ECLI:CZ:NS:2010:4.TZ.72.2010.3
sp. zn. 4 Tz 72/2010-I-38
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 15. prosince 2010 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného V. H., proti usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 23. 2. 2010, sp. zn. 8 T 81/2007, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. řádu rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Okresního soudu v Jičíně ze dne 23. 2. 2010, sp. zn. 8 T 81/2007, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §65 odst. 2, §56 odst. 2 písm. b), a §2 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb. v neprospěch obviněného V. H.
Napadené usnesení se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Jičíně se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jičíně vydal dne 18. 9. 2007 pod sp. zn. 8 T 81/2007, trestní příkaz, jímž byl obviněný V. H. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb. (dále jen tr. zákona), za což mu byl podle §43 odst. 1, §44 odst. 1, 3 tr. zákona uložen trest obecně prospěšných prací v trvání 300 hodin. Obviněnému byla uložena povinnost, aby dle svých sil během výkonu tohoto trestu uhradil dlužné výživné a řádně platil běžné výživné.
Podkladem výroku o vině bylo zjištění, že obviněný v období od 1. 9. 2006 do doby zahájení trestního stíhání dne 9. 8. 2007 v místě svého trvalého bydliště ani jinde úmyslně neplnil svou vyživovací povinnost na nezletilého syna L. D. ve výši 1.500,- Kč měsíčně, jak mu bylo stanoveno rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 21. 9. 1998, sp. zn. P 39/1996, který nabyl právní moci dne 9. 10. 1998, a to každého pátého dne v měsíci předem k rukám matky dítěte M. D., takže za výše uvedené období dluží na výživném částku ve výši nejméně 18.000,- Kč.
Citovaný trestní příkaz nabyl právní moci dne 21. 11. 2007.
Okresní soud v Jičíně poté vydal dne 16. 6. 2008 usnesení sp. zn. 8 T 81/2007, jímž obviněnému podle §336 odst. 2 tr. řádu nařídil výkon trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin u Městského úřadu v Jičíně – Technických služeb. Obviněnému stanovil povinnost dostavit se do čtrnácti dnů na Technické služby města Jičína k projednání podmínek výkonu uloženého trestu. Toto usnesení bylo obviněnému doručeno do vlastních rukou dne 27. 6. 2008.
Obviněný však výkon trestu obecně prospěšných prací nezahájil do data 8. 10. 2008, jak plyne ze zprávy Probační a mediační služby ČR, středisko v Jičíně. Stejné středisko pak přípisem ze dne 1. 12. 2008 navrhlo okresnímu soudu, aby rozhodl o přeměně nevykonaného trestu obecně prospěšných prací v nepodmíněný trest odnětí svobody, neboť obviněný s výkonem trestu nezapočal a o jeho výkon ani neprojevil zájem.
Na podkladě tohoto podnětu okresní soud ve věci opakovaně stanovil termíny veřejných zasedání, v nichž mělo být o návrhu na přeměnu trestu rozhodnuto, obviněnému se však nepodařilo doručit předvolání k veřejnému zasedání, takže nařízená jednání byla opakovaně odročována a posléze bylo delší dobu pátráno po pobytu obviněného. Ve veřejném zasedání konaném dne 23. 2. 2010 poté Okresní soud v Jičíně vydal usnesení pod sp. zn. 8 T 81/2007, jímž podle §65 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb. (dále jen tr. zákoník) přeměnil nevykonaný trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin v nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 300 dnů, pro jehož výkon obviněného podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil obviněného do věznice s dozorem. Usnesení nabylo právní moci dne 27. 2. 2010.
Proti posledně citovanému usnesení podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. řádu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného V. H. Namítal v ní, že napadeným rozhodnutím byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních §65 odst. 2, §56 odst. 2 písm. b) a §2 odst. 1 tr. zákoníku. Podle názoru stěžovatele okresní soud vadně vyložil posledně citované zákonné ustanovení o časové působnosti nového zákona a neujasnil si, užití kterého zákona je pro obviněného příznivější. V opačném případě by totiž musel postupovat podle zákona č. 140/1961 Sb., který stanoví příznivější poměr při přeměňování trestu obecně prospěšných prací v nepodmíněný trest odnětí svobody, takže závěr o nutnosti aplikovat trestní zákoník a z něj vyplývající uložení přísnější výměry trestu, je porušením zákona v neprospěch obviněného.
V petitu svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle §268 odst. 2 tr. řádu, že napadeným usnesením byl porušen zákon v namítaném rozsahu v neprospěch obviněného, aby podle §269 odst. 2 tr. řádu toto usnesení zrušil včetně všech na něj obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky buďto věc podle §270 odst. 1 tr. řádu přikázal Okresnímu soudu v Jičíně s pokynem znovu v ní jednat a rozhodnout, případně, aby podle §271 odst. 1 tr. řádu ve věci rozhodl sám. Navrhl také postup podle §275 odst. 4, věta druhá tr. řádu, tj., aby výkon trestu odnětí svobody byl obviněnému přerušen, neboť v současné době obviněný vykonává již druhou polovinu shora uvedeného trestu odnětí svobody.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Od 1. 1. 2010 je účinný nový trestní zákoník (zákon č. 40/2009 Sb. ve znění novely), který v §2 stanoví podmínky trestnosti činu a dobu jeho spáchání. Podle odstavce 1 se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Podle pozdějšího jen tehdy, jestliže je to pro pachatele příznivější. Trestností činu nutno rozumět možnost, že pachatel je pro určitý trestný čin odsouzen, tj. po zažalování činu bude pro tento trestný čin uznán vinným a uložen mu trest či jiná trestní sankce. Trestnost činu je tedy charakteristikou činu jako činu soudně trestného, jehož druh, povaha i sankce musí být popsána v trestním zákoně. Jsou to tedy všechny podmínky relevantní pro výrok o vině i trestu (srov. Šámal, Pavel a kol., Trestní zákoník I, Komentář, str. 39, l. vydání 2009, C.H.Beck).
Jestliže za účinnosti trestního zákona č. 140/1961 Sb. nastaly podmínky pro rozhodnutí, že je nutno celý či nevykonaný zbytek uloženého trestu obecně prospěšných prací přeměnit v nepodmíněný trest odnětí svobody, pak podle ustanovení §45a odst. 4 tr. zákona platilo, že každé, i jen započaté dvě hodiny nevykonaného trestu obecně prospěšných prací, se počítají za jeden den odnětí svobody. Znamená to, že v konkrétním případě by při použití tohoto právního předpisu byl obviněnému přeměněn trest 300 hodin obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody v trvání 150 dnů.
Podle ustanovení §65 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, je takováto přeměna trestu obecně prospěšných prací stanovena tak, že každá i jen započatá jedna hodina takovéhoto nevykonaného trestu se počítá za jeden den odnětí svobody. V konkrétním případě tak bylo přeměněno nevykonaných 300 hodin trestu obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody v trvání 300 dnů.
V posuzované trestní věci bylo na místě při úvaze, který zákon bude aplikován a které podmínky jsou pro obviněného příznivější pro posouzení trestnosti, porovnat výše citovaná zákonná ustanovení, přičemž je zřejmé, že nová právní úprava v trestním zákoníku pro obviněného příznivější není. Bylo proto při přeměně trestu nutno užít ustanovení §45 odst. 4 tr. zákona a při zařazení obviněného pro výkon trestu postupovat v intencích ustanovení §39a odst. 2 písm. b) tr. zákona, nikoli podle §56 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Aplikace zákonných ustanovení trestního zákoníku byla v daném případě porušením zákona v neprospěch obviněného.
Nejvyšší soud vzhledem k těmto závěrům podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Jičíně ze dne 23. 2. 2010, sp. zn. 8 T 81/2007, byl porušen zákon v ustanoveních §65 odst. 2, §56 odst. 2 písm. b), §2 odst. 1 tr. zákoníku v neprospěch obviněného V. H. Podle §269 odst. 2 tr. řádu napadené usnesení zrušil, současně pak zrušil i všechna další rozhodnutí, na toto usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc podle §270 odst. 1 tr. řádu přikázal Okresnímu soudu v Jičíně, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Při rozhodování o přeměně trestu obecně prospěšných prací bude okresní soud postupovat v intencích právního názoru, který v tomto rozsudku Nejvyšší soud vyslovil (§270 odst. 4 tr. řádu).
Rozhodnutí o přerušení výkonu trestu učinil Nejvyšší soud odděleně v neveřejném zasedání dne 29. 11. 2010 za podmínek §275 odst. 4 tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. prosince 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á