ECLI:CZ:NS:2010:4.TZ.62.2010.1
sp. zn. 4 Tz 62/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 4. listopadu 2010 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné I. Š. , proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Rakovníku ze dne 26. 3. 2010, sp. zn. 2 T 59/2010, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Trestním příkazem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 26. 3. 2010, sp. zn. 2 T 59/2010 a v řízení předcházejícím b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §314e odst. 1 a §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněné I. Š.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Rakovníku se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 26. 3. 2010, sp. zn. 2 T 59/2010, byla obviněná I. Š. uznána vinnou ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku předmětného trestního příkazu dopustila tím, že dne 25. 2. 2010 v dopoledních hodinách řídila osobní automobil značky Renault Clio, z obce K. do P., když byla v obci J., okr. R., kontrolována policejní hlídkou, bylo testerem značky Drugwipe 5+ v jejím dechu zjištěno požití návykové látky typu Amphetamin a v později odebraném vzorku krve pak množství 23 ng/ml látky obsahující konabioid a 208 ng/ml látky obsahující Amphetamin.
Za popsané jednání byla obviněná I. Š. odsouzena podle §274 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců, podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku jí byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněné současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání 2 roků. Daný trestní příkaz nabyl právní moci dne 16. 4. 2010.
Proti uvedenému pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Rakovníku ze dne 26. 3. 2010, sp. zn. 2 T 59/2010, podal následně ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné I. Š. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních §274 odst. 1 tr. zákoníku a §314e odst. 1 tr. ř. a v řízení předcházejícím též v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř., §105 odst. 1 tr. ř. a §12 odst. 2 tr. zákoníku v neprospěch obviněné I. Š.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že podle ustanovení §274 odst. 1 tr. zákoníku se přečinu ohrožení pod vlivem návykové může dopustit pouze ten, kdo vykonává zákonem předpokládanou činnost ve stavu vylučujícím způsobilost k jejímu bezpečnému vykonávání, nepostačuje stav, kdy se pachatel z důvodu předchozího požití návykových látek nachází ve stavu, kdy je jeho způsobilost k vykonávání uvedené činnosti pouze nepodstatně snížena. Podle ustálené soudní praxe žádný řidič není schopen bezpečně ovládat motorové vozidlo, dosáhne-li hladina alkoholu v jeho krvi nejméně 1,00 g/kg (1 promile). Pokud je u řidiče zjištěno menší množství alkoholu v krvi, je vždy nutno prokázat, zda jeho schopnost řídit vozidlo byla skutečně snížena v rozsahu, který předpokládá ustanovení §274 tr. zákoníku. Pro případ jiných návykových látek nebyl zatím stanoven žádný toleranční limit, tím spíše je proto nutno stav vylučující způsobilost náležitým způsobem dokazovat (svědeckými výpověďmi příslušných policistů, spolujezdců, lékařů, apod.). Dle názoru ministra spravedlnosti na základě provedených důkazů není možno učinit závěr, že obviněná řídila motorové vozidlo ve stavu vylučujícím způsobilost k jeho bezpečnému ovládání. Obviněná sice měla při jízdě s motorovým vozidlem prokazatelně v těle návykovou látku, avšak v jejím chování se vliv návykové látky blíže neprojevoval. Bylo proto na místě provést důkaz znaleckým posudkem, kterým by bylo kvalifikovaným způsobem zjištěno, zda se obviněná I. Š. skutečně nacházela ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorového vozidla v důsledku předchozího požití návykové látky či nikoli. Dle ministra spravedlnosti nalézací soud nedostatečně zjistil skutkový stav věci a již provedené důkazy chybně zhodnotil.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 26. 3. 2010, sp. zn. 2 T 59/2010, byl porušen zákon v neprospěch obviněné I. Š. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř., příp. podle §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle ustanovení §274 odst. 1 tr. zákoníku se přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky dopustí ten, kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku.
Pro stav vylučující způsobilost neexistuje žádná konkrétní definice, neboť různé návykové látky působí na člověka odlišně a rozdílně ho ovlivňují i se zřetelem k provozované činnosti, proto je v každém jednotlivém případě nutno zkoumat, jakou měrou byla požitou návykovou látkou ovlivněna schopnost vykonávat pachatelem provozovanou činnost. Z formulace je však zřejmé, že k naplnění všech znaků skutkové podstaty přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky nepostačuje stav, kdy se pachatel z důvodu předchozího požití návykových látek nachází ve stavu, kdy je jeho způsobilost k vykonávání příslušné činnosti pouze nepodstatně snížena. Takové jednání pachatele by mohlo naplnit pouze skutkovou podstatu přestupku.
Zaměstnáním nebo jinou činností ve smyslu §274 odst. 1 tr. zákoníku se rozumí takové zaměstnání nebo činnost, jejíž bezpečný výkon vyžaduje soustředěnou pozornost a schopnost správně vnímat a pohotově reagovat na vznikající situaci, přičemž i menší oslabení těchto schopností vlivem návykové látky vyvolává možnost ohrožení chráněných zájmů určitého rozsahu a intenzity (ohrožení života nebo zdraví lidí, tj. více osob, nebo možnost vzniku značné škody na majetku). Za typickou činnost v tomto smyslu se považuje řízení motorového vozidla, které vyžaduje schopnost soustředění, správných a včasných vjemů a pohotových reakcí na situaci vznikající v dopravním provozu. Řízení motorového vozidla řidičem, který požil určité množství návykové látky, je nutno považovat za činnost ve smyslu ustanovení §274 tr. zákoníku, poněvadž možnost ohrožení chráněných zájmů vyplývá již z povahy vozidla, které svou hmotností a motorickou silou může způsobit závažné destrukční účinky. Právě tato povaha motorových vozidel způsobuje, že následky dopravních nehod v silničním provozu jsou zpravidla závažné, přičemž je jim úměrná i zákonem předpokládaná intenzita ohrožení (srov. rozhodnutí č. 1/1966 Sb. rozh. tr.). Ohrožení nastává již při zahájení jízdy a podobně je tomu i při ostatních činnostech.
Podle ustanovení §130 tr. zákoníku se návykovou látkou rozumí alkohol, omamné látky, psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování.
Nejvyšší soud České republiky po prostudování předloženého spisového materiálu zjistil, že obviněná I. Š. byla dne 25. 2. 2010 v 10.50 hodin v obci J. kontrolována policejní hlídkou. Při této kontrole se podrobila dechové zkoušce na přítomnost alkoholu s negativním výsledkem a dále byl u ní proveden test na přítomnost jiných návykových látek přístrojem Drugwipe 5+ s pozitivním výsledkem na Amphetamin. Obviněná doznala, že dne 22. 2. 2010 kolem 23.00 hodin užila půlku cigarety marihuany. Z úředního záznamu Policie České republiky o kontrole řidiče podezřelého z požití alkoholických nápojů nebo jiné návykové látky před anebo během jízdy ze dne 25. 2. 2010 (č. l. 15 spisu) mimo jiné vyplývá, že policisty bylo chování obviněné hodnoceno jako hyperaktivní, nálada nenápadná, pohyby koordinované, orientace normální, postoj i chůze jistá, řeč, paměť, barva kůže i oči normální. Zápach alkoholu ani zápach konopí nebyl zjištěn, viditelné vpichy po nitrožilní aplikaci jiné návykové látky nebyly zjištěny.
Následně byla obviněná vyzvána k podrobení se lékařskému vyšetření a k odběru krve a moči. S lékařským vyšetřením bylo započato dne 25. 2. 2010 v 11.50 hodin. Dle lékařky provádějící vyšetření bylo vědomí obviněné I. Š. jasné, chování zdvořilé, nálada i řeč normální, zornice široké, nosní přepážka normální, nystagmus při pohledu doprava, chůze jistá, stoj o jedné noze +, pokus prstr-nos+, abstinenční příznaky ne. V odebraných vzorcích byla zjištěna přítomnost 23 ng/ml látky obsahující konabioid a 208 ng/ml látky obsahující Amphetamin.
Z výše uvedených skutečností je zřejmé, že obviněná I. Š. řídila motorové vozidlo po předchozím požití výše zmíněných návykových látek, navíc sama doznala vykouření poloviny cigarety marihuany v době několika desítek hodin před příslušnou silniční kontrolou. Je však třeba zdůraznit, že ze závěrů lékařského vyšetření obviněné ani ze záznamů Policie České republiky ohledně dané silniční kontroly nevyplývají žádné skutečnosti, ze kterých by bylo možno dovodit, že by se obviněná nacházela ve stavu vylučujícím způsobilost k bezpečnému řízení motorového vozidla a že tedy svým jednáním naplnila znaky skutkové podstaty přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku.
Podle poznatků lékařské vědy není žádný řidič (ani nadprůměrně disponovaný) schopen bezpečně řídit motorové vozidlo, dosáhne-li hladina alkoholu v jeho krvi nejméně 1,00 g/kg (1 promile). V případech, kdy bylo u řidiče zjištěno menší množství alkoholu v krvi než 1 promile je vždy nutno prokázat, že jeho schopnost řídit motorové vozidlo byla skutečně snížena v rozsahu, jaký předpokládá ustanovení §274 tr. zákoníku. Důkazem o míře ovlivnění obviněného alkoholem a snížení jeho řidičských schopností mohou být např. svědecké výpovědi policistů, lékařů, spolujezdců, apod. U jiných návykových látek než alkoholu nebyl dosud obecně stanoven žádný limit, proto je třeba zjišťovat konkrétní stav ovlivnění takovou látkou a porovnat ho s ustáleným posuzováním stavu vylučujícím způsobilost, který byl přivozen alkoholem, a to zpravidla za pomoci znalce.
Pro úplnost je třeba dodat, že přístroj Drugwipe 5+ je schopen pouze orientačně indikovat přítomnost návykové látky v těle testované osoby, ale není pomocí něj možno určit její množství, popř. stupeň ovlivnění testovaného návykovou látkou. Informaci o množství návykových látek v těle dotyčné osoby je možno získat laboratorním zkoumáním vzorku krve a moči, avšak ani na základě výsledků tohoto zkoumání nelze bez dalšího konstatovat, že testovaná osoba (obviněná) se v době řízení motorového vozidla nacházela ve stavu vylučujícím jeho bezpečné ovládání.
Danou problematikou se Nejvyšší soud České republiky v průběhu své rozhodovací činnosti již zabýval a při svém rozhodování dospěl k názoru, že pouhé zjištění, že obviněný byl v kritické době pod vlivem návykových látek, samo o sobě nepostačuje pro závěr, že v důsledku toho byl ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorového vozidla. Vždy je totiž nutné zjistit, jaký vliv měly požité návykové látky na způsobilost konkrétní osoby k výkonu činnosti, kterou má na mysli ustanovení §274 tr. zákoníku, tedy do jaké míry tuto způsobilost omezily či zda ji přímo vyloučily (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. 6 Tdo 252/2010).
V případě projednávané věci obviněná měla sice při jízdě s motorovým vozidlem prokazatelně v těle návykovou látku, avšak v jejím chování se vliv návykové látky blíže neprojevoval, což potvrdila i příslušná policejní hlídka provádějící silniční kontrolu a lékařka provádějící lékařské vyšetření obviněné. Jediným možným způsobem, kterým bylo možno kvalifikovaným způsobem zjistit, zda se obviněná I. Š. skutečně nacházela ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorového vozidla z důvodu předchozího požití návykové látky ve smyslu ustanovení §274 odst. 1 tr. zákoníku, bylo proto provedení důkazu znaleckým posudkem z oborou zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který však proveden nebyl.
Podle ustanovení §314e odst. 1 tr. ř. může samosoudce bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, a to i ve zjednodušeném řízení konaném po zkráceném přípravném řízení.
Z obsahu příslušného trestního spisu vyplývá, že Okresní soud v Rakovníku v této trestní věci nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, navíc chybně zhodnotil již provedené důkazy, neboť tyto neumožňují učinit ucelený závěr o tom, že se obviněná z důvodu předchozího požití návykových látek nacházela ve stavu vylučujícím bezpečné ovládání motorového vozidla.
Nejvyšší soud České republiky se na základě výše rozvedených skutečností ztotožnil s názorem ministra spravedlnosti uvedeným ve stížnosti pro porušení zákona, že Okresní soud v Rakovníku tím, že trestním příkazem ze dne 26. 3. 2010, sp. zn. 2 T 59/2010, uznal obviněnou I. Š. vinnou ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, aniž by měl k dispozici důkazy, na základě kterých bylo možno bez jakýchkoli pochybností uzavřít, že došlo k naplnění všech znaků skutkové podstaty daného přečinu, porušil zákon v ustanovení §314e odst. 1 tr. ř. a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněné I. Š.
Nejvyšší soud České republiky proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 26. 3. 2010, sp. zn. 2 T 59/2010 a v řízení předcházejícím byl porušen zákon v ustanoveních §314e odst. 1 a §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněné I. Š. a podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz v celém rozsahu zrušil. Nejvyšší soud České republiky dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Okresnímu soudu v Rakovníku, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud České republiky v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněné I. Š., tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněné (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. listopadu 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal