ECLI:CZ:NS:2010:4.TZ.34.2010.1
sp. zn. 4 Tz 34/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 22. září 2010 v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Jiřího Pácala a JUDr. Františka Hrabce stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného R. H. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. 55 To 477/2009, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §271 odst. 2 tr. řádu rozhodl takto:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. 55 To 477/2009, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §228 odst. 1, §229 odst. 2, §254 odst. 1 a §259 odst. 4 tr. řádu a §45a odst. 1 tr. zák. č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009, v neprospěch obviněného R. H.
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. 55 To 477/2009, se zrušuje ve výroku o náhradě škody a ve výroku, jímž bylo obviněnému podle §45a odst. 1 tr. zák. uloženo, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, která na zrušené části obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Poškozený R. F., se podle §229 odst. 1 tr. řádu odkazuje s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 31. 7. 2009, sp. zn. 2 T 163/2008, byl obviněný R. H. uznán vinným trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 alinea první zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.), trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jichž se dopustil tím, že „ v blíže nezjištěné době od 4. 4. 2008 od 2.30 hod. v obci D. n. B., před budovou vlakového nádraží, odemknul zde zaparkované osobní motorové vozidlo zn. Opel Vectra, které zde stálo odstavené spolu s klíči od vozidla, kdy dále vozidlo opakovaně řídil a užíval do 12. 4. 2008, kdy bylo vozidlo zajištěno Policií ČR před budovou vlakového nádraží v D. n. B., a takto jednal, ačkoli nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění podle §81 odst. 4 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a změnách některých zákonů, a současně přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 4 T 275/99, který nabyl právní moci dne 9. 3. 2008, odsouzen mimo jiné k trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 60 měsíců, tj. do 24. 10. 2008 “.
Za uvedené jednání byl obviněnému R. H. uložen podle §249 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání 14 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Poškozený R. F. byl se svým nárokem na náhradu škody podle §229 odst. 1 tr. řádu odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. V písemném vyhotovení rozsudku se pak na rozdíl od rozsudku tak, jak byl vyhlášen, objevil i výrok o náhradě škody, jímž byla obviněnému podle §228 odst. 1 tr. řádu uložena povinnost zaplatit poškozenému R. F. škodu ve výši 1.400,- Kč.
Současně byl obviněný R. H. podle §226 písm. c) tr. řádu zproštěn obžaloby Okresního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 7. 7. 2008, sp.zn. 1 ZT 152/2008, pro skutek, že „ v době od 3. 4. 2008 od 20.30 hod. do 4. 4. 2008 do 2.30 hod. v O., na ul. J., v budově Regionálního centra správy majetku ČD, vstoupil do neuzamčeného pokoje, odkud při odchodu odcizil volně odložený klíč od osobního motorového vozidla zn. Opel Vectra, a mobilní telefon zn. Siemens M65 se SIM kartou, v hodnotě 500,- Kč, čímž způsobil majiteli těchto věcí R. F. škodu ve výši 3.400,- Kč, a takto jednal ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 25. 1. 2008 sp. zn. 6 T 208/2007, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc, ze dne 14. 3. 2008 sp. zn. 55 To 83/2008, odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců pro trestný čin krádeže dle §247 odst. 1 písm. a) tr. zákona, přičemž výrok o trestu byl následně zrušen rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 7. 5. 2008, sp. zn. 6 T 90/2008, který nabyl právní moci téhož dne, a tímto byl uložen souhrnný trest nepodmíněného odnětí svobody v trvání 1 roku, který z části vykonal “, v němž byl spatřován trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák.
Proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 31. 7. 2009, sp. zn. 2 T 163/2008, podal obviněný odvolání, které zaměřil toliko do výroku o trestu. O odvolání bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. 55 To 477/2009 tak, že z podnětu odvolání obviněného byl podle §258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušen v odsuzující části v celém rozsahu a za podmínek §259 odst. 3 tr. řádu soud obviněného na stejném skutkovém základě nově uznal vinným trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 alinea první tr. zák. a trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák.
Za uvedené jednání mu odvolací soud uložil podle §249 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1, §45 odst. 1, 2 a §45a odst. 1 tr. zák. úhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Současně obviněnému uložil, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozenému R. F. částku ve výši 1.400,- Kč. Se zbytkem svého nároku byl poškozený R. F. podle §229 odst. 2 tr. řádu odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních
Ministryně spravedlnosti podala podle §266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného R. H. stížnost pro porušení zákona proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. 55 To 477/2009, jako soudu odvolacímu ve věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 2 T 163/2008.
Stěžovatelka v podaném mimořádném opravném prostředku namítla, že rozsudkem Krajského soudu Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. 55 To 477/2009, byl v neprospěch obviněného R. H. porušen zákon, a to v ustanoveních §228 odst. 1, §229 odst. 2, §254 odst. 1 a §259 odst. 4 tr. řádu.
Poukázala na to, že podle §259 odst. 4 tr. řádu může odvolací soud změnit napadený rozsudek v neprospěch obžalovaného jen na podkladě odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného. V daném případě ale odvolací soud změnil napadený rozsudek v neprospěch obviněného, přestože rozhodoval o odvolání podaném pouze obviněným.
Dále namítla, že ve výrocích o náhradě škody již pochybil nalézací soud, a to jak ve vyhlášení rozsudku, tak v jeho písemném vyhotovení. Uvedla však, že vyhlášení rozsudku ve výroku o náhradě škody podle §229 odst. 1 tr. řádu v odsuzující části rozsudku považuje za správný, neboť náhrada škody za spotřebované pohonné hmoty (40 litrů) nemá oporu ve výroku o vině a poškozený škodu v tomto směru nijak nedoložil. V písemném vyhotovení však došlo k pochybení, pokud byl obviněný zavázán k náhradě škody i podle §228 odst. 1 tr. řádu, neboť náhrada škody požadovaná za mobilní telefon, odborným vyjádřením ohodnoceným na částku 1.400,- Kč, se váže na zprošťující výrok podle §226 písm. c) tr. řádu, tedy zde bylo dle stěžovatelky třeba rozhodnout o náhradě škody dle §229 odst. 3 tr. řádu. Dané pochybení nebylo napraveno v souladu s ustanovením §131 odst. 1 tr. řádu opravou vyhotovení a opisu rozsudku.
Odvolací soud se dle stěžovatelky domníval, že jím vyhlášený výrok o náhradě škody (podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. řádu) je ve shodě s opisem vyhotoveného rozsudku soudu prvního stupně, čímž nejenom přehlédl, že výrok o náhradě škody v odsuzující části rozsudku byl v případě poškozeného R. F. vyhlášen v hlavním líčení tak, že se poškozený podle §229 odst. 1 tr. řádu odkazuje se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, ale rovněž přehlédl, že byl takto uveden i v písemném vyhotovení rozsudku. Odvolací soud s ohledem na výrok podle §228 odst. 1 tr. řádu o náhradě škody předpokládal, že výrok podle §229 tr. řádu se již musí týkat pouze zbytku náhrady škody podle odst. 2 tohoto ustanovení.
Ministryně spravedlnosti proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. 55 To 477/2009, byl porušen zákon v ustanoveních §228 odst. 1, §229 odst. 2, §254 odst. 1 a §259 odst. 1 tr. řádu, a to v neprospěch obviněného R. H. Podle §269 odst. 2 tr. řádu aby napadený rozsudek ve výroku o náhradě škody zrušil a zrušil všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle §271 odst. 2 tr. řádu.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona byla podána důvodně.
Z předloženého trestního spisu Okresního soudu v Olomouci, sp. zn. 2 T 163/2008, bylo zjištěno, že rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 31. 7. 2009, sp. zn. 2 T 163/2008, byl obviněný R. H. uznán trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 alinea první tr. zák., trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. jichž se dopustil v době od 4. 4. 2008 od 2.30 hod. do 12. 4. 2008, když v obci D. n. B., před budovou vlakového nádraží, odemknul zde zaparkované osobní motorové vozidlo zn. Opel Vectra, a vozidlo užíval až do svého zadržení policií ČR.
Z protokolu o hlavním líčení ze dne 5. 9. 2008 (č.l. 111) vyplývá, že poškozený R. F. byl před zahájením dokazování dotázán samosoudcem a po poučení uvedl, že se připojuje k trestnímu řízení s částkou 1.700,- Kč, kdy se jedná o škodu způsobenou odcizením telefonu a projetím 40 litrů benzinu Natural. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 31. 7. 2009 (č.l. 189 – 191) se podává, že obviněný byl za uvedené jednání odsouzen podle §249 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl podle §229 odst. 1 tr. ř. poškozený R. F. se svým nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Dále bylo rozhodnuto o zproštění obviněného obžaloby Okresního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 7. 7. 2008, sp. zn. 1 ZT 152/2008, pro skutek že v době od 3. 4. 2008 od 20.30 hod. do 4. 4. 2008 do 2.30 hod. v O., na ul. J., v budově Regionálního centra správy majetku ČD, vstoupil do neuzamčeného pokoje, odkud při odchodu odcizil volně odložený klíč od osobního motorového vozidla zn. Opel Vectra, a mobilní telefon zn. Siemens M65 se SIM kartou , v hodnotě 500,- Kč, čímž způsobil majiteli těchto věcí R. F. škodu ve výši 3.400,- Kč,
V písemném vyhotovení rozsudku se na rozdíl od rozsudku, jak byl vyhlášen, objevily dva rozporuplné výroky o náhradě škody, když jedním byla obviněnému podle §228 odst. 1 tr. řádu uložena povinnost zaplatit poškozenému R. F. škodu ve výši 1.400,- Kč a druhým byl poškozený R. F. podle §229 odst. 1 tr. řádu odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních (č.l. 192 – 194). Přitom toliko výrok o náhradě škody, jímž byl poškozený odkázán v souladu s ustanovením §229 odst. 1 tr. řádu na řízení ve věcech občanskoprávních, je uveden na str. 4 protokolu o hlavním líčení ze dne 31. 7. 2009 (č. l. 190).
Proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci podal obviněný prostřednictvím svého obhájce odvolání (č.l. 195 – 196), a to pouze do výroku o trestu, neboť se domníval, že soudem mu uložený trest je nepřiměřeně přísný a nalézací soud nepřihlédl ke všem okolnostem případu.
Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, jako odvolací soud ve věci k odvolání obviněného napadený rozsudek nalézacího soudu podle §258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. řádu zrušil v celém rozsahu odsuzující části a za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. řádu obviněného na stejném skutkovém základě nově uznal vinným trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 alinea první tr. zák. a trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., když dospěl k závěru, že trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. od 1. 1. 2010 již není trestným činem. Nově byl obviněný odsouzen podle §249 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1, §45 odst. 1, 2 a §45a odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Současně bylo obviněnému podle §45a odst. 1 tr. zák. uloženo, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle §228 odst. 1 tr. řádu odvolací soud obviněnému uložil povinnost zaplatit poškozenému R. F. částku ve výši 1.400,- Kč za odcizený mobilní telefon. Se zbytkem nároku byl poškozený podle §229 odst. 2 tr. řádu odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud uvedl, že výrok o náhradě škody vyhlásil v souladu s opisem vyhotovení rozsudku soudem I. stupně, ale přehlédl, že v hlavním líčení byl výrok o náhradě škody vyhlášen tak, že se poškozený R. F. podle §229 odst. 1 tr. řádu odkazuje s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle §228 odst. 1 tr. ř., odsuzuje-li soud obžalovaného pro trestný čin, kterým způsobil jinému majetkovou škodu, uloží mu zpravidla v rozsudku, aby ji poškozenému nahradil, jestliže byl nárok včas uplatněn (§43 odst. 3); nebrání-li tomu zákonná překážka, soud uloží obžalovanému vždy povinnost k náhradě škody, jestliže je výše škody součástí popisu skutku uvedeného ve výroku rozsudku, jímž se obžalovaný uznává vinným, a škoda v této výši nebyla dosud uhrazena .
