ECLI:CZ:NS:2010:4.TZ.12.2010.1
sp. zn. 4 Tz 12/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 21. dubna 2010 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. D. N. a JUDr. F. H. stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného Š. D. , proti výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 25. 2. 2008, sp. zn. 4 T 234/2006, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 25. 2. 2008, sp. zn. 4 T 234/2006 a v řízení předcházejícím b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §35 odst. 2 zák. č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.) a §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného Š. D.
Napadený rozsudek se zrušuje ve výroku o trestu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v České Lípě se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 25. 2. 2008, sp. zn. 4 T 234/2006, byl obviněný Š. D. uznán vinným ze spáchání trestných činů krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák. a neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., kterých se dopustil v období od 24. 2. 2006 do 26. 3. 2006 jednáním podrobně specifikovaným ve skutkové části výroku předmětného rozsudku, za což byl odsouzen podle §238 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 26 měsíců, podle §39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem a současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 21. 8. 2006, sp. zn. 4 T 141/2005, jakož i další výroky na tento výrok obsahově navazující, pokud tímto rozhodnutím pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému rovněž uložena povinnost nahradit škodu poškozeným J. B. ve výši 104.003,- Kč, K. D. ve výši 9.500,- Kč, P. N. ve výši 4.000,- Kč, S. H. ve výši 7.950,- Kč, M. M. ml. ve výši 69.000,- Kč a M. M. st. ve výši 5.000,- Kč a podle §229 odst. 2 tr. ř. byli všichni poškození ze zbytky svých nároků na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Daný rozsudek nabyl právní moci dnem vyhlášení, tj. dne 25. 2. 2008.
Proti výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 25. 2. 2008, sp. zn. 4 T 234/2006, podala ministryně spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného Š. D. Vytkla v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §35 odst. 2 tr. zák.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti uvedla, že Okresní soud v České Lípě nezjistil, že trestná činnost obviněného Š. D. posuzovaná v předmětné věci není trestnou činností sbíhající se s trestnou činností, za kterou byl obviněný Š. D. odsouzen ve věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 4 T 141/2005. Dle názoru ministryně spravedlnosti uložení souhrnného trestu ve vztahu k věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 4 T 141/2005 nepřicházelo v úvahu, neboť tím došlo k situaci, že obviněný Š. D. byl za trestnou činnost, kterou byl uznán vinným v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 4 T 141/2005, fakticky potrestán dvakrát, a to rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 10. 4. 2008, sp. zn. 55 To 62/2008 a rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 25. 2. 2008, sp. zn. 4 T 234/2006.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 25. 2. 2008, sp. zn. 4 T 234/2006, byl porušen zákon v neprospěch obviněného Š. D. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadenou část rozsudku zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř., případně podle §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle ustanovení §35 odst. 2, věty první, druhé a třetí, tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1 (úhrnný trest), když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším.
Z obsahu předmětného trestního spisu Nejvyšší soud České republiky zjistil, že obviněný Š. D. byl rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 23. 2. 2006, sp. zn. 5 T 24/2005, uznán vinným trestnou činností spáchanou ve dnech 16. 10. 2004 a 25. 1. 2005. Tento rozsudek napadl obviněný odvoláním, které bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 8. 2006, sp. zn. 5 To 367/2006, podle §256 tr. ř. zamítnuto. Z hlediska posouzení, zda se jedná o sbíhající se trestnou činnost či nikoli (ve smyslu ustanovení §35 odst. 2 tr. zák.), je rozhodný moment vyhlášení odsuzujícího rozsudku, tedy den 23. 2. 2006.
Dále rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 21. 8. 2006, sp. zn. 4 T 141/2005, v právní moci dne 16. 9. 2006, byl obviněný Š. D. odsouzen za trestnou činnost spáchanou v době od 15. 3. 2004 do 2. 11. 2004, tedy ještě přede dnem 23. 2. 2006, kdy byl vyhlášen výše zmíněný odsuzující rozsudek Okresního soudu v Děčíně ve věci vedené pod sp. zn. 5 T 24/2005. Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 21. 8. 2006, sp. zn. 4 T 141/2005, byl obviněnému uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, čímž však Okresní soud v České Lípě pochybil, neboť správně měl být obviněnému uložen souhrnný trest ve vztahu k věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 5 T 24/2005.
Dalším rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. 4 T 119/2006, byl obviněný Š.D. odsouzen za trestnou činnost spáchanou v době od února do září roku 2005, tedy opět přede dnem 23. 2. 2006, kdy byl vyhlášen odsuzující rozsudek Okresního soudu v Děčíně ve věci vedené pod sp. zn. 5 T 24/2005. Okresní soud v České Lípě při rozhodování o trestu u obviněného Š. D. upustil od uložení souhrnného trestu ve vtahu k jeho předchozím pravomocným odsouzením ve věcech vedených u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 5 T 24/2005 a u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 4 T 141/2005. Proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. 4 T 119/2006, podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v České Lípě odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústní nad Labem, pobočka v Liberci, rozsudkem ze dne 10. 4. 2008, sp. zn. 55 To 62/2008, tak, že napadený rozsudek ohledně obviněného Š. D. zrušil ve výroku, kterým bylo upuštěno od uložení souhrnného trestu, a znovu rozhodl tak, že obviněnému uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 roků se zařazením do věznice s ostrahou a současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 23. 2. 2006, sp. zn. 5 T 24/2005 a Okresního soudu v České Lípě ze dne 21. 8. 2006, sp. zn. 4 T 141/2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Rozhodnutím Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 10. 4. 2008, sp. zn. 55 To 62/2008, tak bylo napraveno i výše zmíněné pochybení Okresního soudu v České Lípě spočívající v tom, že obviněnému Š. D. neuložil ve věci vedené pod sp. zn. 4 T 141/2005 souhrnný trest ve vztahu k věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 5 T 24/2005.
Následně byl obviněný Š. D. stížností pro porušení zákona napadeným rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 25. 2. 2008, sp. zn. 4 T 234/2006, odsouzen podle §238 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 26 měsíců, podle §39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem a současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 21. 8. 2006, sp. zn. 4 T 141/2005, jakož i další výroky na tento výrok obsahově navazující, pokud tímto rozhodnutím pozbyla podkladu. Trestná činnost, za kterou byl obviněný tímto rozsudkem odsouzen, byla spáchána v období od 24. 2. 2006 do 26. 3. 2006, tedy až po dni 23. 2. 2006, kdy byl vyhlášen odsuzující rozsudek ve výše zmíněné věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 5 T 24/2005.
Z uvedeného je zřejmé, že uložení souhrnného trestu ve vztahu k trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 4 T 141/2005 bylo v rozporu s ustanovením §35 odst. 2 tr. zák. Důsledkem tohoto nezákonného postupu bylo to, jak správně uvedla již ministryně spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona, že obviněný Š. D. byl za trestnou činnost, kterou byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 21. 8. 2006, sp. zn. 4 T 141/2005, fakticky potrestán dvakrát, a to jednak rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 10. 4. 2008, sp. zn. 55 To 62/2008 (jako soudu odvolacího) a jednak stížností pro porušení zákona napadeným rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 25. 2. 2008, sp. zn. 4 T 234/2006.
Za této situace je třeba přisvědčit názoru ministryně spravedlnosti uvedenému ve stížnosti pro porušení zákona, že rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 25. 2. 2008, sp. zn. 4 T 234/2006, byl porušen zákon v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. ve výroku o ukládaném trestu v neprospěch obviněného Š. D.
Podle §2 odst. 5, věty první, tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Z obsahu trestního spisu vedeného u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 4 T 234/2006 jednoznačně vyplývá, že Okresní soud v České Lípě v této trestní věci neshromáždil všechny podklady potřebné pro rozhodnutí ve věci, a to přesto, že relevantní skutečnosti pro správné posouzení věci vyplývaly mimo jiné z aktuálního opisu rejstříku trestů obviněného Š. D. ze dne 8. 2. 2008 (č. l. 40 – 42 spisu). Okresní soud v České Lípě tedy nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, důkazy chybně zhodnotil, v důsledku čehož byl napadeným rozsudkem porušen zákon i v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného Š. D.
Podle §266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.
Podle názoru Nejvyššího soudu České republiky je uložení souhrnného trestu v rozporu se zákonem (když uložen být neměl) navíc za situace, kdy obviněný byl fakticky za tutéž trestnou činnost, kterou byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 21. 8. 2006, sp. zn. 4 T 141/2005, fakticky potrestán dvakrát (jednak rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 10. 4. 2008, sp. zn. 55 To 62/2008 a jednak stížností pro porušení zákona napadeným rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 25. 2. 2008, sp. zn. 4 T 234/2006). Jedná se tedy o druh trestu, který je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost ve smyslu §266 odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 25. 2. 2008, sp. zn. 4 T 234/2006, byl porušen zákon v ustanoveních §35 odst. 2 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného Š. D. S ohledem na skutečnost, že v napadeném rozsudku je nezákonný pouze výrok o trestu a tento výrok lze oddělit od ostatních výroků, zrušil Nejvyšší soud České republiky podle §269 odst. 2 tr. ř. v napadeném rozsudku pouze výrok o trestu a dále zrušil všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Okresnímu soudu v České Lípě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž aby při rozhodování o trestu obviněného Š. D. respektoval všechna zákonná ustanovení pro ukládání trestu, včetně ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. Nejvyšší soud České republiky v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného Š. D., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. dubna 2010
Předseda senátu:
JUDr. J. P.