ECLI:CZ:NS:2010:4.TZ.73.2009.1
sp. zn. 4 Tz 73/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 5. ledna 2010 v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného A. T., proti usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 27. 6. 2008, sp. zn. 29 T 114/2005, a podle §268 odst. 2 , §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 27. 6. 2008, sp. zn. 29 T 114/2005, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §314c odst. 1 písm. b), §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. a v řízení předcházejícím v §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného A. T.
Napadené usnesení se zrušuje .
Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Chomutově se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Ministryně spravedlnosti podala podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného A. T. proti usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 27. 6. 2008 sp. zn. 29 T 114/2005, které nabylo právní moci dne 15. 7. 2008.
Citovaným usnesením samosoudce Okresního soudu v Chomutově podle §314c odst. 1 písm. b) tr. ř. za použití §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. zastavil trestní stíhání obviněného A. T. pro skutek spočívající v tom, že společně s L. B., po předchozí dohodě dne 16. 6. 2004, kolem 17.00 hod., na skládce dřeva vodní nádrže S. u obce R.-K. R., okres Ch., odcizili celkem 0,63 m3 smrkového dřeva v hodnotě 227,- Kč k tíži V. l. a s. ČR, s.p., L. s. V. tak, že dřevo pořezali na špalky a naložili do přívěsu osobního automobilu a odvezli, ačkoli byl v posledních třech letech za takový čin kvalifikovaný jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3, písm. b) tr. zák. potrestán rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 6 T 112/1999 ze dne 17. 5. 2000 nepodmíněným trestem odnětí svobody v trvání 3 roků ve věznici s ostrahou, který zčásti vykonal a byl dne 25. 6. 2003 podmíněně propuštěn, v němž byl obžalobou spatřován trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák.
Stěžovatelka ve svém podání namítá, že uvedeným usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 27. 6. 2008 sp. zn. 29 T 114/2005 byl porušen zákon v ustanoveních §314c odst. 1 písm. b), §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanovení §6 tr. zák. v neprospěch obviněného A. T. (Z následujícího obsahu podané stížnosti pro porušení zákona je zjevné, že stěžovatelka měla na mysli ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. a nikoli ustanovení §6 tr. zák.). Kromě již zmíněných ustanovení trestního řádu stěžovatelka poukázala i na obsah ustanovení §67 odst. 1 písm. d), odst. 3, odst. 4 tr. zák. a §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. a konstatovala, že samosoudce Okresního soudu v Chomutově se těmito ustanoveními neřídil, když rozhodl o zastavení trestního stíhání obviněného podle §314c odst. 1 písm. b) tr. ř. a nikoli podle písm. a) předmětného ustanovení.
Pokud jde o předložený spisový materiál, stěžovatelka poukazuje, že ke sdělení obvinění A. T. i jeho spolupachateli došlo dne 15. 7. 2004. Dalšími úkony majícími účinek přerušení promlčení trestního stíhání byl výslech obviněného L. B., výslech obviněného A. T., úkony podle §166 tr. ř. ze dne 8. 12. 2004 a 21. 12. 2004 a podání obžaloby dne 13. 5. 2005. Od podání obžaloby nebyl proveden žádný úkon, kterým by se podle §67 odst. 3 písm. a) tr. zák. přerušilo promlčení trestního stíhání. Provedené úkony, vyžadování trestních spisů, zprávy o pověsti apod., byly zcela formálního rázu, neboť nesměřovaly k trestnímu stíhání obviněného. Promlčení nebylo přerušeno ani podle §67 odst. 3 písm. b) tr. zák. V promlčecí době obviněný A. T. nespáchal trestný čin, na který by trestní zákon stanovil trest stejný nebo přísnější. Obžaloba v této trestní věci byla podána pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. V promlčecí době obviněný spáchal trestné činy podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a §180d tr. zák., tedy trestné činy, na které v době jejich spáchání stanovil trestní zákon mírnější trest. Pokud jde o protokol ze spisu 29 T 227/2005 založený na č. l. 82 spisu sp. zn. 29 T 114/2005, v němž je uvedeno, že obviněný byl k soudci Okresního soudu v Chomutově předveden na základě příkazu k zatčení, stěžovatelka poukazuje na údaj o bydlišti obviněného uvedený v protokole, kde obviněný uvádí, že se zdržuje v místě trvalého bydliště. Nedošlo tedy ani ke stavení promlčení podle §67 odst. 2 písm. a), b) tr. zák. Nebyla tudíž zjištěna žádná zákonná překážka, pro kterou by nebylo možno postavit obviněného před soud.
Stěžovatelka dále poukazuje, že z opatřených zpráv o pověsti vyplývalo místo pravděpodobného pobytu obviněného a z dalšího šetření, že část promlčecí doby strávil ve výkonu trestu odnětí svobody. Soud se informacemi o pobytu obviněného nezabýval, hlavní líčení nenařídil ani neučinil žádné jiné rozhodnutí. Ve spise není založena žádná listina o pátrání ve věci sp. zn. 29 T 114/2005. Obviněný se v promlčecí době nezdržoval v cizině. Tento závěr lze učinit z opatřených zpráv o pověsti a z četnosti spáchaných trestných činů podle §171 odst. 1 písm. c) a §180d tr. zák. obviněným v promlčecí době. Z uvedeného proto jednoznačně vyplývá, že v trestním řízení obviněného A. T. došlo k promlčení trestního stíhání obviněného a že toto mělo být zastaveno z důvodu nepřípustnosti pro jeho promlčení, tedy z důvodu pro obviněného příznivějšího, a nikoli z důvodu, že trest, k němuž může trestní stíhání vést, je zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému uložen nebo který ho podle očekávání postihne.
V závěru stížnosti pro porušení zákona proto ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 27. 6. 2008 sp. zn. 29 T 114/2005 byl porušen zákon v ustanoveních §314c odst. 1 písm. b), §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného A. T. Podle §269 odst. 2 tr. ř. aby napadené usnesení Okresního soudu v Chomutově zrušil a zrušil také všechna další rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř., případně podle §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle §314c odst. 1 písm. b) tr. ř. samosoudce obžalobu a návrh na potrestání předběžně neprojednává, přezkoumá je však z hledisek uvedených v §181 odst. 1 a §186 tr. ř. Podle výsledků přezkoumání samosoudce může zastavit trestní stíhání, jsou-li tu okolnosti uvedené v §172 odst. 2 tr. ř.
Podle §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. státní zástupce může zastavit trestní stíhání je-li trest, k němuž může trestní stíhání vést, zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému již uložen nebo který ho podle očekávání postihne.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §67 odst. 1 písm. d) tr. zák. trestnost činu zaniká uplynutím promlčecí doby, jež činí tři léta u ostatních trestných činů (tj. – horní hranice trestu méně než tři léta).
Podle §67 odst. 2 tr. zák. se do promlčecí doby nezapočítává
a) doba, po kterou nebylo možno pachatele postavit před soud pro zákonnou překážku,
b) doba, po kterou se pachatel zdržoval v cizině,
c) zkušební doba podmíněného zastavení trestního stíhání.
Podle §67 odst. 3 tr. zák. se promlčení trestního stíhání přerušuje
a) sdělením obvinění pro trestný čin, o jehož promlčení jde, jakož i po něm následujícími úkony policejního orgánu, státního zástupce nebo soudu směřujícími k trestnímu stíhání pachatele, nebo
b) spáchá-li pachatel v promlčecí době trestný čin nový, na který tento zákon stanoví trest stejný nebo přísnější.
Podle §67 odst. 4 tr. zák. přerušením promlčení počíná nová promlčecí doba.
Podle §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, je-li trestní stíhání promlčeno.
Po přezkoumání předmětného trestního spisu byl Nejvyšší soud nucen konstatovat, že Okresní soud v Chomutově se výše citovanými ustanoveními neřídil, když rozhodl o zastavení trestního stíhání obviněného podle §314c odst. 1 písm. b) a §172 odst. 2 písm. a) tr. ř.
Podle §67 odst. 1 tr. zák. zaniká trestnost činu uplynutím promlčecí doby, která je konkrétně uvedena v písm. a) až d) cit. ustanovení. V projednávané věci, v níž byla trestná činnost obviněného v obžalobě posouzena jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., u něhož zákon ve zvláštní části stanoví trest odnětí svobody až na dvě léta, je podle §67 odst. 1 písm. d) tr. zák. promlčecí doba stanovena na tři léta. Z dikce tohoto ustanovení plyne, že při promlčení trestního stíhání zaniká trestní odpovědnost pachatele trestného činu uplynutím doby stanovené zákonem. Důvody promlčení jsou především hmotně právní, protože uplynutím času postupně slábne, až docela zaniká potřeba trestněprávní reakce na trestný čin, a to jak z hlediska generální prevence (např. na trestný čin se zapomíná, negativní ovlivnění společenského vědomí mizí a nebezpečnost činu se snižuje), tak i z hlediska prevence individuální (u pachatele, který nespáchal další trestný čin stejně nebo přísněji trestný, se předpokládá pozitivní změna jeho osoby, která rovněž přestala být pro společnost nebezpečnou). Zanikla-li uplynutím doby nebezpečnost činu pro společnost, je důvodný i zánik trestní odpovědnosti za takový čin. K těmto důvodům pak podpůrně přistupují i důvody procesní, které spočívají v obtížích při dokazování spojených s tím, že uplynutím času se oslabuje síla důkazních prostředků (např. svědci zapomínají), protože ty pozbývají spolehlivosti, nebo je nelze vůbec opatřit. Další důvod lze spatřovat v tom, aby byly orgány činné v trestním řízení stimulovány k potřebné aktivitě při plnění svého poslání a k urychlení trestního řízení. Jedinou podmínkou zániku trestnosti činu je tedy uplynutí zákonem stanovené promlčecí doby uvedené v §67 odst. 1 tr. zák.
