ECLI:CZ:NS:2010:4.TZ.57.2010.1
sp. zn. 4 Tz 57/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. září 2010 stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné I. K. , proti trestnímu příkazu Městského soudu v Brně ze dne 11. 7. 2009, sp. zn. 1 T 116/2009, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost pro porušení zákona z a m í t á .
Odůvodnění:
Trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 11. 7. 2009, sp. zn. 1 T 116/2009, byla I. K. uznána vinnou trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. b) tr. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), jehož se dopustila tím, že ačkoliv jí byl trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 5. 10. 2004, sp. zn. 91 T 131/2004, který nabyl právní moci dne 5. 10. 2004, uložen mimo jiné trest vyhoštění z území České republiky na dobu 5 let, a dále trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 28. 4. 2006, sp. zn. 99 T 11/2006, který nabyl právní moci dne 28. 4. 2006, uložen trest vyhoštění z území České republiky ve výměře 3 let, uvedená rozhodnutí soudu nerespektovala a na území České republiky se nadále neoprávněně zdržovala až do svého zajištění Policií ČR dne 8. 7. 2009.
Za tento trestný čin byl obviněné uložen podle §171 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 písm. a) tr. řádu trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, který jí byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let a dále podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 písm. f) tr. řádu také trest vyhoštění z území České republiky na dobu 3 let. Trestní příkaz byl obviněné doručen dne 11. 7. 2009 a právní moci nabyl téhož dne.
Proti trestnímu příkazu Městského soudu v Brně ze dne 11. 7. 2009, sp. zn. 1 T 116/2009, podala ministryně spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona podle §266 odst. 1, 2 tr. řádu ve prospěch obviněné I. K. Vytkla v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. řádu a §36 tr. zák., ve vztahu k ustanovení §57 odst. 2 tr. zák.
Obviněná I. K. ještě před tím, než jí byl shora uvedeným trestním příkazem uložen trest vyhoštění ve výměře 3 let, byla za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. b) tr. zák. odsouzena trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 28. 4. 2006, sp. zn. 99 T 11/2006, který nabyl právní moci téhož dne. Skutková podstata tohoto trestného činu spočívala v tom, že ačkoli jí byl trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 5. 10. 2004 sp.zn. 91 T 131/2004, který nabyl právní moci dne 5. 10. 2004, uložen mimo jiné trest vyhoštění z území České republiky v trvání 5 let a byla jí poskytnuta lhůta k opuštění republiky do 21. 10. 2004, uvedené rozhodnutí nerespektovala a z území České republiky nevycestovala, přičemž požádala o azyl, kdy řízení o azylu bylo ukončeno nabytím právní moci rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v Brně o zamítnutí kasační stížnosti dne 27. 1. 2006 a dne 24. 3. 2006 skončila platnost víza strpění uděleného cizince za účelem řízení o kasační stížnosti, přesto na území České republiky nadále neoprávněně pobývala až do svého zajištění Policií České republiky dne 25. 4. 2006 v 21.15 hodin v B. Za tento trestný čin jí byl uložen za užití ust. §57 odst. 1, 2 tr. zák. trest vyhoštění z území České republiky ve výměře 3 let. Obviněná I. K., jak dále vyplývá ze spisového materiálu, tento uložený trest vyhoštění nerespektovala, když se i nadále nepřetržitě zdržovala na území České republiky, ačkoliv jí byla soudem stanovena v intencích ustanovení §350b odst. 2 tr. řádu lhůta k vycestování z České republiky do 5. 5. 2006, na což byla dne 28. 4. 2006, kdy se konal její výslech u soudu, výslovně upozorněna.
Z obsahu trestního spisu Městského soudu v Brně, sp. zn. 91 T 131/2004, bylo také zjištěno, že výše uvedenému odsouzení I. K. předcházelo odsouzení trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 5. 10. 2004, sp.zn. 91 T 131/2004, jímž byla uznána vinnou trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. b) tr. zák., kterého se dopustila tím, že v době od 16. 4. 2002 do 2. 10. 2002, kdy byla zajištěna Policií České republiky v baru N. v B. v ulici C., se zdržovala neoprávněně na území České republiky, ačkoli rozhodnutím Policie ČR, Oblastního ředitelství Cizinecké a pohraniční policie Brno ze dne 12. 3. 2002, sp. zn. SCPP- 96/BR-OPK4-SV-2002, které nabylo právní moci dne 19. 3. 2002, jí bylo uloženo správní vyhoštění z území České republiky na dobu 3 let, tj. do 12. 3. 2005, přičemž jí byla stanovena doba k vycestování z území České republiky do 15. 4. 2002, což nerespektovala. Za tento trestný čin jí byl uložen jednak trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců, jehož výkon jí byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 12 měsíců, a vedle tohoto trestu také trest vyhoštění z území České republiky v trvání 5 let. Trestní příkaz byl obviněné doručen dne 5. 10. 2004 a právní moci nabyl téhož dne. V této trestní věci byla obviněné I. K. poskytnuta soudem ve smyslu ust. §350b odst. 2 tr. řádu lhůta k vycestování do 21. 10. 2004 včetně, kterou nerespektovala, když v této lhůtě, ale i po jejím uplynutí z České republiky nevycestovala.
