ECLI:CZ:NS:2010:4.TZ.8.2010.1
sp. zn. 4 Tz 8/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 12. dubna 2010 stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného MUDr. O. E. , proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. 14 To 295/2007, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci obviněného vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 1 T 41/2006, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 1 písm. a) tr. řádu se stížnost pro porušení zákona z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 26. 7. 2007, sp. zn. 1 T 41/2006, byli obvinění MUDr. A. M. P. (pro přehlednost dále označován pod jménem platným v době rozhodování soudů nižších stupňů v této trestní věci, t.j. MUDr. M.), a MUDr. O. E. uznáni vinnými trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“).
Za to byl obviněnému MUDr. O. E. uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let, a rovněž mu byl uložen podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání lékaře v oblasti odborné porodnické praxe na dobu dvou let.
Obviněnému MUDr. M. byl uložen podle §224 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let, a dále mu byl podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání lékaře v oblasti odborné porodnické praxe na dobu dvou let.
Poškozenou nezletilou K. V., zastoupenou rodiči J. V., a J. V., oba bytem H. B., Ž., odkázal soud podle §229 odst. 1 tr. ř. s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti uvedenému rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě podali včas a řádně odvolání oba obvinění i státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Havlíčkově Brodě.
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. 14 To 295/2007, bylo odvolání obviněného MUDr. A. M. podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. Dále k odvolání obviněného MUDr. O. E. a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Havlíčkově Brodě byl podle §258 odst. 1 písm. b), e) tr. ř. v celém rozsahu zrušen rozsudek soudu I. stupně a současně ve věci podle §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud nově rozhodl sám tak, že oba obviněné uznal vinnými trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se trestné činnosti obvinění dopustili tak, že : “ MUDr. A. M., jako službu konající lékař s I. atestací na gynekologicko-porodnickém oddělení v Nemocnici H. B., přivolaný dne 16. 12. 2004 v 15.20 hodin po spontánním odtoku nazelenalé plodové vody k rodičce J. V., o jejím vyšetření téhož dne v 15.30 hodin přes podezřelé kardiotografické nálezy neprovedl a nezajistil, ačkoli měl a mohl, další vyšetření, tj. vyšetření krevního obrazu se stanovením počtu leukocytů, C-reaktivní protein, oxytocinový zátěžový test, kontinuální sledování rodičky - CTG, přičemž taková vyšetření mohla včas objektivizovat nástup zánětu plodových obalů a chronické hypoxie plodu, jež byla v tomto období těhotenství indikací k okamžitému ukončení porodu, o stavu rodičky neinformoval staršího službu konajícího lékaře nemocnice - přednostu gynekologicko-porodnického oddělení MUDr. O. E., nesprávně vyhodnotil i následná vyšetření rodičky prováděná dne 16. 12. 2004 v 16.15 hodin, v 17.45 hodin a ve 21.30 hodin, kdy s ohledem na přetrvávající zvýšenou teplotu rodičky - v rozmezí od 37,6 oC do 37,9 °C a nefyziologický kardiotografický záznam pořízený v době od 17.42 hodin do 18.40 hodin s výskytem tzv. zúžené undulatomí zóny (oscilace 5-10 úderů za minutu), místy přecházející do zóny silentií (výrazné hypoxické ohrožení plodu), opakované tachyaritmie plodu, což celkově vedlo k neustále se prohlubující tísni plodu, opětovně neprovedl či nezajistil provedení výše uvedených nutných vyšetření k bližšímu objasnění stavu plodu a rodičky, neordinoval ani nezajistil nasazení antibiotik a nevyrozuměl o závažném stavu tísně plodu nadřízeného lékaře MUDr. O. E., který pak po příchodu na sál prováděl sám první vyšetření rodičky až ve 22.40 hodin dne 16. 12. 2004 bez přítomnosti MUDr. A. M., kdy i MUDr. O. E. se nedostatečně obeznámil s aktuálním zdravotním stavem rodičky, řádně nevyhodnotil předchozí zjištěné záznamy z vyšetření, o průběhu porodu se neinformoval u MUDr. A. M., ačkoli měl a mohl, nenařídil či sám neprovedl další potřebné lékařské úkony k objektivnímu a ucelenému posouzení stavu rodičky a plodu, byť předchozí prováděná vyšetření a jejich záznamy poukazovaly na závažný stav tísně plodu, nechal porod spontánně pokračovat a další vyšetření rodičky provedl až dne 17. 12. 2004 v 00.15 hodin za přítomnosti MUDr. A. M., kdy již byly porodní cesty rodičky otevřené a nastoupila II. doba porodní, před odchodem ze sálu předal rodičku do péče MUDr. A. M., aniž by sám či poté MUDr. A. M. provedl nebo nařídil další nezbytná vyšetření, včetně vyšetření plodu pomocí intrapartálního oxymetru, nebo lékařský zákrok, přesto, že kardiotografický záznam pořízený v době od 22.46 hodin do 23.10 hodin dne 16. 12. 2004 byl patologický a v kontextu s ostatními dosavadními nálezy byla dána indikace k okamžitému ukončení porodu, přičemž kritické zhoršení stavu plodu nastalo minimálně dne 16. 12. 2004 ve 22.46 hodin a okamžité ukončení porodu téhož dne do 23.10 hod. by mohlo zabránit nezvratnému poškození mozku plodu z hypoxie a zamezit vzniku asfyxie, porod provedl přivolaný MUDr. O. E. až dne 17. 12. 2004 v 01.27 hodin, kdy kleštěmi porodil těžce asfyktického novorozence K. V., která byla bez známek života předána do péče pediatra, resuscitována, převezena a hospitalizována na oddělení novorozenecké jednotky intenzivní a resuscitační péče Fakultní nemocnice H. K. s vážným poškozením mozku - hypoxickoischemickým postižením CNS III. stupně, jako následkem perinatální hypoxie při spontánním porodu v souvislosti s nedostatečným zásobením plodu kyslíkem, vyčerpání kompenzačních mechanismů plodu, délkou samotného porodu v trvání 26 hodin a 56 minut, jakož i samotným trváním II. doby porodní v délce minimálně 1 hodiny a 28 minut, tedy v důsledku nesprávného postupu MUDr. A. M. a MUDr. O. E. při vedení porodu, spočívajícím v bezdůvodném nevyužití dostupných diagnostických metod ke stanovení správné diagnózy, jejich nedostatečné aktivně při péči o rodičku s komplikovaným průběhem porodu, čímž porušili ustanovení §55 odst. 1, odst. 2, §11 odst. 1 zák. č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších právních předpisů; v současné době K. V. trpí těžkou mozkovou obrnou, v jejím důsledku těžkou psychomotorickou retardací na úrovni patologického novorozence, spastickou obrnou všech končetin a celého těla včetně absence polykacích a jiných základních reflexů, léky neztišitelnou epilepsií s křečemi vznikajícími spontánně i po sebemenším podnětu, vyžaduje nepřetržitou náročnou ošetřovatelskou péči, přičemž žádný ze zdravotních problémů dítěte nevznikl až po porodu z plného zdraví, stav jmenované je nevyléčitelný, změny organismu jsou trvalé a nezvratné.“
Obviněnému MUDr. O. E. byl odvolacím soudem uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl rovněž uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání lékaře v oblasti odborné lékařské praxe na dobu dvou let.
Obviněnému MUDr. A. M. pak uložil podle §224 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. a) tr. zák. zařazen do věznice s dohledem, a podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. rovněž trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání lékaře v oblasti odborné lékařské praxe na dobu čtyř let.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená nezletilá K. V., zastoupená rodiči J. V. a J. V., oba bytem H.B., Ž., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. 14 To 295/2007, podala ministryně spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona podle §266 odst. 2 tr. ř. v neprospěch MUDr. O. E. a podle §266 odst. 1 odst. 2 tr. ř. ve prospěch obviněného MUDr. A. M. P., rozeného M. (řízení proti obviněnému MUDr. M. bylo vyloučeno ze společného řízení). Vytkla v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních §254 odst. 1 tr. ř., jakož i v ustanovení §23 odst. 1 a §31 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. a v řízení, které jeho vydání předcházelo též v ustanoveních §2 odst. 6 tr. ř. ve prospěch obviněného MUDr. O. E.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti uvedla, že Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích jako soud odvolací nedostál své přezkumné povinnosti uložené mu v §254 odst. 1 tr. ř.
Stěžovatelka při hodnocení míry zavinění obou obviněných na následku, kterým je ireversibilní poškození zdraví K. V., dospívá k závěru, že je větší v případě obviněného MUDr. O. E., nikoliv obviněného MUDr. A. M., jak uvádějí soudy obou stupňů. Následek trvalé poruchy zdraví poškozené je totiž v příčinné souvislosti s pochybením obviněného MUDr. O. E., který nerozhodl po vyšetření rodičky J. V. ve 22.40 hodin dne 16. 12. 2004 o okamžitém ukončení porodu z důvodu známek hypoxie plodu. Předchozí váhavost v postupu obviněného MUDr. A. M. znalecký ústav neoznačil za postup non lege artis, ale maximálně jako postup váhavý. Ze znaleckého posudku, ani z jiných důkazů nelze seznat příčinnou souvislost mezi váhavostí obviněného MUDr. A. M. a způsobeným následkem spočívajícím v poškození zdraví K. V. Při velmi volném hodnocení viny obou obviněných lze uvažovat o stejném stupni zavinění obou obviněných, když obviněný MUDr. A. M. nereagoval při dalším vyšetření rodičky J. V. v 0.00 hodin dne 17. 12. 2004 na známky hypoxie plodu a rodičku opětovně vyšetřil teprve za další 1 hodinu a 20 minut.
Dle stěžovatelky nesprávné úvahy o zavinění obou obviněných nalezly i odraz v nesprávném rozhodnutí odvolacího soudu o uložených trestech.
Trest uložený odvolacím soudem obviněnému MUDr. O. E. považuje stěžovatelka za nepřiměřeně mírný, kdy zejména odvolací soud nesprávně vyhodnotil míru zavinění tohoto obviněného na trestném činu, ač tak byl povinen učinit podle §31 odst. 2 písm. a) tr. zák. Respektive odvolací soud sice proporcionalitu zavinění hodnotil, ale dospěl k nesprávnému závěru o vyšší míře zavinění obviněného MUDr. A. M. Vyšší míru zavinění spatřuje u obviněného MUDr. O. E., který podle závěrů ústavního znaleckého posudku jako první z obou obviněných postupoval v případě porodu J. V. výslovně non lege artis, když nereagoval ve 22.40 hodin dne 16. 12. 2004 na kardiotokografickým záznamem prokázanou hypoxii plodu. Přitom právě s tímto pochybením je spojen následek, trvalé těžké poškození zdraví K. V. Popisovaná míra zavinění na způsobeném následku ji vede k závěru o nepřiměřeně mírném trestu uloženém obviněnému MUDr. O. E. Zákonným zásadám pro ukládání trestu by v případě tohoto obviněného odpovídalo uložení výrazně přísnějšího trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem na delší zkušební dobu. Na tento fakt nelze nicméně s ohledem na ustálenou judikaturu [viz například usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 8. 1996, sp. zn. 2 Tzn 131/96] reagovat podáním stížnosti pro porušení zákona, neboť nesprávné stanovení kratší zkušební doby podmíněného odkladu výkonu trestu odnětí svobody, pokud nestojí mimo délku uvedenou v ustanovení §58 odst. 1 tr. zák., nelze označit za zřejmý nepoměr ke stupni společenské nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele. Stížnost pro porušení zákona směřující k nápravě nesprávně stanovené krátké délky uloženého trestu odnětí svobody, jakož i proti nesprávně stanovené délce zkušební doby podmíněného odsouzení, je dle názoru ministryně spravedlnosti nepřípustná podle ustanovení §266 odst. 2 tr. ř. a contrario.
Naproti tomu za trest uložený ve zřejmém nepoměru ve smyslu ustanovení §266 odst. 2 tr. ř. považuje trest zákazu činnosti uložený obviněnému MUDr. O. E. Odvolací soud tomuto obviněnému uložil trest zákazu činnosti v délce dvou roků. Délka uloženého trestu zcela neodráží zákonná kritéria pro ukládání trestu.
Podle §49 odst. 1 tr. zák. činí výměra trestu zákazu činnosti jeden rok až deset let. Účelem trestu zákazu činnosti je zejména prevence, tj. ochrana společnosti před pachateli trestné činnosti, pokud se jí dopouštějí v souvislosti s výkonem určité specifické činnosti. V souzené věci byl obviněný MUDr. O. E. služebně starším a zkušenějším lékařem s vyšší odbornou kvalifikací; dokonce se jednalo o přednostu (primáře) celého gynekologicko-porodnického oddělení. Naproti tomu obviněný MUDr. A. M. byl lékařem s nižší odbornou kvalifikací, navíc se nejednalo o stabilního lékaře oddělení, ale pouze o vypomáhajícího lékaře v rámci ústavní pohotovostní služby. I tento fakt měl nalézt odraz při úvahách o výměře trestu zákazu činnosti. S ohledem na závažnost pochybení obviněného MUDr. O. E., kdy nereagoval ve 22.40 hodin dne 16. 12. 2004 na kardiotokografický záznam prokazující hypoxii plodu, naplnění účelu trestu vyžadovalo uložení podstatně citelnějšího trestu zákazu činnosti. Zákonným kritériím odpovídalo pouze uložení trestu zákazu činnosti při polovině trestní sazby uvedené v ustanovení §49 odst. 1 tr. zák. Trest zákazu činnosti uložený při spodní hranici trestní sazby v délce dvou let je třeba označit za trest, jehož uložením odvolací soud porušil zákon ve prospěch obviněného MUDr. O. E. v ustanovení §23 odst. 1 a §31 odst. 1 tr. zák.
Ministryně spravedlnosti proto v závěru stížnosti pro porušení zákona navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. 14 To 295/2007, byl porušen zákon ve prospěch obviněného MUDr. O. E., v ustanovení §254 odst. 1 tr. ř., jakož i v ustanoveních §23 odst. 1 a §31 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. a v řízení, které jeho vydání předcházelo též v ustanovení §2 odst. 6 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky dříve než mohl přistoupit k přezkoumání napadeného rozhodnutí v intencích ustanovení §267 odst. 3 tr. ř. musel vyřešit otázku přípustnosti stížnosti pro porušení zákona v dané věci s ohledem na ustanovení §266 odst. 2 tr. ř. účinného do 31. 12. 2009. Podle cit. ustanovení totiž bylo možno podat proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu. Pro úplnost lze uvést, že novelou trestního řádu provedenou zákonem č. 306/2009 Sb. a účinnou od 1. 1. 2010, došlo v ustanovení §266 odst. 2 tr. ř. k vypuštění pasáže odkazující na: „ stupeň nebezpečnosti činu pro společnost “ a jejímu nahrazení pasáží odkazující na: „ povahou a závažností trestného činu “.
V trestní věci obviněného MUDr. O. E. bylo rozhodováno za účinnosti tr. zákona č. 140/1961 Sb., účinného do 31. 12. 2009 a stížnost pro poručení zákona byla podána před účinností novely trestního řádu provedenou zákonem č. 306/2009 Sb.
Podle §3 odst. 4 tr. zák. je stupeň nebezpečnosti činu pro společnost určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou.
Podle §23 odst. 1 tr. zák. účelem trestu je chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti a vychovat jej k tomu, aby vedl řádný život, a tím působit výchovně i na ostatní členy společnosti.
Podle §31 odst. 1 tr. zák. při stanovení druhu trestu a jeho výměry přihlédne soud k stupni nebezpečnosti trestného činu pro společnost (§3 odst. 4), k možnosti nápravy a poměrům pachatele.
Podle §31 odst. 2 písm. a) tr. zák. při stanovení druhu trestu a jeho výměry přihlédne soud u spolupachatelů též k tomu, jakou měrou jednání každého z nich přispělo ke spáchání trestného činu.
Podle §31 odst. 3 tr. zák. k okolnosti, která je zákonným znakem trestného činu, nelze přihlédnout jako k okolnosti polehčující nebo přitěžující nebo k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby.
Podle §224 odst. 1 tr. zák. kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví nebo smrt bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.
Podle §224 odst. 2 tr. zák. odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona.
Jak již v minulosti judikoval Nejvyšší soud ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost je každý trest uložený ve výměře nad horní hranicí trestní sazby. Oproti tomu trest uložený pod spodní hranici trestní sazby ve zřejmém nepoměru nutně být nemusí. Hlediska vyplývající pro posuzování stupně nebezpečnosti činu pro společnost z ustanovení §3 odst. 4 tr. zák. nelze přesně vymezit a kvantifikovat. Zřejmý nepoměr uloženého trestu k stupni nebezpečnosti činu pro společnost bude dán, jen když druh nebo výměra trestu podstatně nerespektuje hlediska vymezená trestním zákonem. Zřejmý nepoměr je třeba posuzovat i ve vztahu k trestní sazbě stanovené za konkrétní posuzovaný trestný čin v trestním zákoně. Půjde tedy o případy, kdy byl trest uložen při horní hranici trestní sazby namísto správně uloženého trestu při dolní hranici trestní sazby a naopak, nebo jako podmíněný trest odnětí svobody, ač měl být vyměřen trest nepodmíněný, a naopak. O zřejmý nepoměr půjde i v těch případech, kdy měl být vyměřen kromě uloženého trestu ještě další trest atd.