Okolnosti, které mají vliv na běh promlčecí doby, jsou uvedeny v §67 odst. 2 až 4 tr. zák. Podle §67 odst. 3 písm. a) tr. zák. se promlčení trestního stíhání přerušuje sdělením obvinění pro trestný čin, o jehož promlčení jde, jakož i po něm následujícími úkony policejního orgánu, státního zástupce nebo soudu, směřujícími k trestnímu stíhání pachatele. Podle písm. b) (§67 odst. 3 tr. zák.) se promlčení trestního stíhání přerušuje spáchá-li pachatel v promlčecí době trestný čin nový, na který tento trestní zákon stanoví trest stejný nebo přísnější. Podle uvedených ustanovení se promlčení trestního stíhání přerušuje a začíná proto běžet nová promlčecí doba jednak sdělením obvinění pro trestný čin, o jehož promlčení jde, jakož i po něm následujícími úkony policejního orgánu, státního zástupce nebo soudu směřujícími k trestnímu stíhání pachatele, a jednak spácháním nového trestného činu, na který zákon stanoví trest stejný nebo přísnější. Určité úkony již v důsledku své povahy směřují k trestnímu stíhání, tedy způsobují přerušení promlčecí doby vždy (např. sdělení obvinění pro trestný čin, o jehož promlčení jde, ve formě zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 tr. ř., podání obžaloby ve smyslu §176 a §180 tr. ř., předvolání obviněného k výslechu podle §90 tr. ř.), u ostatních úkonů je však nutno posoudit jejich způsobilost přivodit přerušení promlčecí doby podle konkrétních okolností případu, a to vzhledem k tomu, zda jde o úkony skutečně směřující k trestnímu stíhání obviněného.
Jestliže trestní zákon v ustanovení §67 odst. 3 písm. a) tr. zák. s přerušením promlčecí doby spojuje „úkon směřující k trestnímu stíhání pachatele“, musí jít o úkon, provedený až po sdělení obvinění ve výše uvedeném smyslu (arg. slovy „…jakož i po něm následujícími úkony…“) a musí to být úkon učiněný některým z orgánů činných v trestním řízení, tedy policejním orgánem, státním zástupcem nebo soudem. Mezi takové úkony patří např. předvolání nebo předvedení obviněného k výslechu (§90 tr. ř.), vydání příkazu k zatčení (§69 tr. ř.), opatření k vypátrání pobytu obviněného apod. Uvedeným úkonem může být i rozhodnutí o zastavení trestního stíhání obviněného (srov. rozhodnutí č. 24/1972 Sb. rozh. tr.), usnesení o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti soudu, usnesení o odnětí a přikázání věci (srov. rozhodnutí č. 39/1984 Sb. rozh. tr.), usnesení o spojení věcí atd. Promlčení nepřerušují úkony nebo opatření jiných orgánů (např. ani opatření předsedy soudu o přidělení trestní věci k vyřízení konkrétnímu soudci – srov. rozhodnutí č. 40/1998 Sb. rozh. tr.), úkony, které předcházejí zahájení trestního stíhání, ani úkony, které nesměřují k trestnímu stíhání pachatele. Skutečnost, zda určitý úkon směřuje k trestnímu stíhání pachatele, či nikoli, však nutno posuzovat podle konkrétních okolností, za nichž byl proveden, a nikoli jen podle druhu úkonu. Až na malé výjimky (např. přiznání svědečného, znalečného) může v zásadě každý procesní úkon orgánu činného v trestním řízení směřovat k trestnímu stíhání pachatele, ale rovněž může být takový úkon učiněn pouze formálně, aniž by jeho provedení skutečně sledovalo trestní stíhání pachatele a bylo pro jeho průběh podstatné. V takovém případě by formálně učiněný úkon promlčecí dobu nepřerušoval.
Jak vyplývá ze spisu Okresního soudu v Chomutově sp. zn. 29 T 114/2005 byla státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v Chomutově dne 13. 5. 2005 podána mj. na obviněného A. T. obžaloba pod sp. zn. 1 Zt 580/2004 pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. spáchaný ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. dne 16. 6. 2004. Okresní soud v Chomutově po nápadu obžaloby ve vztahu k obviněnému T. nevydal trestní příkaz, nenařídil hlavní líčení, jakož neprovedl ani žádný jiný úkon, který by bylo možné označit za úkon vedoucí k přerušení promlčení trestního stíhání ve smyslu §67 odst. 3 písm. a) tr. zák. Se stěžovatelkou však nelze souhlasit v jejím tvrzení, že v promlčecí době obviněný T. nespáchal trestný čin, na který by trestní zákon stanovil trest stejný nebo přísnější, což je důvod pro přerušení promlčení trestního stíhání podle §67 odst. 3 písm. b) tr. zák. Z opisu rejstříku trestů obviněného vypracovaného dne 14. 5. 2009, jakož i z lustrace osob CESO z téhož dne vyplývá, že jmenovaný byl trestním příkazem Okresního soudu v Chomutově ze dne 21. 11. 2005 sp. zn. 29 T 227/2005 uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák. pro skutek spáchaný dne 22. 10. 2004, přičemž soud upustil od uložení trestu. Za zmíněný trestný čin je možno pachateli uložit trest odnětí svobody od šesti měsíců do tří let a je tudíž zjevné, že jeho spácháním u obviněného T. došlo k přerušení promlčení a od data 22. 10. 2004 mu ve vztahu k výše uvedenému trestnému činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. začala běžet nová tříletá promlčecí doba (viz §67 odst. 4 tr. zák.). Tato okolnost však nemůže nic změnit na celkovém závěru stěžovatelky, že u obviněného došlo k promlčení trestního stíhání za předmětný trestný čin, jelikož ani v následující tříleté lhůtě (do 22. 10. 2007 včetně), nebylo ze strany Okresního soudu v Chomutově učiněno nic, co by bylo možno označit za úkon směřující k trestnímu stíhání obviněného ve smyslu zákona. Pokud byl obviněný T. v mezidobí odsouzen též za další trestnou činnost, vždy se jednalo o trestné činy mírněji trestné (podle §§171 dost. 1 písm. c), §180d tr. zák.), než je projednávaný trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. Stěžovatelka pak správně poukazuje i na protokol sepsaný u Okresního soudu v Chomutově dne 3. 7. 2008 ve věci sp. zn. 29 T 227/2005, z něhož je patrné, že obviněnému T. byly samosoudcem kromě jiného předány obžaloba a usnesení soudu ve věci sp. zn. 29 T 114/2005, přičemž obviněný na dotaz ohledně místa jeho pobytu uvedl adresu trvalého bydliště. Z ostatních zpráv založených ve spise pak lze dovodit, že obviněný se v rozhodné době nacházel i ve výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen za jiné jím spáchané trestné činy, na něž již bylo výše poukázáno. Nelze zde tudíž ani uvažovat o stavení promlčení z důvodu uvedeného v ustanovení §67 odst. 2 písm. a), b) tr. zák., když místo aktuálního pobytu obviněného na území České republiky bylo lehce dohledatelné.
Je tudíž zároveň evidentní, že okresní soud při svém rozhodování nehodnotil v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. důkazy, které měl k dispozici, resp. si za tímto účelem neopatřil důkazy další, což by mu umožnilo zjistit skutkový stav potřebný pro jeho rozhodnutí, jak to vyžaduje ustanovení §2 odst. 5 tr. ř.
Za této situace Nejvyšší soud přisvědčil názoru ministryně spravedlnosti uvedenému ve stížnosti pro porušení zákona, že usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 27. 6. 2008 sp. zn. 29 T 114/2005, byl porušen zákon v neprospěch obviněného A. T., jelikož v předmětném trestním řízení došlo k promlčení trestního stíhání obviněného, a proto mělo dojít k jeho zastavení podle §314c odst. 1 písm. a), §188 odst. 1 písm. c), §172 odst. 1 písm. d) a §11 odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Okresního soudu v Chomutově byl porušen zákon v ustanovení §314c odst. 1 písm. b), §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného. Podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil včetně všech dalších rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. pak věc přikázal Okresnímu soudu v Chomutově, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl v intencích tohoto rozsudku Nejvyššího soudu. Podle §270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který ve svém rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud a je povinen provést procesní úkony jím nařízené. Protože Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže podle §273 tr. ř. v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. V této souvislosti Nejvyšší soud upozorňuje okresní soud na povinnost poučení obviněného v souvislosti s vydáním usnesením o zastavení trestního stíhání z důvodu promlčení, jak to vyplývá z ustanovení §11 odst. 3 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. ledna 2010
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec