ECLI:CZ:NS:2010:4.TZ.61.2010.1
sp. zn. 4 Tz 61/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 22. září 2010 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. S. , proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. 2 T 24/2010, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. 2 T 24/2010, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §3 odst. 1 a §63 odst. 1 tr. zákoníku v neprospěch obviněného J. S.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Liberci se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. 2 T 24/2010, byl obviněný J. S. uznán vinným ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 zák. č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.), kterého se podle skutkové věty výroku předmětného trestního příkazu dopustil jednáním ze dne 15. 12. 2009, za což byl odsouzen podle §224 odst. 2 tr. zák. za užití §45 odst. 1, 2 tr. zák. a §45a odst. 4 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. mu byl současně uložen trest zákazu činnosti řízení motorových vozidel v trvání 4 let a podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit poškozené Vojenské zdravotní pojišťovně České republiky škodu ve výši 5.117,- Kč. Daný trestní příkaz nabyl právní moci dne 16. 4. 2010.
Proti uvedenému pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. 2 T 24/2010, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. S. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení §63 odst. 1 tr. zákoníku v neprospěch obviněného J. S.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že podle ustanovení §63 odst. 1 tr. zákoníku může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 300 hodin a tím, že Okresní soud v Liberci uložil obviněnému trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, překročil nejvyšší možnou výměru pro uložení tohoto trestu o 100 hodin. Závěrem stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. 2 T 24/2010, byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. S. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle ustanovení §63 odst. 1 tr. zákoníku (zákona č. 40/2009 Sb., ve znění zákona č. 306/2009 Sb.) může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 300 hodin.
Podle ustanovení §3 odst. 1 tr. zákoníku lze pachateli uložit vždy pouze takový druh trestu, který dovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se o trestném činu rozhoduje.
Obviněný J. S. byl stíhán pro trestný čin spáchaný dne 15. 12. 2009, tedy ještě před nabytím účinnosti nového trestního zákoníku (zákona č. 40/2009 Sb., ve znění zákona č. 306/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010) a příslušný trestní příkaz byl vydán dne 30. 3. 2010, tedy již za účinnosti nového trestního zákoníku. Vzhledem ke skutečnosti, že použití nové právní úpravy by pro obviněného nebylo příznivější, rozhodující soud správně použil základní pravidlo pro použití časové působnosti (§16 odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 1 tr. zákoníku) a uznal obviněného J. S. vinným ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. (tj. dřívějšího zák. č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009). Při použití dřívější trestně právní normy však nelze uložit trest přesahující horní hranici sazby, kterou pro příslušný druh trestu připouští zákon účinný v době, kdy se o trestu rozhoduje, což vyplývá z ustanovení §3 odst. 1 trestního zákoníku.
V návaznosti na výše uvedené proto Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že Okresní soud v Liberci tím, že obviněnému J. S. uložil trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, porušil zákon ve výroku o ukládaném trestu v ustanoveních §3 odst. 1 a §63 odst. 1 tr. zákoníku, neboť uložený trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin přesáhl o 100 hodin nejvyšší výměru dovolenou trestním zákoníkem pro trest obecně prospěšných prací, která je stanovena na 300 hodin.
Podle §266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.
Podle názoru Nejvyššího soudu České republiky je třeba překročení horní hranice zákonné trestní sazby některého druhu trestu zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu §266 odst. 2 tr. ř.
Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.
Nejvyšší soud České republiky proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. 2 T 24/2010, byl porušen zákon v ustanoveních §3 odst. 1 a §63 odst. 1 tr. zákoníku v neprospěch obviněného J. S. a podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, neboť výrok o vině v trestním příkazu nemůže sám o sobě zůstat pravomocný se zřetelem na důsledky případně podaného odporu proti výroku o trestu uvedené v §314g odst. 2 tr. ř. (podáním odporu se ruší celý trestní příkaz). Nejvyšší soud České republiky dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Okresnímu soudu v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl a aby při rozhodování o trestu obviněného J. S. respektoval všechna zákonná ustanovení pro ukládání trestu, včetně ustanovení §3 odst. 1 a §63 odst. 1 tr. zákoníku. Nejvyšší soud České republiky v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného J. S., tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. září 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal