ECLI:CZ:NS:2010:4.TZ.107.2009.1
sp. zn. 4 Tz 107/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 25. února 2010 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. P. Š. stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. V., proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 7. 2009, sp. zn. 5 To 370/2009 a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 7. 2009, sp. zn. 5 To 370/2009 a v řízení předcházejícím b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §254 odst. 1, §256 a §264 odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného P. V.
Napadené usnesení se zrušuje , zrušuje se i rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 2. 2. 2009, sp. zn. 6 T 254/2007.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Děčíně se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 31. 3. 2008, sp. zn. 6 T 254/2007, byl obviněný P. V. uznán vinným:
- za skutek uvedený pod bodem 1) výroku o vině trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 zák. č. 40/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.), kterého se dopustil podle skutkové věty výroku rozsudku zkráceně tím, že dne 6. 4. 2005 na pobočce České pošty, s.p., na Teplické ulici v Děčíně IX-Bynově požádal společnost Home Credit Finance, a.s., o poskytnutí úvěru ve výši 15.000,- Kč, přičemž do návrhu na uzavření této úvěrové smlouvy v rozporu se skutečností uvedl, že je zaměstnán u společnosti Severočeská plynárenská, a.s., s čistým měsíčním příjmem 13.480,- Kč
- a za skutek uvedený pod bodem 2) výroku o vině trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák., kterého se podle skutkové věty výroku rozsudku dopustil zkráceně tím, že dne 16. 1. 2008 v době od 23.40 hodin do 23.45 hodin poté, co překonal 120 cm vysoké oplocení, vnikl na pozemek u rodinného domu v obci H., okres D., následně vnikl po vytržení dřevěných prken vrat do kůlny, odkud svévolně odnesl jeden kus propan-butanové lahve o hmotnosti 10 kg a šest kusů různě dlouhých elektrických kabelů v úmyslu je následně zpeněžit, čímž majitelce domu a přilehlé kůlny D. P. způsobil škodu ve výši 3.739,- Kč.
Za skutek uvedený pod bodem 1) výroku o vině soud podle §37 tr. zák. upustil od uložení souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák. vzhledem k trestu uloženému obviněnému P. V. rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 8. 10. 2007, sp. zn. 6 T 90/2006.
Za skutek uvedený pod bodem 2) výroku o vině soud podle §247 odst. 1 tr. zák. uložil obviněnému P. V. trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců, podle §39a odst. 3 tr. zák. byl obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem, podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému současně uložena povinnost zaplatit poškozené D. P. částku 1.280,- Kč jako náhradu škody způsobené trestným činem a podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená D. P. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti uvedenému rozsudku podal obviněný P. V. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 7. 10. 2008, sp. zn. 5 To 580/2008, tak, že napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a věc podle §259 odst. 1 tr. ř. vrátil soudu prvního stupně.
Okresní soud v Děčíně následně opětovně rozhodl ve věci rozsudkem ze dne 2. 2. 2009, sp. zn. 6 T 254/2007, tak, že obviněného uznal za skutek uvedený pod bodem 1) výroku o vině vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. a za skutek uvedený pod bodem 2) výroku o vině vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák.
Za skutek uvedený pod bodem 1) výroku o vině soud znovu podle §37 tr. zák. upustil od uložení souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák. vzhledem k trestu uloženému obviněnému P. V. rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 8. 10. 2007, sp. zn. 6 T 90/2006.
Za skutek uvedený pod bodem 2) výroku o vině soud podle §238 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. uložil obviněnému P. V. úhrnný trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců, podle §39a odst. 3 tr. zák. byl obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem, podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému současně uložena povinnost zaplatit poškozené D. P. částku 1.280,- Kč jako náhradu škody způsobené trestným činem a podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená D. P. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Také proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 2. 2. 2009, sp. zn. 6 T 254/2007, podal obviněný P. V. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 23. 7. 2009, sp. zn. 5 To 370/2009, tak, že odvolání podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 7. 2009, sp. zn. 5 To 370/2009, podala ministryně spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. V. Vytkla v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních §254 odst. 1, §256, §2 odst. 5, 6 a §264 odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného P. V.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti uvedla, že Okresní soud v Děčíně již při svém prvním rozhodování ve věci dne 31. 3. 2008 nedbal důsledně práv obviněného na obhajobu, když konal hlavní líčení v jeho nepřítomnosti podle §202 odst. 2 tr. ř., neboť obviněnému nebylo včas doručeno usnesení o spojení příslušné věci s věcí vedenou pod sp. zn. 6 T 16/2008 ke společnému projednání podle §23 odst. 3 tr. ř. Tuto skutečnost však napravil odvolací soud tím, že pro podstatné vady řízení procesního charakteru (bylo závažným způsobem porušeno právo obviněného na obhajobu) vrátil věc Okresnímu soudu v Děčíně k novému projednání a rozhodnutí. Okresní soud v Děčíně vydal dne 17. 12. 2008 ve věci nový rozsudek, který však, dle názoru ministryně spravedlnosti, trpí závažnými vadami ve vztahu k jednání uvedenému pod bodem 2) skutkové věty výroku o vině, neboť rozhodující soud po novém projednání zpřísnil právní kvalifikaci jednání obviněného, což se následně odrazilo v uložení přísnějšího trestu odnětí svobody. Tím došlo k porušení zásady reformace in peius a toto pochybení nenapravil ani Krajský soud v Ústí nad Labem, když odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 2. 2. 2009, sp. zn. 6 T 254/2007, jako nedůvodné zamítl.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 7. 2009, sp. zn. 5 To 370/2009, byl porušen zákon v neprospěch obviněného P. V. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil včetně všech dalších rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle ustanovení §264 odst. 2 tr. ř. byl-li napadený rozsudek zrušen jen v důsledku odvolání podaného ve prospěch obžalovaného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.
Podle ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání.
Podle ustanovení §256 tr. ř. odvolací soud odvolání zamítne, shledá-li, že není důvodné.
Po prostudování předmětného spisového materiálu Nejvyšší soud České republiky zjistil, že Okresní soud v Děčíně poté, co mu byla předmětná věc vrácena ze strany odvolacího soudu k novému projednání a rozhodnutí, nařídil ve věci nové hlavní líčení na den 17. 12. 2008 a dne 2. 2. 2009 vyhlásil rozsudek, sp. zn. 6 T 254/2007. Tímto rozsudkem Okresní soud v Děčíně zpřísnil právní kvalifikaci výše specifikovaného jednání obviněného P. V. uvedeného pod bodem 2) výroku o vině, které posoudil jednak (ve shodě se svým prvním rozhodnutím) jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák. a jednak nově rovněž jako trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., což se následně odrazilo i v uložení přísnějšího trestu odnětí svobody, a to přesto, že odvolání bylo podáno pouze ve prospěch obviněného.
Ve shora citovaném ustanovení §264 odst. 2 tr. ř. je vyjádřena zásada zákazu reformationis in peius, která znamená, že soud prvního stupně po projednání věci v rozsahu pokynů odvolacího soudu a při respektování jím vysloveného právního názoru nesmí změnit rozhodnutí v neprospěch obviněného (obžalovaného), a to s výjimkou případů, když byl rozsudek zrušen v důsledku odvolání podaného v neprospěch obviněného (§259 odst. 4 tr. ř.). Zásada zákazu reformationis in peius se přitom vztahuje na celé další řízení následující po zrušení napadeného rozsudku, tzn. nejen na další rozhodnutí soudu prvního stupně po vrácení věci k novému projednání a rozhodnutí, ale i na případné další odvolací řízení.
Z uvedeného je zřejmé, že pokud Okresní soud v Děčíně, kterému byla věc ze strany Krajského soudu v Ústí nad Labem jako soudu odvolacího vrácena k novému projednání a rozhodnutí v návaznosti na odvolání podané ve prospěch obviněného, rozhodl tak, že zpřísnil právní kvalifikaci jednání obviněného, což se následně odrazilo i v uložení přísnějšího trestu, porušil tím zásadu zákazu reformationis in peius zakotvenou v ustanovení §264 odst. 2 tr. ř. Toto pochybení Okresního soudu v Děčíně pak nenapravil ani odvolací soud, když odvolání obviněného podané prostřednictvím ustanoveného obhájce do výroků o vině a trestu ve vztahu k jednání pod bodem 2) výroku o vině jako nedůvodné zamítl.
Nejvyšší soud České republiky se proto ztotožnil s názorem ministryně spravedlnosti uvedeným ve stížnosti pro porušení zákona, že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 7. 2009, sp. zn. 5 To 370/2009 a rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 2. 2. 2009, sp. zn. 6 T 254/2007, byl porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1, §256 a §264 odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného P. V.
V návaznosti na výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 7. 2009, sp. zn. 5 To 370/2009 a v řízení předcházejícím byl porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1, §256 a §264 odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného P. V. a podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení i rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 2. 2. 2009, sp. zn. 6 T 254/2007, zrušil včetně všech dalších rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Okresnímu soudu v Děčíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud České republiky v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného P. V., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. února 2010
Předseda senátu:
JUDr. J. P.