Jak vyplývá z vlastního vyjádření obviněné v průběhu trestního stíhání ve shora označených trestních věcech, tato se na území České republiky zdržuje nepřetržitě již od roku 1999, ačkoli je si vědoma toho, že po uložení sankce správního vyhoštění s výjimkou doby, po kterou jí bylo uděleno vízum strpění za účelem řízení o kasační stížnosti, pobývala od 16. 4. 2002 na území České republiky neoprávněně.
Dle názoru stěžovatelky byl výše uvedenými trestními příkazy Městského soudu v Brně obviněné I. K. postupně uložen trest vyhoštění v celkové výměře 11 let, když obviněná v době rozhodné z předchozích trestů vyhoštění nevykonala ani část trestu. Za tohoto stavu Městský soud v Brně napadeným trestním příkazem porušil zejména ustanovení §36 tr. zák. ve vztahu k ustanovení §57 odst. 2 tr. zák., jímž se stanoví maximální výměra pro trest vyhoštění uložený na dobu určitou, a to na 10 let.
Ministryně spravedlnosti proto v závěru stížnosti pro porušení zákona navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 11. 7. 2009, sp. zn. 1 T 116/2009, a v řízení předcházejícím byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. řádu a §36 tr. zák. ve vztahu k §57 odst. 2 tr. zák., a to v neprospěch obviněné I. K.; aby napadený trestní příkaz podle §269 odst. 2 tr. řádu zrušil, jakož i všechna rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud v důsledku změny, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím závěrům.
Ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že obviněná I. K. byla trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 5. 10. 2004, sp. zn. 91 T 131/2004, uznána vinnou trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. b) tr. zák. účinného do 31. 12. 2009, kterého se dopustila tím, že v době od 16. 4. 2002 do 2. 10. 2004, kdy byla zajištěna Policií České republiky v baru N. v B. v ulici C., se zdržovala neoprávněně na území České republiky, ačkoli rozhodnutím Policie ČR, Oblastního ředitelství Cizinecké a pohraniční policie Brno ze dne 12. 3. 2002, sp. zn. SCPP- 96/BR-OPK4-SV-2002, které nabylo právní moci dne 19. 3. 2002, jí bylo uloženo správní vyhoštění z území České republiky na dobu tří let, tj. do 12. 3. 2005, přičemž jí byla stanovena doba k vycestování z území České republiky do 15. 4. 2002, což nerespektovala. Za tento trestný čin jí byl uložen jednak trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců, jehož výkon jí byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 12 měsíců, a vedle tohoto trestu také trest vyhoštění z území České republiky na dobu pěti let. Trestní příkaz byl obviněné doručen dne 5. 10. 2004 a právní moci nabyl téhož dne. Obviněné I. K. byla poskytnuta soudem podle §350b odst. 2 tr. řádu lhůta k vycestování do 21. 10. 2004 včetně. Na čj. 49 spisu je soudní tajemnicí s datem 25. 1. 2010 vyznačeno, že obviněná uložený trest vyhoštění v trvání 5 let vykonala dnem 5. 10. 2009, o čemž byl informován také Rejstřík trestů v Praze.
Ze spisu Městského soudu v Brně, sp. zn. 99 T 11/2006, se podává, že obviněná I. K. byla trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 28. 4. 2006, sp. zn. 99 T 11/2006, uznána vinnou trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. b) tr. zák. účinného do 31. 12. 2009, kterého se dopustila tím, že ačkoli jí byl trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 5. 10. 2004, sp.zn. 91 T 131/2004, který nabyl právní moci dne 5. 10. 2004, uložen mimo jiné trest vyhoštění z území České republiky v trvání 5 let a byla jí poskytnuta lhůta k opuštění republiky do 21. 10. 2004, uvedené rozhodnutí nerespektovala a z území České republiky nevycestovala, přičemž požádala o azyl, kdy řízení o azylu bylo ukončeno nabytím právní moci rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v Brně o zamítnutí kasační stížnosti dne 27. 1. 2006 a dne 24. 3. 2006 skončila platnost víza strpění uděleného cizince za účelem řízení o kasační stížnosti, přesto na území České republiky nadále neoprávněně pobývala až do svého zajištění Policií České republiky dne 25. 4. 2006 v 21.15 hodin v B.
Za tento trestný čin jí byl uložen podle §171 odst. 1 tr. zák. za použití §57 odst. 1, 2 tr. zák. trest vyhoštění z území České republiky ve výměře tří let. Trestní příkaz byl obviněné doručen dne 28. 4. 2006 a právní moci nabyl téhož dne. Podle §350b odst. 2 tr. řádu byl obviněné stanovena lhůta k vycestování z České republiky do 5. 5. 2006.
Dne 11. 7. 2009 vydal Městský soudu v Brně trestní příkaz, sp. zn. 1 T 116/2009, jímž byla I. K. uznána vinnou trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. b) tr. zák. a byl jí uložen vedle podmíněného trestu odnětí svobody také trest vyhoštění z území České republiky na dobu tří let.
Podle §57 odst. 1 tr. zák. může soud uložit pachateli, který není občanem České republiky nebo není osobou, které bylo přiznáno postavení uprchlíka, trest vyhoštění z území republiky, a to jako trest samostatný nebo i vedle jiného trestu, vyžaduje-li to bezpečnost lidí nebo majetku, anebo jiný obecný zájem.
Podle odst. 2 shora citovaného ustanovení s přihlédnutím ke stupni společenské nebezpečnosti trestného činu, možnostem nápravy a poměrům pachatele a ke stupni ohrožení bezpečnosti lidí, majetku nebo jiného obecného zájmu může soud uložit trest vyhoštění ve výměře od jednoho roku do deseti let, anebo na dobu neurčitou.
Podle §350b odst. 1 tr. řádu jakmile nabyde právní moci rozsudek, kterým byl uložen trest vyhoštění, předseda senátu zašle nařízení výkonu trestu Policii České republiky a vyzve zároveň odsouzeného, aby z České republiky neprodleně vycestoval.
Podle odst. 2 §350b tr. řádu nehrozí-li obava, že odsouzený, který je na svobodě, se bude skrývat nebo jinak mařit výkon trestu vyhoštění, může mu předseda senátu poskytnout přiměřenou lhůtu k obstarání jeho záležitostí. Tato lhůta nesmí být delší než jeden měsíc ode dne, kdy rozsudek nabyl právní moci.
Podle §350d tr. řádu jestliže se na odsouzeném, kterému byl pravomocně uložen trest vyhoštění, vykonává trest odnětí svobody, vyrozumí předseda senátu o nařízení výkonu trestu vyhoštění též příslušnou věznici. Policii České republiky v nařízení výkonu trestu podle §350b odst. 1 zároveň požádá, pokud je to třeba, o zajištění cestovních dokladů potřebných k výkonu trestu vyhoštění tak, aby tento trest bezprostředně navazoval na výkon trestu odnětí svobody.
Ze shora uvedených ustanovení mimo jiné vyplývá, že trest vyhoštění lze uložit samostatně nebo vedle jiného druhu trestu. Samostatně může být uložen za kterýkoli trestný čin, i když trestní zákon ve zvláštní části v příslušné sankci trest vyhoštění neobsahuje (§28 odst. 1 věta třetí). Vyhoštění však nebude praktické vedle trestu obecně prospěšných prací, vedle trestu zákazu činnosti nebo vedle podmíněného odsouzení.
Výkon trestu vyhoštění nelze podmíněně odložit a v případě, že by byl výjimečně uložen vedle podmíněného odsouzení, pak se vykoná ihned po právní moci rozsudku (§350b odst. 1 tr. řádu), resp. po uplynutí případných lhůt uvedených v §350b odst. 2, 3 tr. řádu. To vyplývá rovněž ze znění ustanovení §350d tr. řádu, podle něhož je důvodem k oddálení výkonu vyhoštění jen situace, kdy se na odsouzeném trest odnětí svobody skutečně vykonává (u podmíněného odsouzení by tedy muselo dojít k pravomocnému rozhodnutí o tom, že se podmíněně odsouzený neosvědčil a že trest vykoná). Při uložení trestu vyhoštění vedle nepodmíněného trestu odnětí svobody se trest vyhoštění vykoná až po výkonu trestu odnětí svobody (§350d tr. řádu), jestliže nepřichází v úvahu předání pachatele k výkonu trestu do jiného státu, anebo po upuštění od výkonu trestu odnětí svobody nebo jeho zbytku, po podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody nebo po prominutí zbytku trestu odnětí svobody rozhodnutím o amnestii (§350e tr. řádu).
Předseda senátu soudu prvního stupně vyzve odsouzeného, aby se ve stanovené lhůtě podrobil uloženému trestu, tedy aby z České republiky vycestoval. V této souvislosti předseda senátu neurčuje, do kterého státu má odsouzený vycestovat (zda do domovského, nebo třetího státu), a rozhodnutí v tomto směru je plně na odsouzeném. Soud rovněž nepodniká žádné kroky k tomu, aby odsouzenému obstaral náležitosti nutné k vycestování (cestovní a podobné doklady). Kromě výzvy k vycestování adresované odsouzenému se omezí na doručení nařízení výkonu tohoto trestu Policii České republiky.
Je pravdou, že zákon výslovně neřeší otázku, zda se doba, po kterou se pachatel, jemuž byl uložen časově omezený trest vyhoštění, zdržoval v době výkonu tohoto trestu na území České republiky, započítává do doby výkonu trestu. Vzhledem k nedostatku výslovné právní úpravy v uvedeném směru nutno dovodit, že i pobyt na území České republiky se do doby výkonu trestu vyhoštění započítává (srov. R 8/1969 obdobně u trestu zákazu činnosti), přičemž sankcí je možná trestní odpovědnost za trestný čin podle §171 odst. 1 písm. b). tr. zák.
Dobu, na kterou byl výkon trestu způsobem dle §350b odst. 2 tr. řádu fakticky odložen, nebude možné považovat za výkon trestu vyhoštění a započítávat ji do doby trvání tohoto trestu. Nebyla-li odsouzenému lhůta podle odstavce 2 poskytnuta, není důvodu stanovit počátek výkonu tohoto trestu jinak než u jiných trestů nespojených s odnětím svobody, tj. od právní moci odsuzujícího rozsudku (srov. např. postup při nařízení podmíněného odsouzení, zákazu činnosti nebo zákazu pobytu).
Podle §36 tr. zák. j estliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu. Je-li jedním z těchto trestů výjimečný trest odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let, rozumí se takovou nejvyšší výměrou doba dvaceti pěti let.
S ohledem na uvedené závěry je nutno konstatovat, že v případě trestu vyhoštění uloženého trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 5. 10. 2004, sp. zn. 91 T 131/2004, započal výkon tohoto trestu běžet počínaje dnem 22. 10. 2004, t.j. po skončení lhůty poskytnuté podle §350b odst. 2 tr. řádu a konec trestu tak připadal na den 22. 10. 2009. Soudní tajemnicí byl nesprávně uveden konec trestu dnem 5. 10. 2009, což ovšem ničeho nemění na faktu, že v době doručení trestního příkazu Městského soudu v Brně, sp. zn. 1 T 116/2009, obviněné I. K. (§314e odst. 5 tr. řádu), t.j. dne 11. 7. 2009, obviněná vykonala z trestu vyhoštění uloženého trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 5. 10. 2004, sp. zn. 91 T 131/2004, více jak čtyři roky a do vykonání trestu jí zbývalo 11 dnů a 3 měsíce. V době doručení trestního příkazu Městského soudu v Brně, sp. zn. 1 T 116/2009, měla obviněná, kromě uvedeného zbytku trestu vyhoštění vykonat ještě trest vyhoštění v trvání tří roků, který jí byl uložen trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 28. 4. 2006, sp. zn. 99 T 11/2006. Za daného stavu věci pak Městskému soudu v Brně rozhodujícímu ve věci vedené pod sp. zn. 1 T 116/2009, nic nebránilo v tom, aby poté co dospěl k závěru o vině trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. b) tr. zák. obviněné I. K. uložil mimo jiné trest vyhoštění na dobu tří let. Uložené tresty vyhoštění totiž ve svém souhrnu nepřesahují zákonem stanovenou maximální dobu pro trest vyhoštění na dobu určitou, t.j. deset let.
Pokud stěžovatelka v podané stížnosti pro porušení zákona namítala, že Městský soud v Brně trestním příkazem ze dne 11. 7. 2009, sp. zn. 1 T 116/2009, při ukládání trestu vyhoštění na dobu určitou porušil ustanovení §36 tr. zák., je třeba uvést, že tomu tak není, když do běhu trestu vyhoštění se započítává i doba, po kterou se odsouzený nacházel na území České republiky.
Nelze ani konstatovat porušení ustanovení §2 odst. 5 tr. řádu, které shledává stěžovatelka, neboť nalézací soud provedl dostatečná skutková zjištění nejen ve vztahu k nenapadenému výroku o vině, ale rovněž ve vztahu k volbě adekvátního druhu trestu a jeho výměry. Důkazy, které měl v tomto směru k dispozici, vyhodnotil způsobem, který není v rozporu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu.
Nejvyšší soud vzhledem k argumentaci výše uvedené neshledal podanou stížnost pro porušení zákona důvodnou, a proto ji podle §268 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl.
.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. září 2010
Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a