ECLI:CZ:NS:2010:4.TZ.103.2009.1
sp. zn. 4 Tz 103/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 27. ledna 2010 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného J. B., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 7. 2009, sp. zn. 6 To 524/2009, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. řádu rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 7. 2009, sp. zn. 6 To 524/2009, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §147 odst. 1, §148 odst. 1 písm. b) a §2 odst. 5, 6 tr. řádu v neprospěch obviněného J. B.
Napadené usnesení se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Ústí nad Labem se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný J. B. byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 3. 1999, sp. zn. 30 T 11/98, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 6. 1999, sp. zn. 4 To 64/99, uznán vinným trestnými činy vraždy podle §219 odst. 1, odst. 2 písm. b),h) tr. zákona, porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 3 tr. zákona a ohrožování mravní výchovy mládeže podle §217 písm. a) tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti let, který v současné době vykonává.
Obviněný požádal o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, o kteréžto žádosti rozhodl Okresní soud v Lounech usnesením ze dne 16. 6. 2009, sp. zn. 3 PP 36/2008, tak, že ji podle §61 odst. 1 písm. a) tr. zákona zamítl.
Proti tomuto usnesení podal obviněný J. B. stížnost, kterou Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 27. 7. 2009, sp. zn. 6 To 524/2009, podle §148 odst. 1 písm. b) tr. řádu zamítl jako opožděně podanou.
Ministryně spravedlnosti podala podle §266 odst. 1 tr. řádu proti posledně citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. B., neboť dle jejího názoru byl tímto rozhodnutím porušen zákon v ustanoveních §147 odst. 1, §148 odst. 1 písm. b) a §2 odst. 5, 6 tr. řádu v neprospěch tohoto obviněného.
Obviněný byl přítomen vyhlášení usnesení a u veřejného zasedání dne 16. 6. 2009 uvedl, že si své vyjádření k vyhlášenému rozhodnutí rozmyslí. Od tohoto dne mu počala běžet třídenní lhůta k podání opravného prostředku, jejíž konec připadl na den 19. 6. 2009. Krajský soud ve svých závěrech vycházel ze zjištění, že obviněný podal stížnost dne 22. 6. 2009, tedy opožděně a jako takovou ji podle §148 odst. 1 písm. b) tr. řádu zamítl. Z obsahu trestního spisu však vyplývá, že obviněný předal stížnost dne 19. 6. 2009 vychovateli Věznice Nové Sedlo. Tuto okolnost soudy obou stupňů dodatečně prověřovaly a bylo zjištěno z výpovědi svědka P. V., že stížnost obviněný skutečně podal dne 19. 6. 2009. Pochybením ze strany pracovníků věznice nebylo potvrzeno převzetí podání obviněného, který navíc vychovatele výslovně neupozornil na to, že jde o opravný prostředek.
Krajskému soudu v Ústí nad Labem bylo známo, že obviněný vykonává trest odnětí svobody a pokud na obálce podání nebylo razítko věznice, vznikly pochybnosti o způsobu a datu podání stížnosti, což měl ověřit a zjistit. Pokud zamítl opravný prostředek obviněného jako opožděně podaný, ač tomu tak ve skutečnosti nebylo, porušil zákon.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že napadeným usnesením byl v neprospěch obviněného porušen zákon v namítaném rozsahu, aby podle §269 odst. 2 tr. řádu napadené usnesení zrušil včetně všech na něj obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. řádu, čímž měl na mysli věc vrátit Krajskému soudu v Ústí nad Labem s pokynem znovu ji projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §267 odst. 3 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Z obsahu přezkoumávaného spisu vedeného u Okresního soudu v Lounech sp. zn. PP 36/2008, bylo zjištěno, že obviněný J. B. podal dne 16. 10. 2008 žádost o podmíněné propuštění z výkonu trestu. O této žádost jednal Okresní soud v Lounech ve veřejném zasedání dne 16. 6. 2009 a usnesením z téhož dne sp. zn. PP 36/2008, rozhodl podle §61 odst. 1 písm. a) tr. zákona tak, že žádost obviněného o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody v trvání 14 let, který mu byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě dne 26. 3. 1999, sp. zn. 30 T 11/98, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 6. 1999, sp. zn. 4 To 64/99, zamítl. Obviněný byl osobně při vyhlášení rozhodnutí přítomen, byl poučen o opravném prostředku a k vyhlášenému usnesení se nevyjádřil. Z protokolu o veřejném zasedání vyplývá, že byl výslovně upozorněn na skutečnost, že lhůta k případnému podání stížnosti končí v pátek 19. 6. 2009.
Ve spise je na čl. 33 -37 založena písemně podaná stížnost obviněného, s prezentačním razítkem okresního soudu ze dne 23. 6. 2009 a rovněž obálka, na níž je vyznačeno razítko podání doporučené zásilky na poště v Ž. dne 22. 6. 2009. Tuto stížnost soud druhého stupně bez věcného přezkoumání usnesením ze dne 27. 7. 2009, sp. zn.6 To 524/2009, podle §148 odst. 1 písm. b) tr. řádu zamítl jako opožděně podanou.
Krajský soud v Ústí nad Labem byl při rozhodování o této stížnosti povinen postupovat podle §147 odst. 1 tr. řádu, tedy přezkoumat správnost všech výroků napadeného rozhodnutí, proti nimž může stěžovatel podat stížnost a řízení napadenému rozhodnutí předcházející. Dále bylo jeho povinností zjistit, zda stížnost podala oprávněná osoba uvedená v ustanovení §142 odst. 1 tr. řádu a zda tak učinila ve lhůtě uvedené v ustanovení §143 tr. řádu. Vzhledem k tomu, že stížnostnímu soudu byla známa skutečnost, že obviněný vykonává trest odnětí svobody, bylo zapotřebí učinit i zjištění, zda byla zachována lhůta k podání stížnosti v intencích ustanovení §60 odst. 4 písm. d) tr. řádu. Podle tohoto zákonného ustanovení je lhůta zachována též tehdy, bylo-li podání učiněno u ředitele nápravného zařízení, kde je ten, kdo podání činí, ve vazbě nebo ve výkonu trestu. Všechna tato zjištění je nutno podřadit pod pojem zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti podle §2 odst. 5 tr. řádu a zjištěné údaje je poté nutno hodnotit ve smyslu požadavku zákonného ustanovení §2 odst. 6 tr. řádu.
Nejvyšší soud konstatuje, že stížnostní soud všem těmto na něj výslovně stanoveným požadavkům nedostál. Byť nebylo pochyb o tom, že obviněný vykonává trest odnětí svobody a tudíž nemůže mít svobodný přístup k službám poštovní přepravy, vycházel krajský soud důsledně z data, jež bylo uvedeno na obálce jeho podání a z něho dovodil i závěr o pozdním podání opravného prostředku.
Předávání korespondence k přepravě v režimu výkonu trestu odnětí svobody je upraveno vyhláškou č. 345/1999 Sb., kterou byl vydán řád výkonu trestu odnětí svobody, ve znění pozdějších předpisů. V ustanovení §24 odst. 2 citované vyhlášky je uvedeno, že pro korespondenci odsouzených se na přístupném místě zřizují uzamykatelné schránky, do kterých ji mohou odsouzení vložit, pokud ji neodevzdají vychovateli. Podle odstavce 5 citovaného zákonného ustanovení korespondenci, v níž odsouzený podává opravný prostředek ve smyslu právních předpisů a Vězeňské službě je tato skutečnost známa, opatří pověřený zaměstnanec Vězeňské služby razítkem věznice a datem, kdy bylo takové podání učiněno. Na žádost odsouzeného mu pověřený zaměstnanec Vězeňské služby potvrdí převzetí takového podání s uvedením data převzetí.
V posuzovaném případě poté, co krajský soud rozhodl a obviněný bezprostředně poté namítal, že stížnost do rozhodnutí soudu prvního stupně podal řádně a včas, bylo dodatečně prověřováno z informačního systému Věznice Nové Sedlo o vedení korespondence, že obviněný J. B. podal dne 19. 6. 2009 (záznam je učiněn v 7.12 hod.) listovní zásilku adresovanou Okresnímu soudu v Lounech, bez další specifikace. K okolnostem předání zásilky byl u Krajského soudu v Ústí nad Labem vyslechnut do protokolu P. V., pracovník Vězeňské služby, který je pracovně zařazen ve Věznici Nové Sedlo, který potvrdil, že uvedeného dne mu obviněný skutečně podal k přepravě písemnost adresovanou Okresnímu soudu v Lounech. Připustil, že v důsledku jeho pochybení nedošlo k oražení obálky tzv. datumovkou, z níž by bylo podání písemnosti zcela jednoznačně verifikováno. O tom, že jde o opravný prostředek P. V. nevěděl, protože mu to obviněný výslovně nesdělil, obálka byla zalepená, takže tuto skutečnost nemohl ani jinak ověřit. Pokud byla vyžadována tzv. klasická kniha korespondence, v níž byla ručně zaznamenávána všechna podání a písemnosti odsouzených, tento způsob evidence korespondence byl zrušen v roce 2006 a je veden pouze v elektronické podobě.
Uvedené okolnosti potvrzují závěr Nejvyššího soudu, že Krajský soud v Ústí nad Labem předtím, než přistoupil k rozhodování o stížnosti obviněného B., neprovedl náležitá zjištění ve vztahu k včasnosti podání opravného prostředku, pochybnosti, které v tomto směru měly vzniknout – obviněný nemohl podat doporučený dopis na poštovním úřadu osobně – nebyly objasněny a krajský soud tak vzniklé nejasnosti vyhodnotil v neprospěch obviněného. Je třeba konstatovat, že zamítnutím stížnosti obviněného proti usnesení Okresního soudu v Lounech z důvodu jejího opožděného podání, a tudíž bez věcného projednání, byl zákon porušen v neprospěch obviněného B., když naopak dodatečným ověřováním bylo zjištěno, že stížnost byla obviněným podána včas.
Vzhledem k výše uvedeným okolnostem Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §147 odst. 1, §148 odst. 1 písm. b) a §2 odst. 5, 6 tr. řádu v neprospěch obviněného J. B. Podle §269 odst. 2 tr. řádu poté napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem zrušil, současně zrušil i všechna další rozhodnutí, na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc podle §270 odst. 1 tr. řádu přikázal tomuto krajskému soudu, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Krajský soud v Ústí nad Labem bude vycházet z právního názoru Nejvyššího soudu, jenž je výše vyjádřen a jímž je podle §270 odst. 4 tr. řádu vázán, a včas podanou stížnost obviněného J. B. věcně projedná.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. ledna 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á