ECLI:CZ:NS:2010:4.TZ.23.2010.1
sp. zn. 4 Tz 23/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 14. července 2010 v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné V. N. , proti trestnímu příkazu Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 27. 3. 2008 sp. zn. 3 T 42/2008 a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 27. 3. 2008 sp. zn. 3 T 42/2008 a v řízení předcházejícím b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §2 odst. 5, 6 a §314e odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněné V. N.
Napadený trestní příkaz se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu ve Strakonicích se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Ministryně spravedlnosti podala podle §266 odst. 1 tr. ř. k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné V. N. proti trestnímu příkazu Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 27. 3. 2008 sp. zn. 3 T 42/2008, jímž byla obviněná uznána vinnou trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustila tím, že v období od 25. 7. 2005 do 17. 1. 2007 v místě svého trvalého bydliště v Č. B.h ani nikde jinde úmyslně neplnila svou vyživovací povinnost – placení ošetřovného na své děti, a to N. P., M. P. a L. P., které byly na základě usnesení Okresního soudu České Budějovice ze dne 1. 6. 2005 sp. zn. 22 Nc 1657/2005-4, které se stalo vykonatelným dnem 1. 6. 2005, a usnesení ze dne 27. 2. 2006 sp. zn. 25 Nc 194/2004-261, umístěny do ústavní výchovy a nezletilá N. P. se v období od 25. 7. 2005 do 3. 1. 2006 a od 2. 3. 2006 do 17. 1. 2007 nacházela v Dětském domově, základní škole, školní jídelně a školní družině V. a nezletilé M. P. a L. P. se zde nacházely v období od 20. 4. 2006 do 17. 1. 2007, když na základě zákona č. 109/2002 Sb. o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, bylo ředitelem zařízení stanoveno ošetřovné, a to ve výši 1 300,- Kč na N., 1 300,- Kč na M. a 1 150,- Kč na L., splatné vždy měsíčně uvedenému zařízení, přičemž na hrazení ošetřovného se má V. N. jako matka podílet vždy jednou polovinou, a za výše uvedené období, kdy byly děti umístěny v zařízení, činí celkový dluh na ošetřovném 31 567,- Kč a z této částky V. N. uhradila pouze 3 000,- Kč.
Za uvedený trestný čin byl obviněné uložen trest odnětí svobody ve výměře 8 měsíců, podmíněně odložený na zkušební dobu 30 měsíců při současném stanovení dohledu. Obviněné bylo v rámci dohledu uloženo, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil plnila vyživovací povinnost a řádně platila dlužné i běžné ošetřovné na nezletilé děti.
Citovaný trestní příkaz nabyl právní moci dnem 23. 4. 2008.
Usnesením Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 10. 4. 2009 sp. zn. 3 T 42/2008 bylo rozhodnuto, že obviněná V. N. podle §60a odst. 4 tr. zák. vykoná trest odnětí svobody ve výměře 8 měsíců uložený jí výše citovaným trestním příkazem, a to ve věznici s dozorem. Usnesení nabylo právní moci dnem 10. 9. 2009.
Usnesením Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 15. 12. 2009 sp. zn. 3 T 42/2008, byla zamítnuta žádost obviněné o odklad výkonu výše uvedeného trestu.
V odůvodnění svého podání stěžovatelka poukázala na ustálenou soudní praxi, podle níž lze uplatnit trestní odpovědnost pro neplnění vyživovací povinnosti i v případě neplacení příspěvku na úhradu péče poskytované dětem a nezaopatřeným osobám v zařízeních pro výkon ústavní výchovy, který jsou rodiče povinni hradit podle §27 a násl. zákona č. 109/2002 Sb. o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů (ve shora citovaném trestním příkazu se ne zcela přesně používá staršího termínu ošetřovné).
Při vyčíslení výše dlužného příspěvku okresní soud vycházel v souladu s obžalobou z tabulky předložené ředitelem Dětského domova V. a založené na č. l. 14 spisu. Z této vyplývá, že celková výše dlužného příspěvku činí u všech tří nezletilých částku 31 567,- Kč. Z tabulky je však zároveň patrno, že příspěvek je u všech nezletilých započítán v plné výši – tedy u nezletilých N. a M. P. je to vždy 1 300,- Kč měsíčně a u nezletilé L. P. částka 1 150,- Kč měsíčně. U všech nezletilých tak výše příspěvku odpovídá plné výši příspěvkové základny podle §27 odst. 2 zákona č. 109/2002 Sb., přestože se ve výroku trestního příkazu zároveň uvádí, že na hrazení ošetřovaného se má obviněná podílet vždy jednou polovinou.
Vyčíslení dlužného příspěvku je tak ve zjevném rozporu s výše zmíněnými rozhodnutími ředitele Dětského domova V. ze dne 16. 11. 2006 ohledně nezletilých M. a L. P., kde uvedené částky 650,- Kč a 575,- Kč činí právě polovinu částek zahrnutých do vyčíslení. Přitom se v obou rozhodnutích výslovně uvádí, že druhá polovina příspěvku bude dítěti hrazena ze sirotčího důchodu. S tím však po většinu sledovaného období disponoval zvláštní příjemce důchodu Mgr. K., který nebyl k věci ani vyslechnut v procesním postavení svědka, což lze považovat za závažný nedostatek dokazování. Naskýtá se také otázka, proč příspěvek na nezletilou N. P. byl po celou dobu jejího pobytu v ústavu stanoven plnou částkou 1 300,- Kč.
Z uvedeného je zřejmé, že v dané trestní věci nebyly shromážděné důkazy pečlivě hodnoceny, resp. z nich byly vyvozeny nesprávné právní závěry, zejména pokud jde o výši dlužného výživného. Okresní soud si měl v prvé řadě ujasnit částku, ohledně níž dluh na výživném lze přičítat obviněné, a v návaznosti na svá zjištění přehodnotit stupeň nebezpečnosti činu pro společnost i uložený trest.
V závěru podané stížnosti pro porušení zákona pak ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 27. 3. 2008 sp. zn. 3 T 42/2008 byl porušen zákon v neprospěch obviněné V. N. v ust. §2 odst. 5, 6 tr. ř., ve vztahu k ust. §213 odst. 1 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009, podle §269 odst. 2 tr. ř. aby napadený trestní příkaz zrušil a zrušil i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a poté aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §314e odst. 1 tr. ř. samosoudce může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, a to i ve zjednodušeném řízení konaném po zkráceném přípravném řízení.
Z přezkoumávaného trestního spisu mj. vyplývá, že usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 6. 2005 č. j. 22 Nc 1657/2005-4, bylo rozhodnuto o předběžném opatření – předání nezletilé N. P. do péče Dětského diagnostického ústavu H., Č. B.
Usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 2. 2006 č. j. 25 Nc 194/2004-261, bylo rozhodnuto jednak o předběžném umístění nezletilých M. P. a L. P. do Dětského diagnostického ústavu H., Č. B., jednak o předběžném umístění nezletilé N. P. do Dětského domova V.
Dne 20. 4. 2006 rozhodl ředitel Dětského diagnostického ústavu H. pod č. j. R-18/2006-Mo o umístění nezletilých M. P. a L. P. do Dětského domova V., kde se již nacházela jejich starší sestra. V trestním spisu nejsou doložena žádná rozhodnutí, na jejichž podkladě byl pobyt nezletilých v ústavu dne 17. 1. 2007 ukončen.
Rozhodnutím Magistrátu města České Budějovice, odboru sociálních věcí ze dne 20. 1. 2006, OSV-SZP-ZPD/1/2006 byl obviněné jako poživatelce vdovského a sirotčího důchodu ustanoven zvláštní příjemce těchto důchodů Mgr. D. K. Důvodem mj. bylo pravidelné neuhrazování nákladů na ošetřovné za nezletilou dceru umístěnou v ústavu. Ke zrušení tohoto ustanovení došlo až rozhodnutím téhož orgánu ze dne 1. 3. 2007, OSV-SZP-ZPD/11/2007.
V trestním spisu jsou též založena celkem čtyři rozhodnutí ředitele Dětského domova V. o stanovení ošetřovného – tedy příspěvku na úhradu péče poskytované dětem a nezaopatřeným osobám v zařízeních podle zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů. Konkrétně jde o rozhodnutí ze dne 24. 8. 2005, jímž stanovil příspěvek na nezletilou N. P. částkou 1 300,- Kč měsíčně, když V. N. bylo rozhodnutí doručeno dne 6. 9. 2005. Dále pak rozhodnutím, jehož datum vydání není z fotokopie jednoznačně zřejmé, ale V. N. jej převzala dne 7. 3. 2006, stanovil příspěvek na nezletilou N. P. ve výši 1 300,- Kč měsíčně. Posléze rozhodnutími z 16. 11. 2006 byly stanoveny příspěvky na úhradu péče poskytované nezletilé M. P. v částce 650,- Kč měsíčně a nezletilé L. P. v částce 575,- Kč měsíčně. První z těchto rozhodnutí V. N. převzala dne 23. 11. 2006, pokud jde o druhé, není datum převzetí z fotokopie doručenky zřejmé.
S ohledem na uvedené, lze souhlasit s výhradami stěžovatelky, že pokud Okresní soud ve Strakonicích ve věci po podání obžaloby vydal ve věci trestní příkaz, tak k tomuto postupu neměl splněny zákonem stanovené procesní podmínky, jak jsou upraveny v ustanoveních §2 odst. 5, 6 a §314e odst. 1 tr. ř.
Vydaným trestním příkazem byl celkový dluh na tzv. „ošetřovném“ stanoven na částku 31 567,- Kč, což má být suma zahrnující neuhrazené příspěvky na úhradu péče za všechny tři nezletilé dívky ve sledovaném období a takto vyčíslená částka byla soudem označena za úmyslné neplnění vyživovací povinnosti obviněnou. Okresní soud ve skutkové větě trestního příkazu též zmiňuje výši „ošetřovného“ stanovenou ředitelem zařízení u jednotlivých dívek na (1 300,- Kč; 1 300,- Kč; 1 150,- Kč) měsíčně a zároveň konstatuje, že V. N. jako matka se na hrazení „ošetřovného“ měla podílet vždy jednou polovinou, což ale vytváří rozpor ve vztahu k celkové výsledné částce dlužného výživného.
Pokud jde o dílčí závěr soudu o povinnosti obviněné hradit tzv. „ošetřovné“ jednou polovinou, tak tento odpovídá shromážděným důkazům pouze částečně. Z jednotlivých rozhodnutí ředitele zařízení lze totiž zjistit, že pouze u nezletilých M. a L. P. bylo stanoveno měsíční hrazení příspěvku za péči jednou polovinou (650,- Kč; 575,- Kč), když druhá polovina měla být za ten který měsíc hrazena ze sirotčího důchodu. Jako zvláštní příjemce mj. i sirotčího důchodu však byl v období od 20. 1. 2006 do 1. 3. 2007 ustanoven rozhodnutím Magistrátu města České Budějovice, odboru sociálních věcí Mgr. D. K. Z úředního záznamu pořízeného policejním orgánem (viz č. l. 68 spisu), lze sice zjistit, že Mgr. K. se neúspěšně snažil, aby „ošetřovné“ mohlo být hrazeno z dávek, které za V. N. přijímal, neboť mu k tomu nebyl od jmenované dán prostor. To však ale neodpovídá smyslu rozhodnutí o ustanovení zvláštního příjemce důchodu (viz č. l. 69 – 70 spisu), ani obsahu přípisu adresovaného dne 22. 11. 2006 Mgr. K. LLP – Mgr. K. H., P. a J. T., SPOD, OSV MM ČB (viz č. l. 74 spisu). S ohledem na uvedené tím byl minimálně zpochybněn úmysl obviněné V. N. nehradit příspěvek na úhradu péče za nezletilé dcery M. a L. ve sledovaném období, a to pokud jde o druhou polovinu částek, které měly být hrazeny ze sirotčího důchodu jednotlivých dívek.
Nejvyšší soud je proto toho názoru, že v dané trestní věci po podání obžaloby shromážděné důkazy neumožňovaly bez jejich provedení v rámci hlavního líčení dospět ke spolehlivému závěru o výši celkové dlužné částky, která by naplňovala zákonný znak neplnění vyživovací povinnosti vůči jmenovaným třem nezletilým dcerám ze strany obviněné V. N., přičemž nebylo ani zřejmé, která část dlužného výživného nebyla obviněnou hrazena úmyslně, která z nedbalosti, či která její část nebyla případně pokryta zaviněním obviněné vůbec. Ke zjištění skutečností, které by umožnily tyto otázky dostatečně spolehlivě a přesně zodpovědět, mělo být okresním soudem nařízeno hlavní líčení, v němž měla být vyslechnuta obviněná V. N. a jako svědci minimálně ředitel zařízení PhDr. Mgr. J. P. a Mgr. D. K., zároveň pak měly být přečteny a konstatovány všechny relevantní listinné materiály, k jejichž obsahu se jednotlivé vyslýchané osoby též měly vyjádřit. Teprve po takto provedeném dokazování a po zákonném vyhodnocení důkazů mohl být zjištěn skutkový stav, o němž by nebyly důvodné pochybnosti a současně mohlo být zákonu odpovídajícím způsobem rozhodnuto v otázkách viny a trestu u obviněné V. N.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 27. 3. 2008 sp. zn. 3 T 42/2008 a v předcházejícím řízení byl v neprospěch obviněné V. N. porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6 a §314e odst. 1 tr. ř. Podle §269 odst. 2 tr. ř. tento trestní příkaz zrušil, a to včetně všech dalších obsahově navazujících rozhodnutí, která touto změnou pozbyla svého podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. pak věc přikázal Okresnímu soudu ve Strakonicích, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a to v intencích tohoto rozsudku Nejvyššího soudu. Podle §270 odst. 4 tr. ř. orgán, jemuž byla věc přikázána, je vázán právním názorem Nejvyššího soudu a je povinen provést jím nařízené procesní úkony. Jelikož bylo vysloveno, že zákon byl porušen v neprospěch obviněné, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v její neprospěch (§273 tr. ř.), z čehož současně vyplývá, že aplikace zák. č. 40/2009 Sb. (trestní zákoník) na případ obviněné nebude zřejmě připadat v úvahu, neboť ustanovení §196 odst. 1 trestního zákoníku není pro obviněnou vzhledem k přísnější sazbě trestu odnětí svobody příznivější.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. července 2010
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c