Podle §229 odst. 1 tr. ř. není-li podle výsledků dokazování pro vyslovení povinnosti k náhradě škody podklad nebo bylo-li by pro rozhodování o povinnosti k náhradě škody třeba provádět další dokazování, jež přesahuje potřeby trestního stíhání a podstatně by je protáhlo, soud odkáže poškozeného na řízení ve věcech občanskoprávních, popřípadě na řízení před jiným příslušným orgánem.
Podle §229 odst. 3 tr. ř. jestliže soud obžalovaného obžaloby zprostí, odkáže poškozeného s jeho nárokem na náhradu škody vždy na řízení ve věcech občanskoprávních, popřípadě na řízení před jiným příslušným orgánem .
V daném případě nebyla výše uvedená zákonná ustanovení soudy dodržena. Je třeba vyslovit souhlas s tvrzením stěžovatelky, že ve výrocích o náhradě škody již pochybil nalézací soud, a to jak ve vyhlášení rozsudku, tak v jeho písemném vyhotovení.
Nejvyšší soud neshledal pochybení pokud jde o výrok o náhradě škody podle §229 odst. 1 tr. řádu obsažený ve vyhlášení rozsudku vztahující se k odsuzující části rozsudku (viz. odůvodnění předmětného rozsudku str. 5), neboť uplatněný nárok za projeté pohonné hmoty poškozený R. F. nebyl schopen blíže určit, resp. nebyl schopen určit, jaká konkrétní část pohonných hmot byla odsouzeným při jízdách spotřebována. Tento výrok je obsažen v protokolu o hlavním líčení ze dne 31. 7. 2009 (č.l. 191), stejně jako v písemném vyhotovení rozsudku (č.l. 192).
V písemném vyhotovení rozsudku však došlo k pochybení, pokud byl obviněný R. H. zavázán k náhradě škody i podle §228 odst. 1 tr. řádu. Náhrada škody se v daném případě týkala odcizeného mobilního telefonu zn. Siemens M65 se SIM kartou, který byl dle obžaloby pod bodem 1) odcizen majiteli R. F. z neuzamčeného pokoje v budově Regionálního centra správy majetku ČD. Cena předmětného mobilního telefonu byla odborným vyjádřením stanovena na částku 1.400,- Kč. Náhrada škody za předmětný mobilní telefon se však váže na zprošťující výrok podle §226 písm. c) tr. řádu. Dle závěrů nalézacího soudu nebylo prokázáno, že předmětný mobilní telefon obviněný odcizil.
Okresní soud v Olomouci pochybil pokud s ohledem na zprošťující výrok nepostupoval podle ustanovení §229 odst. 3 tr. řádu a poškozeného s jeho nárokem na náhradu škody neodkázal na řízení ve věcech občanskoprávních Současně došlo k pochybení ve vypracování písemného vyhotovení rozsudku, kterýžto obsahuje i výrok, jímž byl obviněný zavázán k náhradě této škody podle §228 odst. 1 tr. řádu přesto, že takovýto výrok soudem I. stupně vůbec vyhlášen nebyl.
Dané pochybení ve vyhotovení rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 31. 7. 2009, sp. zn. 2 T 163/2008, ve vztahu k výroku o náhradě škody podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo třeba napravit postupem podle §131 odst. 1 tr. řádu, dle něhož předseda senátu může zvláštním usnesením kdykoli opravit písařské chyby a jiné zřejmé nesprávnosti, k nimž došlo ve vyhotovení rozsudku a jeho opisech, tak, aby vyhotovení bylo v naprosté shodě s obsahem rozsudku, jak byl vyhlášen. Opravu může nařídit i soud vyššího stupně . K nápravě podle §131 odst. 1 tr. řádu však nedošlo.
Podle §254 odst. 1 tr. řádu, nezamítne-li nebo neodmítnuli odvolací soud odvolání podle §253, přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání .
Podle §259 odst. 4 tr. řádu v neprospěch obžalovaného může odvolací soud změnit napadený rozsudek jen na podkladě odvolání státního zástupce, jež bylo podáno v neprospěch obžalovaného; ve výroku o náhradě škody tak může učinit též na podkladě odvolání poškozeného, který uplatnil nárok na náhradu škody .
