatelky nebyly opatřeny potřebné důkazy a soudy obou stupňů vůbec nevysvětlily, proč v uvedeném jednání obviněného MUDr. A. M. spatřují pochybení, natož trestnost. Z odpovědi na otázku číslo 4. ve znaleckém posudku Masarykovy univerzity v Brně, nevyžadoval stav rodičky J. V. provedení soudy obou stupňů požadovaných vyšetření a podle názoru znaleckého ústavu nevyžadoval ani informování primáře oddělení obviněného MUDr. O. E. Naopak ústavní znalecký posudek hodnotí postup obviněného MUDr. A. M. v 15.20 hodin jako správný, včetně správné ordinace infuze Oxytocinu k posílení děložních stahů. Podle názoru stěžovatelky souladného se závěry znaleckého posudku ústavu, lze jednoznačně hovořit o postupu non lege artis nejdříve ve 22.40 hodin, kdy byl poprvé zjištěn jednoznačně patologický kardiotokografický záznam. Tento záznam navíc nehodnotil obviněný MUDr. A. M., ale služebně starší lékař přednosta oddělení obviněný MUDr. O. E. Právě tento okamžik je zcela rozhodující, neboť jak je uvedeno v odpovědi č. 12 znaleckého posudku ústavu, ve 22.40 byla rodička J. V. vyšetřena obviněným MUDr. O. E., který vůbec nereagoval na v té době již jednoznačně patologický kardiotokografický záznam prokazující známky hypoxie plodu; bez adekvátní reakce ponechal i stagnující porodnický nález. Dále již tzv. skutková věta odpovídá výsledkům dokazování a svědčí o zavinění obou obviněných.
Jednoznačným pochybením obviněného MUDr. O. E. nebylo dne 16. 12. 2004 ve 22.40 hodin rozhodnuto o okamžitém ukončení porodu z důvodu známek hypoxie plodu. Na prokazatelné známky hypoxie plodu nijak nereagoval ani obviněný MUDr. A. M. při dalším vyšetření rodičky J. V. v 0.00 hodin dne 17. 12. 2004 nepřijal žádná opatření a na patologický kardiotokografický záznam nereagoval. Rodičku opětovně obviněný MUDr. A. M. vyšetřuje teprve v 01.20 hodin dne 17. 12. 2004, kdy rozhoduje o jejím přesunu na porodní sál, zjišťuje bradykardii plodu a volá vrchní službu obviněného MUDr. O. E., který rozhodne o provedení porodnické operace. Vzápětí operaci rovněž provádí, když porod ukončuje kleštěmi v 01.30 hodin dne 17. 12. 2004. Do přivolání obviněným MUDr. A. M. neprojevoval z vlastní iniciativy obviněný MUDr. O. E. o stav rodičky J. V. žádný zájem, ač mohl a měl rozhodnout o okamžitém ukončení porodu nejpozději ve 23.10 hodin dne 16. 12. 2004.
Stěžovatelka dospívá k závěru, že zavinění obou obviněných na následku, kterým je ireversibilní poškození zdraví K. V., je větší v případě obviněného MUDr. O. E., nikoliv obviněného MUDr. A. M., jak uvádějí soudy obou stupňů. Následek trvalé poruchy zdraví poškozené je totiž v příčinné souvislosti s pochybením obviněného MUDr. O. E., který nerozhodl po vyšetření rodičky J. V. ve 22.40 hodin dne 16. 12. 2004 o okamžitém ukončení porodu z důvodu známek hypoxie plodu. Předchozí váhavost v postupu obviněného MUDr. A. M. znalecký ústav neoznačil za postup non lege artis, ale maximálně jako postup váhavý. Ze znaleckého posudku, ani z jiných důkazů nelze seznat příčinnou souvislost mezi váhavostí obviněného MUDr. A. M. a způsobeným následkem spočívajícím v poškození zdraví K. V. Při velmi volném hodnocení viny obou obviněných lze uvažovat o stejném stupni zavinění obou obviněných, když obviněný MUDr. A. M. nereagoval při dalším vyšetření rodičky J. V. v 0.00 hodin dne 17. 12. 2004 na známky hypoxie plodu a rodičku opětovně vyšetřil teprve za další 1 hodinu a 20 minut.
Dle stěžovatelky nesprávné úvahy o zavinění obou obviněných nalezly i odraz v nesprávném rozhodnutí odvolacího soudu o trestech.
Trest uložený odvolacím soudem obviněnému MUDr. A. M. považuje svojí přísností za rozporný se zákonnými zásadami pro ukládání trestu uvedenými v §31 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. Odvolací soud zásadní zpřísnění trestu obviněnému MUDr. A. M. na straně 9 svého rozsudku přesvědčivě neodůvodnil z pohledu zákonných hledisek pro ukládání trestu. Pouze uvedl, že závažnost způsobeného následku, tj. nevyléčitelný stav a trvalé změny organismu K. V., neumožňuje jiného dosažení účelu trestu, než výkonem nepodmíněného trestu odnětí svobody.
I když nelze zpochybňovat závěry odvolacího soudu o neodčinitelných následcích na zdraví K. V., jakož i navazující strádání rodičů a celé rodiny, přesto je nelze označit za zákonný důvod pro uložení trestu zvoleného odvolacím soudem. Způsobení těžké újmy na zdraví nebo smrti je zákonným znakem skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák. Argumentace o způsobení těžké újmy na zdraví K. V. při ukládání trestu odporuje ustanovení §31 odst. 3 tr. zák. a porušuje zásadu zákazu dvojího přičítání téže okolnosti. Rovněž odkaz na porušení lékařských povinností obviněným odporuje zmíněnému ustanovení, neboť se jedná o zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví dle §224 odst. 2 tr. zák. Okolnost, která je zákonným znakem skutkové podstaty trestného činu, a to jak základní, tak i kvalifikované skutkové podstaty, nemůže být navíc zvláště hodnocena jako obecně přitěžující nebo polehčující okolnost podle §33 nebo §34 tr. zák.
Dále ministryně poukázala na ustanovení §224 odst. 2 tr. zák., dle kterého lze pachateli tohoto trestného činu uložit trest odnětí svobody v trvání šest měsíců až pět let nebo peněžitý trest. Zákonodárce tím kvalifikoval jednání pachatelů jako pro společnost méně nebezpečné, neboť výslovně umožnil i v případě následku spočívajícího ve smrti poškozeného, pachatele potrestat toliko samostatným peněžitým trestem. Pokud zákonodárce umožňuje na nedbalostní usmrcení reagovat toliko trestem peněžitým, lze těžko označit za odpovídající zákonným kritériím uložení trestu spojeného s přímým odnětím svobody za jednání, které faktickou smrt nezpůsobilo, byť intenzita zdravotního poškození může být se smrtí srovnávána, navíc za situace, kdy nebyly u pachatele shledány žádné přitěžující okolnosti uvedené v §34 tr. zák. Naopak byla shledána okolnost polehčující podle §33 písm. g) tr. zák. Skutkovým okolnostem případu, jakož i zákonným kritériím pro ukládání trestu, odpovídal podmíněný odklad výkonu trestu odnětí svobody na přiměřenou zkušební dobu. Uložený trest zákazu činnosti považuje za adekvátní.
Dle názoru stěžovatelky tak z výše uvedených zjištění nelze souhlasit s postupem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, kterým shledal obviněného MUDr. A. M. vinným ve vytýkané části tzv. skutkové věty.
Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, pak porušení zákona završil tím, když k odvolání obviněného MUDr. O. E. a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Havlíčkově Brodě sice takto vadné rozhodnutí zrušil, ale nahradil jej vlastním nesprávným a v konečném důsledku nezákonným rozhodnutím. Důvodné odvolání obviněného MUDr. A. M. navíc jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl. Odvolací soud tak zjevně nedostál své přezkumné povinnosti uložené mu v §254 odst. 1 tr. ř.
Ministryně spravedlnosti proto v závěru stížnosti pro porušení zákona navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. 14 To 295/2007, byl porušen zákon v neprospěch obviněného MUDr. A. M., nyní MUDr. A. M. P., v ustanoveních §256 a §254 odst. 1 tr. ř., jakož i v ustanoveních §23 odst. 1 a §31 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. a v řízení, které jeho vydání předcházelo též v ustanovení §2 odst. 6 tr. ř., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. 14 To 295/2007, v části týkající se obviněného MUDr. A. M., nyní MUDr. A. M. P., zrušil. Dále aby zrušil všechna rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Konečně aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř. a Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce v Pardubicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se ke stížnosti pro porušení zákona vyjádřil tak, že s argumenty uváděnými ministryní spravedlnosti nesouhlasí. Dle jeho názoru není jediného důvodu upravovat skutkovou větu, neboť je nepochybné, že postup obviněného MUDr. A. M. byl již od zjištění spontánního odtoku plodové vody neprofesionální a to až do přivolání MUDr. O. E. k provedení porodu dne 17. 12. 2004 v 01.27 hodin. Také s tvrzením stěžovatelky o porušení zásady zákazu dvojího přičítání téže okolnosti, zakotvené v ustanovení §31 odst. 3 tr. zák., v případě ukládání trestu obviněnému MUDr. A. M. se neztotožnil. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podanou stížnost pro porušení zákona podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Ke stížnosti pro porušení zákona se písemně vyjádřil obviněný MUDr. A. M. P. a uvedl, že pokud jde o vylíčení skutku popsaného na čl. 8 stížnosti pro porušení zákona druhý odstavec „ …na prokazatelné známky hypoxie plodu nijak nereagoval ani obviněný MUDr. A. M. při dalším vyšetření rodičky J. V. v 0.00 hodin dne 17. 12. 2004…“, rodičku nevyšetřoval, neboť byl informován zdravotnickým personálem (asistentky S. a B.), že rodičku po telefonické domluvě s asistentkou S. (tato vyšetřovala rodičku ve 23.30 hodin dne 16. 12. 2004) přijde vyšetřit MUDr. E., což se také dne 17. 12. 2004 v 0.15 hodin stalo. Ve skutečnosti byl k rodičce přivolán až v 01.20 hodin, kdy rozhodl o jejím přesunu na operační sál a ihned zavolal MUDr. E., aby rozhodl o dalším postupu.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §254 odst. 1 tr. ř., nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253, přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání.
Podle §256 tr. ř. odvolací soud odvolání zamítne, shledá-li, že není důvodné.
Podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. odvolací soud zruší napadený rozsudek také pro vady rozsudku, zejména pro nejasnost nebo neúplnost jeho skutkových zjištění týkajících se přezkoumávané části rozsudku, nebo proto, že se ohledně takové části soud nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí.
Podle §258 odst. 1 písm. e) tr. ř. odvolací soud zruší napadený rozsudek také, je-li uložený trest v přezkoumávané části nepřiměřený.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §125 odst. 1 tr. ř., pokud rozsudek obsahuje odůvodnění, soud v něm stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. Jestliže byly do rozsudku pojaty další výroky, je třeba je rovněž odůvodnit.
Nejvyšší soud po přezkoumání předmětné trestní věci dospěl k závěru, že se Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích uvedenými zákonnými ustanoveními neřídil.
Ze spisu Okresního soudu v Havlíčkově Brodě Nejvyšší soud zjistil, že za účelem objasnění průběhu těhotenství a porodu a následně míry zavinění službu konajících lékařů při poskytování zdravotní péče v Nemocnici Havlíčkův Brod dne 16. 12. 2004 a 17. 12. 2004 byly vypracovány znalecké posudky, a to v přípravném řízení Doc. MUDr. K. C., CSc., znalcem z oboru zdravotnictví odvětví gynekologie a porodnictví (čl. 44 až 49, 52 až 54 spisu) a MUDr. L. K., Ph.D., znalcem z oboru zdravotnictví odvětví pediatrie - neonatologie (čl. 59 až 69 spisu), dále obviněným MUDr. A. M. byl předložen soudu znalecký posudek vypracovaný MUDr. PhDr. P. Č., CSc., znalcem z oboru zdravotnictví odvětví gynekologie a porodnictví (čl. 465 až 482 spisu) a dále se vyjadřovala Územní znalecká komise Krajského úřadu Kraje Vysočina. S ohledem na rozporné závěry uvedených znaleckých posudků, nalézací soud postupem podle §110 odst. 1 tr. ř. přibral za účelem vypracování revizního znaleckého posudku Masarykovu univerzitu (lékařskou fakultu) v Brně. Lékařská Fakulta Masarykovy univerzity v Brně vypracovala znalecký posudek v němž se vyjadřovala k průběhu těhotenství J. V., k tomu zda bylo vyšetření rodičky včetně následných opatření provedeno lege artis, jakož i k závěrům znaleckých posudků vypracovaných v přípravném řízení případně předloženým obviněným soudu (čl. 571 až 579 spisu) .
Ze závěrů znaleckého posudku vypracovaného ústavem se mimo jiné podává, že porod od příjmu do porodnice až do spontánního odtoku plodové vody postupoval velmi pomalu. Postup porodníků lze hodnotit ne jako nesprávný, ale jako váhavý. Odtok zkalené plodové vody ani naměření tělesná teplota 37,6°C v průběhu běžného porodu není důvodem k jednoznačnému provedení specializovaných laboratorních vyšetření. Jejich neprovedení v této době nelze považovat za postup non lege artis. Odtok zakalené plodové vody nemusí být v souvislosti se zánětem plodových obalů. I když histologický nález na placentě J. V. popisuje výrazně nižší difúzní chorioamnionitis, klinický stav novorozence ani pozdější zprávy neonatologů známky klinicky závažné infekce u něj nezmiňují. Případná chorioamnionitis neměla na výsledem porodu žádný vliv. Její zjištění není podnětem k okamžitému ukončení porodu. V případě J. V. nebyla chorioamnionitis podnětem pro vznik akutní hypoxie plodu během porodu. Pokud MUDr. A. M. po odtoku nazelenalé plodové vody nevyrozuměl starší službu nejednalo se o postup non lege artis. Jelikož při vyšetření v 20.50 hodin byl kardiotokografický záznam nezměněn měl být o této situaci informován vedoucí služby MUDr. E. Další kardiotokografický záznam od 22.40 hodin do 23.10 hodin je možno hodnotit již jako patologický. V této fázi porodu je rodička vyšetřena služebně starším lékařem MUDr. E., který předchozí kardiotokografický nález nehodnotí a nevyjadřuje se ani k dosavadní délce porodu a z porodního sálu odchází bez zřetelné rozvahy dalšího postupu. Reakce na známky hypoxie plodu dle kardiotokografu a s přihlédnutím k průběhu porodu byly jednoznačně opožděné a váhavé u všech zúčastněných. Časově minimálně při dokončení kardiotokografického záznamu ve 23.10 hodin, event. nejpozději ve 0.00 hodin mělo být dosavadní vedení porodu přehodnoceno. Zhodnocení porodnického nálezu MUDr. E. ve 22.40 hodin dne 16. 12. 2004 a následně provedená opatření je možno považovat již za postup non lege artis. V případě J. V. byl jednoznačně patologický kardiotokogram mezi 22.40 hodin až 23.10 hodin dne 16. 12. 2004. V této době jsou již zjevné známky hypoxie plodu. Délku II. doby porodní u J. V. lze hodnotit jako prodlouženou, nelze ji klasifikovat jako postup non lege artis. Současný stav dítěte K. V. lze chápat v přímé příčinné souvislosti s vedením jejího porodu, za které byli v době své služby zodpovědni lékaři MUDr. M. a MUDr. E. MUDr. M. včasným nerozpoznáním porodnické patologie a podhodnocením celého stavu, MUDr. E. jako lékař zodpovídající za celý průběh služby (tedy i za lékaře služebně mladšího). MUDr. E. stejně tak podhodnotil výsledky doložených kardiotokografických záznamů, nepřihlédl k dalším okolnostem a nevyužil všechny dostupné diagnostické metody k ověření případné hypoxie plodu. K znaleckým posudkům nacházejícím se již ve spisovém materiálu ústav uvedl, že závěry znaleckého posudku MUDr. Č. i Územní znalecké komise Kraje Vysočina se s jejich závěry shodují. Znalecký posudek MUDr. K. (jako celek) i posudek doc. C. však odmítají.
Z odůvodnění rozsudku nalézacího soudu (čl. 20 a 21) vyplývá, že při hodnocení zavinění obviněného MUDr. A. M. vycházel ze závěrů obsažených v ústavním znaleckém posudku Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně a tyto závěry převzal za svá skutková zjištění . Přes toto konstatování klade obviněnému MUDr. A. M. za vinu i jednání, které ústavní znalecký posudek nehodnotí jako postup non lege artis.
Znalecký posudek je důkazem rovnocenným důkazům ostatním. Je tudíž právem, ale i povinností všech orgánů činných v trestním řízení přistoupit k hodnocení znaleckého posudku ve vztahu k výsledkům celého dokazování; jinak řečeno, soud není závěry znaleckého posudku bezvýjimečně vázán. Soud je povinen znalecký posudek prověřit zejména z hlediska, zda znalec přihlédl ke všem okolnostem, jež mají význam pro závěry posudku, a zda se skutková východiska znaleckého posudku opírají o skutečnosti v trestním řízení náležitým způsobem zjištěné, či naopak o skutečnosti pochybné anebo rozporné s ostatními důkazy, a zda závěry znalce logicky plynou z těchto skutkových předpokladů. Soud však nemůže nahradit odborný názor znalce svým vlastním laickým názorem. Pokud dojde mezi závěry různých znalců k rozporům a tyto rozpory se nepodaří v řízení odstranit, musí soud v rámci zásady volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. uvážit, kterému z protichůdných závěrů znalců uvěřil. Ačkoliv je výsostným právem zejména nalézacího soudu uvážit o otázce, kterému ze znaleckých posudků uvěří, nelze hovořit o libovůli, nýbrž o náročném myšlenkovém procesu, který podléhá povinnosti jasného a přesvědčivého zdůvodnění v odůvodnění rozsudku. Rovněž jasnému a přesvědčivému zdůvodnění podléhá odchýlení se od odborného názoru znalce, který navíc, jak již bylo řečeno, nemůže být nahrazen, překlenut či doplněn laickou úvahou soudu.
Na základě aplikace již popsané zásady volného hodnocení důkazů nalézací soud neuvěřil znaleckým posudkům vypracovaným znalci Doc. MUDr. K. C., CSc. a MUDr. L. K., Ph.D. Tento postup, kdy akceptoval závěry ústavem vypracovaného znaleckého posudku, rovněž Nejvyšší soud považuje v dané věci po jejím přezkoumání za správný. Formulace znaleckého posudku ústavu svědčí o objektivním přístupu k posouzení jednání obou obviněných, kdy ústav i zpochybnil pro obviněné podstatně méně příznivé závěry předchozích znaleckých posudků opatřených policejním orgánem od znalců Doc. MUDr. K. C., CSc. a MUDr. L. K., Ph.D. Na druhé straně nelze přehlédnout, že v odůvodnění rozsudku chybí náležité vysvětlení, proč uvěřil právě znaleckému posudku ústavu a nikoliv posudku jiného znalce .
I když vzal nalézací soud za základ svých skutkových zjištění právě závěry ústavního znaleckého posudku (čl. 571 až 579 spisu), přesto část tzv. skutkové věty rozsudku je ve vztahu k obviněnému MUDr. A. M. v zásadním rozporu se závěry znaleckého posudku ústavu. Konkrétně je třeba uvést následující část skutkové věty rozsudku nalézacího soudu: " ... MUDr. A. M., jako službu konající lékař s 1. atestací na gynekologicko-porodnickém oddělení v Nemocnici Havlíčkův Brod, přivolaný dne 16. 12. 2004 v 15.20 hodin po spontánním odtoku nazelenalé plodové vody k rodičce J. V., po jejím vyšetření téhož dne v 15.30 hodin přes podezřelé kardiotografické nálezy neprovedl a nezajistil, ačkoliv měl a mohl, další vyšetření, tj. vyšetření krevního obrazu se stanovením počtu leukocytů, C- reaktivní protein, oxytocinový zátěžový test, kontinuální sledování rodičky - CTG, přičemž taková vyšetření mohla včas objektivizovat nástup zánětu plodových obalů a chronické hypoxie plodu, jež byla v tomto období těhotenství indikací k okamžitému ukončení porodu, o stavu rodičky neinformoval staršího službu konajícího lékaře nemocnice - přednostu gynekologicko-porodnického oddělení MUDr. O. E., nesprávně vyhodnotil i následná vyšetření rodičky prováděná dne 16. 12. 2004 v 16.15 hodin, 17.45 hodin a ve 21.30 hodin, kdy s ohledem na přetrvávající zvýšenou teplotu rodičky - v rozmezí od 37,6° C do 37,9° C a nefyziologický kardiotokografický záznam pořízený v době od 17.42 hodin do 18.40 hodin s výskytem tzv. zúžené undulatorní zóny (oscilace 5-10 úderů za minutu), místy přicházející do zóny silentní (výrazné hypoxické ohrožení plodu), opakované tachyaritmie plodu, což celkově vedlo k neustále se prohlubující tísni plodu, opětovně neprovedl či nezajistil provedení výše uvedených nutných vyšetření k bližšímu objasnění stavu plodu a rodičky, neordinoval ani nezajistil nasazení antibiotik a nevyrozuměl o závažném stavu tísně plodu nadřízeného lékaře MUDr. O. E. ...“.
Zmíněná část skutkové věty není podložena potřebnými důkazy a ani z odůvodnění rozsudku není zřejmé, proč právě toto jednání je obviněnému MUDr. M. kladeno za vinu. Ze závěrů ústavního znaleckého posudku vypracovaného Lékařskou fakultou Masarykovy univerzity v Brně vyplývá opak, tj. že postup obviněného MUDr. M. v uvedeném časovém úseku (již výše zmíněná část skutkové věty), nelze považovat za jednání non lege artis a o postupu non lege artis lze hovořit nejdříve ve 22.40 hodin, kdy byl poprvé najisto zjištěn patologický kardiotokografický záznam. Tento záznam navíc nehodnotil obviněný MUDr. A. M., ale služebně starší lékař přednosta oddělení obviněný MUDr. O. E. Právě tento okamžik je zcela rozhodující, neboť jak je uvedeno v odpovědi č. 12 znaleckého posudku ústavu (čl. 575 spisu), ve 22.40 hodin byla rodička J. V. vyšetřena obviněným MUDr. O. E., který vůbec nereagoval na v té době již jednoznačně patologický kardiotokografický záznam prokazující známky hypoxie plodu; bez adekvátní reakce ponechal i stagnující porodnický nález. Nakonec i nalézací soud v odůvodnění rozsudku (čl. 22) konstatuje, že „zcela nepochybně mimo hranice postupu lege artis se vedení porodu dostalo ve 23.10 hodin“.
Zde je třeba zmínit závěry ústavního znaleckého posudku, tj. že právě v důsledku nesprávného postupu obviněného MUDr. O. E. nebylo dne 16. 12. 2004 ve 22.40 hodin rozhodnuto o okamžitém ukončení porodu z důvodu známek hypoxie plodu . Na prokazatelné známky hypoxie plodu ovšem nijak nereagoval ani obviněný MUDr. A. M. při dalším vyšetření rodičky J. V. v 0.00 hodin dne 17. 12. 2004, nepřijal žádná opatření a na patologický kardiotokografický záznam nereagoval. Rodičku opětovně obviněný MUDr. A. M. vyšetřoval teprve v 01.20 hodin dne 17. 12. 2004, kdy rozhodl o jejím přesunu na porodní sál, zjistil bradykardii plodu a zavolal obviněného MUDr. O. E. Ten rozhodl o provedení porodnické operace. Vzápětí operaci rovněž provedl, když porod ukončil kleštěmi v 01.30 hodin dne 17. 12. 2004. Do přivolání obviněným MUDr. A. M. neprojevoval obviněný MUDr. O. E. z vlastní iniciativy o stav rodičky J. V. žádný zájem, ač mohl a měl rozhodnout o okamžitém ukončení porodu nejpozději ve 23.10 hodin dne 16. 12. 2004.
Při stanovení míry zavinění obou obviněných na následku, kterým je nevratné poškození zdraví K. V., není možno pominout závěry ústavního znaleckého posudku a z nich vyplývající výše konstatované změny skutkové věty. Ve světle shora uvedeného pak nelze akceptovat závěr učiněný nalézacím soudem, že by míra zavinění obviněného MUDr. A. M. byla větší než v případě obviněného MUDr. O. E. Není možné přehlédnou, že právě obviněný MUDr. O. E. byl lékařem zodpovídajícím za celý průběh služby (tedy i za lékaře služebně mladšího) a byl to také právě on, kdo nerozhodl po vyšetření rodičky J. V. ve 22.40 hodin dne 16. 12. 2004 o okamžitém ukončení porodu z důvodu známek hypoxie plodu. Předchozí váhavost v postupu obviněného MUDr. A. M. znalecký ústav neoznačil za postup non lege artis, ale maximálně jako postup váhavý. Při hodnocení viny obou obviněných lze uvažovat o stejném stupni zavinění obou obviněných, když obviněný MUDr. A. M. nereagoval při dalším vyšetření rodičky J. V. v 0.00 hodin dne 17. 12. 2004 na známky hypoxie plodu a rodičku opětovně vyšetřil teprve za další 1 hodinu a 20 minut.
Ke zbývající části skutkové věty lze ve stručnosti uvést, že tato odpovídá závěrům obsaženým ve znaleckém posudku ústavu, nikoli však tvrzení obviněného MUDr. M. (v odvolání a ve vyjádření ke stížnosti pro porušení zákona) podporovanému výpověďmi svědkyň J. V., L. S. a J. H. a to, že dne 17. 12. 2004 v 0.00 hodin nevyšetřoval J. V. obviněný MUDr. M., ale téhož dne v 0.15 hodin MUDr. E. Z fotokopie zdravotnické dokumentace založené na čl. 246 spisu lze zjistit pouze to, že dne 17. 12. 2004 nebyla pacientka MUDr. M. vyšetřena a v 0.15 hodin i dle podpisu vyšetřena MUDr. E. Také vyřešení těchto rozporů je důležité pro správné dovození trestní odpovědnost jak obviněného MUDr. M., tak obviněného MUDr. E.
Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích převzal skutková zjištění nalézacího soudu v plném rozsahu (i skutkovou větu) a o tyto opřel své závěry o vině a následně o trestu u obviněného MUDr. A. M. Také on dospěl k závěru o větší míře zavinění obviněného MUDr. A. M. na následku, kterým bylo poškození zdraví K. V. aniž se náležitě zabýval obhajobou obviněného MUDr. M. Vzhledem k tomu co bylo výše řečeno je proto nutno konstatovat, že odvolací soud uvedeným postupem nesplnil svoji přezkumnou povinnost vyplývající z ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. Přitom je nepochybné, že zmíněné dosud řádně nepodložené úvahy o míře zavinění obviněného MUDr. A. M. nalezly odraz v rozhodnutí odvolacího soudu o uloženém trestu.
Podle §266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.
Podle §3 odst. 4 tr. zák. je stupeň nebezpečnosti činu pro společnost určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou.
Podle §23 odst. 1 tr. zák. účelem trestu je chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti a vychovat jej k tomu, aby vedl řádný život, a tím působit výchovně i na ostatní členy společnosti.
Podle §31 odst. 1 tr. zák. při stanovení druhu trestu a jeho výměry přihlédne soud k stupni nebezpečnosti trestného činu pro společnost (§3 odst. 4), k možnosti nápravy a poměrům pachatele.
Podle §31 odst. 2 písm. a) tr. zák. při stanovení druhu trestu a jeho výměry přihlédne soud u spolupachatelů též k tomu, jakou měrou jednání každého z nich přispělo ke spáchání trestného činu.
Podle §31 odst. 3 tr. zák. k okolnosti, která je zákonným znakem trestného činu, nelze přihlédnout jako k okolnosti polehčující nebo přitěžující nebo k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby.
Podle §58 odst. 1 tr. zák. soud může podmíněně odložit výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího dvě léta, jestliže vzhledem k osobě pachatele, zejména s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a prostředí, ve kterém žije a pracuje, a k okolnostem případu má důvodně za to, že účelu trestu bude dosaženo i bez jeho výkonu.
Podle §224 odst. 1 tr. zák. kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví nebo smrt bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.
Podle §224 odst. 2 tr. zák. odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona.
Pokud jde o trest ukládaný odvolacím soudem v odůvodnění výroku o trestu se uvádí, že dle názoru odvolacího soudu soud I. stupně: „přecenil pozitivní hodnocení obviněného ze strany zaměstnavatele, absenci přestupkových jednání v místě bydliště i svědčící fikci beztrestnosti, oproti hrubému porušení lékařských povinností a závažnosti způsobeného následku na zdraví K. V., kdy její stav je nevyléčitelný a změny v organizmu trvalé“ . Tyto skutečnosti vedly krajský soud k závěru, že účelu trestu může být dosaženo pouze prostřednictvím nepodmíněného trestu odnětí svobody , t.j. že na obviněného je nutno působit přímým výkonem trestu. Také trest zákazu činnosti oproti nalézacímu soudu upravil, když úzké vymezení zákazu činnosti pouze na obor porodnictví rozšířil na zákaz činnosti výkonu odborné lékařské praxe, a to u MUDr. M. na dobu 4 let a u MUDr. E. na dobu dvou let.
Trest uložený odvolacím soudem obviněnému MUDr. A. M. neodpovídá zásadám pro ukládání trestu uvedeným v §23 odst. 1 a §31 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. Odvolací soud totiž zásadní zpřísnění trestu obviněnému MUDr. A. M. přesvědčivě neodůvodnil, když pouze konstatoval, že hrubé porušení lékařských povinností a závažnost způsobeného následku, tj. nevyléčitelný stav a trvalé změny organismu K. V., neumožňují jiného dosažení účelu trestu, než výkonem nepodmíněného trestu odnětí svobody. Nelze zpochybňovat závěry odvolacího soudu o neodčinitelných následcích na zdraví K. V., ovšem strohý odkaz na hrubé porušení lékařských povinností (vedle závažnosti způsobeného následku) lze jen těžko označit za zákonný důvod pro uložení trestu zvoleného odvolacím soudem. Přitom okolnost, která je zákonným znakem skutkové podstaty trestného činu, a to jak základní, tak i kvalifikované skutkové podstaty, nemůže být zvláště hodnocena jako obecně přitěžující nebo polehčující okolnost podle §33 nebo §34 tr. zák. nebo jako okolnost, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby. Kusé zdůvodnění změny trestu (zpřísnění oproti nalézacímu soudu) ukládaného obviněnému MUDr. A. M. svědčí domněnce, že odvolací soud naznačenou zásadu zákazu tzv. dvojího přičítání porušil, neboť uložení přísného trestu obviněnému MUDr. A. M. odůvodnil mimo jiné hrubým porušením lékařských povinností .
Přitom porušení důležité povinnosti vyplývající z jeho zaměstnání , postavení i uloženou mu podle zákona , spatřoval nalézací soud ve zdlouhavém jednání, neřešení krize, do níž dospěla situace při porodu prvorodičky, kdy jednal non lege artis, když šlo o netypický průběh porodu při němž nebyly zjištěny všechny indikace k okamžitému ukončení porodu, nebyla stanovena správná diagnóza a takto hrubým způsobem porušil povinnost lékaře, plynoucí z jeho zaměstnaneckého poměru ve vztahu k péči o zdraví pacientů. Obviněný tak porušil ustanovení §11 odst. 1 a §55 odst. 1, odst. 2 zákona č. 20/1966 Sb. o péči o zdraví lidu.
Podle §11 odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb. o péči o zdraví lidu „zdravotní péči poskytují zdravotnická zařízení státu, obcí, fyzických a právnických osob v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy. Podmínky poskytování zdravotní péče ve zdravotnických zařízeních stanoví zvláštní zákony. Zdravotní péči poskytují dále zařízení sociálních služeb s pobytovými službami, jde-li o ošetřovatelskou a rehabilitační zdravotní péči o pojištěnce v nich umístěné, a to za podmínek a v rozsahu stanoveném ve zvláštním právním předpisu 1a“.
Podle §55 odst. 1 zákona č. 20/1966 Sb. o péči o zdraví lidu “ z dravotničtí pracovníci jsou povinni vykonávat zdravotnické povolání svědomitě, poctivě, s hluboce lidským vztahem k občanům a s vědomím odpovědnosti ke společnosti“.
Podle §55 odst. 2 citovaného zákonného ustanovení „je každý zdravotnický pracovník povinen zejména
a) vykonávat své povolání v rozsahu a způsobem, pro něž zásady určuje ministerstvo zdravotnictví ve spolupráci s profesními organizacemi,
b) převzít a řádně plnit i mimořádné zdravotnické úkoly uložené mu dočasně v důležitém obecném zájmu,
c) poskytovat neprodleně první pomoc každému, jestliže by bez této pomoci byl ohrožen jeho život nebo vážně ohroženo zdraví a není-li pomoc včas dosažitelná obvyklým způsobem, a zajistit mu podle potřeby další odbornou péči,
d) zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dověděl při výkonu svého povolání, s výjimkou případů, kdy skutečnost sděluje se souhlasem ošetřované osoby; povinnost oznamovat určité skutečnosti uložená zdravotnickým pracovníkům zvláštním právním předpisem 10a) není tím dotčena. Povinností mlčenlivosti není zdravotnický pracovník vázán v rozsahu nezbytném pro obhajobu v trestním řízení a pro řízení před soudem nebo jiným orgánem, je-li předmětem řízení spor mezi ním, popřípadě jeho zaměstnavatelem a pacientem, nebo jinou osobou uplatňující práva na náhradu škody nebo na ochranu osobnosti v souvislosti s poskytováním zdravotní péče“.
Z uvedených ustanovení vyplývá, že pouze §55 zák. č. 20/1966 Sb. v odst. 1 a v odst. 2 písm. a) uvádí povinnosti kladené na zdravotnické pracovníky, kdy ze samotného odkazu na tato ustanovení by nebylo možno dovodit, že porušení těchto ustanovení je třeba hodnotit jako porušení důležité povinnosti ve smyslu ustanovení §224 odst. 2 tr. zák. Právě odkaz na postup lékaře non lege artis je tou skutečností, která zakládá porušení důležité povinnosti. Ovšem nic víc. Z uvedeného je zřejmé, že nelze tento postup hodnotit jednak jako okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby a zároveň jako přitěžující okolnost předvídaná v ustanovení §34 písm. g) tr. zák. (byť výslovný odkaz na uvedené ustanovení odvolací soud neuvádí) v případě ukládání trestu.
Zákonodárce ohrozil pachatele trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 2 tr. zák. trestem odnětí svobody v rozmezí od šesti měsíců do pěti let nebo peněžitým trestem. Tím kvalifikoval jednání pachatelů jako pro společnost méně nebezpečné, neboť výslovně umožnil s ohledem na rozpětí trestní sazby ukládat za respektování ustanovení §23 odst. 1 a §31 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. i v případě následku spočívajícího ve smrti poškozeného tresty odnětí svobody nespojené s přímým výkonem.
Jak vyplynulo z důkazů týkajících se osoby obviněného nebyly soudem shledány žádné přitěžující okolnosti uvedené v §34 tr. zák. Naopak byla shledána okolnost polehčující podle §33 písm. g) tr. zák.
Dle názoru Nejvyššího soudu by s ohledem na případnou změnu jak skutkového stavu, tak míry zavinění odpovídal zákonným kritériím pro ukládání trestu, podmíněný odklad výkonu trestu odnětí svobody na přiměřenou zkušební dobu, jak byl velmi pečlivě odůvodněn v rozsudku nalézacího soudu (č.l. 23 spisu). Ostatně ani argumenty obsažené v odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Havlíčkově Brodě podaného do rozsudku soudu I. stupně v neprospěch obou obviněných (poukazuje pouze na závažnost způsobeného následku), nebyly tak významné, aby mohly vést odvolací soud ke změně trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem na trest odnětí svobody nepodmíněný a ne pouze ke korekci délky ukládaného trestu odnětí svobody nebo ke změně délky zkušební doby . Trest odnětí svobody s podmíněným odkladem uložený soudem 1. stupně se s přihlédnutím ke všem zákonným kritériím rozhodným pro ukládání trestu jeví jako přiměřený s výhradou ke krátké délce zkušební doby. Trest zákazu činnosti uložený odvolacím soudem obviněnému MUDr. A. M. spočívající v zákazu výkonu povolání lékaře v oblasti odborné lékařské praxe na dobu čtyř let je možno považovat za přiměřený.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. 14 To 295/2007, byl porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1 a §256 tr. ř., jakož i v ustanoveních §23 odst. 1 a §31 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., v neprospěch obviněného MUDr. A. M. P., roz. M. Podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. 14 To 295/2007, v části týkající se obviněného MUDr. A. M. P., roz. M. (t.j. ve výrocích o vině a o trestu týkajících se tohoto obviněného), včetně všech dalších rozhodnutí, která na zrušenou shora citovanou část rozsudku obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce v Pardubicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. To znamená, že odvolací soud opětovně projedná odvolání obviněného MUDr. A. M. (prověří i jeho obhajobu ohledně osoby, která v 0.00 hodin dne 17. 12. 2004 prováděla vyšetření rodičky) i státní zástupkyně, dle pokynů shora obsažených upraví skutkovou větu ve vztahu k tomuto obviněnému a následně rozhodne o uložení trestu za respektování zákonných kritérií pro ukládání trestu. Zejména vezme v úvahu, že od 1. 1. 2010 nabyl účinnosti nový trestní zákoník č. 40/2009 Sb., a s ním spojenou povinnost posuzování trestnosti činu zakotvenou v ustanovení §2 odst. 1 cit. zákoníku.
Při dalším postupu bude třeba mít na paměti, že Nejvyšším soudem bylo vysloveno, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, a proto podle §273 tr. ř. v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Podle §270 odst. 4 tr. ř. je odvolací soud vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. února 2010
Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a