O zřejmý nepoměr k poměrům pachatele jde tehdy, když uložený trest zásadně nerespektuje individualitu odsouzeného jako objektu trestu a další okolnosti, pro které je stejný trest pro různé pachatele různě citelný. O zřejmý nepoměr uloženého trestu k poměrům pachatele půjde v případě, kdy bude uložen vysoký peněžitý trest bez možnosti přiměřených měsíčních splátek nemajetnému a nezaměstnanému odsouzenému, který navíc má sníženou schopnost.
Ve zřejmém rozporu s účelem trestu je např. druh trestu, který vůbec nelze uložit (samostatný trest zákazu činnosti za trestný čin loupeže podle §234 tr. zák.), dále trest, který vůbec nelze uložit vedle jiného trestu (např. peněžitý trest vedle trestu propadnutí majetku) a nebo trest pro jehož uložení nebyly splněny podmínky stanovené příslušným ustanovením obecné části trestního zákona (trest zákazu činnosti, jestliže se obviněný nedopustil trestného činu v souvislosti s touto činností) atd.
Pokud jde o trest zákazu činnosti ukládaný obviněnému MUDr. O. E. v projednávané trestní věci, kdy odvolací soud rozsudek nalézacího soudu ve vztahu k obviněnému MUDr. O. E. co do viny a uloženého trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem potvrdil a pouze při zachování výměry trestu (trest zákazu činnosti uložil soud I. stupně na dobu dvou let) rozšířil trest zákazu činnosti oproti nalézacímu soudu tak, že vymezení zákazu činnosti na obor porodnictví rozšířil na zákaz činnosti výkonu odborné lékařské praxe, lze konstatovat, že takto uložený trest zákazu činnosti není ve zřejmém rozporu s účelem trestu (za trestný čin dle §224 odst.1, 2 tr. zák. lze uložit trest zákazu činnosti vedle trestu odnětí svobody a obviněný se trestné činnosti dopustil při výkonu povolání). Rovněž o zřejmý nepoměr k poměrům pachatele v daném případě nejde, když obviněný se trestné činnosti dopustil právě při výkonu odborné lékařské praxe. Konečně ani o nepoměr k stupni nebezpečnosti činu pro společnost se nejedná, neboť trest byl uložen v zákonem stanovené trestní sazbě, tj. v sazbě od jednoho roku do deseti let. Stížnost pro porušení zákona uvádí skutečnosti, které ve smyslu ustanovení §3 odst. 4 tr. zák. zvyšují společenskou nebezpečnost posuzovaného jednání obviněného, avšak pomíjí okolnosti uvedené především v podrobném odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, které naopak společenskou nebezpečnost jednání obviněného MUDr. O. E. snižují - bezúhonnost obviněného, kladné hodnocení od zaměstnavatele s přihlédnutím k dlouholeté praxi jakož i skutečnost, že dosud nebyl v místě bydliště projednáván pro přestupek.
Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. rozs. 4 Tz 170/2001) vyplývá, že zřejmý nepoměr ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost nemůže být dán v případech, kdy byl uložen trest při polovině zákonné trestní sazby, přičemž správně měl být uložen trest při horní hranici zákonné trestní sazby (v namítaném případě při spodní hranici zákonné trestní sazby, přičemž správně měl být uložen trest v polovině zákonné trestní sazby), tzn. i v případě zákazu činnosti uloženému obviněnému MUDr. O. E., jak se toho dožadovala ve stížnosti pro porušení zákona stěžovatelka.
Nejvyšší soud tedy na základě výše uvedených zjištění dospěl k závěru, že za této situace s přihlédnutím k ustanovení §266 odst. 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona proti výroku o trestu nebylo možno podat, neboť trest zákazu činnosti uložený obviněnému MUDr. O. E. není ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost ani k poměrům obviněného a rovněž uložený druh trestu není ve zřejmém rozporu s účelem trestu. Proto podle §268 odst. 1 písm. a) tr. ř. stížnost jako nepřípustnou zamítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. dubna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a