Podle §229 odst. 2 tr. řádu na řízení ve věcech občanskoprávních, popřípadě na řízení před jiným příslušným orgánem odkáže soud poškozeného také se zbytkem jeho nároku, jestliže je mu nárok z jakéhokoli důvodu přiznán jen zčásti .
Jak již bylo uvedeno shora k odvolání obviněného rozhodoval Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, který pokud jde o výrok o náhradě škody rozhodl tak, že podle §228 odst. 1 tr. řádu obviněnému uložil povinnost zaplatit poškozenému R. F. částku ve výši 1.400,- Kč a se zbytkem nároku poškozeného podle §229 odst. 2 tr. řádu odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních
V odůvodnění rozsudku odvolací soud uvedl, že „ p okud jde o vyhlášený výrok o náhradě škody odvolacím soudem (§228 odst. 1 tr. řádu, §229 odst. 2 tr. řádu) pak je třeba uvést, že odvolací soud tento výrok vyhlásil ve shodě s opisem vyhotoveného rozhodnutí soudu I. stupně, avšak přehlédl, že v hlavním líčení byl výrok o náhradě škody v případě poškozeného R. F. vyhlášen tak, že poškozený dle §229 odst. 1 tr. řádu se odkazuje se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Zřejmě mělo být o požadavku poškozeného F. rozhodnuto o jeho odkázání s požadavkem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních dle §229 odst. 3 tr. řádu, neboť náhrada škody za požadovaný mobilní telefon, odborným vyjádřením ohodnocený částkou 1.400,- Kč, se váže na již pravomocný zprošťující výrok dle §226 písm. c) tr. řádu a požadavek poškozeného na náhradu škody za ujeté pohonné hmoty (40 litrů) nemá oporu ve výroku o vině a poškozený škodu v tomto směru nijak blíže nedoložil. Náprava vadného výroku o náhradě škody připadá v úvahu pouze cestou mimořádného opravného prostředku .“
Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, vyhlásil výrok o náhradě škody podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. řádu, když vycházel z výroku o náhradě škody obsaženém v opise vyhotoveného rozsudku nalézacího soudu, přitom přehlédl, že rozsudek, jak byl vyhlášen, obsahuje toliko výrok o náhradě škody, jímž se poškozený R. F. podle §229 odst. 1 tr. řádu odkazuje s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních (viz. protokol o hlavním líčení str. 4). Zde je třeba uvést, že odvolání proti rozsudku si podal výlučně obviněný.
Z výše uvedeného vyplývá, že rozsudkem Krajského soudu Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 26. 1. 2010, sp.zn. 55 To 477/2009, došlo k porušení zákona, a to v části, v níž byla obviněnému uložena povinnost nahradit škodu poškozenému R. F., neboť odvolací soud změnil napadený rozsudek Okresní soudu v Olomouci ze dne 31. 7. 2009, sp. zn. 2 T 163/2008, v neprospěch obviněného, a to přestože rozhodoval o odvolání, které podal toliko obviněný sám. V neprospěch obviněného by mohl soud rozhodnout pouze v případě, pokud by byl rozsudek napaden odvoláním státního zástupce v neprospěch obviněného či poškozeným do výroku o náhradě škody, který nárok na náhradu škody řádně uplatnil. V daném případě však státní zástupce ani poškozený odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 31. 7. 2009, sp. zn. 2 T 163/2008, nepodali a postupem odvolacího soudu tak došlo k porušení zásady zákazu reformations in peius zakotvené v ustanovení §259 odst. 4 tr. řádu.
Vzhledem k argumentaci výše uvedené Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. 55 To 477/2009, byl porušen zákon v ustanoveních §228 odst. 1, §229 odst. 2, §254 odst. 1, §259 odst. 4 tr. ř. a §45a odst. 1 tr. zák. č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009, a to v neprospěch obviněného R. H. Podle §269 odst. 2 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. 55 To 477/2009, ve výroku o náhradě škody a ve výroku, jímž bylo obviněnému podle §45a odst. 1 tr. zák. uloženo, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil, zrušil, jakož i veškerá další rozhodnutí na zrušené části obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Současně v souladu s ustanovením §271 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozeného R. F. s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. září 2010
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata