ECLI:CZ:NS:2010:4.TZ.46.2010.1
sp. zn. 4 Tz 46/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. září 2010 stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. S. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2001, sp. zn. 63 T 1/2000, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost pro porušení zákona z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. l1. 2000, sp. zn. 63 T 1/2000, byl obviněný M. S. uznán vinným pokusem trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 k §219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zákona č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zákon“), spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona, a byl mu uložen podle §219 odst. 2 tr. zákona za použití §40 odst. 2 tr. zákona trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Kromě toho mu byl uložen test propadnutí věci, a to kuchyňského nože. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě způsobené škody.
Spolu s obviněným S. byla odsouzena i tehdy mladistvá E. B., která byla uznána vinnou trestným činem nepřekažení trestného činu podle §167 odst. 1 tr. zákona a soud u ní podmíněně upustil od potrestání za současného stanovení zkušební doby v trvání jednoho roku a vyslovení dohledu.
Na základě odvolání obviněného M. S. a státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze, směřujícího v jeho neprospěch, pak věc projednal Vrchní soud v Praze, jenž rozsudkem ze dne 28. 3. 2001, sp. zn. 8 To 3/2001, rozhodl tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. řádu zrušil rozsudek nalézacího soudu v celé části týkající se obviněného M. S. Znovu pak podle §259 odst. 3 tr. řádu sám ve věci rozhodl a obviněného M. S. uznal vinným účastenstvím ve formě organizátorství trestného činu vraždy podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zákona k §219 odst. 1 tr. zákona a uložil mu trest odnětí svobody v trvání deseti let se zařazením pro jeho výkon do věznice s ostrahou. Současně rozhodl o náhradě škody podle §228 odst. 1 tr. řádu.
Trestné činnosti se obviněný dopustil tak, že dne 9. 6. 2000 kolem 19.00 hodiny společně s J. M., po předchozí vzájemné dohodě, jejíž obsah sdělil E. B., v úmyslu zavraždit poškozeného J. J., a tak si zjednat možnost uloupit z jeho bytu peníze a vlastní dlužní úpisy osvědčující jeho dluhy vůči poškozenému, vylákal tohoto pod smyšlenou záminkou do svého bydliště, kde ještě před jeho příchodem na podporu svého záměru ukryl v batohu patřícím E. B. kuchyňský nůž s čepelí o délce 20 cm a když se poškozený kolem 20.00 hodin v jídelně bytu posadil ke stolu, J. M. ho udeřil zezadu do hlavy dvoulitrovou skleněnou lahví od alkoholu naplněnou vodou, čímž mu způsobil hlubokou kožní oděrku na hlavě a poškozený v důsledku tohoto úderu narazil hlavou na stůl, načež jej J. M. začal zezadu rdousit v úmyslu ho usmrtit, což se mu nepodařilo pouze proto, že poškozený na svou obranu vytáhl z pouzdra na opasku svoji legálně drženou pistoli zn. CZ 75 D COMPACT ráže 9 mm Luger a několikrát bez míření z uvedené pistole vystřelil, přičemž takto zasáhl J. M. jednou do hlavy a třikrát do hrudníku, kdy J. M. na místě činu zemřel.
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2001, sp. zn. 63 T 1/2000, bylo následně rozhodováno pod bodem I. podle §38 odst. 1 a §22 odst. 1 tr. zákona a §334 odst. 1 tr. řádu o zápočtu doby výkonu vazby obviněného M. S. do uloženého trestu odnětí svobody s tím, že počátek jejího výkonu byl v souladu s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 10. 6. 2000, sp. zn. Nt 244/2000, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2000, sp. zn. 44 To 811/2000, jímž byl obviněný vzat do vazby, započten s účinností ode dne 10. 6. 2000 od 01. 00 hodin do 9. 11. 2000. Pod bodem II. byla obviněnému podle §152 odst. 1 písm. a) tr. řádu uložena povinnost nahradit státu náklady spojené s výkonem vazby a pod bodem III. mu byla uložena povinnost podle §152 odst. 1 písm. c) tr. řádu nahradit státem zálohované náklady trestního řízení, stanovené paušální částkou 6.800, - Kč, do 15 dnů. Toto usnesení nabylo právní moci dnem 9. 6. 2001.
Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2001, sp. zn. 63 T 1/2000, podala ministryně spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona podle §266 odst. 1 tr. řádu ve prospěch obviněného M. S. Vytkla v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. řádu, v tehdy účinném znění, ve vztahu k ustanovením §38 odst. 1 a §22 odst. 1 tr. zákona a §334 odst. 1 tr. řádu v neprospěch obviněného M. S.
Dle názoru stěžovatelky z provedených důkazů a dalších materiálů obsažených ve spise, které se vztahují k časovému momentu, kdy byl obviněný M. S. v souvislosti s inkriminovaným skutkem fakticky omezen na svobodě, vyplývají následující zjištění:
- z výpovědi samotného obviněného M. S., ale i z výpovědí spoluobviněné E. B., poškozeného J. J. a z policejních záznamů je nepochybné, že k vlastní střelbě v bytě došlo dne 9. 6. 2000 okolo 21.00 hod., krátce poté přijela na místo policejní motorizovaná hlídka a také rychlá záchranná služba pod vedením MUDr. O. F., které přivolal poškozený;
- stálá výjezdová skupina Policie ČR byla vyrozuměna v 21.20 hodin, vyjela na místo ve 21.30 hodin, kdy místo činu do příjezdu skupiny zajišťovali policisté M. a H. a na místě činu pak byli přítomni další policisté;
- zpočátku nebyla situace na místě činu jasná a působila dojmem, že došlo k incidentu pouze mezi J. a zemřelým J. M. a že pachatelem trestného činu je právě J. J., který byl také prvotně policisty zajištěn (viz záznam na čl. 354 prvého svazku trestního spisu);
- posléze obvinění M. S. a E. B. seděli na domovních schodech, následně se zdržovali v bytě, což potvrdili jak zasahující zdravotníci (V. P., R. A., MUDr. O. F.), tak i přítomní policisté (J. P., M. Č. a L. D.);
- policista J. P. vypověděl, že byl členem výjezdové hlídky Policie ČR, která přijela na místo činu jako první; vybavil si, že v té době obviněný M. S. seděl na schodech, po zajištění prvotních úkonů na místě viděl obviněného v pokoji uvnitř bytu, poté ho převzala kriminální služba a následně poté, co na místo dorazili další policisté a psovod se již nemohl obviněný S. se spoluobviněnou B. domlouvat, "protože u nich pořád někdo byl", stále se přitom jednalo o pozdní hodiny dne 9. 6. 2000;
- dalším členem výjezdové skupiny Policie ČR byl M. Č., který si vybavil oba obviněné v okamžiku, kdy stáli ještě vně bytu, přitom konstatoval, že poté již neviděl, že by tito posléze obvinění zůstali bez dozoru policistů;
- další člen výjezdové skupiny L. D. uvedl, že v jeho přítomnosti byli oba obvinění v ložnici bytu a byla u nich neustále policejní hlídka, sám s nimi také v této místnosti jednal;
- ještě dne 9. 6. 2000 ve 23.00 hodin byl Policií ČR sepsán záznam o podaném vysvětlení s ml. E. B., z něhož vyplynulo podezření na obviněného M. S. jako na pachatele;
- podle záznamu Policie ČR na čl. 356 prvého svazku trestního spisu byl obviněný M. S. dne 10. 6. 2000 v 01.30 hodin převezen ze svého bytu, kde již byli přítomni jeho rodiče (přesněji řečeno jeho matka A. S. a její druh V. H.), jako potenciální svědek k podání vysvětlení na Úřad vyšetřování hl. m. Prahy do K. ulice v P., když předtím byli on i jeho rodiče přítomni ohledání místa činu;
- v protokolu o zadržení obviněného M. S. podle §75 tr. řádu je jako doba jeho zadržení uveden den 10. 6. 2000 v 08. 55 hodin;
- soudcem rozhodujícím o vazbě byl obviněný M. S. vyslechnut dne 10. 6. 2000 a ve své výpovědi uvedl, že byl zadržen dne 10. 6. 2000, ale že se tak stalo již v 01.00 hodinu;
- tento časový údaj je pak také uveden v usnesení soudce Obvodního soudu pro Prahu 6 o vzetí obviněného M. S. do vazby a následně také v usnesení stížnostního soudu.
Podle stěžovatelky je zjevné, že obviněný M. S. byl fakticky omezen na svobodě již dne 9. 6. 2000 před půlnocí, kdy fakticky byl pod policejním dozorem a bylo mu znemožněno byt, v němž k inkriminovanému jednání došlo, opustit. Soudy neobjasnily, od jakého časového momentu skutečně byla osobní svoboda obviněného M. S. omezena. Spokojily se přitom pouze se skutečností, patrnou z protokolu o jeho zadržení, že k tomuto úkonu došlo až dne 10. 6. 2000, ačkoliv, jak naznačují již výše konstatovaná zjištění patrná z trestního spisu, k faktickému omezení svobody obviněného M. S. zjevně došlo již dne 9. 6. 2000, a to v době před půlnocí. Z hlediska zápočtu vazby je ovšem podstatný skutečný stav, kdy je dotčené osobě fakticky zabráněno se volně pohybovat, tedy například také určité místo opustit; časovým vymezením počátku vazby v usnesení o vzetí do vazby přitom není soud při rozhodování o zápočtu vazby do trestu vázán.
Městský soud v Praze byl povinen při rozhodování o zápočtu počátek faktického omezení osobní svobody obviněného M. S. náležitě verifikovat, a to popřípadě i provedením dalšího dokazování, například také výslechy celé skupiny policistů výše jmenovaných, kteří se na místě činu zhruba od 21.30 hodin dne 9. 6. 2000 pohybovali a s obviněným M. S. i spoluobviněnou ml. E. B. byli v kontaktu.
Nedostatkem formálního charakteru je, že ve výroku napadeného usnesení pod bodem I. bylo použito i ustanovení §22 odst. 1 tr. zákona, které se však vztahuje k započtení výkonu vazby nebo výkonu trestu v cizině, do trestu uloženého v České republice, o což však v daném případě nešlo. Proto mělo být toto ustanovení v tiskopisu usnesení škrtnuto.
Ministryně spravedlnosti proto v závěru stížnosti pro porušení zákona navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2001, sp. zn. 63 T 1/2000, a v řízení předcházejícím byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. řádu, v tehdy účinném znění, a §334 odst. 1 tr. řádu a v ustanoveních v §38 odst. 1 a §22 odst. 1 tr. zákona č. 140/1961, ve znění účinném do 31. 12. 2009, a to v neprospěch obviněného M. S.; aby napadené usnesení podle §269 odst. 2 tr. řádu zrušil ve výroku pod bodem I., jakož i všechna rozhodnutí na zrušenou část usnesení obsahově navazující, pokud v důsledku změny, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
K podané stížnosti pro porušení zákona se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Uvedl, že považuje stížnost pro porušení zákona za nedůvodnou a navrhl, aby Nejvyšší soud stížnost podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. Dle názoru státního zástupce je očividné, že s ohledem na povahu námitek uvedených ve stížnosti pro porušení zákona v porovnání s charakterem osoby obviněného, s podstatou této trestní věci a uloženým trestem odnětí svobody jde o záležitost bagatelního významu, jež nemá na faktické postavení obviněného prakticky žádný vliv, poněvadž může jít o diferenci v řádu hodin. Rovněž uvažované opatření, jímž by měl být zjištěn skutečný stav věci (výslechy zakročujících policistů o průběhu rutinního úkonu, k němuž došlo před více než deseti lety) se jeví jako přinejmenším diskutabilní. Státní zástupce se rovněž domnívá, že při srovnání vytýkaných vad se zájmem na stabilitě soudních rozhodnutí zejména staršího data je třeba dospět k závěru, že podaná stížnost pro porušení zákona je nedůvodná. Proto navrhl, aby ji Nejvyšší soud ČR podle §268 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl.
Obhájce obviněného v písemném vyjádření ke stížnosti pro porušení zákona uvedl, že s podanou stížností souhlasí. Také dle jeho názoru došlo k omezení osobní svobody obviněného M. S. dříve než bylo uvedeno v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2001, sp. zn. 63 T 1/2000. Dle jeho názoru se tak stalo již dne 9. 6. 2000 ve 21.30 hodin, od kteréžto doby již obviněný nemohl opustit místo činu, přičemž téhož dne ve 23.00 hodin mu byla přiložena služební pouta. Skutkové údaje stížnosti pro porušení zákona plně potvrzuje obviněný M. S. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud stížnosti pro porušení zákona vyhověl.
K stížnosti pro porušení zákona se následně vyjádřil i obviněný, který mimo jiné uvedl, že již v 21.26 hodin byl držen v pokoji svého bytu s E. B., nemohl se svobodně pohybovat a nemohl odejít a již od této doby dle jeho názoru byla jeho svoboda omezena a od tohoto okamžiku měla být počítána vazba a následně i započtena do výkonu uloženého trestu.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím závěrům.
Ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že obviněný byl dne 10. 6. 2000 v 15.40 hodin vyslechnut soudcem Obvodního soudu pro Prahu 6. Do protokolu mimo jiné uvedl, že zadržen byl dne 10. 6. 2000 v 01.00 hodin. S ohledem na tuto informaci pak soudce Obvodního soudu pro Prahu 6 v usnesení o vzetí obviněného M. S. do vazby ze dne 10. 6. 2000, sp. zn. Nt 244/2000, uvedl, že vazba se započítává ode dne 10. 6. 2000 v 01.00 hodin. O stížnosti obviněného proti usnesení o vzetí do vazby rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 6. 2000, sp. zn. 44 To 811/2000, tak, že ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl.
Z předtištěného usnesení založeného na č.l. 664 spisu se podává, že v této trestní věci rozhodovala tajemnice Městského soudu v Praze, která usnesením ze dne 17. 5. 2001, sp. zn. 63 T 1/2000, rozhodla pod bodem I. podle §38 odst. 1 a §22 odst. 1 tr. zákona a §334 odst. 1 tr. řádu o zápočtu doby výkonu vazby obviněného M. S. do uloženého trestu odnětí svobody tak, že počátek výkonu vazby byl v souladu s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 10. 6. 2000, sp. zn. Nt 244/2000, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2000, sp. zn. 44 To 811/2000, započten s účinností ode dne 10. 6. 2000 od 01.00 hodin do 9. 11. 2000. Usnesení bylo doručeno obviněnému 5. 6. 2001 a nabylo právní moci dnem 9. 6. 2001.
Podle §38 odst. 1 tr. zákona, jestliže se vedlo proti pachateli trestní řízení ve vazbě a dojde v tomto řízení k jeho odsouzení, započítá se mu doba strávená ve vazbě do uloženého trestu, popřípadě do trestu úhrnného nebo souhrnného, pokud je vzhledem k druhu uloženého trestu započítání možné.
Podle §334 odst. 1 tr. řádu o započítání vazby a trestu rozhodne předseda senátu usnesením, a to zpravidla zároveň s nařízením výkonu trestu. Vazba se započítává podle stavu ke dni nařízení výkonu trestu, a to od doby, kdy osobní svoboda obviněného byla omezena.
Podle §22 odst. 1 tr. zákona, jestliže pro týž skutek byl pachatel v cizině ve vazbě anebo potrestán orgánem cizího státu, započítá se mu doba strávená ve vazbě nebo vykonaný trest do trestu uloženého soudem České republiky, pokud je vzhledem k druhu uloženého trestu započítání možné.
Pokud stěžovatelka v podané stížnosti pro porušení zákona namítala, že Městský soud v Praze při rozhodování o zápočtu vazby do výkonu trestu odnětí svobody počátek faktického omezení osobní svobody obviněného M. S. náležitě neverifikoval, a to popřípadě i doplněním dokazování výslechem celé skupiny policistů, kteří se na místě činu zhruba od 21.30 hodin dne 9. 6. 2000 pohybovali a s obviněným M. S. i spoluobviněnou ml. E. B. byli v kontaktu, je třeba uvést, že i sama stěžovatelka ve stížnosti uvádí, že od samého počátku nebylo jisté, kdo z přítomných osob je pachatelem. Situace na místě činu nebyla jasná a působila dojmem, že došlo k incidentu pouze mezi J. J. a zemřelým J. M., a že pachatelem trestného činu je právě J. J., který byl také prvotně policisty zajištěn. Je pochopitelné, že obviněný M. S., jako jeden z přímých svědků byl poblíž (případně i uvnitř) svého bytu, kde k incidentu došlo a zároveň i v kontaktu s přítomnými policisty vyšetřujícími trestnou činnost. Asi těžko si lze představit, že by právě přímé účastníky tak závažné trestné činnosti nechtěli policisté vyslechnout a nechali je bez dalšího odejít. To, že se v blízkosti obviněného nacházeli neustále policisté odpovídá počtu policistů na místě činu, o němž se konečně i sama stěžovatelka ve stížnosti pro porušení zákona zmiňuje.
Ani záznam o podaném vysvětlení sepsaný dne 9. 6. 2000 ve 23.00 hodin Policií ČR s ml. E. B., z něhož mělo vyplynout podezření na obviněného M. S. jako na pachatele, nesvědčí o tom, že by obviněnému mělo být fakticky bráněno se volně pohybovat, tedy například také určité místo opustit. Nakonec i sám obviněný při výslechu dne 10. 6. 2000 před soudcem rozhodujícím o vazbě uvedl, že byl zadržen dne 10. 6. 2000, a že se tak stalo již v 01.00 hodinu.
Od spáchání činu uplynula doba delší jak deset let a doplnění dokazování v rozsahu, jak je navrhován stěžovatelkou, se jeví jako nejen problematické, ale i diskutabilní, když nelze přehlédnout, že ze strany policistů se jednalo o rutinní úkon. Nejvyšší soud navíc konstatuje, že pro stěžovatelkou namítaná pochybení Městského soudu v Praze se ve spisovém materiálu nenacházejí takové důkazy, které by jednoznačně prokazovaly, že k faktickému omezení osobní svobody obviněného M. S. došlo dříve jak dne 10. 6. 2000 v 01.00 hodin. Nelze rovněž přehlédnout zájem státu na stabilitě soudních rozhodnutí (zejména staršího data).
Pokud ministryně spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona namítala nesprávné použití ustanovení §22 odst. 1 tr. zákona, které se vztahuje k započtení výkonu vazby nebo výkonu trestu v cizině do trestu uloženého v České republice, o což však daném případě nešlo, lze s danou námitkou souhlasit. K uvedenému pochybení však došlo pouze nepozorností při vyplňování tiskopisu (toto ustanovení nebylo škrtnuto) a samo o sobě není důvodem pro rušení citovaného usnesení.
Nejvyšší soud tedy na základě výše uvedených zjištění dospěl k závěru, že za této situace, s přihlédnutím k ustanovení §266 odst. 1 tr. řádu, stížnost pro porušení zákona důvodná není. Proto podle §268 odst. 1 písm. c) tr. řádu stížnost jako nedůvodnou zamítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. září 2010
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata