ECLI:CZ:NS:2010:4.TZ.15.2010.1
sp. zn. 4 Tz 15/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 8. června 2010 v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného V. D. , proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 7. 2007, sp. zn. 10 T 140/2007, a podle §268 odst. 1, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 7. 2007, sp. zn. 10 T 140/2007, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. (č. 140/1961 Sb.) a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného V. D.
Napadený trestní příkaz se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Ostravě se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 7. 2007, sp. zn. 10 T 140/2007 byl obviněný V. D. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1, 3 tr. zák. č. 140/1961 Sb. (dále jen tr. zák.), a to pro skutek spočívající v tom, že v době od 1. 4. 2004 do 1. 6. 2007 vyjma měsíců července, srpna, října a listopadu 2004, v nichž uhradil výživné v plné výši, v O. ani jinde ničím nepřispěl na výživu svých nezletilých dětí D. D. a Y. D., ačkoliv mu tato povinnost vyplývala ze zákona o rodině a z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. 40 P 81/2001, 40 SV 189/2001, jenž nabyl právní moci dne 7. 3. 2002, jímž byl zavázán přispívat na výživu svého nezletilého syna D. D. finanční částkou ve výši 750,- Kč, a na nezletilou dceru Y. D. finanční částkou 500,- Kč, vždy každého prvého dne v měsíci k rukám matky dětí I. D., čímž za uvedené období způsobil dluh na výživném v celkové výši 43.750,- Kč, přičemž životní potřeby dětí byly po převážnou dobu žalovaného období zabezpečovány také pravidelným poskytováním příspěvků na výživu dětí za obviněného a dávek sociální péče matce dětí Statutárním městem Ostrava, Úřad městského obvodu Ostrava – Jih.
Za to byl odsouzen podle §213 odst. 3, §45 odst. 1, 2, §45a odst. 1 tr. zák., s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin.
Trestní příkaz byl obviněnému V. D. doručen až dne 18. 3. 2009 do věznice, kde v té době vykonával trest odnětí svobody. Jeho ustanovenému obhájci pak byl citovaný trestní příkaz doručen dne 16. 4. 2009. Právní moci tak nabyl dne 25. 4. 2009. Výkon tohoto trestu nebyl obviněnému nařízen.
Proti tomuto trestnímu příkazu Okresního soudu v Ostravě podala ministryně spravedlnosti podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. ve prospěch obviněného V. D. stížnost pro porušení zákona.
V této poukázala na skutečnost, že obviněný V. D. byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 10 T 118/2005, uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. a odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 23. 5. 2007. Z trestního spisu Okresního soudu v Karviné kromě uvedeného vyplývá, že dne 29. 4. 2008 rozhodla vyšší soudní úřednice podle §336 odst. 2 tr. ř. o nařízení výkonu trestu obecně prospěšných prací a dne 25. 6. 2008 rozhodla o změně místa výkonu trestu obecně prospěšných prací. Podle sdělení asistentky Probační a mediační služby České republiky, střediska v Karviné-Havířově, obviněný k výkonu trestu obecně prospěšných prací nenastoupil, a to ani v současné době, kdy byl dne 26. 2. 2010 podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody. Obviněný nespolupracuje a na adrese uvedené při propuštění z výkonu trestu odnětí svobody se nezdržuje.
Uložením dalšího trestu obecně prospěšných prací, jenž byl obviněnému uložen napadeným trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 7. 2007, sp. zn. 10 T 140/2007, který nabyl právní moci dne 25. 4. 2009, tak podle stěžovatelky došlo k porušení zákona v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného. Samosoudkyně Okresního soudu v Ostravě si totiž neověřila, zda dřívějším rozsudkem již nebyl obviněnému trest obecně prospěšných prací uložen a zda takový trest, pokud byl uložen, již byl či nebyl vykonán. Samosoudkyně měla k dispozici opis rejstříku trestů obviněného ze dne 5. 6. 2007, ve kterém nebylo ještě vyznačeno rozhodnutí Okresního soudu v Karviné sp. zn. 10 T 118/2005. Pokud by si opatřila před vlastním rozhodnutím nový opis rejstříku trestů, toto odsouzení by tam již zaznamenáno bylo, protože trestní list byl Okresním soudem v Karviné vypraven dne 30. 5. 2007. Samosoudkyně řádně nevyhodnotila ani opis rejstříku trestů ze dne 5. 3. 2009, který byl vyžádán s ohledem na probíhající šetření k pobytu obviněného, neboť trestní příkaz se mu nedařilo dva roky doručit. Doručen mu byl až dne 18. 3. 2009 do výkonu trestu odnětí svobody. Ustanovený obhájce bez projednání věci s obviněným podal proti trestnímu příkazu odpor, se kterým obviněný vyslovil při informativním výslechu konaném u soudu dne 15. 5. 2009 nesouhlas. Samosoudkyní nebyl na předchozí trest obecně prospěšných prací a jeho výkon dotázán. Ohledně odsouzení obviněného Okresním soudem v Karviné pod sp. zn. 10 T 118/2005 nebylo provedeno ani jiné šetření, přestože výkon předmětného trestu není v rejstříku trestů vyznačen.
Z uvedených skutečností tudíž jednoznačně vyplývá, že u obviněného V. D. došlo k porušení zákona, a to uložením dalšího trestu obecně prospěšných prací trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 7. 2007, sp. zn. 10 T 140/2007, kdy došlo k překročení maximální výměry stanovené trestním zákonem pro tento druh trestu o 300 hodin. Obviněný by tak měl vykonat trest obecně prospěšných prací v celkové výměře 700 hodin.
Ministryně spravedlnosti proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 7. 2007, sp. zn. 10 T 140/2007, byl porušen zákon v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. č. 140/1961 Sb. a v řízení, které vydání tohoto rozhodnutí předcházelo, v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného V. D. Podle §269 odst. 2 tr. ř. aby napadený trestní příkaz zrušil a zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté pak aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř. a věc vrátil Okresnímu soudu v Ostravě, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že zákon byl porušen z důvodů a v rozsahu vytýkaném ministryní spravedlnosti.
Podle §36 tr. zák. věty první, jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu.
Podle §45a odst. 1 tr. zák. věty první může soud obviněnému uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.
Z předložených spisů Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 10 T 140/2007 a Okresního soudu v Karviné sp. zn. 10 T 118/2005 vyplývají skutečnosti, na které stěžovatelka ve svém podání poukázala a je tak zcela nadbytečné, aby je Nejvyšší soud znovu uváděl a opakoval. Je zcela evidentní, že kdyby si samosoudkyně Okresního soudu v Ostravě opatřila těsně před svým rozhodnutím nový opis rejstříku trestů obviněného, je takřka jisté, že by se již o trestu obecně prospěšných prací uloženého obviněnému Okresním soudem v Karviné dověděla. Tato informace by ji pak musela vést i k tomu, aby si ověřila stav výkonu dříve uloženého trestu obecně prospěšných prací. Tímto postupem by tudíž bylo zjištěno, že obviněný z předchozího trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, ani část nevykonal. K patřičné reakci ze strany Okresního soudu v Ostravě pak nedošlo ani v rámci doručování vydaného trestního příkazu obviněnému, kdy podmínky pro zjištění existence dosud nevykonaného trestu obecně prospěšných prací z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 10 T 118/2005, byly již nepochybné a zjevné, a přesto nebylo učiněno nic, aby k nabytí právní moci napadeného trestního příkazu nedošlo.
Lze tudíž uzavřít, že v přezkoumávaném případě došlo k porušení ustanovení §36 tr. zák. ve spojení s ustanovením §45a odst. 1 tr. zák., neboť v důsledku postupného uložení dvou trestů obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin a 400 hodin, když z prvního z nich nebylo v době ukládání druhého trestu nic vykonáno, byla překročena nejvyšší dovolená výměra pro tento druh trestu, která činí 400 hodin, jíž je nutné respektovat i tehdy, je-li obviněnému ukládán trest obecně prospěšných prací a předchozí trest či tresty tohoto druhu uložené dřívějšími rozhodnutími nebyly zčásti nebo zcela vykonány.
Podle Nejvyššího soudu, jakož i podle stávající judikatury, je překročení horní hranice zákonné trestní sazby při ukládání trestu konkrétnímu obviněnému nutné považovat za uložení druhu trestu, který je ve zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu ustanovení §266 odst. 2 tr. ř., a tudíž podání stížnosti pro porušení zákona, byť jen z tohoto důvodu, je třeba označit za opodstatněné.
K výše vytýkanému hmotněprávnímu pochybení pak došlo proto, že Okresní soud v Ostravě řádně nezjistil skutkový stav věci při současném hodnocení neúplných důkazů právě ve vztahu k ukládanému trestu (viz §2 odst. 5, 6 tr. ř.).
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 7. 2007, sp. zn. 10 T 140/2007, byl porušen zákon v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného V. D. Podle §269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud napadený trestní příkaz zrušil a to včetně všech dalších rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. To v daném případě znamená, že si okresní soud vyžádá aktuální opis rejstříku trestů obviněného, zprávu Probační a mediační služby o momentálním stavu výkonu trestu obecně prospěšných prací a dále potřebný přílohový spis či spisy, přičemž poté věc v souladu se zákonem s důrazem na správnost výroku o trestu opětovně rozhodne.
Při dalším postupu bude třeba mít na paměti, že Nejvyšším soudem bylo vysloveno, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, a proto nemůže podle §273 tr. ř. v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch, z čehož i vyplývá, že v konkrétním případě nepřichází v úvahu aplikace ustanovení trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb.). Podle §270 odst. 4 tr. ř. je okresní soud vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést nařízené procesní úkony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. června 2010
Předseda senátu :
JUDr. František Hrabec