ECLI:CZ:NS:2010:4.TZ.35.2010.1
sp. zn. 4 Tz 35/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 14. července 2010 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. B. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 12. 3. 2010, sp. zn. 31 To 121/2010, ve věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 3 T 121/2008, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 12. 3. 2010, sp. zn. 31 To 121/2010, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §222 odst. 3, §141 odst. 2 a §149 odst. 1 písm. b) tr. ř. v neprospěch obviněného J. B.
Napadené usnesení se z r u š u j e.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
U Okresního soudu v Liberci je pod sp. zn. 3 T 121/2008 proti obviněnému J. B. vedeno trestní řízení pro trestný čin týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, 2 písm. b) zák. č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.) a trestný čin týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1 tr. zák.
Předmětná věc byla projednána v hlavním líčení a poté bylo usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 1. 2. 2010, sp. zn. 3 T 121/2008, podle §222 odst. 2 tr. ř. trestní stíhání obviněného J. B. pro skutky, že
1) v Ch., okres L., v období od roku 2002 do konce roku 2005, v místě svého trvalého bydliště v ulici A. při vzájemných hádkách svou manželku K. B., nejméně jednou za měsíc opakovaně uhodil otevřenou dlaní do hlavy, opakovaně udeřil pěstí do hlavy nebo do ní kopal a způsobil jí tak v jednom případě zranění, a to tržnou ránu nad levým okem a hematomy na různých částech těla, a to především na rukou a nohou, bez nutnosti léčení,
2) v Ch., okres L., v době od měsíce září roku 2007 do 9. 12. 2007, v místě svého trvalého bydliště v ulici A. při vzájemných hádkách nevlastní dceru K. M., uhodil otevřenou dlaní do hlavy a způsobil jí tak zranění otřes mozku I. stupně a zhmoždění v oblasti levého ucha, bez nutnosti léčení,
kterými měl spáchat trestný čin týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. /ad 1)/ a trestný čin týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1 tr. zák. /ad 2)/, postoupeno Magistrátu města Liberec k rozhodnutí s tím, že by se mohlo jednat o přestupky proti občanskému soužití podle §49 odst. 1 písm. c) zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.
Citované usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 1. 2. 2010, sp. zn. 3 T 121/2008, napadl obviněný (prostřednictvím své obhájkyně) stížností, o které rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, usnesením ze dne 12. 3. 2010, sp. zn. 31 To 121/2010, tak, že podle §149 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadené usnesení zrušil v bodě 1) a v tomto směru soudu prvního stupně uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Ohledně bodu 2) zůstalo napadené usnesení nezměněno.
Následně podala ministryně spravedlnosti České republiky proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 12. 3. 2010, sp. zn. 31 To 121/2010, stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. B. Vytkla v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních §222 odst. 3 a §148 odst. 1 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného J. B.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti uvedla, že obviněný nebyl oprávněn podat stížnost proti předmětnému usnesení o postoupení věci s odkazem na ustanovení §222 odst. 3 tr. ř., proto stížnostní soud měl postupovat podle §148 odst. 1 písm. a) tr. ř. a stížnost obviněného pro nepřípustnost zamítnout.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona proto ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 12. 3. 2010, sp. zn. 31 To 121/2010, byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. B. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil včetně všech dalších rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle ustanovení §222 odst. 2 tr. ř. soud postoupí věc jiném orgánu, jestliže shledá, že nejde o trestný čin, avšak zažalovaný skutek by mohl být jiným orgánem posouzen jako přestupek nebo kárné provinění, o nichž je tento orgán příslušný rozhodovat.
Podle ustanovení §222 odst. 3 tr. ř. proti usnesení o postoupení věci podle odst. 2 může státní zástupce podat stížnost, jež má odkladný účinek.
Podle ustanovení §141 odst. 2 tr. ř. lze usnesení soudu stížností napadnout jen v těch případech, kde to zákon výslovně připouští a jestliže rozhodují ve věci v prvním stupni.
Podle ustanovení §148 odst. 1 písm. a) tr. ř. nadřízený orgán zamítne stížnost, není-li přípustná.
Podle ustanovení §149 odst. 1 písm. b) tr. ř. nezamítne-li nadřízený orgán stížnost, zruší napadené usnesení, a je-li podle povahy věci potřeba nového rozhodnutí, uloží orgánu, proti jehož rozhodnutí stížnost směřuje, aby o věci znovu jednal a rozhodl.
Je třeba zdůraznit, že vzhledem ke skutečnosti, že usnesení podle §222 odst. 2 tr. ř. je rozhodnutím učiněným ve prospěch obviněného, přísluší právo stížnosti proti takovému usnesení pouze státnímu zástupci, obviněný právo stížnosti proti tomuto usnesení nemá.
V návaznosti na uvedená zákonná ustanovení se Nejvyšší soud České republiky po prostudování předmětného spisového materiálu ztotožnil s názorem ministryně spravedlnosti uvedeným ve stížnosti pro porušení zákona, že Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 12. 3. 2010, sp. zn. 31 To 121/2010, jako soud stížnostní usnesením ze dne 12. 3. 2010, sp. zn. 31 To 121/2010, porušil zákon, neboť nepostupoval podle ustanovení §148 odst. 1 písm. a) tr. ř., podanou stížnost nezamítl pro nepřípustnost, ale naopak věc meritorně projednal a rozhodnutí soudu prvního stupně částečně zrušil.
Pro úplnost je třeba dodat, že ve věci nelze připustit možnost pro projednání věci stížnostním soudem s odůvodněním, že obviněný byl v písemném vyhotovení usnesení nesprávně (resp. neúplně) poučen o právu stížnosti, když v poučení nebylo zdůrazněno, že právo stížnosti svědčí pouze státnímu zástupci. Nesprávným či neúplným poučením nelze založit účastníku řízení právo opravného prostředku tam, kde mu ho zákon výslovně nepřiznává.
Nejvyšší soud České republiky proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 12. 3. 2010, sp. zn. 31 To 121/2010, byl porušen zákon v ustanoveních §222 odst. 3, §141 odst. 2 a §149 odst. 1 písm. b) tr. ř. v neprospěch obviněného J. B. a podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil včetně všech dalších rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo Krajskému soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl a aby při svém rozhodování respektoval všechna zákonná ustanovení včetně ustanovení §222 odst. 3, §141 odst. 2 a §148 odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud České republiky v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného J. B., neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. července 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal